Příběh 135 - Omyl, který dopadl nad všechna očekávání

Bylo krásné letní odpoledne, které se pomalu chýlilo k večeru. Nebe hrálo ohnivými barvami a dávalo najevo, že zítra připraví opět jeden ze svých krásných horkých dnů, kdy se všichni bez rozdílu budou chtít namočit do vody, natřít opalovacím krémem a propadnout se do sladkého nicnedělání v rámci dovolené na lehátku či na dece.
U nás nic podobného většinou nepřicházelo v úvahu a dokud nebyla hotova všechna potřebná práce, bývala jsem k prosbám i hrozbám svého potomstva hluchá. Marně mně léta kluci i Jarča přesvědčovali, že bez vykoupání v rybníku ve společnosti bandy rozjívených puberťáků do 10 minut pojdou jako bídní červi, jalové byly Jardovy nářky a prosby, abych odemkla garáž a vydala mu kolo a on na něm mohl zmizet někam na konec zeměkoule, marně se Martin tvářil jako ukřivděné božstvo, když jsem mu zabavila kytaru a poslala ho na trávu králíkům. Prostě u nás platilo jednoznačně, že NEJDŘÍV PRÁCE, POTOM ZÁBAVA.

Tohle léto, kdy už z celého ansámblu pod naší střechou zbývali jen Jarda a Martin, kteří se jakžtakž poddali mému krédu a se skřípěním zubů vykonávali robotu, nabídli jsme s Josefem azyl na několik dní Mirelle a Edmondovi. Byla to pro ně vítaná změna, kdy je neobklopovaly oleandry a piniové borovice, neslyšeli šumění moře a ráno je nebudil obrovský zvon z katedrály v nedalekém městě. U nás ráno kokrhal Kamil (všichni naši kohouti se jmenovali Kamil podle kreslené pohádky o kosích bratrech), místo moře tu šplouchal místní rybník kačák a na zahradě byly jabloně a třešně. Edmondo neváhal ani minutu, sotva mu Josef přes tlumočnici Lauru naznačil, že dvacetikiloví kapři jsou u nás normálka a že jediný, kdo ho může u rybníka přepadnout, jsou komáři. Mirelle pak vylíčil idylu na naší terase, odkud sice nebude koukat na vrcholky hor, ale bude bezpečně daleko od své otravné přítelkyně, která jí chodila s železnou pravidelností přepadávat uprostřed siesty a měla nutkavou potřebu jí sáhodlouze vyprávět o svém ztepilém milenci a obtloustlém buldočkovi. Mirella nebyla ani zdaleka dáma z cukru a pobyt na čerstvém povětří uprostřed české kotliny jí přišel jako vítaná změna a oba na nabídku kývli.

Aby se mezi námi necítili jako prodaní, pozvali jsme prozíravě i Lauru a Pietra, neboť při představě, že ti dva jim jejich italské sídlo promění na kůlničku na dříví zvedl Mirelle tlak takovým fofrem, že si musela dát skleničku grappy. Oba mladí pak zajásali, neboť se jim u nás nevím proč velmi líbilo a začali balit kufry.
Mirella si celou cestu k nám neodpustila několikahodinový proslov na téma - jak se budete vy dva na návštěvě chovat? Odpovím si sama - ne tak, jako vždycky, ale slušně, střízlivě a bez malérů. Laura i Pietro si během dvou hodin připadali jako houpací koně, ani nešlo spočítat, kolikrát přikývli na znamení souhlasu.

Nebudu se ani příliš rozšiřovat o příjezdu, přivítání a následném ubytování. Ostatně všichni 4 italští přátelé se u nás opravdu cítili jako doma, neupejpali se ničeho a soužití s nimi bylo otázkou chvíle. Josef ihned vytáhl Edmonda k vodě, aby nasáli atmosféru pravých zapálených rybářů, Edmondo si zapálil viržinko, nabídl i Josefovi a oba rozvážně procházeli po hrázi rybníka a diskutovali takovou směsí jazyků, že by jim v Babyloně tiše záviděli. Mirella se usalašila v křesílku na terase, nechala si udělat kávu a mezi námi se brzy rozproudil živý rozhovor na téma života v Itálii versus života v Čechách, stočila se na výchovu a přelila se na vaření a vedení domácnosti.

K večeru se, jak jinak dostavili nejen Jarda s Martinem, ale také Milan s Veronikou, kteří se svých siamských dvojčat ze slunné Itálie už nemohli dočkat.
Uplynulo pak pár dní, aniž by se stalo něco, co by stálo za hovor a mně bylo celkem jasné, že takováhle idyla je příliš krásná na to, aby přetrvala. Samozřejmě, že mne nebesa ihned vyslyšela a nabídla mi už odpoledne v parném dni našrot zduněného Milana s Pietrem, kteří si jako obvykle tak dlouho připíjeli na bratrství, až ztrestali láhev slivovice, na které Pietro až povážlivě rád ujížděl a Milan nezůstával pozadu. Já i Mirella jsme je prozíravě poslaly vyspat se z opice, než se naši chlapi vrátí od rybníka (říci z ryb by bylo neopatrné, nepamatuji se, že by ti dva za celou doby přinesli domů alespoň rybí šupinu).
Oba mládenci pak byli vyzváni, aby se posléze dostavili k exekuci, která bude provedena bez odkladu na jejich pozadích a že není nutné u toho dělat jakékoliv obstrukce, které by měly za následek zhoršení trestu a oznámení jejich poklesku otcům. Pietro i Milan s kyselým výrazem slíbili, že jen co se dají trochu dohromady, že si přijdou pro výprask a oba zmizeli v koupelně. Trvalo jim poměrně dlouho, než se vykutáleli ven a poté si podali ruce na znamení odvahy a každý zamířil za svou matkou do pokoje.
Leč - vloudila se jedna malá, ale zcela zásadní chybička, stal se omyl tak říkajíc osudový.....
Milan zamířil zcela automaticky do kuchyně, kde však dlela Mirella a Pietro, neuvědomujíc si proměnlivost situace, odebral se na opačnou stranu do obývacího pokoje, kde předpokládal výskyt své matky. A v tu chvíli, kdy oba vešli do místnosti, uvědomili si fatální omyl a s omluvou se chystali vycouvat. Pietro dorazil do jámy lvové o nějakou chvíli dřív. Byla jsem na moment trochu překvapená, když přede mnou stanul a teprve tváří v tvář si uvědomil, že sice mám úctyhodné rozměry jeho matky, ale jeho skutečnou rodičkou nejsem. Zatímco Pietro ale zmateně formuloval slova omluv, já našla ztracenou rovnováhu ihned a vyzvala ho, aby přišel blíž a neobtěžoval se s nejapnými výmluvami. Pietro už z minula moc dobře věděl, že se se mnou moc dlouho diskutovat nedá a neochotně se přiblížil na dosah. Milan přibližně v tu samou dobu seznal, že Mirella sedí na té samé židli, jako sedávám já a že ani ona se nehodlá připravit o potěšení mu vyprášit kalhoty, respektive přímo holé pozadí. Povzdechl si a nechal se odlapit.
Pietro měl již tou dobou za sebou neúspěšnou sérii pokusů o únik, diskuzi i vzdor, seznal, že se mnou nehne ani kamion dynamitu a s mnohaslovnými vzdechy v rodném jazyce si začal rozepínat kraťasy, aby přijal ne poslední pomazání, ale spravedlivý trest. Vzhledem k horkému dni, který stále ještě nehodlal zahodit všechny trumfy byl Pietro velmi spoře oděn, pokud se za jeho oblečení daly vydávat úsporné kraťasy a slabé tílko. Teď byl ve znatelné nevýhodě, protože měl opravdu minimum času na to, aby mu kraťasy sjely ke kotníkům a on se ihned stydlivě zakryl v rozkroku, abych ho náhodou nedejbože nespatřila v celé jeho kráse a mužnosti. Milan se choval obdobně, snad jen s větší odevzdaností. Věděl, že s trochou pokory to bude mít rychle za sebou a když zavčasu předvede pokorného chlapce, může si ušetřit několik ran navíc. Pietro tuhle taktiku buďto neznal nebo jí opovrhoval, připraven ze svého skalpu uchránit co nejvíc.
Když se konečně přehnul přes má stehna, ucítila jsem teplo jeho těla a lehké chvění. Nerozpakovala jsem se dlouho a moje ruka vystřelila nejprve ke stropu pokoje a posléze dopadla s mlasknutím na jeho vyšpulený zadek a Pietro se jako mnohokrát předtím instinktivně prohnul v kříži a sykl. Má ruka ho seznamovala s razantností české matky pravidelně a po několika zdařilých úderech už jsem vnímala ono známé teplo, to jak se kůže jeho prdelky začala postupně barvit do červena a otisky mých prstů se slévaly do bolavých podlitin. Pietro podstatně zrychlil pohyby svého těla na mých stehnech, stále častěji jeho ruka podnikala výpady směrem ke svému vyplácenému pozadí a tiše plakal. V kuchyni si podobnou Kalvárii odbýval Milan, který se sice pokusil Mirellu ohromit pohledem svých modrých kukadel, ale asi tak se stejným úspěchem, jako by se pokoušel vysvětlit lednímu medvědovi, že není jedlý. Mirella do něho bušila jako do staré rohožky a Milan cítil, jak mu hoří zadek po celé ploše.

Už dávno přestal řešit, jestli Mirella uslyší jeho kvílení a že jí z květovaných letních šatů udělal hadr na podlahu, to jak se snažil všemožně uhnout přívalu ran.
A pak najednou byl konec. Pietro si konečně mohl volněji vydechnout. Pláč ustal a Pietro zhluboka dýchal, jakoby uběhl maraton. Nebyl si jist, jestli může bez vyzvání opustit můj klín a odebrat se ke své manželce, která tou dobou spokojeně oddychovala na lůžku v pokoji. A tak jen tak ležel na mých nohách a vstřebával poslední minuty a vteřiny, ale také cítil ženskost a plnost mého těla, ke kterému se maně tiskl. Bylo to velmi zvláštní a přesto jakoby přirozené. I já jsem pocítila výjimečnost okamžiku ve chvíli, kdy se má ruka, která ho ještě před chvíli vyplácela, dotkla bolavých míst s něžností matky a ženy. Pohladila jsem jeho rozpálenou kůži a ucítilo opět ono jemné chvění. Ale to už nebylo z obav z výprasku. V Pietrovi se probouzel muž.
Oddával se mým jemným dotykům, které mu hladily bolavá místa a nastavoval svůj zadek ne bití, ale laskání. Má ruka sjela pozvolna z jeho oblých polokoulí ke stehnům a dotkla se jemné kůže na vnitřní straně. Pietro strnul, ale ihned se upokojil, neboť mé dotyky nesměřovaly do rozkroku, ale na druhou stranu. A elektrizovaly ho tak, že cítil silné vzrušení. Neodolal a sklouzl z mých kolen a klekl si přede mnou. Ne však kajicně, ale sebevědomě s pocitem stoupajícího vzrušení, které mu může dopřát jen zralá žena. Byl si vědom, že kdyby ho takhle načapala Laura, rozsápe ho na kusy. Ale jaksi podvědomě také věděl, že i kdyby se mi oddal, nedojde k žádnému nepřístojnému chování z mé i jeho strany. Začala ho spalovat vášeň zakázaného ovoce. Toužil po mých dotycích a sám chtěl okusil pevnost mého těla, které by mohl vcelku beztrestně sevřít v náručí. Přiblížil obličej k mému výstřihu a nasál teplo z mé kůže a její vůni.
"Půl království za jeden dotyk, mamma .... klidně mně zabij, ale já musím.... " zadrmolil a zabořil mi nos do hluboké rýhy mezi prsy.

Vteřina za vteřinou ukrajovala svůj čas a mezi námi dvěma existoval čas beztíže. Nebylo třeba slov, protože naše smysly mluvily za nás. Pietrův rozpálený obličej se setkal s hebkostí mých velkých prsou a rty ochutnaly jejich plnost. Přitiskla jsem si ho k sobě a oba jsme navzájem ucítili prudký tlukot srdce toho druhého. A to byl impulz návratu do reality.
Netušili jsme, že ani Mirella neodolala nutkání sevřít Milana ve svém náručí a rukama, ozdobenýma rudými nehty mu přejela po nahých zádech, vyvolala v něm stejnou třesavku jako já v jejím synovi. Že Milan přijal němou nabídku její okamžité vášně a prozkoumal zákoutí jejího naditého výstřihu. Na oplátku si nechat polaskat seřezaný zadek a dovolil jejím dlaním, aby se proběhly po jeho hrudníku. Víc si Mirella netroufla, nechtíc se zaplést do prekérní situace a tak, rozdychtěná z náhlého přívalu mladistvé vášně odehnala Milana jako obtížný hmyz a ten se jako omámený dopotácel do jejich pokoje, kde zakopl o Veroničiny pantoflíčky a upadl na ni do postele, kde tou dobou dočítala kapitolu a hrdinném pirátském kapitánovi, který právě pobyl posádku lodi anglického námořnictva a uchvátil lordovu dceru. Milan na jejích zádech si vysloužil pokárání, že je zase ožralý, čemuž se její manžel bránil, řkouc, že z něho mamma právě vyklepala i poslední kapku slivovice a ukázal jí označkovaný zadek. Veronika se vpasovala do role lordovy dcery, která v příběhu pirátovi ošetřuje kordem propíchnuté předloktí a samaritánsky se Milana ujala. A protože se v Milanovi ještě nepřestaly bouřit hormony, nastavila mu posléze svá ústa a i své tělo a Milan jí přesvědčil o tom, že nějaký pirát je proti němu hošík z nedělní školy.
Pietro se taktéž odebral k Lauře a potichu se k ní uložil do postele, aby jí nevzbudil. V hlavě mu vířily zmatené myšlenky a znovu si připomínal něžné dotyky, které poskytl on mně i mé ruce, hladící jeho kůži. Sehnul se ke spící Lauře a přitiskl své rty na její hedvábnou křivku zad, čímž jí probudil. Ale Laura se nezlobila, naopak. Když uviděla jeho rozněžnělý výraz v obličeji, neváhala ani minutku a nabídla se mu k pomilování.
Sotva se za Pietrem zavřely dveře, zhluboka jsem si povzdechla a upravila si na sobě volné, téměř průhledné letní šaty. Dotkla jsem se přitom míst, kterých se dotýkal i Pietro a vášeň se ve mně znovu rozhořela. Věděla jsem, že tenhle plamen dokáže přežít jen jediný muž. A vyšla z pokoje přes terasu ven, k rybníku.
Vánek si lehce pohrával s vlnkami černé vody rybníka, v níž se odrážel pouze srpek měsíce a od břehu až ke mně zaznívalo Edmondovo pochrupávání. Spal ve svém křesílku a vůbec nevěděl, že mu bere ryba. Josef vyskočil ze svého místa a chtěl se natáhnout po jeho prutu a zaseknout. Žel, nebylo mu dopřáno. V to chvíli jsem došla na břeh rybníka a Josef mne spatřil. Fascinovala ho hra měsíčního světla, neboť měsíc jako na zavolanou zasvítil silněji a svým studeným jasem obsáhl mou siluetu v průhledných šatech. Josef se chvíli bezradně rozhodoval - ryba nebo já a kroutil hlavou ze strany na stranu k prutu a ke mně. Příroda zvítězila a Josef mávl nad utrženým splávkem rukou a vykročil ke mně. Neptal se na to, co tam dělám, proč vypadám jako zjevení z vodní říše a proč jim plaším ryby.
Ulehla jsem do trávy a můj muž mi rozvázal stuhu na šatech a zabořil obličej do mých barokních tvarů. Vnikl do mne tak náruživě, až jsem zasténala rozkoší a naše těla se propletla v jedno. Ticho noci rušily jen naše milostné vzdechy a šuměné rákosí, které ten extatický koncert tlumily. V mém těle vybuchovaly gejzíry mocného orgasmu a prosila jsem Josefa, aby nepřestával a plenil mé lůno s divokostí kočovných barbarů.
Nedaleko od nás tou dobou Mirella skláněla hlavu do klína svého spícího manžela a probouzela k životu jeho mužství a i jeho majitele. Rozespalý Edmondo nejprve vůbec netušil, co se děje a proč se mu manželka dobývá do poklopce, ale jeho jižní divoká nátura, probuzena v příjemné pokračování snu mu nedovolila jí poslat ke všem čertům. Brzy na to již pevně svíral svou manželku v náručí a ona mu mačkala boky mezi stehny a nutila ho k pevnému spojení a vášnivému milování......