Příběh 131 - Není otvor jako otvor

Velmi často jsem tázána, jak se můžeme v našem domě všichni srovnat a nepozabíjet se. No, upřímně řečeno, někdy je to otázka diplomacie, ale většinou mých silných hlasivek. Abyste si dokázali představit, jak to u nás vypadá, tak vás zvu na virtuální prohlídku:

Náš dům stojí ne přímo uprostřed vesnice, ale z oken pokoje je vidět na náves, kde stojí mnohaleté lípy, socha svatého Antoníčka, pošta a hasičská nádrž, ve které se v létě koupou děti spolu se psy, husami a žábami. Velká dřevěná dvoukřídlá vrata bývají skoro pořád uzavřena, nikdy totiž není jisté, jestli na dvoře některý z mých synů nevyvádí nějaké skotáctví a nebo jestli zrovna některého z nich ručně nepoučuji o slušném chování. Dvůr je rozlehlý, po pravé straně je dům, nalevo od vrat má Fantomas boudu, ve které snad v životě nespal, dětské pískoviště, základy pro nový altán, dále je dlouhá řada úhledných záhonů a mezi nimi obrovský sušák na prádlo - vždyť u nás se toho vypere tolik, jako by mi sem svoje prádlo nosila celá vesnice. Dál pak jsou králíkárny, kurníky, chlívek pro prasátko, seník, dřevník a dílna. Za domem je terasa, která je prosklená a stranou od ní velká garáž.
Vejdeme vchodovými dveřmi do domu, napravo možno zahlédnout ve zdi neustále se zvětšující díru od kliky, to jak mi kluci opivněni vždycky rozrazí dveře dokořán, chodbou se dostaneme vlevo do obývacího pokoje, kde po většinu času chrní Josef pod novinami, Ozzy stočený na gauči a Fantomas rozvalený na koberci. Vedle obýváku máme s Josefem ložnici. Na konci chodby je kuchyně - mé království s velkým sporákem, rozkládacím stolem a příhodným místem pod oknem, kde kluci většinou po nějakém trestu klečí. Z kuchyně se pak dá vejít právě na terasu.Za kuchyní bývala spíž, kterou Josef s příchodem Martina zručně přeměnil na útulný pokojík a já tak při vaření slyším, jak si Martin brnká na kytaru. Na chodbě po levé straně jsou schody, pod nimi dveře do koupelny a na záchod. Po schodech se jde do patra a nahoře jsou pokoje všech mých dětí. Samostatný pokoj zde má Jarda, který stále bydlí u maminky a nehodlá to ani v budoucnu měnit, vedle něho má pokoj Pavel, který při návštěvě obývá s Monikou a holkama. Další je pokoj Milana, rovněž k dispozici i Veronice a oběma malým škodíkům, za nimi bydlí Radek a poslední pokoj je, nebo spíš byl Jaruny. Ta už nastálo okupuje Davidův kutloch nad Násosnou a mně jímá hrůza, až jednou oba přitáhnou k nám a budou chtít s námi sdílet další společnou cestu životem. Jarči pokoj teď obývá Kája. Na protější straně má udělaný z původních komor byt Jirka s Terezou a Ondrášem. No a nad tím je ještě půda.
Tak prohlídka ukončena, vemte si boty a těšilo nás, přijďte zas.....

Nastálo se od nás už - doufám- odstěhoval jen Pavel s Milanem, majíce své rodiny a domovy, ale to neznamená, že každou volnou chvíli nemohou trávit v družné společnosti stárnoucí matičky a tatíčka, pít jim krev, vyžírat lednici a špajz, svinit po celém baráku a jen s velkým sebezapřením občas něco udělat. Jedinou čestnou výjimku má Radek, který brázdí za volantem náklaďáku mezinárodní silnice a doma se zdržuje pouze sporadicky, po většinu času zapíchnutý nosem do nějaké odpudivě vypadající součástky, ze které kape olej.
Stavba nového altánu, jak laskavý čtenář vzpomene, začala špatně. Josef netuše, že dva z našich dětí jsou analfabeti, co si pletou levou a pravou stranu, svěřil jim samostatný úkol. Že jsme pak díky těm dvěma nemuseli půl roku vyvážet žumpu a vesnice nás proklela do devátého kolene je asi jasné každému.
Pár týdnů na to, když náš dvůr přestal vykazovat znaky radioaktivity, rozhodl Josef, že pergola bude stát i kdyby hrom bil. Protože kluci přílišnou ochotu ke spolupráci nejevili, dala jsem si přísně ruce v bok a začala řvát, že mamma hotel bude v rekonstrukci tak dlouho, dokud se ti líní všiváci nezvednou od počítačů, televize a z postelí a nepřijdou tátovi pomoci.
"Měli byste se stydět, bando nenažraná! Já pro vás vařím, peru a uklízím, táta pro vás dělá první poslední a vám je zatěžko hejbnout rukama? Příští týden o víkendu tady budete nastoupeni všichni i s holkama a dětma, já už to nějak ukočíruju." vynadala jsem jim do bezvědomí.
Kluci se zastyděli a přiznali, že je jim hanba a že tedy všichni dorazí.

A opravdu, o víkendu to u nás vypadalo jako o manévrech. Bylo mi zakázáno celou sobotu prát, kdyby náhodou... a místo toho mi Josef přivezl z farmy zralou zeleninu ve třech přepravkách, třešně a meruňky a podotkl, že kdybychom se holkama postaraly o přeměnu v kompoty, čalamády, marmelády a jiné podobné, bude neskutečně rád, protože čím méně jim budeme zavazet venku, tím rychleji to budou mít postavené. Ujistila jsem svého manžela, že když už jsem si sem tu naší bandu nakvartýrovala, že jsem měla bohulibý úmysl s holkama strávit víkend v kuchyni tak jako tak a poděkovala jsem mu za další práci. Nicméně Veronika, Monika, Tereza a Jarča se netvářily vůbec poraženecky a mžikem si rozdělily práci. Josef pak rozdělil práci klukům a počalo velké vaření a stavění. Jirka obsluhoval míchačku, Pavel mu dělal přidavače, protože nasypat pytel cementu do míchačky zvládne i on, Martin s Radkem čistili cihly, Milan a Kája prokázali dostatek šikovnosti a stavěli proto sloupky a Jarda pomáhal tátovi dělat šalung. V kuchyni se zatím vařila hovězí polévka, do níž Tereza dělala domácí nudle, Veronika s Monikou obalovaly řízky, já loupala brambory a Jarča válela těsto na štrůdl, i obě Pavlovy princezny přiložily ruku k dílu a čistily a třídily zeleninu z farmy, Ondráš chodil pro pivo a Milanova mrňata překážela na každém rohu.

Po obědě by se všichni nejraději natáhli na gauč a oddali se sladkému nicnedělání. Ale práce bylo moc a sama se neudělá. Takže Josef povolil hodinku odpočinku a potom vzhůru na galeje. Kluci remcali, ale postupně se vraceli k rozestavěné pergole a makali jako barevní. A nikdo si nevšiml, že Milan, byvše vyslán k večeru pro Jindru Moravce, který traktorem přivezl trámy a krytinu na střechu, se už jaksi zapomněl vrátit. Postrádat jsme ho začali až u večeře. Veronika se mu snažila dovolat, ale ukázalo se, že jako obvykle leží mobil někde v jejich pokoji a jeho majitel je kdesi v sakrech. Téměř okamžitě se nabídli všichni bratři bez rozdílu, že ho půjdou hledat. To jsem zatrhla s tím, že stejně dřepí u Davida v Násosně a až přijde, tak ho vlastnoručně zadávím jako potkana.
Nicméně kluci, sotva se setmělo a na práci nebylo vidět, vytratili se postupně jako smrad všichni. Ani mi to nevadilo, práce udělali dost a nebyl důvod jim bránit skočit si na pivo. Jediný, kdo se pod rouškou tmy netratil v časoprostoru, byl Pavel.
Sotva se totiž v kuchyni hromada ovoce a zeleniny proměnila v úhlednou řadu sklenic s čalamádou, čatní i jednodruhovou zeleninou, kompotů a marmelád, bylo navařeno pro 15 hladových krků, byla Pavlovy dcery Majda a Ála vypuštěny ven, aby si došly k vodě a vykoupaly se. Dívčiny v rozpuku mládí skočily do plavek a zmizely jako pára nad hrncem. Navečer se ale vrátila jen mladší Ála a sdělila Monice, že se jí Majda u vody schovala a že jí nemohla najít. Monika ihned tušila, která bije a neprozřetelně se zmínila, že se Majdě zapalují lejtka a brousí za kluky jako divá. Pavel, který se oddával na terase své oblíbené činnosti a sice vyčuzování si plic, to zaslechl a na čele se mu usadila vráska. Dlužno dodat, že Pavel je povahy útlocitné, laskavé a dobrácké. Nezvyšuje hlas, nedělá scény. A svoje holky a to všechny tři miluje a chrání je na každém kroku. Takže bylo jasné, že zjištění, že neplnoletá Majda se poflakuje u vody s místní omladinou, která nebyla o nic lepší než Pavel před dvaceti lety, mu moc radosti nepřidalo. Když se pak Majda už skoro potmě vrátila domů, narazila na tátu hned na terase.

"Kdes byla?" zvedl se Pavel z proutěného křesla.
"Noo.. u vody, přece.." zakroutila se Majda.
"A ty nevíš, kolik je hodin? Žes měla být doma už před dvěma hodinama??" začal se Pavel zlobit.
"Ale tatíí... copak jsem malá holka? Já už na večerníčka nekoukám..." lísala se Majda hned k Pavlovi, vědouc, že to na tátu zabírá. Ale tentokrát se přepočítala.
"Tak takhle ne, mladá dámo! A upozorňuju tě, že jsem pěkně naštvanej! Nepočítej s tím, že tě máma přijde zachránit!" rozhorlil se Pavel.
Majda se ulekla. Věděla moc dobře, že doma se pro pár přes zadek nejde daleko a že když se jí nepovedlo tátu usmlouvat, kouká z toho vejřez. Sice od něho nikdy bita nebyla, to obstarávala máma, ale tentokrát to vypadá fakt blbě, protože takhle naštvaného Pavla ještě neviděla. Snažila se ještě chvilku smlouvat a dělat psí oči, ale Pavel byl neoblomný. Upozornil jí, že by měla být moc ráda, že dostane jen rukou a na terase a že se na to nepřijde podívat zbytek rodiny. Majda by byla nejraději, kdyby nedostala vůbec, ale s tátou nemělo smysl diskutovat. Tak, jak seděl Pavel v křesle, pokusila se mu Majda ladně přehnout přes koleno po vzoru filmové hvězdy, ale táta jí zkazil radost a přitáhl si jí na stehna. Majda vyjekla a to už jí táta zvedal skládanou sukýnku nahoru. Do přítmí terasy zasvítily její bílé kalhotky od plavek, avšak ne nadlouho. Pavel jí plavečky vytáhnul vysoko až jí po stranách vykoukly polokouličky prdelky a upravil si dceru na klíně. To už se Majda začala bát. Neslušně vyšpulená nahatá prdelka byla připravená k pořádnému výprasku a Majda horečně přemýšlela, jak od toho tátu odradit. Nevymyslela nic, protože vzápětí jí tátova medvědí tlapa přistála s mlasknutím na zadečku a Majda vypískla. Pískání se ihned opakovalo, Pavel se nehodlal smířit jen s jedním plesknutím. Pomalu a rázně svou dceru vyplácel na holou prdelku, která rudnula a rudnula,

Majda již po prvních úderech zapomněla na ladnou pozici filmové hvězdy a začala si vřískajíc schovávat prdelku rukama, což mělo za následek pouze to, že jí Pavel ruku chytil a držel. Nechtěje jí víc vystavovat potupě, spokojil se s plavkami zařízlými až bůhvíkde. Majdina prdelka i tak dostávala pořádně zabrat. Její nářek přilákal Moniku a její první reakce byla, že na Pavla začala ječet, jestli se nezbláznil. Pavel zvedl hlavu a přísně se na svou ženu podíval:
"Nedráždi mně..... vzpomeň si na koncert...."
A byl klid. Monika si vybavila to ráno po koncertě, kdy poprvé zjistila, jak chutná skutečný výprask a kdy jí Pavel seřezal třebaže jen rukou, ale tolik, že si dva dny sedala s obtížemi. Dokonce se mimoděk chytla za zadek, jakoby i ona měla pocítit Pavlovu nelibost. Ale její manžel se už znovu věnoval Majdě, která usedavě plakala a čekala, až jí táta pustí a ona se bude moci schoulit mámě do náruče. Když však zjistila, že jí máma opravdu nezachrání, otevřela překvapeně pusu. Jenže z té jí hned vzápětí unikl další výkřik, neboť táta se znovu rozpřáhl a obtiskl Majdě svou ruku na zadečku.
Teprve do horka rozpálená kůže prdelky a červený odstín Pavlovi ruku zabrzdil a on si řekl, že pro začátek by to mohlo stačit. Majda se mu sesmekla z kolen, stáhla si minisukni co nejníže a chystala se prchnout.
"Kampak?" zeptal se jí Pavel a jeho dcera zůstala rozpačitě stát.
"Tady si pěkně klekneš za trest do kouta a tu sukni zase nahoru.... a jestli s tím máš problém, můžeme si tuhle ruční domluvu ještě jednou zopakovat!"

"Néé, tatínku, já už budu hodnááá..!" vypískla Majda a hned si vykasávala sukničku zpět do pasu. Dokonce si způsobně klekla nosem ke zdi, ale za chvilku svého ukvapeného rozhodnutí začala litovat, to když jí brzy začaly kolena tlačit. Pavel si klidně zapálil další cigaretu a sledoval svou dceru po očku, jak se opatrně vrtí a přesouvá těžiště na jednu či druhou stranu, aby bolavým kolenům dala oddech. Když dokouřil, dovolil Majdě vstát a musel se pak usmát, když sledoval, jak jeho prvorozená odchází a za chůze si tře zrudlou prdelku a otlačená kolena.

Pavel si došel do kuchyně do lednice pro studené pivo, protože večer se již pozvolna měnil v noc a jít teď za bratry do Násosny bylo o ničem, poněvadž už budou nepoužitelní. Takže zůstal sedět na terase, pil pivo a kochal se vlahým letním večerem, tichem a mírem. Na dlani ještě pořád cítil horkost Majdina rozpáleného zadečku a v duši měl lehkost a trochu i hrdost, že se od té jejich vyčůrané potvory nenechal zase obalamutit a že jí dokázal naplácat. Věřil, že jí aspoň pár dní vydrží být zase milá a hodná holčička. A jak tak přemítal a dumal, usnul.
Spal sotva dvě hodiny, když se u dveří terasy ozvalo zaklepání na sklo a rozespalý Pavel zaregistroval tmavou postavu:
"To som ja, otvor"
"Jaký otvor?" nechápal Pavel.
"Otvor, do piče!!" jadrná slovenština prozradila Milana.
"Otvor do piče??" divil se Pavel prostoduše.
Lomcování skleněnými zamčenými dveřmi se neobešlo bez rachotu, nehledě na to, že Milanův alkoholem podbarvený hlas nabýval na síle. Nedalo mu tedy moc práce mně vzbudit. Když jsem vyšla ven v noční košili a uzřela Milana, jak se pokouší dostat do zamčené verandy a sprostě nadává, bylo mi hned jasné, kde se celý večer zašíval.
"Takhle se chodí domů??" houkla jsem na něho a Milan rázem vystřízlivěl.
Protože jsem takticky okupovala vchodové dveře a terasa byla zamčená, neměl Milan moc možností, kam se přede mnou dát na útěk. Jako spása vyhlížel chlívek a seník. Chlívek byl tou dobou prázdný, ale že by to v něm vypadalo jako v Continentálu, to se říci nedalo. Milan do něj zajel jako myš do díry a to neměl dělat. Vzápětí pochopil, že je v pasti. Ale to už jsem dobíhala ke chlívku. Milan se zapřel o dvířka chlívku a odmítl otevřít.
"Milane, otevři a vylez!" trvala jsem na svém.
"Nevylezu"
"Já ti říkám vylez!!" zvyšovala jsem hlas.
Milan dobře věděl, že jsem schopná se do chlívku třeba probourat a nepatrně povolil. To mi stačilo, abych mu dvířka vyrvala z ruky a natáhla se do chlívku pro něj. Milan vylezl ven kašlající, to jak se nadýchal senného prachu, ve vlasech seno a pavučiny a tričko jako dobytek.
Vytáhla jsem ho ven za ucho a Milan se přede mnou viditelně scvrkával.
"Tak tohle už je vrchol! Ty mně nepřestaneš přesvědčovat, že jsi pořád puberťák??
"Mamička... ja som něchcel.... ja som chcel...."
Co chtěl nebo nechtěl jsem se nedozvěděla. Milan se znovu rozkuckal a oblažil mne sprškou pivních a senných výparů.
"Já se sama sobě divím, že mně z tebe ještě nekleplo....ty mi to snad děláš schválně..... kdy budeš konečně dospělý....?" S každou větou jsme přetáhla Milana rukou přes zadek až nadskočil.
O chlívek bylo opřené březové koště.
"Víš ty co? Já se s tebou zlobit nebudu. Rovnou si rozepni ty kraťasy a opři se rukama o stěnu a počítej s tím, že to koště bude mít posvícení!"

Milan na mne několik vteřin nevěřícně koukal, ale pak si začal pomalu rozepínat kraťasy. Ty mu sjely ke kotníkům a Milan se stydlivě otočil, stáhnul si i bílé boxerky a opřel se rukama o stěnu. Vzala jsem do ruky koště a napřáhla se. Milan se prohnul do oblouku, to jak mu koště přistálo na bělostné prdelce a vykouzlilo několik řad tenoučkých červených proužků. Milan zafňukal a rychle si štípající místo pohladil rukou. A další úder a stop rázem přibylo. Koště mu barvilo zadek do červena a jeho proutky se roztahovaly nejen po Milanově zadku, ale i po stehnech a částečně i bocích. Milan začal předvádět tanec habešských tanečnic, natřásal se, uskakoval, zakrýval si rukama zadek, ale koště řádilo dál. Kvílení Milanovo přilákalo z terasy již zcela probuzeného Pavla, který se pohodlně opřel o seník a sledoval, jak Milan dostává výprask.

"Nieeee.. už doooosť.... prosííííímmm...." naříkal Milan.
Když jsem koště odložila, byla zem poseta droboučkými polámanými kousky březových větviček, Milan si držel obě ruce na zadku a sliboval mi modré z nebe. Ujistila jsem ho, že může být rád za ten sekec koštětem, protože zítra by byl schopný si ho podat táta a pokud už zapomněl na blízká setkávání s jeho řemenem, může mu to být připomenuto. Milan s díky odmítl a optal se, jestli by si mohl jít lehnout, že už dnes těch zážitků bylo nějak mnoho. Poslala jsem je spát oba dva a sama ještě zůstala pár chvil venku a kochala se téměř hotovou pergolou a tichem noční vesnice.... nooo, tichem.....zpoza vrat se ozval Jirkův baryton a dožadoval se klíčů od Káji, který tvrdil, že klíče vůbec nemá. Chvíli jsem přemýšlela, jestli na ně mám počkat nebo jít spát a rozčilovat se z postele. Naštěstí si kluci otevřeli dřív než jsem se rozhodla a sotva mne spatřili na dvoře, tiše jako myši se okolo mně proplížili a horempádem se hnali do svých postelí.
A vesnice se opět ponořila do ticha.....

pokračování příště...