Polepšovna - 3.část

Uprostřed lesů stojí osamělá, ponurá budova. Je velká, dvoupatrová, bíle omítnutá, postavená ve
 strohém stylu. Okolo velké zahrady je vysoký zamřížovaný plot s ostrými bodci na konci. Celému areálu vévodí velká těžká brána, která se otevírá jen v určitých chvílích...když dovnitř vchází nebo je veden mladý kluk. A vzápětí se za ním vrata s rachotem zase zabouchnou.......

Ale to už víme a čtenář měl možnost seznámit se se zařízením, fungováním, zvyky i obyvateli.
Budova polepšovny má ale ještě jedno křídlo. A v něm jsou internovány dívky a mladé ženy. I těm je dopřáno naučit se slušnému chování, disciplíně a po vykonání trestu se mohou vrátit domů a zařadit se do společnosti. Dlužno dodat, že dívkám a ženám trvá o něco déle, než se podvolí přísnému režimu, tresty tělesného rázu se zde užívají hojněji a vůbec všechno je tu podstatně přísnější.

V ulicích hlavního města se již nějakou dobu shromažďuje omladina a po vzoru starých válečníků, dobývajících území nepřátel, vytvářejí si gangy a znepříjemňují život obyčejným lidem.
Nedaleko sebe operují dokonce dva takové, které vedou dvě mladé dámy. Gang Insistent vede dívka vyššího vzrůstu se světlejšími dlouhými vlasy a tvrdým pohledem. Říkají jí Inna. Její úhlavní nepřítelkyní je mladá žena Lorelais, vůdkyně gangu Conquerors. Ona je tmavovlasá a stejně ostrá. Každá z nich má ve svém gangu ochránce - Inna má svého Milana, který jak si čtenář jistě připomene už prostředí polepšovny důvěrně poznal, Lorelais ochraňuje Damián, mládenec s divokou italskou krví.
Úřady pomalu, ale jistě obtáčejí svou smyčku spravedlnosti okolo jejich území a lapají do svých sítí ty, kteří se proti zákonům provinili. A tak se stalo, že při jedné pouliční bitce byly obě vůdkyně chyceny a po rychlém vyšetřování obviněny a postaveny před soud. Nebylo to snadné, protože sotva si obě stanuly tváří v tvář, natáhly dopředu ruce a drápy a šly si po krku. Strážní je museli téměř neustále držet spoutané a daleko od sebe, což jim ale nebránilo v tom, aby na sebe neštěkaly a nenadávaly si. Soudce jich měl brzy dost. Silně udeřil kladívkem do stolu a pronesl:
"Nenechám si znesvětit věznici takovými dračicemi. Na ně platí jen jediné - polepšovna. Zavolejte Madam M. ať si pro ně pošle...."
Ani jedna z dívek netušila, jaký ortel si nad sebou právě podepsala. Obě byly odděleně zavřeny v celách a čekaly, aniž by vlastně věděly, na co. Věděly jen, že soud vynesl rozsudek a někam je převezou.


Pak pro ně přišli dozorci, spoutané je vyvedli na dvůr a dostrkali hrubě do vězeňského auta, kde už bylo namačkáno několik podobně odsouzených. Sotva se za nimi zavřely dveře auta, rozbzučely se vězeňkyně jako včely:
"Kolik jsi dostala... kam tě vezou.... za co to máš..."
Lorelais jen neurčitě odsekla, že neví, že takové žvásty nepotřebuje poslouchat.
Inna, sedící na druhé straně, jen ucedila, že slyšela něco o polepšovně.
Do ostatních jakoby střelili:
"Ježíši kriste, do polepšovny.....co jste proboha provedly??"
Obě bojovnice nechápaly smysl strachu ostatních. Leč brzy jim bylo dopřáno pochopit.

Auto zastavilo a strážní vyvedli ven právě Innu a Lorelais. Ostatní pokračovaly dál do věznic.
Velká a bytelná brána s ostrými bodci nahoře obě dívky trochu zarazila, budova za ní také nevypadala jako klasické vězeňské budovy, které znaly z filmů. Tohle vypadalo jako nějaký penzion nebo velký hotel. Při bližším ohledu zjistily, že tenhle hotel má na všech oknech pevné mříže, u vchodu strojí ozbrojená stráž a že jakmile se za nimi zabouchnou masivní a těžké dveře, už se z nich nedostanou. Přijímací ceremoniál nebyl vůbec příjemný. Statné dozorkyně v šedých uniformách na ně štěkaly jako neukojené feny - příkazy, zákazy, co, kdy, kde, proč.... Obě z toho byly jako v Jiříkově vidění....
A pak lékařská prohlídka!
Postarší doktor v bílém plášti věděl přesně, kam má sáhnout, aby se jak Lorelais, tak Inna ihned začaly cítit jako dvě klisny, které prodávají na trhu a zkoumají jejich zdravotní stav. Doktora vůbec nezajímalo, zda jsou dívky očkované, jestli nemají nějakou chorobu, alergii nebo jak se momentálně cítí. Nechal jim svléknout vězeňské kalhoty i spodní prádlo a důkladně vyšetřoval jejich ohanbí a zadek. Měřil teplotu, zkoumal, jestli jsou panny nebo nejsou-li těhotné. Když nechtěly držet, důrazně jim naplácal na holou, což pekelně štípalo. Přivázané k lehátku stejně nemohly nic. Jen se vztekat, hrozit pomstou a sem tam zkusit doktora kopnout nebo na něho plivnout. To ale neměly dělat, doktor nebyl žádný začátečník a uměl si s nimi poradit.
Než se Inna nadála, měla doktorův penis až v krku. Muž jí držel za vlasy a hlavu a nutil jí k poctivému kouření ztopořeného penisu, což Inna dělala s odporem a nechutí.



Inna se dávila doktorovým penisem a Lorelais vedle zvracela na podlahu poté, co se i ona seznámila s tím, co nosil doktor v kalhotách. Přišla dozorkyně a kopanci donutila Lorelais, aby si po sobě svinčík na podlaze uklidila a  když dívka nechtěla poslechnout, přehnula jí přes lavici a důkladně jí sešvihala nahý zadek rákoskou, nic nedbajíc na Lorelaisin řev, který vydávala během výprasku.


Obě dívky, vyděšené tím, co právě prožily, vystrkali poté dozorci z ordinace a chodbou plnou mříží a vřískajících žen za nimi je vedli do cel. Nebyly tu žádné pokoje jako v chlapecké části, ty byly o dvě patra výš a ty si zasloužily jen ty dívky, které se podvolily a zkrotly. Ostatní byly namačkané v obyčejných mřížovaných celách po šesti, ale i po deseti, denně zde docházelo ke rvačkám, hádkám, tekla tu krev, dívky si rvaly vlasy a téměř neustále odsud dozorci a dozorkyně odváděli nějakou provinilou, aby jí potrestali. Jak Lorelais, tak Inna nevěřícně zíraly, jak míjejí cestou tu a tam obnažené dívky, které dostávaly výprask na holou nejčastěji rákoskou, ale také mohutným řemenem. Vzduchem se neslo děsivé kvílení, ječení, nářek a proklínání. Taktéž obě dívky viděly ty už potrestané, jak s odhalenými prdelkami, které nesly viditelné stopy po výprasku, stojí podél mříží a odpykávají si trest pohany. Uviděly dokonce 4 dozorce, kteří naprosto bezostyšně nějakou vězeňkyni obdělávají zezadu, zepředu, všude, kam se daly jejich penisy nacpat. Lorelais se zvedl žaludek odporem a málem se znovu pozvracela. Inna musela dokonce zavřít oči, aby děsivou scénu s brutálně znásilňovanou ženou neviděla.






Pak je dovedli do jejich cely, kde už byly další čtyři, ne zrovna přátelsky vyhlížející ženy. Vzájemné seznámení nedopadlo přátelsky. Obě hrdopýšky daly ihned po příchodu najevo, že ony jsou něco extra a že se přátelit nechtějí. Jejich spoluvězněné jim daly rychle na srozuměnou, že tady platí jiné zákony, než na jaké byly obě dívky zvyklé venku na svobodě. Během chvíle byly obě zmláceny, svlečeny, osahány a potupeny.
Přiběhli dozorci s hadicemi a do cely začala stříkat ledová voda jako z proudnice. Všechny byly od hlavy až k patě ihned mokré, ledový proud je tiskl ke stěnám a těm ještě oblečeným strhával vězeňské hadry z těla. Každá z té šestice byla spoutána, svlečena z kalhot a celou se ozvalo ječení trestaných, které dozorci nemilosrdně bili přes nahé zadnice pořádnými rákoskami, po jejíchž úderech všem bitým naskakovaly na kůži rudě krvavá jelita.


Lorelais ani Inna nikdy takový výprask nedostaly. S děsem v očích sledovaly, jak nejprve jednu a pak druhou odvádějí dva dozorci k dřevěné bedně, slyšely dopadat rákosku a každý úder jim vyrýval do kůže příšerně bolestivou ránu. Obě začaly ihned nezřízeně ječet bolestí a jejich nářek se mísit s nářkem ostatních trestaných, které si v hlasitosti s Innou ani Lorelais nezadaly.
Když se všechny vrátily zpátky do cely, posbíraly si mokré oblečení a sešvihané prdelky si chladily o dosud mokrou zem, sykajíc přitom bolestí. Výprask jim ubral na divokosti, přesto se Inna po chvíli neudržela, aby na svou sokyni nezačala syčet:
"Za tohle určitě můžeš ty a ta tvoje debilní banda. Kdybyste se nám pořád nepletli do cesty, nemusela jsem si teď chladit rozsekanou prdel!"
Lorelais jí nezůstala nic dlužná:
"Já bych spíš řekla, že to podělala tvoje banda, protože tam jsou samí idioti a dementi. A kdoví, jestli to někdo od vás neprásknul chlupatejm, že se tam tak najednou vyrojili! Třeba se tě chtěli už zbavit, prej jsi stejně dobrá jen jako matrace!"
Inna zaječela vzteky a chtěla se na Lorelais vrhnout, ale bolest jí donutila zabrzdit. Tak jí jen drapla za dlouhé vlasy a začala s ní cloumat. Ostatní si jich už nevšímaly. Ať se třeba zabijou, aspoň nedostanou kvůli nim znovu výprask.
Dozorci přiběhli téměř okamžitě, odtrhly rvoucí se dívky od sebe a vyvlekli je ven z cely. Tentokrát ale nedostaly výprask, jak se strachem očekávaly, ale byly odvedeny do jakési kanceláře, kde za stolem seděl statný muž v obleku. Měl delší vlasy stažené do ohonu a pronikavě modré oči. Neřekl ani slovo, jen seděl a koukal na ně. Dívky se rozklepaly podivným strachem. Tady to asi nebude kancelář, kde jim vyhubují a dají je klečet do kouta....
Obě byly před mlčenlivého muže postaveny nahé, neboť se dosud ani nestihly obléci, tak byly zaměstnané rvačkou. Teď jim dozorci svázaly ruce a donutili je pokleknout. Muž vstal a došel k nim blíž. Jedné i druhé zvedl hlavu za bradu a podíval se na ně. V tom pohledu byla přísnost, nesmlouvavost, dychtivost....
"Uvažte mi ty fešandy, pohrajeme si ...." řekl prostě a dozorci holky popadli jako dva pytle brambor a než se nadály, obě se ocitly v druhé místnosti, která měla zakrytá okna černou látkou, zdech místo obrazů visela pouta a místo nábytku zde byly snad skutečné mučící nástroje!!
Obě byly v mžiku přivázané ke dvěma dřevěným trámům, zapuštěným do země, třebaže škrábaly dlouhými nehty a snažily se kousat, jejich nohy byly roztaženy do široka, stejně tak ruce, vždy jedna ruka a jedna noha byly svázány a jak jedna, tak druhá si jasně uvědomovaly, že jim je vidět až do žaludku. Celkem brzy pochopily, jak si tady budou hrát. Už při pohledu na všechny dozorce, kteří s mužem v obleku vešli za nimi a kalhoty se jim nadouvaly špatně utajeným chtíčem, jim bylo jasné, že dojde k nejhoršímu.

Muž v obleku jim vysvětlil, že je zástupcem ředitelky, která se na "dámy" přijde taktéž podívat a že je prozatím připraví na její návštěvu, aby byly pěkně hodné a poslušné. Lorelais si neodpustila poznámku, že až naprší a uschne a vykvetou hrábě.... Ihned na to jí nejbližší z dozorců vlepil facku, že nebýt uvázaná, vezme druhou o zem. Zástupce si odložil sako a vyhrnul rukávy u košile. Další z dozorců mu podal malé kožené důtky. Zástupce je zkušeně potěžkal v ruce a pak počal jejich pramínky jezdit téměř laškovně Lorelais po nahém těle, což by možná působilo v jiné situaci eroticky, ale tady to dívce nahánělo strach. Všichni dozorci si začali rozepínat poklopce kalhot a lovit z nich naběhlé ptáky ohniváky. Inně i Lorelais se rozšířily oči. V místnosti byli 4 dozorci a zástupce. To je trochu masakr při představě, že je bude chtít každý z nich osouložit. A že ti chlapi mohou dvakrát a možná i třikrát za sebou bylo oběma dívkám jasné. Do duší se jim vkradl strach. Strach z další bolesti, z ponížení, z vynuceného sexu s neznámými muži, z velikosti jejich penisů.


Dívky neodolaly, aby se ve chvíli největšího strachu nechytly za ruce a pak už jen trpně přihlížely, jak se jim do kundiček zabořuje jeden penis za druhým, jeden větší než druhý. V prvopočátku si každá prožila svůj orgasmus, ale muži pokračovali dál, střídali se na nich jako na běžícím pásu a dívky brzy začaly bolet nejen seřezané prdelky, ale také kyčle a brzy i stále namáhané kundičky, neslušně vyšpulené na nadržené strážce pořádku. Sexistické sténání obou dívek se zvolna měnilo v sténání z bolesti a nepohodlné pozice. Muži silně přiráželi, drtili jim klitoris a sem tam je pořádně plácli přes už tak dost bolavou prdelku, až dotyčná zaječela. Sám zástupce chodil okolo a důtkami jim bičoval prsa a boky, což štípalo a další bolestné výkřiky stimulovaly dozorce k dalším přírazům. Pak zástupce přinesl kožené řemínky s kovovými kroužky a ty byly oběma dívkám nasazeny na obličej. Pochopily, že je to má donutit nechat ústa neustále otevřená dokořán a proč, zjistily vzápětí. Dozorci se začali střídat v tom, kdo svůj úd zasune které dívce dál do pusy, kdo se do ní vystříká a kdo může ihned na to pokračovat v souloži. Lorelais se prakticky neustále zvedal žaludek, nesnášela orální sex a už vůbec ne hořkou pachuť semene v puse, které teď ale nemohla vyplivovat a pokud se nechtěla udusit, musela ho polykat, což v ní opětovně vyvolávalo dávivý reflex. Inna na tom nebyl o moc lépe. Po blízkém setkání s penisem doktora měla za to, že nic podobně odporného už jí nepotká a teď s hrůzou zjišťovala, že se jí do pusy snaží vecpat dva dozorci najednou a ten jeden dokonce bez ostychu kopuluje a cpe penis Inně už do krku.

<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"
     crossorigin="anonymous"></script>

Dívky střídavě plakaly a sténaly bolestí, ale jejich utrpení neměl být zdaleka konec. Zástupce přinesl dvě věcičky, které vyhlížely jako veliké dudlíky, jen na konci se zaoblenou špičkou. Osobně si pak ke každé stoupl a krouživým pohybem začal těmi věcičkami přejíždět dívkám po anální dírce a nasazoval jejich špičku dívkám do prdelky. Lorelais skoro vřískala hrůzou, když uhodla, že to jsou anální kolíčky a že se dostanou tam, kam patří. A také dostaly. Prdelky se jim doširoka rozevřely a anální kolíčky vklouzly nebo spíš byly vtlačeny dovnitř do dívčích útrob. To bylo jekotu a nářku, když obě dívky poznaly, jak bolí vstup na panenské území jejich zadních dírek.
Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešla žena.
Všichni jako na povel přestali dělat to, co zrovna dělali a uctivě se na příchozí podívali. Žena měla na sobě dlouhý černý plášť ze saténu a pod ním, když ho rozevřela, černé přiléhavé prádlo zvýrazňující její mohutná prsa a v rozkroku připevněný tlustý umělý penis.
"Tak jestlipak na mně také něco zbylo?" otázala se a muži ustoupili o krok a ženě se nabídl pohled na ty dvě mladá těla, chvějící se prožitými okamžiky. Dotkla se nejprve jedné a pak druhé, sevřela do rukou jejich prsa, pokrytá červenými stopami po důtkách , stiskla kůži na rozbitých prdelkách a pak k nim přistoupila zepředu. Nejprve k Lorelais a její prsty si začaly pohrávat s rozbolavělým klitorisem a úplně suchou cestičkou do vagíny. A světe div se. Ty jemné dotyky Lorelais stimulovaly a ona začala pomalu vlhnout a její rozevřená kundička se začala laskající ženě nabízet k pomilování. To neměla dělat. Žena vzápětí začala Lorelais pleskat dlaní přes vlhkou kundičku a hrát si s análním kolíčkem, který měla dívka pevně zaražený v prdelce a vůbec jí to nedělalo radost. Takhle dokonce musela znovu a znovu prožívat bolest při vytahování a zasouvání kolíčku. Inna neměla čas sledovat, jak její sokyně trpí, protože jí právě obdělával zástupce svým dobře vybaveným nádobíčkem a i její značně pošramocená a vysušená vagína zažívala pocity, jako by uvnitř sebe měla drátěný kartáč.
Žena pak mužům nařídila, aby přestali a začala se opět dívkám věnovat sama. Sama jim promasírovala odkrvené kundičky a vytáhla kolíčky, což se neobešlo bez další dávky bolestného naříkání. Dívky se pak dozvěděly, že to zdaleka není konec a že dostanou chvilku na oddych.

Daleko za branami ústavu se zatím děly věci. Oba gangy, ochuzené o své vůdkyně a pár největších buřičů se po dlouhé době sešly na neutrální půdě a diplomaticky projednávaly vzniklou situaci. Když pak zjistili, kam jejich šéfky odvezli, byl z toho strašný poprask. Horkokrevný Damián dokonce vyhrožoval ozbrojeným útokem a teprve Milanovo oznámení, že dostat se dovnitř je nemožné, protože ústav je hlídaný lépe než Pentagon, ho trochu zchladily. Oba mládenci pak dali hlavy dohromady a radili se, jak své holky z toho pekla vysvobodit. A pak někoho napadlo, aby se do ústavu zatelefonovalo a dalo se jim ultimátum. Po dlouhém rokování vznikl jedinečně pitomý nápad a odvážlivec Damián do ústavu poslal prohlášení:
"POKUD NEBUDOU OBĚ DÍVKY DO VEČERA PROPUŠTĚNÉ, PŘIVOLÁME SI NA POMOC OSTATNÍ POULIČNÍ GANGY A CELOU BUDOVU SROVNÁME SE ZEMÍ."
Milan si klepal na čelo, že se jim vedení ústavu tak maximálně vysměje a zesílí stráže. Damián se ušklíbl, že přesně o to mu jde a nakonec z Milana vymámil podrobný plánek pozemku a budovy s tím, že se tam v noci oba dostanou a holky vysvobodí, zatímco ostatní budou okolo plotu a brány dělat humbuk a odvedou pozornost. Milan nad proveditelností toho nápadu moc nejásal a rovnou Damiána upozornil na to, co je čeká, pokud je chytnou. Damián se znovu samolibě ušklíbl, že kdyby mělo jít o to, že dostanou pořádný vejprask, tak že to on přežije, že už v tom má z domova zkušenosti. Milan sice mínil, že neví, do čeho leze, ale nechtěl vypadat jako zbabělec, tak svolil, že se tam tedy vypraví.
Ultimátum bylo posláno a vzápětí se začaly dít věci. Obratem bylo odpovězeno, že pokud si přijdou oba "náčelníci" sami, budou obě dívky opravdu volné a mohou s nimi odejít. Damián s tím byl hned svolný a vůbec nedbal na Milanovy protesty, že v tom cítí pěknou křivárnu. Zbytek obou gangů naštěstí souhlasil, že oba aktéry doprovodí až před bránu ústavu a kdyby něco, že jsou ochotni to tam třeba vypálit. Nikdo z nich netušil, že se na výhrůžku v ústavu velmi dobře připravili a že na pány organizátory je připravena pastička.
Dopadlo to zhruba tak, jak Milan předpokládal. Od brány je do budovy zavedli dva ozbrojení strážci a Milan se celou cestu modlil, aby ho někdo nepoznal. Žel, nebylo mu dopřáno. Sotva se za nimi s třesknutím zabouchly veliké vstupní dveře, poznali, že jsou v pasti, ze které není úniku. Jak na Milana, tak na Damiána skočili dva obrovití strážci a sevřeli je v mohutných tlapách. Milan sebou několikrát bez úspěchu škubl, ale pak toho nechal. A ihned si v duchu slíbil, že jestli z toho vyvázne se zdravou kůží, že Damiána odstřelí jako krysu. Oproti tomu Damián se začal s dozorci rvát ve snaze se osvobodit, udýchaně ze sebe chrlil nadávky a výhrůžky, ale dozorci byli jako němí a hluší. Jen ho pevně sevřeli mezi sebou a vlekli je oba kamsi do útrob ústavu. Milan šel bez odporu, Damián vyváděl jako by ho už čtvrtili a sliboval všem, že je smete z povrchu země, vyvraždí celé jejich rodiny, vypálí ústav a ředitelku pověsí. Milan potajmu obdivoval jeho vytrvalé běsnění a sem tam ho napomenul, aby šetřil dechem a silami. Jeho kumpán byl ale neoblomný.
Zavedli je do míst, kde Milan nikdy předtím nebyl. Tohle bylo něco, s čím nepočítal. Netušil, že ústav je rozdělen na několik křídel, že on sám za svého pobytu nepoznal ani polovinu z prostor, které zde byly k mání a že do většiny těch místností by se nechtěl dostat ani omylem. Že ho vedou právě do obávané ředitelčiny soukromé mučírny, mu došlo hned, jak se otevřely silné kované dveře a oba se se svými vězniteli ocitli v potemnělém prostoru bez oken a nábytku, zato bohatě vybaveným nejrůznějšími dřevěnými konstrukcemi. Když se trochu rozkoukali, spatřili další dozorce, kteří si pohrávali s obnaženými penisy, jakéhosi muže v košili a ... můj ty bože.....Milan uviděl tu, kterou doufal, že už v životě nespatří. Ředitelku. Srdce mu spadlo kamsi do kalhot a hned věděl, že právě díky Damiánovi udělal největší kravinu svého života a že si to pěkně vypije. Ředitelka ho nejdřív nepoznala. Než došla blíže. Bylo na ní vidět, že se rozpomíná, vždyť od jejich setkání uplynulo už pár let. Ale nakonec se vítězoslavně usmála a řekla:
"No vida, kdopak nás to přišel navštívit. Pánové, seznamte se.... tento mládenec nám svým útěkem ukázal slabinu našeho systému, kterou jsme naštěstí dali do pořádku. Vítám vás tu zpět...."
Milanovi zatrnulo až v konečcích prstů. Podíval se na Damiána, ale ten mu nevěnoval pozornost. Všiml si za zády dozorců spoutaných dívek, které ani neměly sílu se ozvat, nehledě na to, že po prožitém strachu a bolesti si ani netroufly, aby si nevykoledovaly další výprask. Damián hleděl několik vteřin  jako náměsíčný a potom se v něm probudil démon. Nepříčetně zařval a s rukama zatnutýma v pěst se vrhnul dopředu. Dozorci zareagovali téměř okamžitě, jak se pohnul a během chvíle ho zpacifikovali, povalili na zem a sevřely mu ruce. Ačkoliv se Damián nemohl hýbat, přeci jen sebou škubal a čím víc ho strážní svírali, o to víc řval. Milan měl možnost znovu obdivovat rafinovanost jeho výhrůžek, které adresoval nejen strážcům, ale i ostatnímu osazenstvu a které spočívaly v tom nejdrsnějším způsobu likvidace všech jejich rodinných příslušníků, jejich majetku, města, země a planety celkově. Damián by možná udělal lépe, kdyby mlčel, protože když se mu ředitelka dostatečně vysmála do obličeje, kázala ho, sevřeného v rukách čtyř dozorců, aby milého Damiána přivázali k trestné koze. Když Damiána vlekli ke koze, aby ho přes ní přehnuli, bylo Milanovi hned jasné, že mu přitom nenabídnou kávu a sám byl zvědav, jak se jeho kolega ve zbrani zachová, až ochutná rákosku nebo jinou podobnou nenáviděnou pomůcku na ukáznění neposlušných odsouzenců. Damián se celou dobu vzpínal, klel jako pohan, ale nebylo mu to nic platné. Skončil přivázaný za ruce, ohnutý před rám dřevěné kozy a zatímco mu dva dozorci připoutávali i nohy, aby nekopal, třetí mu zručně rozepínal kalhoty a stahoval mu je dolů. To už i Damián na moment oněměl, protože konečně pochopil vážnost situace. S nahým zadkem, svázaný jako uzenka neměl sebemenší šanci vyhnout se tomu, co ho čeká. Dva dozorci na ředitelčin pokyn vytáhli z regálu u zdi dva silné kožené řemeny a postavili se za Damiána. Ředitelka si založila ruce na prsou a pohodlně se usadila jako v divadle do velkého křesla, které stálo v rohu, její manžel se posadil vedle ní a ona pokynula dozorcům:
"Tak pánové, každý tomu křiklounovi vysázejte pořádných 15 ran, aby se naučit slušnému chování. A vy dva" ukázal na zbylé dozorce, " poskytněte pohodlí tomu druhému mládenci. Pokud bude rozumný, budeme spolu rychle hotovi." Pokynem hlavy ukázala, kam chce Milana dopravit a v něm byla malá dušička, když seznal, že ho budou poutat k silnému háku na stropě. Nutil se silou vůle být v klidu a nepodlehnout panice, která se v něm zdvihala a hrozila propuknutím v šílenství. Když ale viděl, co předvádí Damián, neodolal, aby se škodolibě neušklíbl.


Damián měl starosti sám se sebou. Situace se vyvinula přesně tak, jak to Milan předpovídal a Damián tušil, že malér, do kterého se dostal, si vypije až do dna. Když ho dozorci zpacifikovali notnými fackami, kopanci a silou a on se ocitl v nesmírně ponižující pozici, ohnutý přes dřevěnou kozu a svlečený, přivázaný a neslušně vystrkující nahý zadek na všechny okolo, připadal si neobvykle pokořený. Když se pak navíc po jedné i druhé straně jeho boků ocitli dva svalnatí borci s pořádným řemenem v ruce, dostal hrozný strach. Výprask dostal naposledy možná jako malý kluk doma a to ho vyplácela máma, která rozhodně neměla sílu jako zápasník. Tihle dva svalovci byli schopni ho seřezat do bezvědomí.
Když mu na zadek dopadla první rána a vzápětí hned druhá, zavyl bolestí a jak rytmicky dopadal střídavě jeden či druhý řemen, jeho nářek se stupňoval a Damián zapomněl, za jakým účelem sem vlastně vlezl a vnímal jen nekonečně pálící bolest, která se mu rozlévala po celém těle, řemeny, které mu devastovaly zadek a údery, které s práskavým zvukem naplňovaly celý prostor a mísily se s Damiánovým ječením. Milan, kterého už dozorci vysvlékli z trika a kalhot a uvázali za ruce vzhůru, jen trpně přijímal vše, co s ním dělali a předpokládal, že když se podvolí, bude jeho trest snesitelnější. Nechal se tedy kompletně vysvléknout a bylo mu celkem jedno, že si ho může prohlédnout každý, kdo se v této místnosti nacházel včetně obou trestaných dívek, kterým bylo dopřáno pár minut oddechu. Obě hlasitě oddechovaly a supěly, jak se snažily nabrat sílu a ulevit si od bolesti, která jim stravovala tělo, pulzovala ve vypleněných kundičkách, silně štípala na pruhovaných prdelkách a uvnitř análních dírek. Ředitelka s uspokojením poslouchala Damiánův nářek a mlaskavé zvuky dopadajících řemenů, jednou rukou láskyplně hladila svého manžela po tváři a když dopadla poslední rána, vstala ze svého křesla a natáhla ruku. Pohotový dozorce jí podal objemnou metlu.

Milan vytřeštil oči. Věděl, že je na řadě a když spatřil nástroj, kterým dostane výprask, málem začal křičet už dopředu. Nakonec, jeho hlas se ozval hned vzápětí, protože ředitelka se nehodlala ničím zdržovat a potěžkajíc metlu v ruce, pustila se do Milana jako do starého koberce ve stylu padni kam padni. Milan měl během chvilky celé tělo pokryté směsicí tenoučkých rudých proužků a každý z nich bolel jako čert. Milan, třebaže uvázaný za ruce, škubal sebou a snažil se uhýbat, ale ředitelčina ruka byla jistá a zasahovala neomylně jak jeho zadek, tak boky, stehna a dokonce se jí povedlo párkrát se trefit do oblasti podbřišku, to jak se Milan otočil a poskytl ředitelce snadný cíl. To se pak jeho ječivé vřískání změnilo v silný křik, podbřišek byl přeci jen nesmírně citlivý. Ředitelka nijak nespěchala, dávala si záležet na každém úderu a Milan byl brzy pruhovaný jako zebra. Nářek sílil, výprask metlou byl obzvlášť nesnesitelný, protože ředitelka zasahovala téměř celé Milanovo tělo.
Když byli oba narušitelé potrestáni výpraskem, sedla si ředitelka zase pět do křesla, sepjala ruce v klíně a rozhovořila se:
"Tak pánové a dámy.... to bychom měli na začátek. Teď si pohovoříme o tom, proč jsme se zde všichni sešli. Proč jsou tu obě slečny je celkem jasné - byly shledány vinnými, odsouzeny a po právu potrestány. Jakým způsobem byly potrestány, o tom rozhodujeme my a proč musely skončit i zde je pouze a jen jejich vina, protože se nechtěly pokořit. A teď vy dva. To, že jste si dovolili poslat ultimátum a vyhrožovat útokem, považujeme za velmi vážné provinění a budeme kontaktovat nadřízené orgány a budeme požadovat velmi přísný trest pro vás oba."
Milan i Damián zbledli. Uvědomili si do důsledku, co vlastně provedli. Ultimátum, výhrůžky ozbrojeným útokem.... To je na kriminál a na hodně dlouhý. Proboha, co to provedli?
Ředitelka jim snad viděla až do žaludku, protože najednou dodala:
"Víte sami, jak velké je vaše provinění. Stačí jeden telefonát a převezou vás rovnou do vězení a odtud půjdete k soudu a zpět za mříže, kde pravděpodobně strávíte mnoho let. Mám ale pro vás návrh.... mám své jisté libůstky a pohrát si s tělem takových pěkných zdravých mládenců je pro mne potěšením. Až s vámi skončíme, budete všichni volní a budete si moci jít, kam budete chtít. Za to ale požaduji, abyste mi byli po vůli a já si s vámi mohla dělat, co chci. Nebojte se, neublížím vám.... příliš...."
Milan horečně uvažoval. Představa, že stráví celé své mládí a část produktivního věku v cele s bůhvíjakým psychopatem, bez své Inny, bez možnosti se volně pohybovat, bez svých oblíbených cigaret a sklenky dobré whisky byla skoro nesnesitelná. Strávit v ředitelčině "soukromé komnatě" den bylo ale zhruba stejně riskantní. Věděl, co tahle dáma umí a věděl to moc dobře. Jenže, tady nemá co ztratit. O život nepřijde a pár šrámů na zadku nebo po těle se brzy zahojí. Ano, je to bolest a s tou si ředitelka tyká a umí jí vyvolat. Neskutečně silnou, skoro nepříčetnou, spalující, rvoucí tělo na kusy. Co má ta baba za lubem? Může ho bičovat, může mu rozsekat zadek, chodidla, záda, cokoliv. Když se na ní podíval blíže, nemohl si nevšimnout, že pod svým černým župánkem má cosi, co jí brání v ladné chůzi a co vypadá jako penis. Že je ředitelka žena se vším všudy věděl až moc dobře. Maně mu vytanula na mysli dávná vzpomínka, kdy ho ředitelka trestala v té samé místnosti oděná jen v přiléhavém trikotu, ve kterém se jí rýsovala mohutná prsa. Takže to, co má schované pod županem, může být pořádný umělák. No snad.... snad ho nepřefikne? A nebo ano? A jaké to je, když on sám osobně má jen jeden otvor, kam by se ta věcička dala zasunout?

Damián na tom byl podobně. Seřezaný zadek ho nesnesitelně bolel. Kdyby se nestyděl, dal by průchod pláči. Před Milanem se držel silou vůle, rychle mrkal, aby zahnal slzy, deroucí se mu do očí a o to víc přemýšlel o tom, co ta ženská řekla a musel už poněkolikáté uznat, že Milan měl ve všem pravdu a on ho měl za ustrašeného zbabělce. A co teď? Má se dobrovolně vydat do rukou policie, soudů a  vězení? Ne, to nikdy!! To radši bude riskovat další výprask nebo bůhví, co si ta ženská na ně vymyslí, jen aby ukojila své zvrácené choutky. A sám sobě nevěřil, když pomalu kývl na souhlas, že přijímá nabídku odčinit v mučírně svůj tragický omyl. I Milan kývl. Už mu bylo všechno jedno.
Obě dívky s napětím sledovaly, jak se jejich frajeři rozhodnou. Rozhodovalo se i o nich. Obě už během nekonečného znásilňování zahodily vzájemnou nevraživost a pevným stiskem svých rukou si dodávaly odvahu, aby vydržely všechny útrapy, které je zde čekají. Když oba mládenci kývli, ulevilo se jim. Znamenalo to, že ještě dnes, pokud ovšem tohle všechno není jen divadýlko na pobavení ředitelky, budou všichni volní. I za cenu, kterou společně zaplatí.
Ředitelka si byla jistá, že se jak Milan, tak Damián toho záchranného stébla chytnou a udělají to, co chce ona. A nemýlila se.

"Jsem si jistá, pánové, že na dnešní den nikdy nezapomenete. Jak jsem již řekla, neublížím vám a tím myslím tak, abyste odsud mohli odejít po svých. Stanovíme si pravidla, abyste se nemohli vymlouvat, že něco z toho, co mám pro vás přichystané, nebylo v plánu. Takže tedy- tomuto pánovi ( ukázala na Milana) poskytnu svou výsadu já sama společně se svým manželem, kterému nemohu odepřít mladé masíčko. A ten druhý pán poslouží jako holčička mým věrným strážcům. Ne, nemusíte mi děkovat, že vás poskytnu i jinou stránku sexu. Jsme od přírody promiskuitní, jsme od přírody bisexuální a ten, kdo tvrdí opak si lže do kapsy. Miluji krásné ženské tělo stejně jako to mužské a umím ocenit ladné křivky ženských boků stejně jako pevnou mužskou postavu. Je mi jedno, jestli se pode mnou vzpíná roztoužená kundička a sténá rozkoší a nebo pořádný mužský ocas a já ho mohu vyždímat a vysát. A totéž dopřeju i vám, pánové. A nakonec, aby se slečny nenudily - i na ně se dostane. Vaše skvostné dírky mne lákají......"
Oba mládenci se v hrůze až zpotili. Do čeho se to nechali navézt? Proboha, nastavit té perverzní ženské své tělesné otvory a nechat se ošukat jako poslední děvka? Jenže tohle už nešlo vrátit zpět.
Ředitelka pokynula svým strážcům, aby se ujali vyděšeného Damiána. Svázaný Damián sebou začal opět škubat, což bylo gesto naprosto zbytečné a směšné. Dozorci k němu přistoupili a téměř láskyplně ho popleskali po vyšpuleném zadku. A pak si začali rozepínat kalhoty. Damián zesinal při představě, že se mu tihle dva obři vystřídají v zadku a znásilní ho. Mocí mermo se chtěl utrhnout, utéci pryč a uniknout té neskutečné potupě. A Lorelais se na to bude dívat. Bože jen to ne!!

Neutrhl se, nedokázal to. Místo toho jen bezmocně vnímal, jak si ho připravují. Jeden z dozorců mu svými obrovskými prsty rozevřel půlky a Damián ucítil, jak mu do štěrbiny mezi ně zvolna teče olej, cítil, jak mu silný prst vnikl do análu a promazává ho zevnitř. A pak to přišlo. Další rozevření půlek a v tu chvíli Damián zařval. Jeden z dozorců mu nasadil na okraj anální dírky svůj neuvěřitelně velký a silný úd a pronikl dovnitř. Damián vyvalil oči dokořán a ústa se mu sama od sebe otevřela a on křičel a křičel. Snad to byl záměr, ale jeho otevřených úst využil druhý dozorce a nacpal mu svůj penis do pusy. Damiánovi se zvedl žaludek, ale nebylo mu dovoleno, aby se pozvracel. Dozorce, který mu řádil v zadní dírce začal silně přirážet a bolest vehnala Damiánovi do očí slzy. Křik se změnil v srdceryvný nářek, tlumený roubíkem v podobě tlustého penisu v jeho puse. Dozorce nedbal jeho pláče a nutil Damiána mu pořádně penis pokouřit, lízat a dráždit. Damián nechtěl, snažil se odvracet hlavu, ale několik pořádných plácnutí přes bolavý zadek ho donutilo změnit rozhodnutí. S odporem vzal objemný penis do úst a poctivě začal kouřit.


Milan nevycházel z údivu. Už nepřemýšlel nad tím, co čeká jeho, zlomený Damián byl dostatečným důkazem toho, že to co se má stát, to se také stane. Když k němu přistoupila sama ředitelka a začala ho dráždit v rozkroku a jeho penis ihned na dotyky ženské ruky reagoval, jen zavřel oči a nechal se sebou dělat všechno, co si ředitelka zamane. A ona si opravdu zamanula. Když mu dostatečně pohonila penis, kázala ho odvázat a spoutat ruce, aby se nepokusil o nějakou nepředloženost. Poté odhodila svůj apartní župan a ukázala Milanovi, co pod ním skrývala. Tak jak předpokládal, měla v klíně pořádného uměláka, macatého, žilnatého, černého jako noc a na první pohled budící minimálně respekt. Milan se už smířil s tím, že ho pocítí v zadku a byl dost překvapen, když mu kázala pokleknout a pusou předvést, jak umí pěkně kouřit. Bylo mu ale dovoleno, aby se ředitelky dotýkal a hladil jí pevná masitá ňadra, schovaná prozatím pod oblečením. Milan si vlastně nemohl stěžovat.

Zatímco Damián ječel bolestí, když se mu oba dozorci vystřídali v análu a ten druhý mu právě do konečníku pumpoval svou dávku spermatu, Milan směl laskat ředitelčina prsa a naběhlé bradavky. Tedy až do té doby, než ucítil dotyk mužské ruky na svém zadku a lačné prsty, deroucí se dovnitř jeho análu. Pevně sevřel pusu, aby nezakřičel, když mu zástupce začal zajíždět prstem dovnitř. Během chvilky se ale oba povedení manželé vystřídali. Ředitelka si nechala Milana připravit jako kuře na paprice. Teď si pečlivě pomazávala lubrikantem umělého hrdinu a když se leskl v celé své kráse, napíchla si Milana jako na rožeň a začala drsně přirážet. Milan už se neovládl. Bolest v zadku ho donutila naříkat a toho, stejně jako u Damiána, využil nadržený zástupce. Než se Milan nadál, měl v puse jeho penis a zástupce ho náruživě cpal Milanovi skoro do krku.

Obě dívky, které se již poněkud vzpamatovaly, měly možnost sledovat své udatné hrdiny, jak jako poslušné čubičky kouří mužská péra a nastavují, třeba nedobrovolně, své zadky k souloži a nechají se obdělávat  - jeden pořádným vazounem a druhý úctyhodnou dámou. Nebylo jim ale dopřáno sledovat celé divadlo až do konce. Ke každé z nich přistoupili další dva dozorci s rozepnutými kalhotami a v rukou svírali dva největší penisy, jaké dívky v životě viděly a přiblížili je k jejich rtům. Pokynuli jim, aby jim udělali orál. Jak Inna, tak Lorelais tedy vzaly jejich penisy do pusy a poctivě přiváděli oba muže k vyvrcholení. Třebaže byli jak Milan, tak Damián zaměstnáni svou vlastní Kalvárií, přeci jen si všimli, co provádějí jejich holky a nitro jim lomcovalo zuřivostí, neboť se jim zdálo, že jedna i druhá kouří nějak ochotně.
Jejich podezření bylo vzápětí rozehnáno, jakmile oba dozorci přistupili k dívčím kundičkám a začali je laskat. Nebyli jim ale dopřáno pocítit obrovská péra ve vagínách. Dostalo se jim stejné pohany, jako oběma klukům. Jejich prdelky byla roztaženy, vystříkány nejprve lubrikantem a poté ucpány neskutečně velikými penisy, až se jim bolestí protáčely oči. Místnost byla naplněna dvojitým dívčím a dvojitým mužským nářkem, milostným sténáním souložících a hlasitými vzdechy paní ředitelky. Dívky i jejich mládenci byli postříkáni mužským semenem, které jim teklo po obličeji, měli jím naplněné konečníky a jeho odpornou chuť cítili v ústech. Všichni čtyři měli uplakané oči, pranic se ale už za svoje slzy a za svou slabost nestyděli, všichni dostali trest stejným dílem. Všichni měli rozbolavělé konečníky, dívky navíc do červena vyšukané kundičky, jejich těla byla pokryta stopami po výprasku. Bolel je každé pór, každý centimetr kůže. Nad nimi se vítězoslavně smála ředitelka, kterou její manžel nabodával na svůj stále vztyčený úd a dopřával jí nekonečnou slast.

Večer zastihl Innu s Milanem a Lorelais s Damiánem, jak pomalu, co noha nohu mine, opouštějí brány ústavu a jejich tváře jsou poznamenány prožitým utrpením, zatímco jejich zadečky doteď cítily palčivé rány po výprasku a útroby jim lomcovaly prožitou pohanou a bolestí. Nemluvili, jen při každém kroku tiše zasykli. Nebylo ovšem třeba slov............