Příběh 151. - Padla facka na sále

 Veronika v rámci své práce (je bytová designérka) velmi často navštěvuje nejrůznější společenské i pracovní schůzky, večírky, jezdí také čas od času do ciziny a všude se setkává s obrovským množstvím lidí, jak to tak bývá. Občas jezdí sama, občas s celou skupinou designérů. 

Zrovna nedávno volala v rychlosti Milanovi do kanceláře, zda bude moci vyzvednout děti ze školy, že se jen otočí doma, převlékne se a vyráží s celou skupinou do Budapešti na nějaké sympózium. Milan otráveně odsouhlasil, že se o děti postará jako by byly jeho vlastní (jeden z jeho blbých vtípků, po kterých vidí rudě nejen Veronika, ale i já) a doporučil jí, aby se chovala mravně a nezapomínala na to, že je šťastně vdaná, má doma cholerika a na policejní stanici už dlouho nebyla, což není potřeba měnit. Veronika mu bystře vypočítala všechny hříchy za poslední dekádu a doporučila mu, aby nezapomněl nakoupit něco k večeři, protože doma jsou akorát granule pro psa.

Milan si tedy škrtl v pomyslném diáři volný večer se skleničkou koňaku a Veroniku si před domem vyzvedly kolegyně a vyrazily na nádraží směr Budapešť. Protože se sympózium konalo jak jinak než do pozdních nočních hodin, byl dámám prozíravě zamluven hotel s přespáním a snídaní v ceně. To už ale Milan nevěděl, že "podmínkou" účasti na tomto mezinárodním setkání (mno... mezinárodním - přijeli Češi a Slováci, několik Poláků a zbytek byli Maďaři) bylo přivézt na ochutnání tekutý výdobytek rodné země. Veronika čmajzla ve spíži jednu z lahví kalvádosu, který se pálil na naší farmě a který si Milan schovával jako lék po obzvlášť lukulských hodech, po kterých ho pálila žáha.

Po příjezdu na hotel se celá skupinka roztrousila do přidělených komnat, odložili si vše, co mohli postrádat a vybaveni laptopy a diáři se houfně všichni dostavili do společenského sálu, kam se postupně začali trousit i ostatní účastníci. Zakrátko tam nebylo téměř k hnutí. 

Veronika s kolegyní Petrou a druhou kolegyní Zuzkou se usadily pohodlně na židlích a se samolibým uculováním vytáhly na světlo příspěvky v kapalném stavu. Okolosedící je napodobili a brzy se na stolech blýskala hotová armáda lahví, butylek a demižónů, protože třeba Moraváci nic menšího než 5 litrový demižón asi neznají. Naproti přes stůl se usadil asi třicetiletý šohaj s kolegou, kterému se blýskalo čelo jako ledové kluziště a lámanou angličtinou se začal seznamovat. Když zjistil, že Veronika obstojně hovoří maďarsky, plynule přešel na svou mateřštinu a prakticky nezavřel kušnu.

Večer se rozjížděl ve slibných obrátkách, všichni nabízeli všem všechno, co bylo na stole a tak vznikl báječný mumraj, kdy prakticky nikdo netušil, od koho a co ochutnává. Nakonec to bylo vlastně jedno, protože po šestém panáku průzračné tekutiny už to stejně nikdo nepoznal.

Veronika se držela statečně. Zdvořile ucucla od maďarského Kecala i od jeho kolegy a potom se už zdrženlivě hlídala, aby nevyvedla zase nějaké skotáctví. Poslední, po čem momentálně toužila byl další pořádný výprask, který jí slíbil její zákonitý manžel uštědřit, kdyby to rozjela ve velkém a zapomněla na dobré vychování.

Proto také bystře odrážela právě onoho Maďara, který jí mermomocí chtěl neustále dolévat a ještě začal mít neslušné opilecké řeči. Ani Zuzka a Petra nebyly zrovna nadšené, když se k nim chlapík nasáčkoval a dorážel na jejich výstřihy a boky. Veronika měla tu smůlu, že ačkoliv její bílé společenské kalhoty nebyly zdaleka obtáhlé, přeci jen svítily do dálky a umně vykreslovaly její postavu. Kulaťoučká Zuzka měla zase naditý výstřih a Petra v dlouhých šatech připomínala spíše éterickou bytost. Prostě, všechny tři stály za hřích a maďarský nájezdník si je nejspíš vytyčil jako pevnost, kterou je bezpodmínečně potřeba dnes v noci dobýt. 

Nejprve tedy "náhodou" zakopl tak, že přistál Zuzce ve výstřihu nosem, a když se hrabal ven jako tesařík z pod kůry stromu, šmátral přitom Petře po ňadrech a zazdil to tím, že chytl Veroniku za zadek.

Veronika, jak laskavý čtenář ví není žádná netýkavka ani křehule, ale sakra, copak jí může kdejaký frajer ochmatávat jako housku na krámě? Bystře se tedy otočila a pleskla Maďarovi jednu přes pusu, až vzal druhou o stěnu. Panáček totiž na facku nebyl připraven a jak ho odstředivá síla z Veroničiny ruky odmrštila, zavrávoral a naletěl tváří na zeď. Po cestě sebou vzal židli, přes kterou se ukázkově přerazil a teď seděl na zemi, koukal jak žába z kyšky a netušil co se s ní děje a proč sedí na zemi a brní ho půlka obličeje.

Veronika se nad ním tyčila jako Eiffelova věž a z úst se jí linul téměř jednolitý tok slov, nepřerušovaný snad ani nádechy a výdechy. Maďarský účastník zájezdu mezitím získal ztracenou rovnováhu jak duševní, tak fyzickou, vyhrabal se na nohy a z své podstatné výšky začal Veronice oponovat. Protože konverzace probíhala částečně maďarsky, částečně anglicky a částečně česky, měla i zbylá část společnosti o zábavu postaráno. 

Přítomné ženy se tak dozvěděly, že jsou pitomé hen, které je potřeba legyen rövid a případně jim big ütés a potom közösül, aby they were silent a nem sérti a férfiakat....

Dál se nedostal. 

Ženy nejblíže stojící anglicky rozuměly a maďarské výrazy jim Veronika briskně přeložila. 

Trio rukou se začalo na Maďara sápat a hrozilo vážné ublížení na zdraví i na majetku. Veronika se rozhodla ve vteřině.

"Ticho!!" zařvala do vřavy a obě Harpyje plus Maďar zvedli hlavy a v úžasu otevřeli pusy dokořán.

"Vážený pane! Možná u vás je zvykem, že se ponižují ženy a že je jim nadáváno do slepic! Ale tady nejste v Maďarsku a já ani mé kolegyně si rozhodně takové chování nenecháme líbit. Takže teď půjdeme všichni pěkně za vaším delegátem a podáme na vás stížnost. Myslím, že vaše představené bude zajímat, proč budeme trvat na vašem vyloučení z konference!!"

Maďar nejprve při jejím plamenném proslovu změnil barvy jako semafor a postupně mu i přes opar v mozku začalo docházet, že se právě dopustil prvotřídního průšvihu, který může mít také klidně dohru u soudu. Stačí, aby se ty tři satorie domluvily a udaly ho za pokus o znásilnění. Původní červená a následně oranžová přešla v poctivou zelenou. Hlavou mu proběhly všechny možné varianty maléru se všemi možnými důsledky. Představil si svého šéfa, kterého doslova ukecal, aby ho pustil. Představil si svou těhotnou manželku, která rozhodně nesouhlasila s jeho služebními cestami. A také si představil, jak bude šéf i manželka reagovat, až se tohle dozví.

Podíval se na Veroniku i její přítelkyně téměř prosebně a tiše špitl:

"Zaplatím vám, když to zůstane mezi námi...."

Všechny se jako na povel posupně zasmály jeho troufalým návrhem. Veronika se naklonila nejdřív k Zuzce, potom k Petře a špitla jim:

"Pojďte děvčátka, vychutnáme si ho, prasáka..."
Oběma ženám zasvítily oči. Zuzka pak řekla:

"Ty myslíš, že bychom si užily?"

Veronika pokrčila rameny:

"Pokud chceš, ale já myslím něco jiného..."

"No, tak to jsem zvědavá, co myslíš. Kdyby to bylo na mně, tak bych mu nakopala zadek nebo bych mu nafackovala hubu, ale potom bych ho pořádně ojela, aby si to pamatoval, když už si chce hrát na Kasanovu" šuškala Zuzka tak, že i Petra slyšela každé slovo.

"Proč ho fackovat, ještě mu opuchne pusa a nebude nám moct pořádně polízat jeskyňky, neblbni..." napověděla nadržené Zuzce.

Veronika pokývala hlavou:

"Prostě mu dáme pořádný výprask na holou, jednak to pro něj bude ponižující, takže pak bude jako beránek a jednak to pro něho bude sakra trest. A my si užijeme pohled na něj a vy dvě, jestli chcete, můžete si pak s ním užít, myslím, že už pak nebude protestovat vůbec."

Oběma holkám zasvítily oči při představě, jak se bude hošan kroutit, až mu sdělí verdikt.

Byly ale překvapeny. 

Maďar, ze kterého konečně vydolovaly alespoň křestní jméno, a to bylo Arpád, nejdřív několik vteřin nevěřícně zíral na Veroničin návrh, že pokud jim nastaví zadek ke spravedlivému potrestání a potom se minimálně k oběma nadrženým samičkám zachová jako muž, bude mu odpuštěno. Po zralé úvaze ale musel souhlasit, že raději bude riskovat pár minut bolesti a potom třeba celou noc vášně, než rozvod od stolu a lože a vyhazov z práce.

 <script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"

Vymínil si ale, že se o tomto pikantním dobrodružství nesmí nikdo dozvědět a že se odeberou na pokoj holek, kde nebudou nikým rušeni. Ani jedna z žen s tím neměla problém. 

Na pokoji Zuzka pro jistotu otočila klíček v zámku, protože, co kdyby... Arpád se podíval na jednu, druhou i třetí a odhadoval, která se odhodlá a ujme se role exekutorky. Netušil, že Veronika má tyhle věci v malíčku.

Pak události nabraly příliš rychlý spád. Veronika si nechala podat židli, usedla na ní stylem královny ze Sáby a ukázala Arpádovi, kde je jeho místo. Tedy, v tuto chvíli na jejích stehnech. Nezkušený Maďar, berouc to stále jako vítanou hru se nedal dvakrát pobízet a uhnízdil se Veronice v klíně jako kdyby to absolvoval minimálně obden. Zuzka i Petra obdivovaly její statečnost i zkušenosti. Na její pokyn zručně zbavily Arpáda košile, kalhot, trenýrek i důstojnosti. Než se nadál, ležel ohnutý přes pevná Veroničina stehna tak jak ho pánbůh stvořil, pouze ve fuseklích a najednou mu začalo docházet, že je asi něco špatně.

Jenže na úvahy a střízlivý rozum bylo poněkud pozdě. Veronika se rozpřáhla jako zasloužilá údernice a Arpád se nevěřícně vyšponoval jako kdyby spolkl pravítko a z úst se mu vydralo překvapené zaskučení.

Výprask nebyl příliš dlouhý, ale o to víc byl emotivní. Maďar ženám předvedl všechny polohy svého hlasu, zatancoval si na Veroničiných stehnech odzemek i čardáš dohromady, přičemž se zoufale držel rukama země, aby nepřepadl a do toho se snažil si krýt zadek před neutuchajícím přívalem ran. A že jich bylo. Nepočítaných. O co víc byly rychlejší, o to víc také bolely. 

Arpád se dokonce pokusil o zbabělý únik ze sladkého ženského klína, ale to se se zlou potázal. Zuzka ho chytila za ruce, Petra za nohy, natáhly jako jako gumovou žábu a prý - Veru, přitlač, panáčkovi se u nás ani nelíbí...
Veronika se nedala dvakrát pobízet a vysázela Arpádovi na zrudlý zadek výprask s takovou kadencí, jako kdyby byla placená od vteřiny.

Úplně šokovaný Maďar, kterému se mozek nejspíš přestěhoval do ponožek jen vnímal ostrou bolest, která mu pulzovala celým tělem a i přesto, že byl zapřisáhlý ateista se začal modlit, aby to ďábelské vyplácení už skončilo.

Když už měl zadek červený jako španělská muleta, Veronika ho milostivě propustila a než vstala, šeptla mu do ucha:

"És ne hozza zavarba magát az ágyban..."

Políbila ho na zpocené čelo na znamení, že mu odpouští a mrkla na holky:

"Je váš, vy čubky neřestné...."

Holky se obě smyslně zasmály a popřály Veronice pěkný večer.....

Pokračování příště....