Zabíjačka za všechny prachy

 Zabíjačka. Kouzelné slovo, které mně každým rokem dokázalo slušně napumpovat adrenalinem. Vykrmený pašík se odebere snít svůj věčný sen do našeho mrazáku a já od neblahé zkušenosti s rodinkou Oláhových jsem u prasete v den zabíjačky držela dobrovolnou hlídku a nikdo by mně nedokázal dostat od pověšeného nebožtíka dál než na dva metry. Dokud se prase neproměnilo v jitrnice, tlačenky, polévku, klobásy a úhledné balíčky masa, stála jsem jako čestná stráž u katafalku krále. 

Jirka si týden předem nadiktoval, co všechno budeme muset připravit, zařídit a nezapomenout. Den předem se tak drhly kotle na vaření masa a výrobků, zatahovaly se necky, hledaly se řetízky i zvonky, Martin štípal dřevo jako o závod, Jarda hledal ve sklepě a v komoře hrnce, kbelíky a další propriety, Josef kluky dirigoval a já se jako obvykle čile otáčela v kuchyni. Zdatně mi sekundovala Tereza, která přinesla dolů i další přírůstek do naší praštěné rodiny - měsíčního Pepíčka. Pepíček spokojeně chrněl v proutěném košíku na stole, a my s Terezou pekly buchtu do jitrnic, buchtu pro Jirku, buchty pro zbytek rodiny....

Den D byl opět památný. Naštěstí se Oláhovi nedostavili a nedostavil se ani nikdo jiný. Ale Jarda měl den Blbec. Na co sáhnul, to zničil. 

Začalo to tak, že Jarda ráno zaspal. Nechala jsem ho spát schválně déle než ostatní, minimálně do doby, než bude pašík viset rypákem dolů. Tyhle morbidní hrátky mu nikdy nedělaly úplně dobře a pohled na dokonávající řízky s bůčkem pro něho byl spíš utrpením. Došla jsem pro něho ve chvíli, kdy Jirka měnil prase na maso s kostí a maso bez kosti. Jarda vystrčil zpod peřiny jednu nohu a zamrmlal, že už vstává.

Odešla jsem zase na dvůr, abych mohla pokračovat v práci. Na kamnech pod pergolou už bublal guláš z odřezků, v kotlích se převalovalo maso na ovar. 

A Jarda nikde. Vzpomněla jsem si na něho asi za hodinu a to už jsem nahoru do pokoje brala schody po dvou a Jardovi rovnou sebrala peřinu a hodila jí na křeslo. Plácla jsem ho rukou přes zadek v krátkých trenkách až nadskočil a doporučila jsem mu, aby byl nejdéle do deseti minut dole nebo ho roztrhnu jako lístek do cirkusu.

Jarda limit splnil a vyklusal ven s ještě naditými tvářemi, to jak dožvýkával snídani. V předsíni si nevšiml kbelíku, ve kterém byly nasypané oloupané cibule a zakopl o něj. Takže se ven vykutálely nejprve cibule, za nimi Jarda, který kuckal chleba, to jak mu zaskočil. V mžiku jsem byla u něho a schytal herdu do zad, aby se mu uvolnily dýchací cesty. Kašlajíc sbíral rozutíkané cibule a nadával, který blbec postavil ten kýbl do dveří.

Pak dostal nevděčný úkol - podej, přines, podrž - protože jsme ho stejně k ničemu jinému nemohli pustit. Jirka s Josefem už plnili jitrnice a jelita, Milan zdatně sekundoval a v nestřežené chvíli se přitočil k Veronice a mázl jí krev z jelit na tvář. Veronika vypískla a s napřaženou dlaní se hnala za ním, zatímco její manžel jí uskakoval, aby ho nemohla chytit. Oba se smáli a viditelně spolu laškovali. Jirka nespokojeně mlaskl, řkouc, aby se šli ty svoje sexuální choutky předvádět jinam, že tady se pracuje. Veronika mu se smíchem odpověděla, ať nezávidí a šla pro křen. 

Strouhání se musel ujmout Jarda, který se ihned rozkýchal a celý uprskaný a uslzený mi za chvíli ukázal asi tak polévkovou lžíci nastrouhaného křenu s naivní otázkou, jestli už to stačí. 

"Děláš si ze mně blázny??" otázala jsem ho a Jarda nevinně odpověděl:

"Víš dobře, že bych si to nikdy nedovolil".

Spolkla jsem, co všechno si už dovolil a poslala ho zase strouhat. 

Ve chvíli, kdy byl talíř plný jemně nastrouhaného křenu se ten náš blbec otočil a opřel se o hranu stolu, chtěje si odpočinout od nevděčné práce. Jak se chtěl opřít, jedna ruka se chytila hrany stolu, ale ta druhá trefila přesně okraj talíře a všechen křen se vysypal na zem. Jarda zavyl jako raněný šakal a ještě vzteky kopl do stolu. Shodil přitom láhev s okurkami a Jirkův půllitr si pivem. Tříštící se sklo o beton bylo neklamným znamením, že tu lítá ve vzduchu pěkných pár pohlavků. 

Vyhnala jsem tedy Jardu za trest k neckám, ve kterých už neodpočíval nebožtík, zato byly plné štětin, špinavé vody a hnusu. 

"A dokud ty necky nebudou jako z alabastru tak mi nelez na oči!" přikázala jsem mu přísně, zatímco Jarda imitoval dávení i s patřičným zvukovým projevem. Znajíc můj postoj k lajdáckosti a neplnění zadaných úkolů, Jarda si ze zoufalství obtočil nos kapesníkem, aby nemusel nasávat ten prokletý smrad a rychlostí blesku začal lopatkou čistit necky.

Strouhala jsem křen sama a jak se mi postupně zalévaly oči slzami, neviděla jsem okolo sebe dál než na vzdálenost několika centimetrů, a i tak silně rozmazaně. Nestihla jsem si tak všimnout, že Jarda mazaně vysypal humus z necek na kompost, necky vylil a chystal se vzít roha dřív, než dostane zase nějaký pitomý úkol.

"Kam si jako myslíš, že se neseš??" uslyšela jsem od kůlny Jarunin řev. Utřela jsme si oči do cípu zástěry a spatřila Jardu, jak se se sestrou přetahuje o kolo. On chtěl ven a ona ho strkala zase dovnitř.

"Tady je práce jako na kostele a ty potáhneš někam do prdele, abysme zase za tebe všechno vodřeli?? Jsi vůbec normální? Nejsi, odpovím si sama!! Proč zrovna já musím mít za bráchu degena??" vřeštěla nasupená Jarča.

Jarda na ní syčel jako píchlá pneumatika, aby proboha držela zobák a neječela, že už to kolo uklízí. To už jsem k nim spěchala, co mi uslzené oči dovolovaly.

"Tak ty nedáš pokoj? Ukaž mi ty vymyté necky!" chytla jsem Jardu za ucho. 

Ten jen ukázal na trávník. Necky byl sice prázdné, ale do alabastrova měly opravdu hodně, ale hodně daleko.

"Tak když to nejde po dobrém.... já jsem měla dobrou vůli, ale když se nechce, tak se nechce. Následky si připočti sám..."

<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"

     crossorigin="anonymous"></script>

Jarda se mi snažil vyškubnout, ale jako na potvoru drželo jak ucho, tak moje ruka a ani jedno se nechtělo do toho druhého odloučit. Jarda byl potupně za přihlížení celého zbytku rodiny odveden do domu, kde, jak všichni doufali, dostane pořádně na zadek, aby se neulejval. 

Všechny zraky byl soustředěny na Jardu a nikdo si v tom mumraji nevšiml, že se Milan s Veronikou již nějakou dobu vášnivě líbají u dřevníku, kam šli údajně pro dřevo a jak Veronika Milanovi šeptá, že je úplně mokrá....

Dostrkala jsem Jardu až do kuchyně, popaměti našátrala šuplík s vařečkami a bez dlouhých cirátů jsem si subtilního Jardu ohnula přes koleno, usedajíc na svou pověstnou židli u okna. A přesně v tu chvíli se do domu proplížili i Milan s Veronikou.

Jarda jich nejdřív pár schytal přes kraťasy, ale potom už jsem se soustředila jen na jeho svlečení a odhalení holého zadku. 

Rozložila jsem síly do pomalého výprasku, kombinovaného vždy s několika silnými a rychlými ranami, takže Jarda úplně přesně nevěděl, kdy se na něho snese další kulometné krupobití. Do toho jsem otevřela stavidla své výřečnosti naplno a vypočítávala jsem Jardovy všechny jeho hříchy počínaje potopou světa (nějak jsme si v tu chvíli nebyla jistá, jestli v ní taky neměl prsty). Jarda ublíženě nadával, že se na něho všechno svede, chvilkami ale své nářky na nespravedlivého bližního jeho přerušoval ječivými výkřiky, to jak jsem vyměnila ruku za vařečku a sázela mu na holý zadek jednu za druhou.

Milan v objetí s Veronikou se opřel o dveře u jejich pokoje a popaměti otevřel. Zezdola k nim stále zaznívalo moje rozhořčené spílání a Jardovy pokusy o přerušení toku mé řeči. Do toho se v hodně nepravidelném rytmu ozývalo pleskání mojí ruky o Jardův holý zadek a jeho ublížené kvílení. Milan ale tentokrát nevnímal bráchu, který se mi na klíně kroutil jako housenka, ale svou rozkošně vonící a potichu se pochichtávající manželku. Klika povolila a oba vešli dovnitř. 

Pozpátku směroval Veroniku k posteli a oba do ní se smíchem padli, až lamely v roštu nesouhlasně zasténaly. Dychtiví jako studenti na prvním rande svlékali se navzájem z oblečení a během několika málo chvil byli oba nazí. Jejich těla je navzájem vábila. Nešlo odolat. Milan se sklonil k Veronice, která se labužnicky protahovala v posteli jako mlsná kočka a nastavovala svému muži pevná prsa s bradavkami, vztyčenými jako dva hroty. Byla nesmírně rozvášněná a toužila po tom, aby jí Milan plenil jako tatarský nájezdník a neušetřil ani jediné místečko na jejím těle. Milan jí začal líbat na krku a pomalu postupoval dolů k jejím ňadrům. Jeho ruka ale byla ještě rychlejší a sklouzla do Veroničina rozkroku. Veronika hluboce vzdychla a rozevřela stehna, aby se mohla Milanova ruka dostat úplně všude.

Pocítila, jak jí jeho prsty pronikají ke klitorisu a jak jí zároveň laská jazykem bradavky. Vzrušení se stupňovalo. Pak se Milanova dlaň jako chobotnice přisála na celou její horkou mušličku a Milan jí dlaní lehce plácl. A znovu a znovu. Veronikou projela vlna protichůdných pocitů, která jí donutila zeširoka otevřít oči a z úst jí uniklo zasténání plné rozkoše i překvapení. Shledala ale okamžitě, že malý výprask rukou přes prokrvenou kudničku je přesně to, co momentálně potřebuje a prohnula se v zádech jako luk, aby byla cesta k jejímu klínu úplně volná. 

Milan ihned poznal, že je jeho žena připravená k malému dobrodružství a zaměstnal jednak ruku v jejím rozkroku a jednak svá ústa na plný výkon. Pleskal jí dlaní přes kundičku, ale jemně, lehce, využíval celou šířku dlaně, aby vzápětí pronikal pod závojíčky a pohrával si s klitorisem, který hrozil explozí z vášně. Veronika se třásla v orgasmickém napětí a rozkoší až naříkala. Její pánev se vlnila v náznacích kopulace a téměř vystřelovala proti Milanově dlani a žadonila o další bití. 

Ještě párkrát jí Milan citelněji plácl, ale potom už do jejího žhavého klína nasměroval svůj penis a Veroničina kundička ho nedočkavě spolkla jako velryba Jonáše. Společné pohyby, dvě nahá těla, posetá krůpějemi potu, milostné vzdechy a steny, prsty, zaklesnuté do sebe. Oba cítili mimořádný eroticky nabitou situaci a oba se jí beze zbytku poddali. 

Zespoda se ozývalo Jardovo hlasité naříkání A Milan snad úmyslně zkoordinoval své přírazy s jednotlivými údery vařečky a bušil do Veroniky jako kovářským kladivem. Veronika mu vycházela pánví naproti. Okolo nich přestal existovat svět, byli jen oni dva v časoprostoru, který vyplňoval Jarda svým nářkem a nutil je nevědomky prožívat exaktické chvíle vášně. 

Jejich milování bylo ten den nekonečné. Nemohli se od sebe odpoutat. Milan si teď sedl a přitáhl si Veroniku na svůj klín, z něhož dosud čněl naběhlý penis. Veronika na něj nedočkavě naskočila a nohama se obtočila okolo jeho boků. Milan jí podebírat zespodu na pánev a ona na něm poskakovala jako by seděla na žhavém uhlí. Ale ani potom neměli dost. I když jejich těly probíhaly orgasmy, nemohli se tělesného spojení nasytit.

Nakonec se Veronika položila na břichu a našpulila svou rozkošnou buclatou prdelku. Milan bez váhání poklekl a zabořil do těch šťavnatých polokoulí obličej. Promáčená kundička vydávala opojnou vůni po milování, zčervenalá prožitým milostným týráním. Milan si naslinil prst a zajel s ním mezi oba oblé kopce Veroničiny zadničky. Jemné zasyknutí mu bylo odpovědí, že se dostal tam, kam chtěl a lehce začal prsem rejdit sem a tam. Veronika se ihned uvolnila a začala si užívat další z řady vzrušujících scén. 

Milan poctivě připravil Veroničinu anální dírku na návštěvu mnohem statnějšího klienta a když mu jeho rozdychtěná manželka dala na srozuměnou, že je připravena, zasunul jí do prdelky svůj velký penis. Veronika divoce zaržála, instinktivně sevřela obě půlky, ale hned se zase uvolnila a nechala si zasouvat Milanova bohatýra do útrob. Tak, jak byla roztoužená a vzrušená jí anální styl nebolel, jen cítila tlak a opětovné vzrůstající orgasmické napětí. Ani nepočkala, až Milan zasune až nadoraz a tělem jí projela vlna obrovského vyvrcholení. Z úst se jí linulo sténání jako od raněného zvířete a celé tělo se třáslo jako v horečce. Milan byl překvapený, ale vyčkal, až dozní neskutečně silný orgasmus a poté začal pomalu přirážet. Veronika protáčela oči v sloup, v kundičce jí škubalo napětím a ona neodolala, aby si vlastní rukou nedráždila roztouženou mušličku. 

Milan viděl dobře, jak její něžné prstíky míří do její sladké svatyně a sám jí pomohl drážděním překrveného klitorisu k dalšímu vyvrcholení. To už Veronika nesténala, ale doslova vřeštěla a dokonce si musela skrýt obličej v polštářích, sice by hrozilo, že svým hlasitým projevem přiláká nechtěné obecenstvo. 

Zcela vyčerpáni pak leželi vedle sebe na posteli a dotýkali se  svých těl. Vyždímáni do poslední kapky přerývaně oddychovali a cítili, jak se jim třesou nohy slabostí. Snad doposud nezažili takovou jízdu. Uvědomili si, že dole je už naprosté ticho, znamení, že Jarda si odpykal svůj trest a společně se mnou se odklidil nejspíš zase na dvůr, aby odčinil škody, které dneska stihl napáchat.

Dole v kuchyni klečel Jarda na dlaždičkách pod oknem, mračil se jako sedm čertů a třel si červený zadek, označkovaný vařečkou. 

Milan i Veronika se potichu jako myši proplížili zpět ven a předstírali, že byli plně zaměstnáni na druhém konci planety a zrovna se jim podařilo se utrhnout a pomoci rodině. 

Zabíjačka nakonec dopadla k naprosté spokojenosti všech zúčastněných, vyjma prasete a Jardy, ale to už je jiná pohádka....

pokračování příště...