Vzpomínky na Lauru - napsal Jarda

Jarda je velký romantik, a každý kdo ho dobře zná to ví. Čas od času-hlavně v létě-si rád přivstane a vyrazí na kolo ještě před svítáním, aby pak na některém ze svých oblíbených míst mohl pozorovat východ slunce.

Byla neděle čtyři hodiny ráno. Jára civěl do stropu a nemohl spát. To vedro bylo spalující. A právě v ten moment ho napadlo, že na kole mu bude lépe jak v posteli. Ještě chvíli ležel, pak se pomalu oblékl a potichu se vyplížil do garáže.

Z pracovního kola přehodil blikačky na Vulkána, protože věděl, že kus pojede po silnici (jinak by se s nima ani neobtěžoval) a vyrazil.
Jeho obavy, jestli mu v kraťasech nebude zima se ukázaly naprosto zbytečné, protože bylo opravdu teplo. Teploměr ukazoval necelých dvacet stupňů.
V celé vesnici vládlo ticho, jen někteří z prvních ptačích nedočkavců už prozpěvovali v korunách stromů.
Po silnici jel sotva kilometr a pak z ní odbočil na přírodní cestu. Byla to taková ta klasická cesta, kde jsou vyjetý koleje od aut, jinak všude okolo byla tráva. Z levé i z pravé strany se na ní napojovaly menší pěšiny, které zdejší domorodci využívali jako zkratky.
Tady už Jára blikačky nepotřeboval, takže je dávno vypnul. Znal to tu, ale i tak dával pozor. Jeden nikdy neví, na jakého čerta kde narazí.

Najednou se několik desítek metrů před ním z jedné z těch pěšin vynořila postava a šla směrem k němu. No šla, spíš se o to pokoušela. Jára poznal, že je to žena, a že je asi trochu nalitá.

Pro jistotu přejel do vedlejší lajny, aby jí dal dost prostoru. Když už byl jen pár metrů před ní, tak udělala, něco co nečekal.
Najednou mu skočila před kolo, roztáhla ruce a křikla "baf!"
Neměl šanci to ubrzdit. Ostře zabrzdil jen zadní brzdou, aby kolo dostal do smyku a položil to.
Naštěstí ho ten smyk vynesl do druhé lajny, jinak by ji sejmul. Zastavil se až metr za ní.
Ležel, nehýbal se. Všechno jako by se kolem něj v tu chvíli zastavilo. Najednou uslyšel známý hlas.
"Jééé, to seš ty Jaryne? Kde se tady bereš?" Nejspíš ho poznala podle dresu, který mu dala loni k narozeninám.
Jára tak jak ležel, jen pootočil hlavu, aby na tu ženskou líp viděl.
"No jasně, Laura." Povzdechl si.  Mohlo ho hned napadnout, že jediná dost bláznivá a neopatrná ženská v okolí, která by šla opilá zkratkou přes les, a navíc sama je Laura.

Najednou cítil, jak se to v něm začíná vařit.
"Co tě to sakra napadlo skočit mi takhle před kolo?" Křikl na ní, když se pomalu zvedal ze země.
"No udělala jsem "baf"
Když se pak hned začala smát bylo Járovi jasný, že je ještě pořád slušně lízlá. Tím si to ale chudák holka ještě zhoršila, protože Jára v tu chvíli dosáhl bodu varu.
Sundal si přilbu a švihnul s ní do trávy.  Udělal pár kroků k Lauře. Chytil ji za ruku a odvedl ji mimo cestu. Klekl si na zem na jedno koleno. Lauru strhnul dolů a přes to koleno si ji ohnul. Nebránila se.
Vyhrnul jí krásné letní šaty, pod kterými byly hedvábné kalhotky. Chytil je za horní okraj a trhnul.
Nejspíš to bylo tím, že byla opilá, nebo i díky její živočišné a divoké sexuální energii, nebo dost možná kombinací obého, ale Laura vůbec nevykřikla, ani nezačala protestovat, když se jí kalhotky zařízly do rozkroku.
Z úst jí uniklo jen hlasité zasténání a celé její tělo změklo jako máslo. Její horní polovina se položila do trávy čímž ještě víc vyšpulila zadek.
Jára si toho vůbec nevšímal, protože jediné, co měl teď před očima byl Laury krásně nastavený zadek, ty dvě bílé a oblé polokoule, které chtěl vidět rudé.

Zvedl ruku a padl první rána. Za ní hned další a další. Tříštily se o její pevnou zadničku jako dravé vlnobití. Znova a znova dával průchod svému vzteku. Střídal půlky, držel rytmus.

Lauřin zadek byl už po několika málo ranách pěkně červený a horký.
Laura sténala a vzdychala, ale nekřičela, ani neprosila ať přestane. Jára jí pořád držel kalhotky zařízlé v rozkroku a Laury pohyb pánve po každém plácnutí dělal své. Lauřiny ruce se bořily do hlíny a rvaly trávu všude kam dosáhla.
Jára byl jako stroj. Nápřah a plácnutí, nápřah a plácnutí...
Odstín na Lauřině zadku už začínal přecházet pomalu do rudé, ale to Járovi evidentně ještě nestačilo. Pořád se cítil naštvaný a nepřestane s výpraskem, dokud se toho pocitu nezbaví.
Dokonce ještě i víc zatáhl za okraj kalhotek, na což Laura zareagovala tlumeným výkřikem a prohnutím v zádech, za které by se nestyděla žádná kočka.
"Doufám, že až vystřízlivíš, tak tě bude pořádně bolet zadek!" Říkal si Jára pro sebe.
Laura už jich musela schytat aspoň sto, protože na některých místech se jí začaly objevovat malá jelita.
Najednou se začala celá třást. Její dech se zrychlil a sténání zesílilo. Jára se lekl, jestli to s intenzitou výprasku nepřehnal.
Na chvíli přestal a čekal co se bude dít. Teprve teď si uvědomil, co mu od samého začátku kvůli jeho vzteku unikalo. Ta mrcha si to celou dobu užívala!

Ještě pár okamžiků počkal, než Laury vrchol odezní. Pak ji přidržel v pase, vyndal z pod ní nohu a opatrně ji položil do trávy. Šaty ji skasal zase dolů a lehl si vedle ní.
Slunce už dávno vyšlo a oba přikrylo svými ranními paprsky. Podíval se na Lauru. Měla zavřené oči a vypadala naprosto klidně. Dokonce se i trochu usmívala. Jára si pomyslel že je dost těžký zlobit se dlouho na někoho kdo vypadá takhle roztomile.
"Musím ji odvést domu."
"Šup Lauro, vstávat." A plácnul ji přes zadek.
"Ne lásko, já ještě nechci." Zamumlala.
"Asi si myslí, že je doma v posteli s Filipem." Pomyslel si Jára, když ji zvedal na nohy.
"Zůstaň tady stát, dojdu si pro kolo."
Járovi chvilku trvalo, než našel přilbu, protože ji ve vzteku zahodil nějak moc daleko. Až teď zkontroloval kolo k jak velké újmě došlo. Na první pohled nebylo vidět nic extrémně vážného, ale důkladnou kontrolu udělá až doma.
"Tak může..." Ani nedokončil větu, protože Laura už zase ležela v trávě. Protočil oči v sloup.
"Jak chceš, klidně si tu lež dál. Pavouci ti nalezou do vlasů a do pusy."
"Cožeee? Pavouci?"  Vyjekla a rázem byla na nohou.
Jára se škodolibě ušklíbl, ale byl rád, že jí to zvedlo ze země. V jedné ruce vedl kolo a druhou podpíral Lauru. Cestou nikdo nic neříkal. Laura byla ráda, že je ráda a Járu začínala bolet celá půlka těla jak sebou praštil.
Naštěstí to nebylo k Lauře domu tak daleko, takže i tou pomalou chůzí stáli asi do 10 min u ní před domem.

"Zvládneš to dál už sama, nebo tě mám doprovodit až před byt?"
"To je dobrý, zvládnu to. Jdi si zajezdit."  A na rozloučenou mu dala přátelskou herdu do ramene. Byla to zrovna ta strana, která ho bolela, ale zatnul zuby a nedal nic najevo.
Jára ještě chvíli počkal, než zmizí za vchodovými dveřmi a vydal se domu. Aspoň měl příležitost vyzkoušet, jestli na kole vše funguje.
Oddychl si, že funkčně bylo všechno v pořádku. Akorát pak bude muset doma srovnat brzdové a řadící páky, protože se pádem pootočily.
Nikdy je nedotahoval příliš moc, aby se mohly právě v takové chvíli nárazem pootočit, a ne rovnou ulomit. Ještě si ale všiml, že se mu na předním kole udělala menší osma, ale to taky nebylo nic hrozného. Až si odpočine, tak si to na zahradě vycentruje.
Když pak v garáži kolo ukládal, všimnul si, že má poškrábaný rám. Trochu ho píchlo u srdce. Karbon je sice pevný, ale křehký. Hlubší rýhy by klidně mohly časem vést i k prasknutí rámu. Tyhle ale zase tak hluboké nevypadaly, tak to snad bude v pořádku.

<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"
     crossorigin="anonymous"></script>

Dal si rychlou sprchu, při které zjistil že kraťasy jsou hodně děravý a tím pádem na odpis. Stehno měl pěkně sedřený a čeká ho teď bolestivá procedura čištění rány kartáčkem na ruce. Vzpomněl si na Lauru a zase dostal chuť ji seřezat.
Ruku měl taky odřenou ale ne tolik. Dres byl zelený od trávy, což ho docela zamrzelo, protože si nebyl jistý, jestli to půjde vyprat. Měl ho rád nejen proto, že byl od Laury, ale hlavně mu skvěle padnul a dobře se mu v něm jezdilo.
Po sprše si pak zalezl do postele a usnul.

Laura se probudila někdy kolem poledne. Sedla si na kraj postele a civěla jen tak do prázdna. V puse měla jak v polepšovně a trochu ji třeštila hlava. Najednou ucítila že ji bolí zadek.
"To je divný. Nepamatuju si, že bych někde spadla." Pomyslela si.
Pomalu vstala a šla do koupelny. Vyhrnula si šaty a vyšpulila zadek do zrcadla. Obě půlky byly trošku červené a tu a tam bylo vidět i fialovou.

"Od čeho to sak..." Najednou se jí rozšířily oči a vykřikla..."Jaryn!"  Vzpomněla si, jak ho ráno potkala a jak ji ohnul přes koleno a nasekal jí na holou. K její škodě si ale bohužel nevzpomněla, proč to udělal.
"Ten zmetek. Já ho zabiju. Tohle teda přehnal." Vjel do ní vztek, a tak jak byla popadla v předsíni klíče, třískla dveřmi a vyrazila si to s ním hned vyřídit.
Jára seděl zrovna na zahradě a centroval si přední kolo.
Jako každý cyklista vypadal jako dvoubarevná nugeta, protože měl opálené jen nohy a ruce, takže tu seděl jen do půl těla, aby to trochu dorovnal.
V tom vtrhla dovnitř Laura a hned šla k Járovi. Ten už, už otvíral pusu, aby jí pozdravil, ale Laura byla rychlejší a hned spustila...co si o sobě jako myslí, jak si může dovolit jí jen tak nařezat, a jestli není nějaký divný, že to je pěkná drzost a že mu to jen tak neprojde...
Jára na ní v němém úžasu valil svoje velký oči a nestačil se divit co to tady předvádí. Už zase začínal být naštvaný. Centrklíč svíral v dlani tak silně až mu zbělaly klouby.
Když už byla Laura rudá v obličeji, protože pořád jela bez jediného nádechu, objevila se v okně čísi hlava.
"Kdo to tady proboha tak řve?" Byla to máma.
Jakmile ji Laura uviděla okamžitě ztichla. Když se pak hned očima vrátila zase zpátky na Járu, všimla si jeho odřeného stehna. V ten moment se jí v hlavě spojilo úplně všechno, co se dnešního rána stalo.
Jára podle změny v jejím výrazu hned poznal, že jí konečně došlo, proč si ráno dovolil seřezat tu její veleváženou prdel na kterou nesmí sáhnout jen tak někdo.
Její oči teď doslova žadonily, aby mámě nic neříkal o tom, v jakém stavu ji ráno potkal.
Jára, aniž by spustil z Laury oči, odpověděl..."To je dobrý, Laura přišla za mnou, vyřídím to."   Máma jen pokrčila rameny a zase zmizela.
Jára pustil centrklíč na zem, vstal ze židle, chytil ji pevně za ruku a zavelel..."pojď."
Táhl ji dozadu za dům, kde bylo malé místo, na které nebylo odnikud moc vidět. Cestou kolem dveří do baráku sundal ze zdi velké klepadlo na koberce.
Jakmile Laura viděla, co vzal do ruky, začala se trochu vzpírat a volnou ruku si hned automaticky položila na zadek.

"Koukám, že máš na sobě pořád to samé jako dnes ráno. Takže si nejspíš vypadla z domu hned jak ses vzbudila a ani si moc nepřemýšlela viď?" Povídá Jára, když ji dotáhl na místo.
Laura chtěla něco říct, ale Jára ji okamžitě gestem ruky zarazil. "Teď budu zase chvíli mluvit pro změnu já!"
"Ty seš fakt neuvěřitelná. Vždycky když to vůbec nečekám, tak mě dokážeš něčím překvapit. Naivně jsem si myslel, že až se příště zase potkáme, tak se mě třeba zeptáš, jak se cítím, jestli jsem v pořádku a že tě mrzí co se stalo. Namísto toho se sem přiřítíš jako velká voda a pustíš se do mě jak smyslů zbavená. Myslel jsem si, že tím ranním výpraskem to bude končit, ale teď vidím, že si zasloužíš dostat ještě další, abych ti osvěžil paměť, co že jsi to vlastně ráno provedla."

"Né, Járo, to není nutný. Já už sem si na všechno vzpomněla."

"Opravdu? No tak to mě těší. Já to ale přece jen nebudu riskovat a tu paměť ti osvěžím, aby nedošlo k nějakým nesrovnalostem. Stoupni si metr od zdi, rozkroč se a rukama se opři tady o zeď" poručil jí a poklepal na to místo klepadlem. 

Laura chvíli váhala, ale když viděla Járův přísný výraz, udělala, co jí řekl.

Tahle poloha ji donutila zase krásně vystrčit zadek. Jára se pak na vteřinu přistihl, jak obdivuje její krásnou postavu.
"No tak, soustřeď se!" vynadal sám sobě.
Vyhrnul jí šaty až na záda, kde je několikrát založil, aby během výprasku nespadly dolu. Tentokrát jí stáhnul i kalhotky a nechal je těsně nad koleny.
Laura najednou ucítila chladivý letní vánek na své holé prdelce.
"Dostaneš pětadvacet ran a dobře si během nich srovnej v hlavě všechno co se ráno stalo. Rozumíš?"
"Ano, rozumím." Špitla Laura.
Jára ještě přejel rukou po obou půlkách zadku, aby se přesvědčil, jak vypadá po té ranní lekci, kterou jí udělil. Neshledal žádný důvod, proč by jí nemohl udělit další přísnou lekci.
Vyměřil si první ránu, napřáhl se a plesk. Laura ani necekla. Jen zprudka zvrátila hlavu a dlouhá hříva tmavých vlasů prolétla vzduchem.
Další nápřah a švih. Jára ji opravdu moc nešetřil a každá rána musela pořádně štípnout. Padly další a další rány. Laura se držela skvěle. Statečně a s hrdostí přijímala každou zaslouženou bolestivou ránu, která jí dopadla na zadek a zanechala po sobě hned červenou stopu.
Jára jí občas jen letmo přejel rukou po zadku, aby se ujistil, že není poškozená kůže. Laura za tu kratičkou pauzu byla jistě ráda.
Hned další rána ji ale malinko zaskočila a z úst jí unikl slabý sten, který doprovodila bouchnutím rukou do zdi.
Jára s neskonalou přesností posílal všechny rány pořád na stejné místo. Klepadlo bylo o něco málo větší než Lauřin zadek, takže rány dopadaly i těsně pod něj, což doopravdy dost bolelo.
Laura měla zadek už hodně červený a na některých místech dokonce i fialový.
Jára byl už u 21 rány a zase kontroloval Lauře zadek, když najednou uslyšel, že potichu pláče. Plakala, protože to moc bolelo? Nee, Laura přece dokázala vydržet bez pláče i přísnější výprasky.
Spíš to vypadalo, že jí začíná být líto co ráno Járovi provedla a jak se kvůli ní potlouk.
Trochu ho to zaskočilo. Ženský pláč ho vždycky spolehlivě vyvede z míry. Tentokrát ale musí výprask dokončit. Nemůže jí ty zbylé rány odpustit. To by nebylo správné.
Přistoupil k ní a chvíli ji hladil po zádech..."vedeš si skvěle zlato, už to máš skoro celé za sebou. Zbývají poslední čtyři rány. Laura nic neřekla, jen pokývala hlavou.
Nechtěl to už dál zbytečně protahovat, takže poslední čtyři rány byly rychlé, ale opřel se do nich o trochu víc než do těch předchozích. Laura už nevydržela být úplně potichu a  tak každou ránu doprovodilo její hlasité "auu, au, au, auuu."
Jára jí hned natáhl zpátky kalhotky a upravil šaty. Laura ještě chvíli zůstala nehnutě opřená o zeď. Pak se postavila a podívala se na Járu. Járovi se najednou sevřelo srdce, když viděl, jak jí po tvářích tečou slzy.

Zvedl ruku, aby jí je otřel, ale Laura ho místo toho objala a hlavu mu položila na rameno.
"Šššš, už je dobře, nebreč." Utěšoval ji a hladil ji po vlasech.
"Je mi to moc líto a mrzí mě, že jsi se kvůli mě tak sedřel. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se ti stalo něco vážnějšího."
"Já vím Lauro, já vím. Všechno nakonec dopadlo docela dobře a já už se na tebe ani trochu nezlobím." Usmál se na ní Jára.
"Počkej tady, donesu ti papírový kapesníky, protože moje rameno už je mokrý dost." Zavtipkoval Jára a odběhl do baráku.
Za okamžik byl zpátky a podává Lauře celou krabici papírových kapesníků. Ta hned začala tahat jeden za druhým, aby se dala trochu do pořádku.
"Tak co, už dobrý?" Zeptala se Járy, když si utřela rozmazané oči.
"Jo, teď už snad cestou domu nevyděsíš žádné děti."
"Heeej, nebuď drzej, nebo na tebe taky vezmu to klepadlo." Pohrozila mu z legrace.
"Mám tě Lauro doprovodit domu?"
"To nebude nutný. Běž si dodělat to kolo, ať můžeš jít zase brzy jezdit."
Jára ji ještě jednou na rozloučenou objal a vrátil se zpátky k centrování. Laura vypadla zadní brankou a vzala to nejkratší cestou domu. Těšila se, jak si dá konečně příjemnou sprchu a postará se i o svůj bolavý zadek.
Doma ze sebe shodila všechno oblečení a vklouzla pod sprchu. Bylo to velmi osvěžující, když jí vlažná voda stékala po sametové kůži. Kdykoli se ale při mytí dotkla seřezaného zadku, sykla bolestí.
"Au, zatracený Jaryn s jeho zatraceným klepadlem. Jsem snad nějaký koberec, aby mě takhle vyprášil"?  Předstírala, že se zlobí.
Mezitím přišel domu Filip. Občas si takhle odpoledne skočí domu dát si něco k jídlu. Když ale slyšel že je Laura ve sprše, rozhodl se dát si před jídlem malý předkrm.
Potichu se vkradl do koupelny a hned si začal sundávat uniformu. Nedostal se ale ani k poslednímu knoflíku, když si všiml Laury seřezaného zadku.

"No Lauro, co mají znamenat ty jelita?"
Ta sebou trhla, protože ho vůbec neslyšela vejít. Věděla, že mu dřív nebo později bude muset říct o všem, co se dnešního rána stalo, protože dost těžko před ním mohla schovávat zmalovaný zadek, než se jí zahojí. Jen netušila, že to bude tak brzy.
"Počkej na mě v kuchyni. Dokončím sprchu a všechno ti vysvětlím, dobře?"
Filip nic neřekl a odešel.
"Ach jo, snad nebude moc naštvaný" dělala si Laura starosti.
Když byla vysprchovaná a celá voňavá, hodila na sebe jen svoje dlouhé triko na spaní a šla za Filipem do kuchyně. Ten seděl u stolu a čekal na ní.
Laura mu pomalu a popravdě vylíčila všechno co se dneska stalo. Filip pozorně poslouchal a nepřerušil ji jediným slovem. Když pak skončila bylo ještě chvíli ticho a Filip pak povídá...
"Na čem jsme se domluvili, když půjdeš někam na pařbu?"
"Že ti můžu v jakoukoli denní, nebo noční dobu zavolat a přijedeš pro mě, aby ses o mě nemusel bát."
Na to vyndal Filip mobil a začal kontrolovat hovory.
"Hmm, zajímavý. Nevidím tady od tebe žádný zmeškaný hovor. Jak je to možný?"
"Protože jsem ti nezavolala." Přiznala provinile Laura.
"Vzpomínáš si taky na čem jsme se vzájemně domluvili, pokud mi nezavoláš a necháš mě si o tebe dělat starosti?"
"Ano, že budu bita na holou."
"Jsem rád, že si to pamatuješ." S těmi slovy vstal a odešel do pokoje. Když se vrátil, položil před Lauru na stůl jezdecký bičík.
"Není snad nějaký mezinárodní den výprasků, že mě dneska všichni řežou?" Prolítlo Lauře hlavou.
Laura bičík k smrti nesnášela a představa že by s ním teď měla dostat od Filipa na holou se jí pranic nezamlouvala.
"Co takhle zkusit použít ženské zbraně?" Napadlo ji.
Sedla si obkročmo Filipovi na klín a rukama mu zajela do vlasů.
"Viděl si v koupelně přece můj zadek. Mám ho od Járy pěkně seřezaný. Nejsem snad už potrestaná dost?"
Pak ho začala líbat na krk a postupně směřovala až jeho rtům. Byl to velmi vášnivý polibek, a Filip ji ho opětoval.

Nějakou dobu si to takhle oba užívali. Pak ji Filip chytil oběma rukama za zadek a zmáčkl ho.
"Auu..." Vypískla.
Filip se zvedl i s Laurou. Postavil ji na nohy a hned ji ohnul přes stůl. Několikrát ji rukou pleskl pořádně přes zadek.
Tohle Laura rozhodně nečekala.
"To máš za to, že ses mě pokusila podplatit." Vysvětlil jí Filip.
"Že máš seřezaný zadek je mezi tebou a Járou. Nemám mu ani trochu za zlé, že si to s tebou takhle vyřídil, zasloužila sis to. To že si mi nezavolala je ale zase naše věc a já tě za to teď potrestám tak jak jsme se dohodli."
"Proč ale bičíkem? Ty moc dobře víš, jak moc ho nesnáším a bojím se ho."
"Právě proto že to vím, tak si myslím, že se pro tuhle situaci hodí že všeho nejlíp. Původně sem přemýšlel o pětadvaceti, ale budu shovívavý a dostaneš jich jen patnáct, ale ostrých!"
Laura začala mít trochu strach.
Filip jí vyhrnul triko, sundal si uniformu, aby mu nebránila v pohybu, vzal ze stolu bičík a couvl o pár kroků dozadu. Chvíli ji pozoroval a hlavou mu běžely myšlenky na něco úplně jiného, než byl výprask. Ten úžasný polibek před chvílí ho pěkně nastartoval.
Musel si to ale nechat třeba až na večer, protože teď se musí postarat trochu jinak o svou zlobivou a lehkomyslnou lásku.
 Přistoupil zpátky k Lauře a něžně jí rukou přejel po zadku. Ta sebou malinko cukla, protože si myslela že už začíná výprask.

Pak udělal zas krok zpátky a bez jediného varování ji švihnul. Laura vykřikla a sevřela rukama okraje stolu.
"Švih, švih, švih..." Další přísné rány dopadly na Lauřinu prdelku a zanechaly po sobě červené linky.
"Auu, lásko to hrozně bolí. Já to nevydržím. Budu už hodná, a slibuju, že ti vždycky zavolám, když půjdu z pařby." Zkoušela to Laura.
"Věřím ti, že to moc bolí, vždyť je to taky trest."
"Švih, švih, švih..." Jedna rána šla těsně pod zadek, a to už se Lauře koulela po tváři první slzička. Okamžitě jí naskočilo jelito.
Filip udělal malou pauzu a hladil ji po seřezaném zadku.
"Zbytek ti vysázím bez přestávky." Zašeptal ji do ucha.
"Nee, to ne prosím" protestovala Laura.
Filip ale na nic nečekal a začal. Každou ránu pečlivě umístil tak, aby zasáhla celý zadek a nechala po sobě otisk bičíku.
Laura každou ránu doprovodila hlasitým výkřikem. Jednou si dala dokonce i ruku na zadek, ale Filip naštěstí včas zastavil.
Rozzlobeně jí chytil za ucho a rázným hlasem ji řekl ať už to radši příště nedělá.
Filip pak dokončil výprask a zase rukou přejížděl po tom dokonalém kousku těla.
Položil bičík zpátky na stůl. Pomohl Lauře na nohy a vzal ji do náruče. Ta mu dala ruce kolem krku a přitiskla hlavu na prsa.
Odnesl ji do ložnice a pomalu ji položil na postel. Odešel do koupelny a vrátil se s hojivou mastí. Něžně jí vtíral do postižené kůže.
Laura už neplakala. Cítila se v bezpečí a byla ráda, že to má za sebou.
Filip ji pak přikryl a lehl si k ní.
Pro Lauru to byl dneska velmi náročný den, a tak nebylo divu, že za chvilku usnula.
Filip ji políbil na tvář a potichu odešel zpátky do práce.