Laura
Mám kamarádku. Tedy, já těch kamarádek mám víc, ale tahle je mi nejbližší. Je to mladá žena, která má čerta v těle, i když by se měla už dávno začít chovat jako dospělá zrající dáma, občas s ní cloumají hormony a chová se jako ztřeštěná holka. Asi proto jí mám tak ráda. Je velmi pěkná, dobře stavěná, takový ten typ, co na dálku vyzařuje sexappeale, za kterou se spousta chlapů na ulici otočí a popase se pohledem na její boky a kulatou zadničku.
Její manžel se jí snaží držet zkrátka, ví jakou dračici má doma a ví, co všechno dokáže, když s ní začnou šít všichni čerti. Věrný zásadě, že žena je nástroj hříchu a metla vyhání hříšníky z pekla, je u nich doma dost často slyšet Lauřino výskání a nezaměnitelné zvuky pleskání řemene o nahou kůži. To pak Laura utíká ke mně, až jí vlasy vlají, drží se za sesekanou prdelku a proklíná svého manžela. Dáme si spolu kafíčko, ona se vrtí na židli, protože jí prdelka bolí a pálí, ale už se přitom láduje koláčem nebo zákusky, popotahuje, rozmazává si slzy po tváři a zaníceně hovoří o tom svém nemožném Siciliánovi, který by jí nejraději doma přivázal na nohu ke stolu a udělal z ní poslušnou domácí slepici. Za hodinu už většinou o ničem neví, její pohled se změní na zasněný, Pietro už není zatracený neandrtálec, ale manžel, který si umí sjednat pořádek a respekt a potvorná Laura se už těší na večer, kdy manžel přijde práce a bude jí hladit pošramocenou prdelku a pomiluje se s ní. A nic na světě jí nepřiměje k tomu, aby ubrala na tempu a přestala vyvádět hlouposti.
Jednoho dne se ale u nich stalo něco, co zásadně ovlivnilo celý jejich další život.
Laura se nechala od kolegyň z práce ukecat a všechny vyrazily na menší párty. Což o to, na tom by nebylo nic špatného, ani Lauřin manžel nebyla žádný abstinent a Laura znala svou hranici, kdy přestat pít. Jenže jedna z těch dobraček se rozhodla, že si párty vylepší a nabídla ostatním šňupnout si bílého prášku. Laura neodolala, dala si také a po nějaké době se v euforické náladě odebrala domů.
Ráno byl u nich doma cirkus. Pietra vzbudil domovní zvonek, kde stála jedna z Lauřiných kolegyň a důrazně požadovala, aby jí Laura dávku zaplatila. A to byl malér jako hrom. Pietro vytáhl slastně pochrupující Lauru z postele skoro za vlasy a začal jí vyslýchat. Rozespalá manželka ho nejprve poslala od půl šesté do kina a potom začala zuřit. Mač nemohl skončit jinak, než že si manžel přehnul Lauru přes koleno, stáhl jí saténové kalhotky od pyžama a seřezal jí holou zadničku řemenem tak, že z toho Laura málem začala koktat. Pietro jí tentokrát vůbec nešetřil, výprask byl velký a nesmírně bolestivý, Laura řvala tak, že na ně málem sousedé zavolali policii. Nakonec jako vždy, když jí Pietro pustil, hodila na sebe župan a utíkala se ke mně vyplakat.
Její zdevastovaný zadek mne docela vyděsil. I když jsem zvyklá svoje syny a jejich manželky také trestat a docela přísně, přeci jen vím, kdy přestat a kdy mají doopravdy dost. Když jsem teď ale Lauře na fialovo rudý zadeček dávala studený obklad a pozorovala, jak se jí na bocích a stehnech objevují další šlince, bylo mi jí líto. Ano, chápala jsem, že musela dostat pořádně na pamětnou, aby se zase zklidnila, ale obávala jsem se, že tentokrát to Pietro trochu přehnal. Ostatně Laura sama tentokrát prohlásila, že se na něho doopravdy zlobí, a jestli jí nepřijde odprosit, že se domů nevrátí a odejde k rodičům.
Pietro byl v jádru dobrák a Lauru velmi miloval. Předpokládala jsem, že se mu všechno během práce v hlavě rozleží a že sám uzná, že to přepískl. Jaké bylo ale moje překvapení, když asi po hodině Lauře zatelefonoval a oznámil jí, že večer se bude pokračovat v trestání a že se má "madam" připravit, protože něco zažije. Laura mu vztekle telefon zavěsila a prohlásila, že odchází k rodičům a že podá žádost o rozvod, že s takovým tyranem nebude. Situace vygradovala tak, jak to ani jeden z nich nejspíš nepředpokládal a opravdu lehce se mohlo stát, že se ti dva sejdou až před rozvodovou komisí. Musela zasáhnout vyšší instance.
Vyžádala jsem si od Laury číslo na Pietra a poslala mu sms, aby se u nás večer zastavil, až půjde z práce, že s ním chci mluvit. Pietro nejprve vrčel, že na to nemá čas, ale nakonec se nechal ukecat. Lauře jsem poradila, aby si skočila domů sbalit do kufru to nejnutnější a nezdržovala se uklízením, naopak, když to bude doma vypadat jako by tam zrovna vybouchl granát, bude to jen dobře. Laura sice nechápala, kam tím mířím, ale poslechla. Vrátila se zpět poměrně brzy a sdělila mi, že jejich dům vyhlíží, jakoby se skrz něj prohnalo tornádo. Pochválila jsem jí a pak jsem jí vysvětlila, co tím vším sleduju. Laura naslouchala se zatajeným dechem a pak řekla, že pokud se to povede, je ochotná Pietrovi odpustit. No a pak už nezbývalo, než počkat.
Navečer vedle u sousedů zastavilo Pietrovo auto, Lauřin manžel vešel do domu, ale vzápětí zase rozčileně vyběhl a rozhlížel se kolem. Pak pokrčil rameny a vydal se k nám. Dala jsem Lauře znamení, že hlavní aktér se blíží a na ní bylo vidět, že se trochu rozklepala.
Když zazvonil, pustila jsem ho dovnitř a on se mne hned na prahu zeptal, jestli nevím, kde má manželku. Přikývla jsem:
"Ale jistě že vím, je u nás."
Pietro furiantsky vysunul bradu a řekl:
"Tak ať ihned vyjde a jde domů, má co vysvětlovat."
Udělala jsem zamítavé gesto a když Pietro začal brunátnět,ostře jsme se na něho obořila:
"Tak a dost té komedie. Ty se ihned uklidníš a poslechneš si, co ti chci říci. Uvědom si, že nežijeme v době kamenné a to, že ses oženil, ti ještě nedává právo se svou ženou zacházet jako s nevolnicí. Sousedé dneska chtěli volat policii, když slyšeli ten kravál od vás.Nevím, nevím, jak bys tohle vysvětloval. A teď pojď do kuchyně, Laura tam na tebe čeká."
Pietro, ačkoliv chtěl původně spustit hromobití, po mém okřiknutí poněkud zkrotl. Poslušně jako pejsek za mnou šlapal do kuchyně, kde stála Laura a beze slova se na něho dívala. Když jsem jí pokynula, otočila se k němu zády a stáhla si mlčky legíny a ukázala mu zadek. Hrál snad všemi barvami- od červené před fialovou až téměř po černou, to jak se modřiny postupně vybarvovaly. Pietro na ní vyvalil oči a upadl do rozpaků. Chtěl k ní vykročit, ale sotva se pohnul, Laura si bleskově natáhla legíny zpět a couvla do vedlejšího pokoje, kde za sebou velmi tiše zavřela dveře. Pietro se za ní díval, dokud nezavřela dveře a pak se obrátil na mne:
"Panebože, co jsem to provedl?"
"Hloupost a velkou" napověděla jsem mu a ukázala na židli, aby si sedl. Pietro si sedl a sklopil hlavu. bylo mu přede mnou hanba za to, že nechal unést hněvem.
"Tady vidíš, kam tě ten tvůj vztek zavedl. Laura je rozhodnutá podat žádost o rozvod. Nechce už, abys jí tloukl jako smyslů zbavený. Neříkám, že si nezaslouží občas naplácat na holou, ale nemůžeš jí přeci zmydlit tak, až nebude moct jít mezi lidi. Myslím, že tě čekají velké problémy, až se tohle bude projednávat u soudu....." domlouvala jsem Pietrovi mateřsky.Ten klonil hlavu stále níž a tvářil se nešťastně. Bylo mu celkem jasné, že to podělal.
"Ale já o Lauru nechci přijít. Vždyť jí miluju, ani nevíte jak moc. Já udělám všechno na světě, aby mi to odpustila. Poraďte.... co mám dělat? Mám jít za ní a omluvit se? Nebo jí koupit kytku? Klidně si před ní i kleknu...."
"Měl bys dostat sám pořádný výprask, abys věděl, jaké to je...." ozvalo se za ním. To Laura, tak tiše, jak odešla, stejně tiše zase přišla. Pietro se na ní otočil, ale netroufl si k ní jít, aby zase neutekla. Takovou jí neznal a bál se, aby celou situaci ještě nezhoršil. Takže na svou manželku, nezvykle vážnou a tichou, jen zíral a přemítal o jejích slovech.
"No a kdo by jako... too ... to měl udělat?" zeptal se posléze.
"Pokud to myslíš opravdu vážně, já se tě klidně ujmu" usmála jsem se na Pietra, který vůbec netušil, jaký si na sebe plete bič, " naši kluci aspoň nikdy neprotestovali, že bych jim nařezala nějak přespříliš."
Pietro se poškrábal ve vlasech. Ne že by z toho návrhu byl nějak odvařený, ale Laura evidentně trvala na tom, že pokud nebude i on potrestaný stejnou měrou, bude se mu vidina rozvodu vznášet nad hlavou do té doby, než skutečně půjdou od sebe. Sám si ale v duchu přiznal, že to fakt přepískl. Měl vztek na Lauru, na to, co provedla, na tu její povedenou kamarádku i na to, že ho vzbudila a odnesla to jen Laura a to ještě dost drsně.
"No dobře, ať je po vašem" řekl nakonec rozhodně.
"Po našem?" podivila jsem se.
"My po tobě ale nic nežádáme, Laura ti řekla, že bys to měl pocítit sám na svém těle, ale nenařídila ty, že si máš jít pro výprask. Pokud ty sám jsi přesvědčený o tom, že jsi jednal správně a že Laura dostala, co si zasloužila, pak k tomu není co dodat - snad jen to, že v tuto chvíli se vaše názory rozcházejí. A pokud se nedohodnete, máte problém."
Pietro se znovu otočil na svou manželku:
"A ty bys byla ochotná mi to odpustit, když ti slíbím, že už to opravdu víckrát neudělám a že podstoupím stejný trest, jaký jsi dostala ty?"
Laura maličko, rozvážně kývla. Pietro vstal a řekl:
"Dobře tedy. Rozhodl jsem se. Před vámi oběma přiznávám, že jsem se zachoval jako úplný idiot a že jsem Lauře ublížil. Nechtěl jsem to udělat, ale vztek mi zatemnil rozum. Prosím, miláčku, odpusť mi to a já ti tady slibuju, že už tě víckrát neuhodím. A vás prosím, abyste mi pořádně nařezala za to, že jsem Lauře způsobil takovou bolest."
Obdivně jsem zdvihla obočí. Když jsem si představila svoje kluky -ti by si raději jazyk překousli, než by se snížili k takové prosbě. Moje a Lauřiny oči se setkaly. Ano, dostaly jsme Pietra tam, kam jsme chtěly. Ale bylo to pro jeho dobro. Proto, aby si uvědomil, že manželka není stará beranice, kterou může vyprášit, kdy ho napadne. Proto, aby sám okusil, jak chutná řemen na holé kůži. A proto, aby se naučil svou zlost krotit.
Odsunula jsem se se židlí víc do prostoru kuchyně a pohodlně se usadila. Laura se opřela bokem o dveře a sledovala každé Pietrovo hnutí. Kývla jsme na ní a řekla:
"Lauro, řekni nahlas, jak jsi byla bita?"
Laura se nadechla a pravila:
"Dostala jsem nejdřív rukou a potom řemenem na holou, musela jsem se Pietrovi ohnout přes koleno a byla jsem moc a moc bita."
Podívala jsme se na Pietra, který teď stál téměř přede mnou a nervózně přešlapoval z nohy na nohu, když slyšel z úst své ženy svůj vlastní rozsudek. Najednou si už nebyl moc jistý, že bude stejný frajer, jako když se mu Laura s nářkem svíjela pod rukama a on jí nemilosrdně řezal přes zadek řemenem. Najednou cítil ostych a ...... strach. Věděl, že výprask je bolestivá záležitost, jeho manželka byla živoucím důkazem, že řemen dokáže kůži pěkně pochroumat. Také se ale styděl, protože ukázat před cizí ženskou zadek a notabene přijmout z jejích rukou potupný nářez a do třetice se u toho chovat jako chlap, kterého jen tak něco nerozhází....to už je docela silná káva. Co když to neustojí? Řemenem nikdy nedostal a nebyl si jistý, jestli dokáže celou dobu být zticha. Co když se zesměšní?
Pomalu ke mně přistoupil a měl velmi zamyšlený pohled. Nespěchala jsem na něho. V klidu jsem pozorovala, jak se rozhoduje a bojuje sám se sebou, až najednou si sáhl k pasu a navyklým pohybem vytáhl pořádný řemen. Neušlo mi, že se Laura maličko zachvěla. Pietro ale řemen přeložil v ruce a podal mi ho. Potom se nadechl a začal si pomalu rozepínat kalhoty. Když byl hotov, nechal je volně sklouznout z zemi a zůstal přede mnou stát jen v přiléhavých boxerkách. Pak, na můj pokyn, se ohnul a položil se mi přes obě nohy. Když jsem mu zajela oběma rukama za okraj gumy od boxerek, udělal nejdřív pohyb, jakoby mi v tom chtěl zabránil, ale pak ruce spustil zpět. Boxerky pomalu sjížděly dolů a odhalovaly jeho pevný zadek, dosud neposkvrněný a hladký. Cítila jsem, jak se Pietro na mých nohách trochu napnul a když jsem ho rukou lehce popleskala po zadku, vyšponoval se ještě víc.
"Tak, Pietro, připrav se na výprask..... nejdřív dostaneš rukou a potom svým vlastním řemenem. Rozhodl ses k tomuto trestu sám a já ti slibuji, že tě potrestám důkladně a doopravdy, že si budeš velmi dlouho pamatovat, co se tu dnes stalo. Nedělá mi to radost, ale je to nutné, abys sám poznal, jaké to je, dostat na zadek a nemoci na tom nic změnit. Já vím, že svou manželku velmi miluješ a že to, co se stalo, mohlo vás dva navždycky rozdělit a jsem ráda, že sis uvědomil, že všechny odpovědnost leží ve tvých rukách a to, jestli přijmeš nebo nepřijmeš svůj úděl. Ano... bude to bolet a mohu tě ujistit, že jsem zažila už hodně kluků a chlapů, kteří se přitom rozbrečeli jako malí kluci, i když se tvářili jako velcí hrdinové. Není to žádná potupa, pokud tě já nebo Laura uvidíme plakat. Naopak, uvolni se a dej průchod svému nitru a svým citům, uvidíš, že se ti potom velmi uleví, i když tě to bude bolet. Jsi připraven odčinit svůj hřích?"
Pietro jen němě kývl. Nemohla jsem vidět, že už při mém proslovu se mu začaly kalit oči a měl co dělat, aby nezačal bulet už dopředu. Neměl ani tak strach z výprasku, i když se bál, jak moc to bude bolet, ale ta mateřská řeč ho dostala. Najednou měl pocit, že se vrátil minimálně do studentských let a že mu máma právě spočítala jeho hříchy.
Pak mu na zadek začala pomalu, ale silně dopadat moje ruka a začala mu vytvářet červené obtisky. Každé plesknutí o jeho zadek znělo jako výstřel a Laura ode dveří natahovala krk jako žirafa, aby jí nic neušlo. Pietro nejprve vyjeknul, první rána ho překvapila silou a razancí, potom se zatnutými zuby začal zrychleně dýchat, to jak vstřebával pomalu sílící bolest a palčivost na kůži. Skončila jsem asi po patnácti ranách a složila si ruce na Pietrova záda. Ten na mne otočil hlavu, aby se podíval, co se bude dít dál. Požádala jsem Lauru, aby mi podala řemen a pohodlně jsem si ho upravila do dlaně. Byl těžký, pevný a kůže už místy nesla stopy opotřebení, takže byl i docela poddajný. Laura se chtěla vrátit na své místo, ale já jí zarazila:
"Neodcházej, bude tě potřebovat."
A přetáhla jsme Pietra řemenem. Vyděšené zavytí mi bylo odpovědí. Tohle už byl sakra jiný kalibr.
Během asi deseti ran se s Pietrem stala změna. To, že dosud jen ležel ohnutý přes moje nohy, bylo pasé. Pietro sebou mrskal, uhýbal, snažil se vykroutit, musela jsem mu dokonce svou nohou překřížit jeho nohy, jinak by mi snad býval i utekl. Rukama neustále šátral po zadku, který po každém dalším úderu rudnul víc a víc a z úst se mu linul nářek. Lauře nejprve sálalo z tváře radostné zadostučinění, když viděla svého muže naříkat a dávat všemožně najevo, jak moc je trestání jeho zadku nepříjemné, ale když pláč nabral na intenzitě, začalo jí ho být líto. Pokynula jsem Lauře, aby si dřepla na bobek a objala svého manžela okolo krku. Pietro se k ní těsně přivinul a začal jí triko smáčet slzami, které už nedokázal zastavit a byl nesmírně vděčný, že mu bylo dovoleno schovat tvář do prsou své ženy.
Když jsem uznala, že mu to stačilo, dovolila jsem Pietrovi, aby se postavil. Ale on to neudělal. Místo toho poklekl. Uslzené oči se na mne dívaly pokorně a vděčně, že jsem přestala v ten správný okamžik, když už své emoce téměř nezvládal. Ruce měl obě položené na rudě hořícím zadku, opatrně si hladil naběhlá jelita a vzlykal. Podívala jsem se na něho, podívala jsme se na Lauru a bylo mi jasné, že je všechno v nejlepším pořádku, chmury jsou zažehnány, vina odpuštěna a do jejich srdcí se opět nastěhovala vroucí láska.
Laura pak Pietrovi pomohla na nohy a když se její manžel oblékl a zkulturnil, vrazila mu do náruče svůj kufr a oba spolu vyšli ven.
Druhý den na mne Laura zazvonila a vrazila mi do náruče velkou kytku a k tomu ještě větší bonboniéru.
"To bys nevěřila, jaká se s ním stala změna. To je ten nejúžasnější chlap pod sluncem."
A potom tiše spiklenecky dodala:
"Doma říkal, že kdyby snad nedejbože příště něco provedl a měl by si k tobě dojít pro výprask, že radši skočí z mostu. Takový respekt, jaký z tebe má, nemá snad z nikoho."
Její manžel se jí snaží držet zkrátka, ví jakou dračici má doma a ví, co všechno dokáže, když s ní začnou šít všichni čerti. Věrný zásadě, že žena je nástroj hříchu a metla vyhání hříšníky z pekla, je u nich doma dost často slyšet Lauřino výskání a nezaměnitelné zvuky pleskání řemene o nahou kůži. To pak Laura utíká ke mně, až jí vlasy vlají, drží se za sesekanou prdelku a proklíná svého manžela. Dáme si spolu kafíčko, ona se vrtí na židli, protože jí prdelka bolí a pálí, ale už se přitom láduje koláčem nebo zákusky, popotahuje, rozmazává si slzy po tváři a zaníceně hovoří o tom svém nemožném Siciliánovi, který by jí nejraději doma přivázal na nohu ke stolu a udělal z ní poslušnou domácí slepici. Za hodinu už většinou o ničem neví, její pohled se změní na zasněný, Pietro už není zatracený neandrtálec, ale manžel, který si umí sjednat pořádek a respekt a potvorná Laura se už těší na večer, kdy manžel přijde práce a bude jí hladit pošramocenou prdelku a pomiluje se s ní. A nic na světě jí nepřiměje k tomu, aby ubrala na tempu a přestala vyvádět hlouposti.
Jednoho dne se ale u nich stalo něco, co zásadně ovlivnilo celý jejich další život.
Laura se nechala od kolegyň z práce ukecat a všechny vyrazily na menší párty. Což o to, na tom by nebylo nic špatného, ani Lauřin manžel nebyla žádný abstinent a Laura znala svou hranici, kdy přestat pít. Jenže jedna z těch dobraček se rozhodla, že si párty vylepší a nabídla ostatním šňupnout si bílého prášku. Laura neodolala, dala si také a po nějaké době se v euforické náladě odebrala domů.
Ráno byl u nich doma cirkus. Pietra vzbudil domovní zvonek, kde stála jedna z Lauřiných kolegyň a důrazně požadovala, aby jí Laura dávku zaplatila. A to byl malér jako hrom. Pietro vytáhl slastně pochrupující Lauru z postele skoro za vlasy a začal jí vyslýchat. Rozespalá manželka ho nejprve poslala od půl šesté do kina a potom začala zuřit. Mač nemohl skončit jinak, než že si manžel přehnul Lauru přes koleno, stáhl jí saténové kalhotky od pyžama a seřezal jí holou zadničku řemenem tak, že z toho Laura málem začala koktat. Pietro jí tentokrát vůbec nešetřil, výprask byl velký a nesmírně bolestivý, Laura řvala tak, že na ně málem sousedé zavolali policii. Nakonec jako vždy, když jí Pietro pustil, hodila na sebe župan a utíkala se ke mně vyplakat.
Její zdevastovaný zadek mne docela vyděsil. I když jsem zvyklá svoje syny a jejich manželky také trestat a docela přísně, přeci jen vím, kdy přestat a kdy mají doopravdy dost. Když jsem teď ale Lauře na fialovo rudý zadeček dávala studený obklad a pozorovala, jak se jí na bocích a stehnech objevují další šlince, bylo mi jí líto. Ano, chápala jsem, že musela dostat pořádně na pamětnou, aby se zase zklidnila, ale obávala jsem se, že tentokrát to Pietro trochu přehnal. Ostatně Laura sama tentokrát prohlásila, že se na něho doopravdy zlobí, a jestli jí nepřijde odprosit, že se domů nevrátí a odejde k rodičům.
Pietro byl v jádru dobrák a Lauru velmi miloval. Předpokládala jsem, že se mu všechno během práce v hlavě rozleží a že sám uzná, že to přepískl. Jaké bylo ale moje překvapení, když asi po hodině Lauře zatelefonoval a oznámil jí, že večer se bude pokračovat v trestání a že se má "madam" připravit, protože něco zažije. Laura mu vztekle telefon zavěsila a prohlásila, že odchází k rodičům a že podá žádost o rozvod, že s takovým tyranem nebude. Situace vygradovala tak, jak to ani jeden z nich nejspíš nepředpokládal a opravdu lehce se mohlo stát, že se ti dva sejdou až před rozvodovou komisí. Musela zasáhnout vyšší instance.
Vyžádala jsem si od Laury číslo na Pietra a poslala mu sms, aby se u nás večer zastavil, až půjde z práce, že s ním chci mluvit. Pietro nejprve vrčel, že na to nemá čas, ale nakonec se nechal ukecat. Lauře jsem poradila, aby si skočila domů sbalit do kufru to nejnutnější a nezdržovala se uklízením, naopak, když to bude doma vypadat jako by tam zrovna vybouchl granát, bude to jen dobře. Laura sice nechápala, kam tím mířím, ale poslechla. Vrátila se zpět poměrně brzy a sdělila mi, že jejich dům vyhlíží, jakoby se skrz něj prohnalo tornádo. Pochválila jsem jí a pak jsem jí vysvětlila, co tím vším sleduju. Laura naslouchala se zatajeným dechem a pak řekla, že pokud se to povede, je ochotná Pietrovi odpustit. No a pak už nezbývalo, než počkat.
Navečer vedle u sousedů zastavilo Pietrovo auto, Lauřin manžel vešel do domu, ale vzápětí zase rozčileně vyběhl a rozhlížel se kolem. Pak pokrčil rameny a vydal se k nám. Dala jsem Lauře znamení, že hlavní aktér se blíží a na ní bylo vidět, že se trochu rozklepala.
Když zazvonil, pustila jsem ho dovnitř a on se mne hned na prahu zeptal, jestli nevím, kde má manželku. Přikývla jsem:
"Ale jistě že vím, je u nás."
Pietro furiantsky vysunul bradu a řekl:
"Tak ať ihned vyjde a jde domů, má co vysvětlovat."
Udělala jsem zamítavé gesto a když Pietro začal brunátnět,ostře jsme se na něho obořila:
"Tak a dost té komedie. Ty se ihned uklidníš a poslechneš si, co ti chci říci. Uvědom si, že nežijeme v době kamenné a to, že ses oženil, ti ještě nedává právo se svou ženou zacházet jako s nevolnicí. Sousedé dneska chtěli volat policii, když slyšeli ten kravál od vás.Nevím, nevím, jak bys tohle vysvětloval. A teď pojď do kuchyně, Laura tam na tebe čeká."
Pietro, ačkoliv chtěl původně spustit hromobití, po mém okřiknutí poněkud zkrotl. Poslušně jako pejsek za mnou šlapal do kuchyně, kde stála Laura a beze slova se na něho dívala. Když jsem jí pokynula, otočila se k němu zády a stáhla si mlčky legíny a ukázala mu zadek. Hrál snad všemi barvami- od červené před fialovou až téměř po černou, to jak se modřiny postupně vybarvovaly. Pietro na ní vyvalil oči a upadl do rozpaků. Chtěl k ní vykročit, ale sotva se pohnul, Laura si bleskově natáhla legíny zpět a couvla do vedlejšího pokoje, kde za sebou velmi tiše zavřela dveře. Pietro se za ní díval, dokud nezavřela dveře a pak se obrátil na mne:
"Panebože, co jsem to provedl?"
"Hloupost a velkou" napověděla jsem mu a ukázala na židli, aby si sedl. Pietro si sedl a sklopil hlavu. bylo mu přede mnou hanba za to, že nechal unést hněvem.
"Tady vidíš, kam tě ten tvůj vztek zavedl. Laura je rozhodnutá podat žádost o rozvod. Nechce už, abys jí tloukl jako smyslů zbavený. Neříkám, že si nezaslouží občas naplácat na holou, ale nemůžeš jí přeci zmydlit tak, až nebude moct jít mezi lidi. Myslím, že tě čekají velké problémy, až se tohle bude projednávat u soudu....." domlouvala jsem Pietrovi mateřsky.Ten klonil hlavu stále níž a tvářil se nešťastně. Bylo mu celkem jasné, že to podělal.
"Ale já o Lauru nechci přijít. Vždyť jí miluju, ani nevíte jak moc. Já udělám všechno na světě, aby mi to odpustila. Poraďte.... co mám dělat? Mám jít za ní a omluvit se? Nebo jí koupit kytku? Klidně si před ní i kleknu...."
"Měl bys dostat sám pořádný výprask, abys věděl, jaké to je...." ozvalo se za ním. To Laura, tak tiše, jak odešla, stejně tiše zase přišla. Pietro se na ní otočil, ale netroufl si k ní jít, aby zase neutekla. Takovou jí neznal a bál se, aby celou situaci ještě nezhoršil. Takže na svou manželku, nezvykle vážnou a tichou, jen zíral a přemítal o jejích slovech.
"No a kdo by jako... too ... to měl udělat?" zeptal se posléze.
"Pokud to myslíš opravdu vážně, já se tě klidně ujmu" usmála jsem se na Pietra, který vůbec netušil, jaký si na sebe plete bič, " naši kluci aspoň nikdy neprotestovali, že bych jim nařezala nějak přespříliš."
Pietro se poškrábal ve vlasech. Ne že by z toho návrhu byl nějak odvařený, ale Laura evidentně trvala na tom, že pokud nebude i on potrestaný stejnou měrou, bude se mu vidina rozvodu vznášet nad hlavou do té doby, než skutečně půjdou od sebe. Sám si ale v duchu přiznal, že to fakt přepískl. Měl vztek na Lauru, na to, co provedla, na tu její povedenou kamarádku i na to, že ho vzbudila a odnesla to jen Laura a to ještě dost drsně.
"No dobře, ať je po vašem" řekl nakonec rozhodně.
"Po našem?" podivila jsem se.
"My po tobě ale nic nežádáme, Laura ti řekla, že bys to měl pocítit sám na svém těle, ale nenařídila ty, že si máš jít pro výprask. Pokud ty sám jsi přesvědčený o tom, že jsi jednal správně a že Laura dostala, co si zasloužila, pak k tomu není co dodat - snad jen to, že v tuto chvíli se vaše názory rozcházejí. A pokud se nedohodnete, máte problém."
Pietro se znovu otočil na svou manželku:
"A ty bys byla ochotná mi to odpustit, když ti slíbím, že už to opravdu víckrát neudělám a že podstoupím stejný trest, jaký jsi dostala ty?"
Laura maličko, rozvážně kývla. Pietro vstal a řekl:
"Dobře tedy. Rozhodl jsem se. Před vámi oběma přiznávám, že jsem se zachoval jako úplný idiot a že jsem Lauře ublížil. Nechtěl jsem to udělat, ale vztek mi zatemnil rozum. Prosím, miláčku, odpusť mi to a já ti tady slibuju, že už tě víckrát neuhodím. A vás prosím, abyste mi pořádně nařezala za to, že jsem Lauře způsobil takovou bolest."
Obdivně jsem zdvihla obočí. Když jsem si představila svoje kluky -ti by si raději jazyk překousli, než by se snížili k takové prosbě. Moje a Lauřiny oči se setkaly. Ano, dostaly jsme Pietra tam, kam jsme chtěly. Ale bylo to pro jeho dobro. Proto, aby si uvědomil, že manželka není stará beranice, kterou může vyprášit, kdy ho napadne. Proto, aby sám okusil, jak chutná řemen na holé kůži. A proto, aby se naučil svou zlost krotit.
Odsunula jsem se se židlí víc do prostoru kuchyně a pohodlně se usadila. Laura se opřela bokem o dveře a sledovala každé Pietrovo hnutí. Kývla jsme na ní a řekla:
"Lauro, řekni nahlas, jak jsi byla bita?"
Laura se nadechla a pravila:
"Dostala jsem nejdřív rukou a potom řemenem na holou, musela jsem se Pietrovi ohnout přes koleno a byla jsem moc a moc bita."
Podívala jsme se na Pietra, který teď stál téměř přede mnou a nervózně přešlapoval z nohy na nohu, když slyšel z úst své ženy svůj vlastní rozsudek. Najednou si už nebyl moc jistý, že bude stejný frajer, jako když se mu Laura s nářkem svíjela pod rukama a on jí nemilosrdně řezal přes zadek řemenem. Najednou cítil ostych a ...... strach. Věděl, že výprask je bolestivá záležitost, jeho manželka byla živoucím důkazem, že řemen dokáže kůži pěkně pochroumat. Také se ale styděl, protože ukázat před cizí ženskou zadek a notabene přijmout z jejích rukou potupný nářez a do třetice se u toho chovat jako chlap, kterého jen tak něco nerozhází....to už je docela silná káva. Co když to neustojí? Řemenem nikdy nedostal a nebyl si jistý, jestli dokáže celou dobu být zticha. Co když se zesměšní?
Pomalu ke mně přistoupil a měl velmi zamyšlený pohled. Nespěchala jsem na něho. V klidu jsem pozorovala, jak se rozhoduje a bojuje sám se sebou, až najednou si sáhl k pasu a navyklým pohybem vytáhl pořádný řemen. Neušlo mi, že se Laura maličko zachvěla. Pietro ale řemen přeložil v ruce a podal mi ho. Potom se nadechl a začal si pomalu rozepínat kalhoty. Když byl hotov, nechal je volně sklouznout z zemi a zůstal přede mnou stát jen v přiléhavých boxerkách. Pak, na můj pokyn, se ohnul a položil se mi přes obě nohy. Když jsem mu zajela oběma rukama za okraj gumy od boxerek, udělal nejdřív pohyb, jakoby mi v tom chtěl zabránil, ale pak ruce spustil zpět. Boxerky pomalu sjížděly dolů a odhalovaly jeho pevný zadek, dosud neposkvrněný a hladký. Cítila jsem, jak se Pietro na mých nohách trochu napnul a když jsem ho rukou lehce popleskala po zadku, vyšponoval se ještě víc.
"Tak, Pietro, připrav se na výprask..... nejdřív dostaneš rukou a potom svým vlastním řemenem. Rozhodl ses k tomuto trestu sám a já ti slibuji, že tě potrestám důkladně a doopravdy, že si budeš velmi dlouho pamatovat, co se tu dnes stalo. Nedělá mi to radost, ale je to nutné, abys sám poznal, jaké to je, dostat na zadek a nemoci na tom nic změnit. Já vím, že svou manželku velmi miluješ a že to, co se stalo, mohlo vás dva navždycky rozdělit a jsem ráda, že sis uvědomil, že všechny odpovědnost leží ve tvých rukách a to, jestli přijmeš nebo nepřijmeš svůj úděl. Ano... bude to bolet a mohu tě ujistit, že jsem zažila už hodně kluků a chlapů, kteří se přitom rozbrečeli jako malí kluci, i když se tvářili jako velcí hrdinové. Není to žádná potupa, pokud tě já nebo Laura uvidíme plakat. Naopak, uvolni se a dej průchod svému nitru a svým citům, uvidíš, že se ti potom velmi uleví, i když tě to bude bolet. Jsi připraven odčinit svůj hřích?"
Pietro jen němě kývl. Nemohla jsem vidět, že už při mém proslovu se mu začaly kalit oči a měl co dělat, aby nezačal bulet už dopředu. Neměl ani tak strach z výprasku, i když se bál, jak moc to bude bolet, ale ta mateřská řeč ho dostala. Najednou měl pocit, že se vrátil minimálně do studentských let a že mu máma právě spočítala jeho hříchy.
Pak mu na zadek začala pomalu, ale silně dopadat moje ruka a začala mu vytvářet červené obtisky. Každé plesknutí o jeho zadek znělo jako výstřel a Laura ode dveří natahovala krk jako žirafa, aby jí nic neušlo. Pietro nejprve vyjeknul, první rána ho překvapila silou a razancí, potom se zatnutými zuby začal zrychleně dýchat, to jak vstřebával pomalu sílící bolest a palčivost na kůži. Skončila jsem asi po patnácti ranách a složila si ruce na Pietrova záda. Ten na mne otočil hlavu, aby se podíval, co se bude dít dál. Požádala jsem Lauru, aby mi podala řemen a pohodlně jsem si ho upravila do dlaně. Byl těžký, pevný a kůže už místy nesla stopy opotřebení, takže byl i docela poddajný. Laura se chtěla vrátit na své místo, ale já jí zarazila:
"Neodcházej, bude tě potřebovat."
A přetáhla jsme Pietra řemenem. Vyděšené zavytí mi bylo odpovědí. Tohle už byl sakra jiný kalibr.
Během asi deseti ran se s Pietrem stala změna. To, že dosud jen ležel ohnutý přes moje nohy, bylo pasé. Pietro sebou mrskal, uhýbal, snažil se vykroutit, musela jsem mu dokonce svou nohou překřížit jeho nohy, jinak by mi snad býval i utekl. Rukama neustále šátral po zadku, který po každém dalším úderu rudnul víc a víc a z úst se mu linul nářek. Lauře nejprve sálalo z tváře radostné zadostučinění, když viděla svého muže naříkat a dávat všemožně najevo, jak moc je trestání jeho zadku nepříjemné, ale když pláč nabral na intenzitě, začalo jí ho být líto. Pokynula jsem Lauře, aby si dřepla na bobek a objala svého manžela okolo krku. Pietro se k ní těsně přivinul a začal jí triko smáčet slzami, které už nedokázal zastavit a byl nesmírně vděčný, že mu bylo dovoleno schovat tvář do prsou své ženy.
Když jsem uznala, že mu to stačilo, dovolila jsem Pietrovi, aby se postavil. Ale on to neudělal. Místo toho poklekl. Uslzené oči se na mne dívaly pokorně a vděčně, že jsem přestala v ten správný okamžik, když už své emoce téměř nezvládal. Ruce měl obě položené na rudě hořícím zadku, opatrně si hladil naběhlá jelita a vzlykal. Podívala jsem se na něho, podívala jsme se na Lauru a bylo mi jasné, že je všechno v nejlepším pořádku, chmury jsou zažehnány, vina odpuštěna a do jejich srdcí se opět nastěhovala vroucí láska.
Laura pak Pietrovi pomohla na nohy a když se její manžel oblékl a zkulturnil, vrazila mu do náruče svůj kufr a oba spolu vyšli ven.
Druhý den na mne Laura zazvonila a vrazila mi do náruče velkou kytku a k tomu ještě větší bonboniéru.
"To bys nevěřila, jaká se s ním stala změna. To je ten nejúžasnější chlap pod sluncem."
A potom tiše spiklenecky dodala:
"Doma říkal, že kdyby snad nedejbože příště něco provedl a měl by si k tobě dojít pro výprask, že radši skočí z mostu. Takový respekt, jaký z tebe má, nemá snad z nikoho."
Komentáře
Okomentovat