O hříšné paní Lole

 Paní Lola byla vdova po baronu z Modeny. Ale nebyla to žádná usedlá dáma nad hrobem, ale mladá žena v nejlepších letech. Měla všechno, nač si jen mohla vzpomenout- titul, majetek, postavení, krásu.... Obklopovala se nádherou a přepychem, oblékala se do skvostných a nákladných rób, nosila vysokou, bělostnou paruku posypanou zlatým pudrem a tváře si nechávala bíle líčit, aby vynikla její dokonalá šíje. 

Ale o co byla krásnější, o to byla také rozmarnější. Chovala se povýšeně ke všem, kdo neměl nějaké postavení. Protože po manželovi zdědila velký obchod s drahými látkami, zaměstnávala několik příručích, prodavačů a obrovské hejno sloužících a služebných, kteří se starali o její maximální pohodlí. Paní Lola byla náročná a vždy muselo být po jejím. A když nebylo...óóó, paní Lola se uměla hněvat. To bylo křiku a hrubého lání, až se okna třásla. A třásli se i sloužící, kteří prchali ve zmatku kam se jen dalo. Protože ten, kdo neutekl z jejího dosahu dozajista poznal, že nedostává svůj plat zadarmo. Paní Lola se nerozpakovala vzít do ruky první, co měla na dosah a nebožáka citelně uhodit přes záda. A nedejbože, pokud se někdo ze sloužících provinil. Tu se zpoza dveří do jejího budoáru ozývaly srdceryvné vzlyky trestaných služek i tiché kletby sloužících mužů, kteří byli vybíráni především na základě mládí a příjemného zevnějšku.

Ani příručí v obchodě a písaři v kanceláři nebyli ušetřeni jejím rozmarům. Nejednou se stalo, že vešla do obchodu, kde se mladí příručí točili okolo bohatých zákaznic a pokud nebyla spokojená s prodejem, nahnala některého z mladíků do kanceláře a pravítkem nebo vlastním vějířem mu notně vyprášila kalhoty, nic nedbajíc na to, že zvědavé paničky natahují v obchodě uši, aby jim neuniklo ani jediné zasténání bitého příručího.

Paní Lola uznávala jen přísnost a peníze. Chutnala jí neomezená moc, kterou měla nad svým služebnictvem. A myslela si, že je všemocná. Podle toho se také k lidem okolo sebe chovala. Když jednoho dne už od rána celým domem bylo slyšet jen rozzlobený hlas paní Loly, jak plísnila služky, které kmitaly z místnosti do místnosti, ze schodů dolů a zase nahoru, přinášely množství věcí jen proto, aby je vzápětí zase odnášely pryč, sloužící otevírali okna a zase je zavírali, přinášeli vybrané lahůdky, které jim paní Lola házela pod nohy a oni museli ihned ten nepořádek uklízet, bylo jasné, že se rozmarná paní špatně vyspala a den bude opravdu náročný, zvlášť v její blízkosti. I příručí v obchodě podstatně zrychlili svou činnost a snažili se nebýt své zaměstnavatelce na očích, až se jako velká voda přiřítí do obchodu a nastane peklo. Až do obchodu bylo slyšet jekot trestaných služek, které nemilosrdná paní bila rákoskou přes holé zadničky, nic nedbajíc na to, že dívkách naskakují fialové pruhy.

Jediný, komu to bylo celkem jedno byl písař Antoine, který nebyl jejím podřízeným a do úřadu pouze docházel z městského špitálu, kde pracoval jako úředník. Paní Lola si k němu tak často nedovolovala, protože jeho služby potřebovala. Ale dnes jakoby jí posedl démon. Když dostatečně vynadala všem příručím a osobně je všechny profackovala, až měli rudé tváře, obořila se i na písaře:

"Jak to, že ještě nejste hotov?! Za co vás platím?! Co si o sobě myslíte, vy .... vy darmošlape, že se tu budete povalovat? Za moje peníze?? ....." 

Chtěla ještě dál pokračovat, urážet ho a křičet, ale svůj proslov nedokončila.

Antoine se prudce zvedl ze své židle a přistoupil k paní Lole. Beze slova jí sevřel zápěstí svou rukou a prudce s ní trhl dopředu. Paní Lola ztratila rovnováhu a málem by upadla. Ale to písař neměl v úmyslu. Jakmile se paní Lola zakymácela směrem dopředu, obratně jí nastavil své koleno a přehnul si jí přes něj. Prudké zaječení přilákalo z obchodu i pár nejodvážnějších příručích, kteří když viděli svou paní v opravdu nezáviděníhodné pozici, začali se smát na celé kole, nedbajíc proklínání paní Loly, že je hned všechny vyžene a nechá uvrhnout do vězení. Antoine místo toho začal paní Lole vykasávat jednu bohatě nařasenou suknici za druhou a neustal, dokud se neukázaly její spodní kalhoty zdobené krajkami a růžovými mašlemi. To už paní Lola vřískala jako opice, tušíc, co se bude dál odehrávat. 

Antoine zdaleka nezůstal u toho, aby se pokochal buclatou zadnicí vznešené paní, nýbrž zmačkal všechny vrstvy sukní, které měla paní Lola na sobě a pevně jí sevřel rukou v pase, aby se mu nemohla vysmeknout. A druhou rukou jí udeřil před zadnici. Plesklo to a paní Lola zaječela. Vzápětí dopadla druhá rána a opět to mlasknutí a další zaječení, provázené navíc kletbami a výhrůžkami. 

"Dejte jí na holou, pane písaři, však ona nás ta čertice také nešetřila" řekl jeden z příručích, který zrovna včera dostal na pamětnou dlouhým krámským dřevěným pravítkem za to, že nestihl srovnat přivezené látky dřív, než se obchod otevřel. A Antoine jeho výzvě vyhověl. Popaměti nahmatal pod břichem paní Loly širokou stuhu, kterou měla spodní kalhoty zavázané a uvolnil jí. Krajkové prádlo se pozvolna sesunulo k zemi a na svět vykoukla kulatá zadnice s dvěma růžovými otisky písařovy dlaně. Příručí se zasmáli a když paní Lola začala vztekle kopat nohama a snažila se vymanit, jeden ochotně přiskočil a sevřel její vzpouzející se paže svými. 

"Tak, ty ochechule, teď poznáš, jak bolí pořádný výprask!" řekl jí a podíval se jí do očí.

A paní Lola věděla, že je ztracená. Ale nehodlala složit zbraně. Kroutila se jako úhoř, jen aby se vysmekla a unikla potupě. Než nebylo jí to nic platné, písař jí držel pevně. A znovu se mihla vzduchem jeho ruka a dopadla na vyšpulenou zadnici paní Loly. Oj, to to zaštípalo. A znovu a znovu. Písař jí bil plochou dlaní silně a důrazně, nedbajíc na její jekot. A zadnice paní Loly nabývala karmínového nádechu, dvě velké rudé polokoule, ozdobené po okrajích bělavými stopami konců prstů písaře se natřásaly při každém úderu, a jak paní Lola kopala nohama a rozhazovala je do všech stran, bylo vidět i to, co mělo být před mužskými zraky skryto. A žádný z příručích si tu podívanou nenechal ujít. 

Teprve, když ochabl odpor bité paní přestal písař s výpraskem. Jenže nebyl ještě konec. Příručí, držící jí za ruce se postupně osměloval, když viděl jak je pyšná paní ponížena, a nenechavé chtivé ruce začaly osahávat její zbitou zadnici. A ruce, lépe řečeno prsty si troufly ještě dále. Paní Lola, které seřezaná zadnice doslova hořela a palčivost s ní cloumala, jakoby seděla v plamenech najednou pocítila, jak se jí dotýkají ruce a dlaně nejen písařovy, ale i další. Nejprve ztuhnula, ale po výprasku už jí nepřišlo ani na okamžik na mysl, aby začala znovu vyvádět. Obávala se, že by bolestivé divadlo začalo znovu. Ruce toho, který jí před chvílí svíral svými neviděla, neboť jí paruka nakřivo bránila ve výhledu. Ale ty ruce jí jemně hladily horkou kůži zadnice a paní Lola seznala, že jí to není nepříjemné. A když se mladý odvážlivec dostal až ke stehnům, udělala paní Lola něco naprosto neslýchaného. Vyšpulila červenou zadnici a rozevřela pevná stehna.

Příručí se nejprve zarazil, ale za malou chvilku již prsty pomalu, ale jistě směřovaly po hebkých stehnech a po oblinách zbité zadnice k jasnému cíli - k jemným chmýřím porostlé mušli, která se nabízela k polaskání. I písař seznal, že vzdor paní Lolu už přešel a nahlédl na její odhalenou zadnici, aby se podíval, proč se stala taková změna. Pohled na prsty mladého příručího, jak kradmo hladí její kůži a již již se dotýkají i výsostného území mu vlil do žil nové odhodlání. 

<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"
     crossorigin="anonymous"></script>

Pustil paní Lolu, avšak jen proto, aby odložil kabátec písaře, vestu a rozvázal tkanici na svých kalhotách. A nyní mladíci zírali. Antoine zručně zalovit v rozkroku a vyjmul na světlo svůj boží dar, který již pomalu bytněl a nabírat na velikosti. Písař se pranic nestyděl, že na něho civí nezkušení mladíci, kteří povětšinou neměli se ženským tělem pražádné zkušenosti a dosud ohnutou paní obešel. Když se chtěla zvednout a narovnat se, ohnul jí zpět. Paní Lola sice viděla, jak se písař odhalil, ale obávajíc se, že by jí mohl znovu vyplatit již značně bolavou zadnici, mlčky uposlechla a opět své pozadí vyšpulila, až se prohnula v zádech jako kočka. Písař neváhal a uchopil paní Lolu za pevnou zadnici. Vyjekla, jak jí sevření jeho rukou zabolelo na místech, kde jí před malou chvílí bil. Ale pak poznala, že již bita nebude, ale očekávají jí chvíle zcela jiné. Antoine jí maličko nadzdvihl v bocích a donutil jí rozkročit nohy ještě více, než dosud měla. Nádherná, jemně ochmýřená mušle se mu nabídla a on bez okolků uchopil svůj pyj do ruky a pohladil jeho špičkou vstup do jejího lůna. Mušle se pootevřela a zároveň se pootevřela i ústa paní Loly, která slastně zavzdychala. To byl impulz a pozvánka ke vstupu. Antoine bez váhání nabídku přijal a pyj hladce vklouzl mezi šťavnatá stehna paní Loly a zmizel v útrobách její prokrvené a nedočkavé mušle. 

Zaryčení na znamení rozkoše uniklo paní Lole z úst. A tu si jeden z příručích dodal odvahy a písaře napodobil. Zbaven nejnutnějšího oblečení sevřel i on svůj v pravdě silný a veliký pyj do rukou a nevěda najednou, co s ním, zašermoval s ním paní Lole nešetrně před obličejem. A paní Lola jej uchopila svou hedvábnou rukou a přiblížila ústa. Mladík poznal kouzlo laskání ústy tak mocně, že nevydržel a vystříkl životodárnou tekutinu do úst své zaměstnavatelky. Ale ona se nepohoršila. Polkla labužnicky horkou šťávu a jala se stále ještě v extázi cukající pyj hladil, líbat a sát. Ohromený příručí obratně zasunul pyj hluboko do úst paní Loly a naznačil milostné pohyby. 

Na druhém konci písař plenil její mušli prudkými pohyby a zasouval a přirážel tak mocně, že paní Lola začala padat příručímu obličejem do klína. Ten po malé chvíli opět nevydržel kvapík, který předváděla paní Lola jazykem a ústy na jeho stále pevně trčícím pyji a explodoval podruhé. 

Jeho místo zaujal další. Za nic na světě by si nenechal ujít příležitost zmocnit se toho sněhobílého těla a uchvátit jej do náručí. Ale paní Lola zjevně o něžné laskání nestála. Sama obnažila příručímu rozkrok a zabořila do něj svou hlavu. Příručí až vzkřikl, jak prudce probudila jeho mužství k životu.

Paní Lola byla nenasytná. Když písař vyždímal mezi její stehna dávku svého spermatu, zdvihla se a zručně se zbavila přebytečných sukní a hbitě vyskočila do klína sedícímu příručímu. Rozevřela lůno a nechala do něj zajet pyj příručího, který dovnitř vklouzl jako namazaný máslem. Poskakujíc mu na klíně dráždila mu pyj v lůně a příručí neodolal, podebral jí zespodu za zadnici a nadzdvihl jí. Tím mu pyj vyklouzl z mušle paní Loly a on, zbrkle se snažíc napravit svou chybu, nabodl si paní Lolu zpět. Ale ouha, stala se chyba. Neposlušný pyj mladého příručího nevklouzl do rozmáčené mušle, ale našel druhou cestu a vnikl do útrob. Paní Lola zavřeštěla, jak pocítila nezvaného návštěvníka mezi zbitými půlkami zadnice. Ale nevzdala se. Uvolnila napjaté tělo, které se již pralo s prvním návalem orgasmu a ponechala si pyj zaražený v zadnici pomalu klouzat tam a zpět. A hle, stavy blízké blaženosti se opět dostavily a byly silnější než dříve. Paní Lola si labužnicky olízla silně nalíčené rty, nic nedbajíc na to, že si rudou barvu rozmazává okolo úst. 

Do popředí se prodral čtvrtý příručí, silný a dobře stavěný muž. Od pasu dolů nahý a vybavený obrovským pyjem, na němž byly znatelné překrvené žilky. Paní Lola otevřela dokořán oči a ještě více rozevřela nohy. Zcela mokrá mušle lákala do svých útrob. Mladík neváhal a po chvilce nastavování se našel uspokojivou polohu, kde dokázal proniknout do rozvášněné mušle. Paní Lola, nabodnutá podruhé jako kuře na rožni prožívala neuvěřitelné chvíle. Zadní dírku jí vyplňoval jeden pyj, který do jejích útrob právě pumpoval další z řady dávek a v mušli jí řádil druhý, který mocně přirážel a rejdil ze strany na stranu. Paní Lola vzdychala, sténala a vzpínala se mezi těly obou mladíků. Jejím tělem cloumala doznívající bolest i opakující se rozkoš.

Když dozněla bouře vyvrcholení všech zúčastněných, byla paní Lola k nepoznání. Zcela nahá, s rozmazanými líčidly v obličeji, olepená dávkami mužské mízy, se stále rudě zářící zadnicí a rozbolavělou mušlí nechala všechno oblečení poházené po místnosti a nejistým krokem a s blaženým úsměvem na tváři opustila společnost zcela vyčerpaných mužů. Ti ještě nějakou chvíli nevěřícně sledovali jeden druhého a nemohli uvěřit tomu, čeho právě byli očitými svědky. Kdyby nebyli vyždímaní jako citrony a nestáli v pokoji polonazí, mohli si myslet, že se jim ta divoká jízda jen zdála......