Vzácná návštěva - napsal Milan

Vzácná návštěva

Dnes byl výjimečný den. Na letišti přistálo letadlo z Neapole a do mikrobusu nastoupila Laura, Pietro, Mirella a premiérově i Edmondo, Mirellin manžel a Pietra otec. Cesta z letiště trvala déle než samotný let, ale po příchodu na to nikdo nemyslel. Maminka přivítala hosty se vší parádou. Jako vždy. Pietro se svým otcem se neuměli nabažit svíčkové a pochutnávali si na českém pivu. Samozřejmě příchod Pietra a Laury si nemohli nechat ujít ani Milan s Veronikou, a tak se máma v duchu modlila, aby bylo knedlíků a masa dostatek.

Josef, Edmondo, Pietro a Milan měli vážně zdravý apetit. Veronika si převalovala v ústech omáčku a tipovala, co všechno tam její tchyně mohla dát. Při vší snaze se jí takovou skvělou omáčku ještě nepodařilo nikdy udělat. Máma byl pochválen za jídlo a někteří zdvořile odmítli i dezert, protože se najedli do prasknutí. 

Edmondo si šel klasicky po obědě zdřímnout, Milan s Pietrem si sedli bokem a dívali se na fotbal. Josefovi se zalíbila italská tradice a šel si spokojeně pospat také. U stolu zůstaly jen ženy, dojídaly dezert a debatovali spolu. Máma už ovládala slušně základy italštiny a na Mirellu se něco z češtiny už stihlo nalepit také. Veronika s Laurou ovládali češtinu i italštinu. 

Když jim chvíli došla slova, ozvala se Mirella s nečekanými slovy: "Moje drahá přítelkyně, myslím si, že můžeš klidně vytáhnout svůj deník prohřešků. Manžel spí jako zabitý, toho nevzbudí ani salva z kanónu a mně tvé výchovné metody nepřekážejí. Právě naopak, pokud chceš, mohu být nápomocná. Laura se mi zdá být trochu nervózní, když se dívá směrem na poličku. Asi bude nejlepší když se vyřeší záležitosti dokud je čas."

 Laura kývala hlavou a Veronika si kousala jemně do rtu. 

"Tak dobře, máš svatou pravdu drahá Mirello" odpověděla máma a přinesla na stůl deník. 

Milan s Pietrem byli v totálním klidu, ale když s přebírá deník, musí být u stolu každý. Máma si prohlédla Milanovy zápisy, ale překvapivě žádné nenašla. Stejně ani Pietro neměl žádný průšvih. Máma a Mirella se na sebe překvapeně dívali, ale udělalo jim to radost. 

"Synu, konečně mohu být hrdá" ... líbala Mirella svého Pietra, který se jí marně snažil vymámit z náruče. 

"Pojď si i ty pro dvě pusy Milan" .... povzbudila máma Milana, a ten vůbec neprotestoval. 

Laura s Veronikou se jen nenápadně ušklíbly a nakonec na své manžely nabonzovaly alespoň nějaké drobnosti, co se jim doma nelíbily. Dobrou náladu a úsměv z tváří Mirelle a mámě tím ale nevzaly.

"Ale to zas není tak hrozné provinění" řekla Mirella a shodla se na tom spolu s mámou. 

"Aby byly dámičkou spokojeny, půjdete si kleknout na 15 minut pod okno, dobře chlapci? Tím to bude vyřešeno " řekla máma a Mirella přikývla. 

Kluci se s úsměvem podívali na své manželky, které na ně dívaly ne právě nejkrásnějšími pohledy. Dali svým maminkám ještě jednu pusu na tvář a klekli si vedle sebe pod okno. Máma prolistovala a její úsměv se hned změnil na nesouhlasné kroucení hlavou. 

"Holky moje, už zase. Kolikrát jste již byli za tyto věci varováno? Veronika moje, proč si prostě tu pusinku nezacpeš, když na tebe jde zuřivost? Ušetřila by sis tím kopu nepříjemností. A moje milá Laura. Kolikrát jsem ti řekla, že v práci nemohu psát o takových věcech? Ty jsi byla zase jako hluchá a pouze si mlela to své, i když jsem tě upozornila. Nedá se dělat nic holky moje krásné, dostanete nyní výprask. " řekla máma a Mirella její mlčky přikyvovala. 

"Před Milanem a Pietrem? A Před Mirellou? " divily se dívky.

 "Kluci se budou dívat před sebe, jinak vás mohou pak rovnou vystřídat." odvětila máma a Milan s Pietrem přikyvovali, aniž by se jen na chvilku ohlédli. 

"A Mirellu přece nebudu posílat někam pryč. To se nesluší. Naopak, pokud by byla ráda nápomocná, nebude mi to vadit. " pokračovala matka. 

Mirella se přísně dívala na obě ženy a řekla, že pomůže s radostí. To už se Veronice ani Laure nelíbilo, ale pochopily, že velmi nemají na výběr. Veronika se červenala více před Mirellou než před Milanem a Pietrem. A Laura sváděla vnitřní boj s pomyšlením, že si její tchyně se zadostiučiněním vychutnává trest synovy manželky.

"Co myslíš moje drahá Mirello, takový běžný výprask vařečky na holý zadek by mohl tentokrát stačit?" navrhla máma a Mirella odpověděla, že měla stejnou představu o trestu. 

"Tak šup šup, přineste si vařečky děvčata." přikázala matka. 

Veronika s Laurou se na sebe podívaly a postavily se. Přistoupily k nádobě s vařečky a vybrali si shodné, pěkně velké vařečky. Mezitím si máma a Mirella vysunuly židle vedle sebe a sedli si. Mirella se podívala přísně na Lauru a ta pochopila, že co již dlouho viselo ve vzduchu, se nyní také stane. Dlouhá léta se vyhýbala tchýnině ruce, ale ta teď s radostí využila příležitost. Všimla si toho i máma a tak svůj pohled věnovala Veronice. Obě provinilé dívky předstoupili před své tchyně a předali jim vařečky. 

Mirella promluvila: "Teď budeš za své neslušné chování bita Laura. Chápeš, že je trest zasloužený, doufám."

Laura mlčky přikývla. Mirelle se její mlčení ale nezdálo a napomenula ji. 

Laura řekla nahlas v italštině: "Sí madre. Capisco e d'accordo." 

Pak se ozvala máma k Veronice: "Veroniko, za své provinění teď budeš bita. Je ti znám účel a důvod trestu?"

Veronika tiše odpověděla:" Ano mami. Souhlasím s mým trestem, je zasloužený."

Mirella i máma se spokojeně podívaly na holky, i na sebe. Na své nevěsty byly hrdé, i když se navenek tvářily přísně. 

"Připravte se na výprask děvčata!" zahlásila máma a ženy nedělaly žádné drahoty. 

Obě si rozeply džíny a odložily je na nejbližší volnou židli. V kalhotkách předstoupily před své tchyně a ty jim nabídly místo na svých stehnech. Obě se ladně položily a máma s Mirellou jim pomalu stáhly kalhotky ke kolenům. 

Laura i Veronika tiše povzdechly, ale nevydali ani slůvka. Zatly zuby a odvážně čekaly na svůj výprask. Máma a Mirella se chopily své výchovné úkoly se vší vážností a začaly své snách trestat, jak se patří. Obě dívky nejprve sykaly mezi zuby a se slzami v očích hlasitě vzdychaly. Máma a Mirella byly již sehrané a trestaly stejně přísné. Tentokrát i dívky nesly svůj úděl stejně statečně. První plačtivé výkřiky se začaly ozývat kuchyní ve stejný čas. Dokonce snách skoro současně spustily i nářek. Naříkaly, ale decentně a neprosily. Kulaté zadky držely nastaveny, pokud to jen zvládaly. Stejně i ruce a nohy na zemi. Po chvíli si je Mirella a máma už museli trochu silněji přidržet, ale hodně práce s nimi neměly. Protože máma je levačka, dívky byly k sobě otočené tvářemi. 

Nejprve se styděly podívat jedna druhé do obličeje, nakonec se ale pevně chytily za ruce a svůj trest snášely společně. Nádherné prdelky jim tchyně malovaly do ruda a když se jim na obou půlkách objevily fialové kruhy, výprask skončil. Máma i Mirella se spokojeně dívaly na potrestané zadky svých nevěst a uznale si rozhlížely i výsledek práce s vařečkou té druhé. Veronika a Laura se postavily a otřely si slzy z tvářiček. Vytáhly si kalhotky a klekly si ke svým tchyním. Oběma se dostalo vroucího objetí a obě slíbily, že si příště dají větší pozor. Mirella měla silné nutkání nastavit své snaše ruku na pokorný polibek, ale usoudila, že tentokrát by se to ještě nehodilo. Věděla však, že ten čas jednou určitě přijde. 

Laura s Veronikou vystřídaly pod oknem chlapce, kteří šli před dům, zřejmě si vyudit plíce. Obě věděly, že u mámy pod oknem se po výprasku klečí s holým zadkem. Bez slova si stáhly pod zadek kalhotky a klekly na kolena. Mlčky započaly své pokání, pěkně se zmalovanými zadky vedle sebe. Ten pohled se líbil mámě i Mirelle a tak si ještě chvíli poseděly, debatujíc o výchovných trestech a zkušenostech. Když Lauře a Veronice skončil trest, zdvihly se, oblékly se a vzaly ze stolu vařečky. 

"Rovnou si tam napište i jména, holky moje zlaté, odteď budou ty vařečky jenom vaše." řekla máma. 

Laura i Veronika trochu zrudly, ale vzaly nabízený fix a krasopisně se na vařečky podepsaly jménem. Odložily je na místo a nastal čas na kávu. Při kávičce se opět rozproudila debata. O zimních botách, vaření a podobně. Veronika vymámila od mámy recept na její dokonalou svíčkovou a ani bolavý zadek, který se jí neustále připomínal, její neubral na radosti. 

To se už probudili i tátové a spolu s mámou a Mirellou se vydali na prohlídku města. Veronika s Laurou znaly své muže dokonale a dobře viděly, že výprask jejich půlek je dost rozjitří. 

"Chystají se ven, asi bych měla tomu svému ulevit, aby neměl hříšné myšlenky" zasmála se Laura a Veronika jí odpověděla: "Ale já pouze výměnou za to, že mi natře prdelku. Úplně jsem na to zapomněla."

Obě se zasmály a podělily si krém. Milan s Pietrem se právě chystali dívat zase nějaký sport v TV, ale když uviděli své ženy s krémem v rukou a svůdným pohledem, vystřelili jako rakety ze Severní Koreje. Laura si v pokoji pro hosty stáhla džíny a lehla si na bříško. Totéž udělala v Milanově pokoji i Veronika. 

Obě si svlékly i kalhotky a užívaly si jemných manželových rukou. Trocha bolesti při tom jim vůbec nevadilo. Když byl Lauřin krásný zadek důkladně natřený krémem na modřiny a Pietro se nad ni nahnul, zručně mu vysvobodila tvrdý penis z kalhot. Zůstala ležet na břiše, pouze natáhla hlavu nahoru a vložila si Pietrův penis do pusy. Pietro vzrušeně povzdechl. 

Veronika si užívala něžné masáže zadku o něco déle, ale ani Milan nezůstal zkrácen. Postavila se a přenechala své místo Milanovi, který ji masíroval pouze v trenkách. Pohodlně si lehl na kraj postele a Veronika si k němu klekla na kolena. Vybrala mu penis z trenek a jak se přitom naklonila dopředu, krásně vyšpulila svůj nahý zadek. Kolena sice po klečení pod oknem stále cítila, ale z nějakého důvodu jí to nevadilo. Působilo to na ni vzrušujícně, když takto klečela na kolenou s vyšpuleným zadkem  a políbila po celé délce Milanův tvrdý penis, aby ten pak skoro celý zmizel v její krásné pusince. 

Laura ani Veronika nepřestaly pusinkou uspokojovat své manžele, ani když na ně přicházel orgasmus. Oddané svým mužům přijaly jejich semeno, které jim vystříkali do pusinek. Když bylo po všem, obě daly svému manželovi polibek, přichystaly jim čisté šaty z kufru a protože věděly, že si chtějí odskočit na pivo do hospody, pobídly je, ať už jdou co nejdříve. Aby se stihli vrátit na večeři, kterou jim spolu s mámou navaří. Milan s Pietrem se rozloučili se ženami a se zasněným výrazem ve tvářích si vzájemně řekli, že mají fakt skvělé manželky. A upřímně uznali, že mohou být šťastní. 

Do večera bylo ještě daleko a měli v plánu strávit ho už doma. Při večeři a v kruhu rodiny, společně. Točené pivo u Davida v hospodě si sice nemohli nechat ujít, ale schválně tam šli takto brzy, když je ještě klid a večerní zábava v nedohlednu. Co však čert nechtěl, v hospodě bylo nezvykle rušno, protože tam slavil své narozeniny Fero se svou bandou. Z nějakého prapodivného důvodu namísto obvyklých nadávek a strkanice, nastalo toho dne zakopávání válečné sekery. Fero vytáhl vzácnou pálenku a nabídl i Milanovi s Pietrem. Při takové příležitosti, po tolika letech vzájemných sporů, se to patřilo zapít alespoň jedním skleničkou. Všechno začíná při jednom skleničce, ale málokdy se to i končí při tom prvním sklenky. Pálenka byla jemná, ale jeden by neřekl, že je tak silná. Stačilo se nechat přemluvit na tři pohárky a Milan s Pietrem hned zapomněli na večeři a na původní plán jít po dvou pivech domů. 

Veronika s Laurou a mámou už finišovaly s večeří, ale Milan a Pietro nikde. Zkoušely se jim dovolat, ale ani jeden nebral telefon. V tom hluku když hurónským zpěvem zpívali staré trampské hity, se nedalo slyšet vlastního slova, natož zvonění telefonu v kapse. Protože ženy věděly, kam měly jejich polovičky namířeno, vydaly se rozzlobené za nimi. Máma s Mirellou doufala, že tentokrát se vyhnou malérům, že se pouze pozapomněli a že se vrátí domů spolu s Veronikou a Laurou. Když se ženy blížily k hospodě, už z ulice bylo slyšet zpěv a pokřiky. Obě usoudili, že jejich manželé se už určitě dobře baví a jen se modlily, aby nebyli ztřískaní jako Rusi na venkovském jarmarku. Vstoupily dovnitř a Veronika se překvapeně dívala, jak se Milan, Pietro a Fero drží za rameno, lijí do sebe pivo a hulákají nějakou divnou hymnu. 

Spolu s Laurou rozzlobeně přišla k jejich stolu a spustila, nevšímal si ostatních: "Co to má znamenat?" "Co jste nám dnes slíbili?" "Nestydíte se ?!" "Kolik jste toho zase vychlastali?" Okamžitě jdeme všichni spolu domů!" 

Chlapům se ještě domů zjevně nechtělo a Pietro se s připitomělým úsměvem ozval:" Ženská! Co tu děláš ?! Půjdeme za chvíli, ale ne hned teď!" 

Milan také naznačil, že se mu domů ještě nechce, ale ženy trvaly na svém. 

Pietro pak plácl něco, čeho později tisíckrát litoval: "Nedělej tu scény Lauro, nestačilo ti s Veronikou dostat dneska na holou prdel od tchyně ?!" 

Celý stůl ztichl a díval se na Lauru s Veronikou. Milan věděl, že Pietro přestřelil a snažil se zachránit čest manželek: "Co to meleš Pietro, nauč se už konečně česky, nemluví se tchyně ale manžel! Tchyně je tvá matka pro Lauru." 

Pietro bys nejraději kousl do jazyka, navzdory alkoholu v žilách pochopil, jak ztrapnil obě ženy. A přikyvoval, že dobře, dobře, už si zapamatuje, že se říká manžel. Milan možná měl dobrý úmysl, ale stejně to zabil tím, že s přiblblým výrazem až moc podrobně ukazoval rukou, jak Veronice naplácat, když bude dělat scény. Pár sekund se zdálo, že ženy skočí po krku Milanovi s Pietrem a uškrtil je, případně jim otřískat sklenice o hlavy. Nakonec jim jen řekly, že jsou idioti a uraženě odešly. 

Fero dolil pálenku a zahučel: "Takhle se musí na ženy! Prdele jim řezat, aby věděly, že do hospody se pro chlapy nevyplácí chodit!" 

Milan s Pietrem už ale neměli náladu na další zábavu a přes protesty a poznámky, že jsou podpantofláci, se po chvíli rozloučili. Čistý vzduch a láhev minerálky v ruce jim cestou dostatečně pročistila hlavy, takže místo hrdinství už měli jen výčitky svědomí. Když vešli do domu, ostatní už dojídali. 

"No to je dost, že jste se ukázali" řekl táta, ale když viděl, že oba jsou v normálním stavu, více se jim nevěnoval a pustil se opět do debaty s Edmondem. 

Mirella s mámou sen ale na ně dívaly dost ošklivě. A Laura s Veronikou se na ně nepodívaly vůbec. Jaruna, která si přišla domů jen pro nějaké věci, se na ně také jen letmo nepříjemně podívala. Pietra s Milanem nikdo neobsloužil, museli si nabrat sami. Jakékoliv pokusy o komunikaci Milana a Pietra se svými manželkami byly odmávnuty a ignorovány. Mirella s mámou se nechtěly snachám míchat do této věci, měly pocit, že si to musí dívky vyřídit samy. Ty byly však zatím chladné jako ledové královny. Po večeři se chvilku všichni rozešli, Milan a Pietro se chtěli omluvit manželkám, ale opět bezúspěšně. Nakonec usoudili, že bude lepší dát tomu chvilku čas, jinak by jejich pusy mohly přijít k úrazu. Postupně se všichni opět sešli v obýváku. Ženy si zapnuli notebook, kde si dívaly recepty a kdo ví co všechno ještě. Táta s Edmondem otevřeli láhve, které si vyměnili při příjezdu a nabídli i ženám. Milan s Pietrem si zapnuli opět TV a jen tak zírali. Občas se podívali na své ženy, ale ty jim nebyly ochotné pohled ani opětovat. 

Po chvíli už ale zakročil táta: "A dost. Už stačilo. Řekne mi už někdo co se tady děje? Takové vzácné setkání tady máme a vy mladí se chováte jako banda ignorantů. Co se to mezi váma stalo? Proč se nemůžete k sobě chovat normálně?" 

Nikomu se do odpovědi nechtělo, táta se podíval na mámu a Mirellu. 

Mirella řekla: "Ať ti řeknou kluci, jak se chovali." 

Samozřejmě ti jen pípli pár slov, z nichž bylo nemožné vydedukovat, proč se dostali do nemilosti žen. Edmondo s tátou se podívali na Lauru a Veroniku. Ty zas jedna na druhou, trhly rameny a všechno vyprávěly. Táta, ale i Edmondo se vztekle podívali na Milana s Pietrem. A pak jeden na druhého, protože oba se chystali něco říct. Táta ukázal Edmondovi, že mu dává jako hostu přednost. 

Ten přísným hlasem promluvil k Pietrovi: "Děláš mi tu u našich přátel pouze ostudu. Co si pomyslí o našich způsobech? Takto si byl vychován? Laura dala boží slib věrnosti a oddanosti tobě, přijala tvé jméno. Muž má být pevných zásad a mít pevnou ruku, ale věrnou ženu, která nese jeho jméno, nemůže ponižovat a ještě k tomu veřejně. Je to ostuda." 

Pietro sklonil hlavu a tiše řekl, že to byl chvilkový zkrat, že to tak nemyslel a že je mu to líto. Pak se ozval přísně i táta na Milana: "Měli byste být vděční, že máte ženy, které jsou schopni přijmout odpovědnost, i když jim to nemusí být příjemné. A mají smysl pro spravedlnost. Za to byste je měli ctít a ne zesměšňovat  v hospodě plné debilů. Ani jedna si takové jednání nezaslouží. Doma musí být pořádek Milane, jestli Veronika zasloužila, tak ať je bita. Ale nemusí to věděla celá vesnice. Venku si manželku máš chránit a ne si dělat z ní posměch. Takhle se správný chlap nechová. Takhle jsme tě to s mámou neučili. Myslel sem si, že jsme vychovali správnýho chlapa a ne nějakýho pitomýho burana. Viděl jsi mě někdy takhle mluvit s mámou na veřejnosti ??! Nebo třeba i doma ??!" 

Milan odpověděl, že neviděl, v žádném případě není buran, že mu je to líto, že se to celé semlelo rychle a reagoval špatně. Řekl Veronice promiň a totéž udělal i Pietro. 

"No nic vážení, budete nás muset s Milanem omluvit, jak vidím Veronice se nějak do toho nechce a mě se jeho chování dotklo. Když se syn neumí chovat k ženským, tak je to i moje ostuda. Budu mu muset připomenout základní pravidla slušnosti." Táta si poklepal po opasku a ukázal směrem na Milanova pokoj. Mirella si odkašlala a mrkla na Edmonda. Ozvala se ale i Veronika a postavila se se slovy: "Myslím že se mě to týká také, nebudu při tom rušit, neboj se Josefe." Milan překvapeně podíval na svou ženu a byl ještě prekvapenější, když se ozvaly všechny ženy v místnosti s tím, že vlastně ani není nutné aby kamkoli chodili. Táta se podíval na Edmonda a ten mu naznačil, že jemu to nevadí, ať se jen dá do práce. A že Pietro se má pak také na co těšit. Milan zrudl jako rajče.

<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"
     crossorigin="anonymous"></script>

Před mámou už od táty dostal, ale při představě že bude bit od táty i před vlastní manželkou, její přítelkyní, Mirellou a jejím manželem, se zcela zarazil. Jeho pohled spočinul na Veronice, ale ta mu jen ukázala, ať nezdržuje. S velkou ostudou na příkaz táty začal vysouvat uvolněné křeslo více od stěny. Táta si rozepnul svůj široký kožený řemen z kalhot a ukázal Milanovi, ať se připraví. 

Veronika si sedla vedle Laury, mámy a Mirelly na pohovku, přeložila si nohy a ruce si dala v bok. S přísným a stále naštvaným výrazem sledovala, jak si Milan pomalu stahuje kalhoty i trenky. Hanba s ním neskutečně mávala, ale tušil, že za chvíli to bude ještě horší. Na špičkách se ohnul přes opěradlo, položil ruce na sedák a sklonil hlavu dolů. Táta si přeložil řemen a když už byl Milan prohnutý s nahým zadkem na křesle, rozepnul si knoflíky na rukávech. Ohrnul si rukávy na kárované košili výše. Nikam přitom nespěchal, vše dělal klidným tempem. Milanovi se už od ostudy chtělo i popotahovat, jak před všemi čekal s holým zadkem na svůj výprask. No když pak táta vzal do ruky svůj těžký řemen a začal konečně s výplatou, nebylo to žádné vykoupení, právě naopak. Křik mezi zatnutými zuby bylo slyšet od první rány. Dlouho netrvalo a křik doplnil i Milanův nářek. Táta ho svou silnou rukou přitlačil k opěradlu a veškeré kopání nohama a šmátrání rukama bylo marné. 

Žádná z žen nedala najevo ani nejmenší emoci, Pietrův otec jen spokojeně přikyvoval hlavou, nenuceně si dopíjel skleničku a vystrašený Pietro se trhl skoro po každém hlasitém prasknutí. Milanův zadek se barvil do fialova a on dávíc se vlastními slzami odprošoval nejen tátu, ale i svou manželku. Veronika byla však nezvykle klidná a jen se zadostiučiněním tiše sledovala, jak je její čest mstěná. Když to měl Milan konečně za sebou, ještě hlasitě popotahujíc si bolestivě vytáhl kalhoty a podali si s tátou ruce. Slíbil mu, že už se bude chovat jako správný chlap. Pak přistoupil i k Veronice, nale ta působila stále dost odměřeně. I když to už jen hrála. Ženy do ní museli šťouchnout, aby ho konečně přijala na milost. Milan odhodil zábrany, klekl si k ní, položil hlavu na její stehno a nechal se pohladit. Chvilku si její ruku přitáhl k sobě a políbil ji. Veronika se konečně usmála, ale pak poslala Milana ke stěně. 

Táta si opravil rukávy, zasunul řemen zpět do kalhot a šel si sednout. Tehdy se postavil Edmondo a namířil si to rovnou k Pietra. Ten seděl jako zkamenělý, tato situace byla pro něj nová. Ať to zní jakkoliv divně, od svého otce nebyl nikdy bit. Veškerou disciplínu držela doma pevnou rukou Mirella, s vydatnou pomocí svých těžkých sandálů s dřevěnou podrážkou a nenáviděným klepáčem na koberce. Edmondo vytáhl Pietra ze sedu za ucho a odvedl ho před křeslo, kde byl bit před chvílí Milan. 

Až tam mu pustil ucho a řekl: "Nemyslel jsem si, že tato chvíle ještě někdy nastane, synu. Tvá matka po ty roky zvládala vaši výchovu na jedničku. Ale teď nadešel čas, aby jsi okusil i otcovskou ruku. Viděl jsi, co máš dělat, připrav se na výprask, Pietro." 

Pietro byl červenější než ta nejčervenější italské rajčata v srpnu. Sotva nabral odvahu podívat se kolem sebe. Sotva dokázal spolknout slinu, která mu uvízla v sevřeném hrdle. Cítil nejen strach, ale hlavně ostudu. 

Překonávajíc se tiše řekl: "Sí padre." Když jeho kalhoty a trenky skončily na zemi, hanba dosáhla vrcholu. 

Položil se ale poslušně přes opěradlo. Edmondo si vytáhl z kalhot krásný a poctivý italský mariňácký řemen. Svou váhou a šířkou si nic nezadal ani s Josefovým řemenem. Elegantním způsobem si vyhrnul rukáv a uvolnil límec na košili. Z titulu své funkce zvyklý na oficiality, byly jeho pohyby strohé, ale přímočaré. 

"Pietro, synu můj, za způsobenou hanbu budeš teď bit. Jsi připravený ?!" zeptal se ho a Pietro tiše odpověděl v rodném jazyce, že ano. 

Edmondo se napřáhl a práskl Pietra přes obě půlky, že mu skoro vypadly oči z důlků od překvapení. Z Edmondových pohybů a práce s řemenem muselo být každému hned jasné, že to má dobře nacvičené. Jeho podřízení provinilci vůči zákonu, který tak čestně po ty roky chránil, by určitě o tom věděli své. Zatímco dříve Mirella diskrétní řekla mámě slova chvály a uznání na Josefa, tentokrát jí to matka musela opětovat. Edmondo zvládal vyvádějícího Pietra levou zadní. Řemen práskal o Pietrův zadek pravidelnými, stejně silnými ranami. Pietro naříkal, trhal sebou a plačtivým hlasem vyšponovaným do neuvěřitelné výšky odprošoval jako o život. S Edmondem to nepohnulo ani o chlup. Železnou pravidelností řezal Pietrův zadek a nabádal svého syna, aby výprask nesl jako chlap. Výprask Pietrova zadku skončil, až když se mu fialové půlky třásly a Pietro rezignovaně plakal do gauče. Edmondo si zasunul řemen zpět do kalhot a napravil si límec. Pietro se ještě tiše vzlykajíc postavil a nemotorně si vytáhl kalhoty. Jeho otec k němu vztáhl ruku. Pietro, kterému bylo tehdy už všechno jedno, pokorně stáhl svému otci dolů rukáv a zapnul mu jej zpět na knoflík. Potom mu otec naznačil aby se narovnal. Pietro poslechl a narovnal se jako chlap. Podali si s otcem ruce a Pietro slíbil, že svému a otcovu jménu bude dělat už jen čest. 

Pak se rychle odebral k Lauře a ta ho už čekala s otevřenou náručí. Slůvka výhrůžek do budoucna si neodpustila, ale Pietrovi dala i velkou pusu. Pietro jí v náručí slíbil, že už se bude k ní chovat jaksepatří. Políbil ji také a pak byl poslán ke zdi k Milanovi. 

"Kdybyste měly zájem, tak hrách je v komoře, holky" řekla v dobré náladě máma a ženám nebylo třeba dvakrát říkat. 

Přinesly hrách a s úsměvem ho vysypaly k nohám manželů. Ukázaly prsty na zem a Milan s Pietrem si sice nepříliš rádi, ale nakonec klekli. Veronika s Laurou na sebe usměvavě kývly a chytily jim okraje kalhot. To už Milanovi ani Pietrovi nebylo vůbec po vůli, ale zatli zuby a sklapli. Ženy jim stáhly kalhoty i trenky a ještě jim řekli, že mohou být rádi, že mají holé pouze zadky, a ne i kolena. 

V obývacím pokoji se pak vrátilo vše do normálu. Táta s Edmondem nalili další rundu, všichni se začali spolu bavit, ženy se smály při vyprávění různých domácích příhod. Milana s Pietrem si skoro vůbec nevšímali, ženy se ale sem-tam zahleděly na jejich barevné zadky a pomyslely si, jak se jim asi bude na nich sedět. Oba kajícníci tiše klečeli a snažili se vydržet. Nejen nepříjemné tlačení hrachu, ale i ten pocit, že jsou takto vystaveni s holými zadky a nevidí kdy a kdo na ně právě dívá. Pocítili velkou úlevu, když si mohli konečně natáhnout zpět kalhoty a vrátit se ke svým protějškům. Když večer pokročil a byl čas jít do postele, oba pošeptali svým manželkám, že věru by se jim také hodilo namazat jemně zadky. 

Laura s Veronikou se zasmály a řekly jim, že mají s nimi úplně jiné plány. A že nebude na škodu, pokud jim jejich zadky budou déle připomínat, jak se mají ke svým láskám chovat. Toho večera si Milan i Pietro dlouho udobřovali své manželky. Na kolenou, s hlavami mezi jejich stehny. Jazyky jim poslušně a trpělivě laskali jejich sladké kundičky. A ne jen ty. Laura i Veronika si to užívaly v pohodlí měkkých peřin a v rukou. Nakonec si je osedlaly a nedbaje na jejich bolestivé vzdechy, je pořádně ojezdili. Milana i Pietra při tom strašně bolely zadky, do očí se jim až tlačili slzy, ale museli vydržet až do konce. Odměnou jim byly silné orgasmy, které je zcela odrovnaly a které si vychutnali spolu se svými krásnými a vzrušenými manželkami. 

No ani Mirelle a mámě se pozdě večer nechtělo zrovna spát. Pohled na jejich muže, jak s řemeny v rukou trestají své syny je navnadil. Ta přirozená autorita hlavy rodiny, ta mužnost, která z nich vyzařovala, když udělovali synům otcovský výprask, nenucenost, vyzrálost a lehkost, s jakou trestali holé zadky jejich synů, jim oběma imponovaly. Mirella si místo knížky vzala v posteli do ruky něco úplně jiného. Překvapený Edmondo jí pošeptal, ať neblázní, vždyť jsou na návštěvě a co by si o nich pomysleli. Mirella však byla zevnitř rozpálená jako Etna a do žil se jí vrátila mladá krev. 

Edmondo jí pošeptal: "Josef řekl, ať si jen kdykoliv vyběhnu ven zabafal svou dýmku, když budu chtít. Tam na dvoře je pěkná stodola, možná bych se kolem ní šel projít, přidáš se drahá?" 

Mirelle se v očích rozhořely ohníčky a o tři minuty se už spolu rozhlíželi kolem stodoly. Nikde nebylo nikoho, tak vešli dovnitř. Edmondo i Mirella se najednou cítili jako v mládí a na nic nečekali. Hned za dřevěnými dveřmi si Mirella začala ohrnovat velkou sukni a Edmondo stahovat kalhoty. Máma se zatím v ložnici položila hlavou na Josefa a prsty se mu přehrabovala v ochlupení na jeho mužné hrudi. 

"Tobě se nechce spát, viď drahá moje? Z každičkýho coulu tvého těla cítím, že dnes jsi vášnivá. " pousmál se Josef. 

Máma se na něj pouze smyslně usmála. "No ale máme tady hosty a plný barák, tak to budu musela odložit. " pokračoval Jozef. 

Máma se však stále jen usmívala, jakoby byla k jeho slovům hluchá a rukou ho hladila stále níže. "Tak jo miláčku, ale pojďme ven do kůlny, ať nás tady nemusí poslouchat. Co by si pomysleli?" 

Máma nenamítala, naopak přišlo jí to pikantní a nevšední. Zpestření jejich milostného života. Potichu se vydali přes chodbu, když z pokoje pro hosty zaslechli slastné Lauřino vzdychání. Evidentně se přitom kousala do polštáře, aby ji nebylo tak slyšet. Prošli dál a z Milanova pokoje bylo slyšet velmi smyslné, ale tlumené orgasmické vzdychání, až vzlykání. To si Veronika musela přitlačit k obličeji velký polštář, aby svým prožíváním orgasmu nebudila v domě pohoršení. 

Táta zavrtěl hlavou: "No a že právě my se musíme plížit ven do kůlny, my kterým tenhle dům patří! Ostatní na to kašlou, ale my musíme být vždycky ti nejohleduplnější." 

Máma se jen pousmála a pošeptala, že se postará o to, aby se mu to vyplatilo. 

Když přišli k stodole, zaslechli divné zvuky. 

"To budou jen kočky" hádal táta, ale mámě to nedalo: "Já kočky znám, tohle nejsou kočky ... to si tam ... no to snad ne, to si tam snad někdo rozdává! Ale kdo proboha? Vždyť nahoře jsou ..." máma začala sčítat a najednou se zarazila:

"To bude Martin s tou novou holkou, já mu dám, ještě mi ji ani nepředstavují a už ji bude tady tajně obdělavat?" 

"Vydrž, já se podívám, vůbec není jisté kdo nebo co tam je, a co dělá " řekl táta a máma souhlasila. 

Táta se vplížit do stodoly jakoby byl vesnický zloděj drůbeže a po pár sekundách se opět objevil před mámou. S divně překvapeným výrazem ve tváři. Máma se odpovědi na otázku co tam viděl nedočkala. 

Dočkala se jen Josefova úsměvu: "Myslím, že není nutné aby ses tam podívala." 

Máma však trvala na tom, že do své stodoly se věru podívá, tak jí Jozef alespoň poradil, ať nahlédne jen opatrně a potichu. 

Máma jako indiánská náčelnice ukázala, ať jí Jozef udělá místo, a potichu nahlédla dovnitř. Čekala všechno možné, ale to co tam uviděla, jí vyrazilo dech. 

Edmondo, otočený zády, měl sice na první pohled oblečené kalhoty, ale evidentně je musel mít vpředu rozepnuté, protože to odzadu bušil do Mirelly jako nějaký dělostřelec. Mirella se snažila v předklonu rukama zapírat o kozu na řezání dřeva, ale kdyby ji Edmondo nedržel pevně v bocích, zřejmě by i s tou kozou prorazila dřevěnou stěnu stodoly. Mirellin široký zadek se rytmicky otřásal a ona přitom naléhavě volala v italštině všechny svaté, včetně toho nejvyššího. 

"Tos mi nemohl říct cos tam viděl, syčáku jeden ?!" řekla tiše máma Josefovi, když se vrátila. 

Jozef se jen tiše smál. "Tady si to rozdává asi každý krom nás" .... dodala máma, kráčející zpět do domu. 

Tehdy jí na zadku přistála Josefova ruka: "Tak honem děvče, abys nezůstala na ocet." 

Máma se smyslně otočila k Josefovi a provokativně řekla: "A co když se mi už nechce?" 

Velká Josefova dlaň dopadla na mámin zadek i podruhé a ta už jen vzrušeně vzdychla. Když opět procházeli kolem pokojů, odkud stále vycházeli zvuky rozkoše, 

Jozef se ozval: "Šmarjá chudáčci kluci, vždyť je ty ženský načisto sešrotujou." 

Máma už jeho smysl pro humor nekomentovala, jen si pomyslela: to jen uvidí jak za chvíli sešrotuji já tebe, drahoušku můj. 

Když zamkli dveře na ložnici, svým slovům nezůstala nic dlužná. Vysvobodila Josefův velký penis z kalhot a svými smyslnými ústy ho dostala do stavu, že měl oteklou každičkou žílu a byl pevný jako skála. Jako správná žena se pak oddala svému muži. Nabídla se mu úplně celá. Jeho silným rukám, velkému penisu, lačným ústům. Když potom usínala na mužově rameni, nebyla o nic méně sešrotována než on. Jozef se o ni postaral jako o královnu. Ráno se všichni sešli v kuchyni u kávy. Všichni do jednoho se usmívali, na tvářích měli spokojenost. A štěstí. A pak i smích, když se ozvala Mirella: "Musím vám říct, že tady u vás se cítím velmi dobře, drazí naši hostitelé. Už po prvním dni se cítím, jako bych omládla alespoň o 20 let. Asi sem budeme muset s Edmond jezdit na návštěvy častěji."