Příběh 152. - Silvestr, na který nezapomněla celá vesnice
Konec roku vždy provází spousta příprav, plánování akcí, nákupů za statisíce... Nejinak tomu bylo i letos. Vzhledem k tomu, že moje rodina (a to počítám jen tu nejužší) čítá nějakých 14 dospělých osob, není u nás nouze o bohatýrské akce, na které vzpomíná vesnice ještě další rok. Marné bylo moje vemlouvání, aby si konec roku všichni uspořádali u sebe doma, popřípadě se slezli u někoho z vybraných jedinců, případně přepadli Davidovi Násosnu a zlinkovali se jako zvířata u něho.
Kluci za mnou lezli úlisně už od listopadu, vtírali se mi do přízně a nabízeli hory i s horákama, když je nechám ještě jednou, naposledy, zdemolovat náš barák. To se ví, že jsem brzy povolila, protože jsem si uměla představit, jaké boží dopuštění jsou ti moji paviáni schopni způsobit mimo naše chráněné teritorium.
Nařídila jsem obstarání si vlastního občerstvení, zajištění pelechů, odklizení zvířectva do bezpečné zóny a alarmování složek IZS. Kluci se vesele zařehtali, řkouc, že nehodlají nic podpálit, zrušit, vyhodit do luftu ani vytopit. Nevěřila jsem jim ani nos mezi očima. Jako, známe své pappenheimské, žejo...
31. prosince se k nám v odpoledních hodinách začali trousit moji vlastní potomci i s rodinami. Aby toho blázince nebylo málo, ve vratech se zjevila Mirella, obtěžkaná taškami jako nákladní osel s kloboukem nakřivo, bouřlivě mne objala a podotkla, že v Římě je protivládní demonstrace a ona si chce užít trochu klidu. Jo holka, to jsi tu správně, protože tady bude všechno možné, jen ne klid a možná budeš nakonec vděčná za protivládní demonstraci, myslela jsem si. Nicméně jsem Mirellu ubytovala a zavolala Josefovi, který na farmě zabezpečoval zvířata před půlnočním ohňostrojem. Josef mi nabídl, abych Mirellu vzala a obě jsme za ním na farmu zajely, že tady se nejspíš i vyspíme a nebudeme muset po baráku přeskakovat místní opilce.
Přišlo mi to jako dobrý nápad. Mirella též souhlasila a tak jsem zavolala potomstvo a měla k nim řeč:
"Pánové a dámy, já i Mirella odjíždíme na farmu, protože se ani jedna z nás nehodláme zúčastnit těch vašich orgií, které se chystáte i přes můj odpor spáchat. Upozorňuju vás, že zítra, až se vrátíme domů, bude barák za prvé stát, za druhé nebude hořet, za třetí nebude poblitý od komínu až po sklep a za další pokud se tu něco zničí, stáhnu vás z kůže a udělám si z ní kabelku!!"
Všichni se tomu unisono zasmáli a já si nemohla nevšimnout, jak se jim o to víc rozsvítily oči.
Silvestr na farmě proběhl poklidně a nic nenasvědčovalo tomu, že by jinde byl vyhlášen třetí stupeň ohrožení obyvatelstva. Společně s Josefem a Mirellou jsme si o půlnoci přiťukli pravým šampaňským a do hodiny jsme se zdvořile rozloučili s přáním všeho nejlepšího do nového roku a odebrali se do hajan.
Ráno, resp. během dopoledne jsem s Mirellou nastoupila do auta, zanechav Josefa ve společnosti jeho milovaných oveček a vrátila se domů.
Už příjezd k vratům našeho dvora byl grandiózní. Vrata byla dokořán a z nich se potácely mátohy s výrazem zombie. Ve dvou hadrnících jsme rozpoznala bratry Moravcovy, kteří se svorně držely za ramena a stylem jeden krok dopředu, tři vzad se majestátně šinuli ke svému domovu. Podél plotu byly nasázeny ve sněhu v řadě prázdné lahve od kořalky a mezi nimi byly jasně znatelné vyčůrané dírky. Zhnuseně jsme se na sebe s Mirellou podívaly a já začala tušit, že má slova včera večer nebyla jaksi brána vážně.
Na zápraží domu stál David s rozhalenou košilí, takže náležitě vyniklo jeho četné neslušné tetování, kalným zrakem těkal po okolí a evidentně se snažil rozpomenout, kdo je, kde je a co tady chce. V chodbě jsme přeskákaly louže okolo obrovského množství bot a vešly do obýváku.
Na koberci chrápal Milan. Zdeformované brýle měl obtisknuté na levé tváři, v náručí bůhvíproč svíral Fantomase, který s ním závodil v chrápání. Já musela dokonce několikrát zamžikat očima, protože jsme měla pocit, že se mi to zdá. U počítačového stolu, zabořený v křesle se sluchátky na uších rajtoval Jarda, vykřikoval imaginárním spolubojovníkům rozkazy v mně zcela neznámém jazyce a smažil nějakou střílečku, až se okna třásla. Na stolku, v křeslech i na zemi byly zbytky rozmatlaných chlebíčků, brambůrek a dalších laskomin v ladné symbióze s prázdnými či ne zcela dopitými lahvemi piva a kořalky.
Z Martinova pokoje vycházely zvuky, jako když se škrtí koza, které jsem Mirelle přetlumočila tak, že je Martinovi špatně. Odmítla jsem tam byť jen nahlédnout, protože nervy mám jen jedny a žaludek už teď jako na vodě. Po cestě do kuchyně jsme překročily sousedovic Vencu, který spal přímo na podlaze, zamotaný do vlněné šály a objímající opletený demižón.
Mirella měla oči už někde u čela, jak nevycházela z údivu. Já počítala potomky a škody. Procházely jsme z jedné místnosti do druhé a všude zakopávaly o lidské bytosti v různém stádiu alkoholového rozkladu. Jediný střízlivý byl Jarda. Ten, zajat ve svém virtuálním světě, ani nejspíš nepostřehl, že je tu nový rok.
V dětském pokoji, kam se při návštěvách uchylovaly Pavlovy holky nebo Milanovy děti, jsme objevily Lauru. Spala srolovaná v dětské postýlce, nahé nohy jí teatrálně čouhaly skrz šprycle ven a z pootevřené pusy se jí linul jednak rumový odér a jednak směsice mlaskání a mumlání, které patřilo nejspíš směsici plyšáků, kteří s ní postýlku sdíleli. Ve vedlejší místnosti spala téměř pokojně Veronika, až na to, že na podlaze ležela lahev od vína a sama Veronika byla poseta třpytkami, takže vypadala jako éterická víla, Bohužel jen do chvíle, kdy se éterické víle vydralo z pusy hluboké zachrápání, za které by se nemusel stydět ani statný dřevorubec.
Stále jsem se ale nemohla dopočítat. Respektive, spousta lidí, které jsme při inspekci domu našly, nepatřila do naší rodiny ani vzdáleně a o těch jsem doufala, že brzy zmizí v propadlišti dějin. Ale chyběl mi Filip a Jaruna. Jarču jsme nakonec našly, jak spí čelem opřená o záchodovou mísu. Jen ten Filip nikde.
Už, už jsem si začala myslet, že měl rozum a odešel domů, když nás napadlo dojít zkontrolovat zvířata ve chlívku. Felipe nebyl vidět, ale chrápání, které vycházelo z kupky slámy mezi kozama nás nenechávalo na pochybách, že tam rozhodně někde bude. Byl. Slámu ve vlasech, za trikem, v ponožkách....
Komentáře
Okomentovat