Příběh 130 - Motorková myš
Veronika mne jednoho rána oblažila vtipem:
"Maminko, když se poblinká dítě, kdo to po něm uklízí, máma nebo táta?"
"No většinou máma" sedla jsme jí na lep.
"Tak se u nás můžeš stavit, protože tvůj synáček se včera v noci ztřískal jako dobytek a nepřej si ani vidět, jak to u nás vypadá, zničil televizi a koberec můžeme rovnou vyhodit...." řekla mi nakvašeně.
"Dej mi ho k telefonu, dacana nemožného, ať mu můžu hned říci, co si o něm myslím!" vrátila se do mně zuřivost.
Veronika mne ubezpečila, že jen co se Smolíček pacholíček vrátí z koupelny, že mu můj vzkaz ráda vyřídí a dodala, že kdybych se odpoledne chtěla stavit, že by byla docela ráda, protože jsem u nich už dlouho nebyla. Smutně jsem jí sdělila, že z toho asi nic nebude, protože moje autíčko Mařenka se nachází u lékaře v autoservisu, neboť má urvaný výfuk.
Jako na zavolanou se odpoledne na dvoře ozvalo zabublání Kájovy modré motorky. Když si jí k nám přivezl, aby nemusela být zamčená kdesi ve stodole, předvedl mi na ní dokonale infarktovou situaci, kdy jsem toužila ho stejně jako ostatní kluky v nebezpečných situacích roztrhnout jako lístek do cirkusu a teprve, když mi Kája svatosvatě slíbil, že jako šílenec bude jezdit pouze tam, kde na něj mé mateřské oko nedohlédne, jsem s ním přestala cloumat a on se opatrně odplížil do svého pokoje. Otevřela jsem okno v kuchyni a Kája se mne lekl. Pár vteřin jsem si jeho stroj podezřívavě prohlížela, ale nakonec jsem uznala, že pokud chci Milana zabít ještě dnes, nezbyde mi nic jiného, než požádat Káju o svezení. Když jsem mu svou žádost nadnesla, Kája málem spolkl vlastní helmu. Nechal si prosbu dvakrát zopakovat, protože měl pocit, že se přeslechl. Teprve, když jsme ho ujistila, že jsem se opravdu nezbláznila a jízdu na motorce v tandemu nehodlám v budoucnu použít proti němu, souhlasil, že si uděláme výlet za Milanem.
Přimáčknutá pak na jeho širokých zádech jsem se během chvilky naučila používat interkom, což Kája brzy proklel, neboť jsem ho po cestě neustále nabádala, že jestli mně někde zabije, že s ním už v životě nepromluvím. Za čilé konverzace jsme absolvovali cestu k Milanovi a když motorka zabrzdila před jejich domem, seskočila jsem a zuřivě se opřela palcem o zvonek. Kája si s pobaveným úsměvem sundal helmu a čekal na vývoj situace. Ta nastala, jakmile se z polohlasným klením otevřely domovní dveře a v nich se zjevil Milan, proklínajíc toho kreténa, co jim zvoní na zvonek jako šílený. Uzřev mne, polkl zbytek slov, která se mu v jeho rodné mateřštině drala na jazyk a vyvalil na mně oči:
"Čo to tu robíš, mamička?"
Místo pozdravu a odpovědi jsem schmátla jeho ucho a nečekána nezvána jsem vlekla Milana domů. Kája uložil helmy do cestovního kufru na motorce a mazal za námi, nechtěje přijít o vzácné divadlo.
Dostrkala jsem Milana až do kuchyně, která mi už byla důvěrně známá, postrčila Milana ke kredenci a požádala o vařečku. Milan zesinal a pak se zeptal:
"Prečo?"
"Já ti dám prečo, co jsi tady včera večer zase vyváděl, ty skotáku? Veronika je zlostí bez sebe.... kde vůbec je?" vyjela jsem na něho.
"Išla pre saponát do obchodu..." snažil se mi Milan vykroutit ze sevření, ale ucho drželo fest. Už mu bylo jasné, že to Veronika propíchla a že lhát nemá ani trochu smysl.
Takže se obtěžoval pro vařečku do šuplete a podal mi jí. Kája stál celou dobu ve dveřích a docela se bavil. Pustila jsem Milanovi ucho a usedla na jednu z židlí a pobídla svého syna, aby nezdržoval. Milan se mi s notným vzdycháním ohnul přes kolena a já mu stáhla domácí tepláky ke kolenům. No jako obvykle, naostro. Položila jsem si ruce s vařečkou na jeho záda a spustila monolog. Vůbec jsem si nevšimla, že mají v kuchyni otevřené okno a mé litanie se nesou vesele až přes zeď k sousedům. A kdyby jen litanie. Když jsem se dost vypovídala na téma - proč se mně neustále snaží přivést do hrobu a co jsem komu udělala, že jsem byla obdařená těmi největšími sígry z celé galaxie. Načež vařečka přistála Milanovi na zadku a ten zcela nepřipraven nedůstojně zaječel, až Kája nadskočil. A do Milanova vřískání po každé ráně, jak mu vařečka s mlaskáním přistávala na zadku, se ozvalo venku zaskřípění brzd a za okamžik už vcházela dovnitř Veronika s pusou od ucha k uchu, došla až ke mně, nenuceně mne políbila na tvář a podotkla, že mne ráda vidí a abych se nedala rušit.
To jsem ani neměla v úmyslu. Milan mi na klíně předváděl tanec svatého Víta, řval jako podsvinče a vařečka do něho neúnavně bušila a obtiskávala se mu na rudnoucí zadek.
Když jsem měla pocit, že by to mohlo stačit, přestala jsem Milana vyplácet a ten, ubrečený a usmrkaný se chtěl zvednout.
"Lehni" pleskla jsem ho znovu a Milan zanechal dalších pokusů o vymanění. Požádala jsem Veroniku, aby obsadila druhou židli a předala jí vařečku:
"Nemohla jsem jinak a využila tvého laskavého pozvání.... tady ti Milana předávám a doufám, že mi předvedeš, co jsem tě naučila."
Veronika se ušklíbla, vykasala si sukni do půli stehen, až Kája překvapené polkl a převzala žezlo, tedy vařečku a poté i svého manžela:
"Tak pojď Milane...."
Milan se na nás obě podíval, jestli jsme při smyslech, ale protože bohužel seznal, že ano, přesunul se s popotahováním na klín své manželky a očekával nejhorší.
Nářek se dostavil ihned, jak mu Veronika obtiskla vařečku na zadek. Potvora jedna, umně využívala té části těsně pod prdelkou, kde je kůže nejjemnější a kde to tak zatraceně bolí. Milan prohnutý do oblouku, prosil o slitování a zadek mu hořel a pomalu měnil barvu do modré. Pak byl Milan poslán kleknout si do kouta pod oknem a Kája byl vyzván, aby si konečně sedl a dal si s námi kávu.
Při nenucené konverzaci u kávy najednou Veronika podotkla:
"No a já bych asi taky měla konečně smazat to černé skóre, co jsem si u tebe vysloužila..."
Souhlasila jsem, protože Veronika "sbírala" mínusové body především za hubatost, když jí to mluvilo rychleji než myslelo. Nabídla mi cestu do ložnice a já oznámila oběma klukům, že je chraň sám Lucifer, jestli nezůstanou na svých místech. A odebraly jsme se s Veronikou do ložnice. Dveře zůstaly maličko pootevřené. V ložnici mi Veronika nabídla jednu z jejich rákosek, které měli za skříní a s nimiž se tak důvěrně znala. Aniž bych považovala za nutné ztišit hlas, pobídla jsem jí, aby si odložila a Veronika se půvabným pohybem vysoukala z úzké sukně, která jí obepínala plné boky. Pak pouze v úsporných kalhotkách ulehla vzorně napříč manželské postele a strčila si pod pánev polštář, čímž mi nastavila božsky klenutý zadeček.
"15 Veroniko a počítej si je" vyzvala jsem jí a stáhla jí kalhotky ke kolenům.
Veronika maličko vzdychla a znělo to skoro smyslně.
Pak se rákoska mihla vzduchem a vykreslila mé snaše rudou stopu přes obě polokoule. Veronika otevřela ústa a hlasitě vydechla:
"Jedna!"
Pomalu jsme jí uštědřovala ránu za ránou, dávala jsem si záležet, aby rákoska dopadla vždy na místečko o kousek níž nebo výš před tou předešlou a Veronika ukázněně špulila prdelku, hlasitě vzdychla a poctivě počítala:
"Dvě..... tři.... čtyři.....pět...."
Slzy jí tekly tiše, nekřičela, jen tiše sténala pod údery rákosky a já jsem jí v duchu chválila, jak je vzorná. Napadlo mne, že to byla tak trochu i pomsta Milanovi, který výprask obrečel jako malý kluk a snížil se i k prosbám, zatímco jeho křehká a krásná manželka přijímá stejně bolestný výprask hrdě jako indiánská žena.
Když vydechla poslední číslovku, vstala a začala si hladit naběhlá jelítka na prdelce a na tvářích jí byl vidět rozmazaný makeup. Poslala jsem jí do koupelny, aby se dala do pořádku a sama se vrátila ke klukům. Za dveřmi se ozval podezřelý šustot, to jak se Kája honem vracel na místo u stolu a Milan pod okno. Podívala jsem se na ně a řekla:
"Takhle byste se pánové mohli taky občas chovat..."
Milan ztěžka vstal, dal mu pusu na tvář a zcela vážně pronesl:
"Pokud zařídíš, aby to tak šíleně nebolelo, slibuju, že už ani nepípnu."
A Kája se rozřehtal.
Odpoledne spolu odešli koupit novou televizi a my s Veronikou jsme měly pár hodin pro sebe, abychom mohly důkladně zhodnotit dnešní mládež a alternativní tresty a ještě víc pobavit sousedy, kteří si dnes opravdu přišli na své.
pokračování příště...
"Maminko, když se poblinká dítě, kdo to po něm uklízí, máma nebo táta?"
"No většinou máma" sedla jsme jí na lep.
"Tak se u nás můžeš stavit, protože tvůj synáček se včera v noci ztřískal jako dobytek a nepřej si ani vidět, jak to u nás vypadá, zničil televizi a koberec můžeme rovnou vyhodit...." řekla mi nakvašeně.
"Dej mi ho k telefonu, dacana nemožného, ať mu můžu hned říci, co si o něm myslím!" vrátila se do mně zuřivost.
Veronika mne ubezpečila, že jen co se Smolíček pacholíček vrátí z koupelny, že mu můj vzkaz ráda vyřídí a dodala, že kdybych se odpoledne chtěla stavit, že by byla docela ráda, protože jsem u nich už dlouho nebyla. Smutně jsem jí sdělila, že z toho asi nic nebude, protože moje autíčko Mařenka se nachází u lékaře v autoservisu, neboť má urvaný výfuk.
Jako na zavolanou se odpoledne na dvoře ozvalo zabublání Kájovy modré motorky. Když si jí k nám přivezl, aby nemusela být zamčená kdesi ve stodole, předvedl mi na ní dokonale infarktovou situaci, kdy jsem toužila ho stejně jako ostatní kluky v nebezpečných situacích roztrhnout jako lístek do cirkusu a teprve, když mi Kája svatosvatě slíbil, že jako šílenec bude jezdit pouze tam, kde na něj mé mateřské oko nedohlédne, jsem s ním přestala cloumat a on se opatrně odplížil do svého pokoje. Otevřela jsem okno v kuchyni a Kája se mne lekl. Pár vteřin jsem si jeho stroj podezřívavě prohlížela, ale nakonec jsem uznala, že pokud chci Milana zabít ještě dnes, nezbyde mi nic jiného, než požádat Káju o svezení. Když jsem mu svou žádost nadnesla, Kája málem spolkl vlastní helmu. Nechal si prosbu dvakrát zopakovat, protože měl pocit, že se přeslechl. Teprve, když jsme ho ujistila, že jsem se opravdu nezbláznila a jízdu na motorce v tandemu nehodlám v budoucnu použít proti němu, souhlasil, že si uděláme výlet za Milanem.
Přimáčknutá pak na jeho širokých zádech jsem se během chvilky naučila používat interkom, což Kája brzy proklel, neboť jsem ho po cestě neustále nabádala, že jestli mně někde zabije, že s ním už v životě nepromluvím. Za čilé konverzace jsme absolvovali cestu k Milanovi a když motorka zabrzdila před jejich domem, seskočila jsem a zuřivě se opřela palcem o zvonek. Kája si s pobaveným úsměvem sundal helmu a čekal na vývoj situace. Ta nastala, jakmile se z polohlasným klením otevřely domovní dveře a v nich se zjevil Milan, proklínajíc toho kreténa, co jim zvoní na zvonek jako šílený. Uzřev mne, polkl zbytek slov, která se mu v jeho rodné mateřštině drala na jazyk a vyvalil na mně oči:
"Čo to tu robíš, mamička?"
Místo pozdravu a odpovědi jsem schmátla jeho ucho a nečekána nezvána jsem vlekla Milana domů. Kája uložil helmy do cestovního kufru na motorce a mazal za námi, nechtěje přijít o vzácné divadlo.
Dostrkala jsem Milana až do kuchyně, která mi už byla důvěrně známá, postrčila Milana ke kredenci a požádala o vařečku. Milan zesinal a pak se zeptal:
"Prečo?"
"Já ti dám prečo, co jsi tady včera večer zase vyváděl, ty skotáku? Veronika je zlostí bez sebe.... kde vůbec je?" vyjela jsem na něho.
"Išla pre saponát do obchodu..." snažil se mi Milan vykroutit ze sevření, ale ucho drželo fest. Už mu bylo jasné, že to Veronika propíchla a že lhát nemá ani trochu smysl.
Takže se obtěžoval pro vařečku do šuplete a podal mi jí. Kája stál celou dobu ve dveřích a docela se bavil. Pustila jsem Milanovi ucho a usedla na jednu z židlí a pobídla svého syna, aby nezdržoval. Milan se mi s notným vzdycháním ohnul přes kolena a já mu stáhla domácí tepláky ke kolenům. No jako obvykle, naostro. Položila jsem si ruce s vařečkou na jeho záda a spustila monolog. Vůbec jsem si nevšimla, že mají v kuchyni otevřené okno a mé litanie se nesou vesele až přes zeď k sousedům. A kdyby jen litanie. Když jsem se dost vypovídala na téma - proč se mně neustále snaží přivést do hrobu a co jsem komu udělala, že jsem byla obdařená těmi největšími sígry z celé galaxie. Načež vařečka přistála Milanovi na zadku a ten zcela nepřipraven nedůstojně zaječel, až Kája nadskočil. A do Milanova vřískání po každé ráně, jak mu vařečka s mlaskáním přistávala na zadku, se ozvalo venku zaskřípění brzd a za okamžik už vcházela dovnitř Veronika s pusou od ucha k uchu, došla až ke mně, nenuceně mne políbila na tvář a podotkla, že mne ráda vidí a abych se nedala rušit.
To jsem ani neměla v úmyslu. Milan mi na klíně předváděl tanec svatého Víta, řval jako podsvinče a vařečka do něho neúnavně bušila a obtiskávala se mu na rudnoucí zadek.
Když jsem měla pocit, že by to mohlo stačit, přestala jsem Milana vyplácet a ten, ubrečený a usmrkaný se chtěl zvednout.
"Lehni" pleskla jsem ho znovu a Milan zanechal dalších pokusů o vymanění. Požádala jsem Veroniku, aby obsadila druhou židli a předala jí vařečku:
"Nemohla jsem jinak a využila tvého laskavého pozvání.... tady ti Milana předávám a doufám, že mi předvedeš, co jsem tě naučila."
Veronika se ušklíbla, vykasala si sukni do půli stehen, až Kája překvapené polkl a převzala žezlo, tedy vařečku a poté i svého manžela:
"Tak pojď Milane...."
Milan se na nás obě podíval, jestli jsme při smyslech, ale protože bohužel seznal, že ano, přesunul se s popotahováním na klín své manželky a očekával nejhorší.
Nářek se dostavil ihned, jak mu Veronika obtiskla vařečku na zadek. Potvora jedna, umně využívala té části těsně pod prdelkou, kde je kůže nejjemnější a kde to tak zatraceně bolí. Milan prohnutý do oblouku, prosil o slitování a zadek mu hořel a pomalu měnil barvu do modré. Pak byl Milan poslán kleknout si do kouta pod oknem a Kája byl vyzván, aby si konečně sedl a dal si s námi kávu.
Při nenucené konverzaci u kávy najednou Veronika podotkla:
"No a já bych asi taky měla konečně smazat to černé skóre, co jsem si u tebe vysloužila..."
Souhlasila jsem, protože Veronika "sbírala" mínusové body především za hubatost, když jí to mluvilo rychleji než myslelo. Nabídla mi cestu do ložnice a já oznámila oběma klukům, že je chraň sám Lucifer, jestli nezůstanou na svých místech. A odebraly jsme se s Veronikou do ložnice. Dveře zůstaly maličko pootevřené. V ložnici mi Veronika nabídla jednu z jejich rákosek, které měli za skříní a s nimiž se tak důvěrně znala. Aniž bych považovala za nutné ztišit hlas, pobídla jsem jí, aby si odložila a Veronika se půvabným pohybem vysoukala z úzké sukně, která jí obepínala plné boky. Pak pouze v úsporných kalhotkách ulehla vzorně napříč manželské postele a strčila si pod pánev polštář, čímž mi nastavila božsky klenutý zadeček.
"15 Veroniko a počítej si je" vyzvala jsem jí a stáhla jí kalhotky ke kolenům.
Veronika maličko vzdychla a znělo to skoro smyslně.
Pak se rákoska mihla vzduchem a vykreslila mé snaše rudou stopu přes obě polokoule. Veronika otevřela ústa a hlasitě vydechla:
"Jedna!"
Pomalu jsme jí uštědřovala ránu za ránou, dávala jsem si záležet, aby rákoska dopadla vždy na místečko o kousek níž nebo výš před tou předešlou a Veronika ukázněně špulila prdelku, hlasitě vzdychla a poctivě počítala:
"Dvě..... tři.... čtyři.....pět...."
Slzy jí tekly tiše, nekřičela, jen tiše sténala pod údery rákosky a já jsem jí v duchu chválila, jak je vzorná. Napadlo mne, že to byla tak trochu i pomsta Milanovi, který výprask obrečel jako malý kluk a snížil se i k prosbám, zatímco jeho křehká a krásná manželka přijímá stejně bolestný výprask hrdě jako indiánská žena.
Když vydechla poslední číslovku, vstala a začala si hladit naběhlá jelítka na prdelce a na tvářích jí byl vidět rozmazaný makeup. Poslala jsem jí do koupelny, aby se dala do pořádku a sama se vrátila ke klukům. Za dveřmi se ozval podezřelý šustot, to jak se Kája honem vracel na místo u stolu a Milan pod okno. Podívala jsem se na ně a řekla:
"Takhle byste se pánové mohli taky občas chovat..."
Milan ztěžka vstal, dal mu pusu na tvář a zcela vážně pronesl:
"Pokud zařídíš, aby to tak šíleně nebolelo, slibuju, že už ani nepípnu."
A Kája se rozřehtal.
Odpoledne spolu odešli koupit novou televizi a my s Veronikou jsme měly pár hodin pro sebe, abychom mohly důkladně zhodnotit dnešní mládež a alternativní tresty a ještě víc pobavit sousedy, kteří si dnes opravdu přišli na své.
pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat