Příběh sto dvacátý první - Martin se stává chlapem

Martin neměl do svých skoro osmnácti let o holkách valné mínění. Jeho světem a láskou byla muzika, kytara s vyrytými ornamenty a hluboké, nekonečné lesy, v nichž se tak často a rád ztrácel.
Pak ho objevila parta místních výrostků a slečen ještě školou povinných a docela jim ten náš benjamínek padl do oka. Kluky si získal svou pověstí tuláka z dětského domova, kterého každou chvíli někdo z rodiny nahání po všech čertech a holky si z jeho dlouhých tmavých vlasů a modrých očí sedaly na zadek a praly se o to, která získá jeho skalp. Martinovi to bylo jedno, ani v partě, ani ve vesnici se nevyskytovala žádná, která by mu silněji rozbušila srdce. Dál sedával s kytarou na návsi nebo u rybníka, hrál nostalgické songy, z nichž se holkám dělaly mžitky před očima a snil o.... kdoví, o čem vlastně. Doma se moc nesvěřoval, ještě tak Veronice, když měli možnost si spolu pokecat, jinak byla jeho mysl uzavřená jako Národní banka.
Že je už nějakou dobu po uši zamilovaný nikdo z nás netušil.

To jsem ho jednou poslala na poštu s balíčkem domácích laskomin, které jsem posílala Karle, své sestře. V balíku byly sušené houby, křížaly, domácí sýry velikosti slepičích vajec, čokoládové sušenky a ve zvláštním sáčku ještě glycerinová mýdla a svíčky z naší farmy. Balíček nebyl nejlehčí, ale Martin měl síly na rozdávání a výjimečně ani nedržkoval, že ho úkoluju. Na poště strávil skoro hodinu, než na něho přišla řada, protože jako z udělání byl den výplat důchodů a to víte..... než se stará Poláčková, babka Novotná a tetka Hloušková vykecaly, bylo poledne. Martin nejdřív nervózně přešlapoval z nohy na nohy a občasným odkašláním se snažil báby přinutit, aby ukončily hovor a zvedly krovky, ale bylo mu to platné jako mrtvému zimník. Hloušková byla hluchá jako pařez, Novotná nedoslýchavá a Poláčková ukecaná. Prostě trio k pohledání.

Zatímco Hloušková líčila Poláčkové, jak si jejich mladí pořídili novu lednici, u přepážky sázela vnadná pošťačka Novotné peníze na pultík a hlasitě je přepočítávala. Měla jasný zvonivý hlas a Martina zaujal. Přestal přemýšlet nad nehlučnou vraždou těch tří jezinek a podíval se k přepážce.
Tam seděla bohyně. Podle jeho prvního pohledu. Když se Martin podíval znovu a lépe, zjistil, že mladá žena za neprůstřelným sklem má tmavé vlasy stažené do uzlu a tmavé hluboké oči, ve výstřihu se jí rýsovala jemná rýha mezi prsy a ústa byla růžová jako čerstvá jahoda. Martin několikrát naprázdno polkl a pošta s nahluchlými babkami zmizela. Místo ní zde byla rozkvetlá louka a uprostřed ní se točila na patě krásná poštmistrová, místo upnuté blůzky měla na sobě něco jako sárí blankytně modré barvy a průhledné tak, že víc už to ani nešlo.
Její pevná prsa se dmula a tenká látka je obtékala jen jakoby mimochodem. Martin úplně ve snách vykročil za tou éterickou vílou a jediné, co v tu chvíli chtěl bylo, aby jí položil do trávy plné pampelišek, odmotal z ní tu lehounkou látku a zabořil do jejího těla svá ústa.
Z nebe na zem ho vrátilo drsné zakrákání staré Hlouškové, že předbíhá a Martin procitl metr od prosklené kukaně. Zahanbeně sklopil hlavu a poslušně se vrátil na své místo. Když se ale znovu podíval na krásku za sklem, seznal, že se pobaveně usmívá a v tom úsměvu není jen radost z vítaného rozptýlení, ale také jakási smyslnost. Mladá žena dokonce jemně okem mrkla směrem k Martinovi a tomu se orosil zátylek vzrušením.
Když konečně po téměř hodině báby vypadly, Martin a poštovní bohyně osaměli. Martin v tu chvíli ztratil všechnu odvahu a když přivlekl balík k okénku, klopil znovu zraky k podlaze.
"Ale, copak? Ztratil jsi řeč?" otázala se mladá žena a Martin plaše zamrkal svými modrými kukadly.
Když dostal k vyplnění průvodku, koukal na ten kus papíru jako tele na nová vrata a v hlavě měl vymeteno. Paní pošťačka se nad ním naštěstí smilovala ihned, jak viděla jeho nestrojené rozpaky a požadovaný blanket vyplnila místo něho.
"Padesát osm " oznámila mu nakonec a Martin na druhý pokus vylovil peníze z kalhot.

Od té doby měl divoké spaní.
Krásná poštmistrová se mu pletla do všeho. Snil o ní kudy chodil. Ráno místo čaje míchal v cukřence cukr, tričko si oblékal naruby, když měl jít do krámu, šel do chlívku, když ho Josef poslal pro dřevo, stál u dřevníku a přemýšlel, co tam vlastně chtěl. V noci to bylo ještě horší. Usínání měl vyplněné erotickými představami o tmavooké úřednici z pošty, sny byly divoké a plné nespoutané vášně. Ve skutečnosti neměl s ženskými zkušenosti ani co by se za nehet vešlo. Ba právě naopak. Což mu sice vůbec nebránilo v planém snění, ale při představě, že by měl na dámu svého srdce promluvit mu bylo šoufl od žaludku. Dalším problémem bylo, že pošta nepatřila mezi moje oblíbená centra a tak neměl chudák Martin jinou možnost, než jalově zevlovat u poštovního úřadu těsně před zavíračkou a toužebně si přát, aby krásná pošťačka šla domů a on ji mohl spatřit. Což se mu téměř pokaždé povedlo, avšak dlouho zůstalo jen u nesmělého pokukování.
Poštmistrová si mladého Casanovy brzy všimla. Už při jejich prvním setkání u přepážky s balíky jí neušly Martinovy bohaté dlouhé vlasy, modré oči a stydlivý pohled. Ten jí učaroval asi nejvíc. Odhadovala, kolik tomu klukovi může být let, podle rašícího knírku pod nosem už jistě pubertu překonal a pod zákonem to snad taky nebude. Mladá žena byla druhým rokem rozvedená a bezdětná, bývalý manžel notorik nebyl zrovna výhodná partie, protože sotva pominulo posvatební poblouznění, přišel z hospody sťatý jak zákon káže a když mu mladá žena vyčetla jeho fatální stav, zrubal jí jako financ kozu, při čemž jí zlomil zápěstí. Poštmistrová se do měsíce rozváděla a manžel alkoholik dostal za ublížení na zdraví půldruhého roku nepodmíněně. A protože poštovní panenka byla mladá a plná života, brzy jí začalo být v prázdné posteli smutno.Nechtěla ale znovu opakovat chybu a tak pokud si k sobě někoho pustila, trvala na tom, aby její srdce zůstalo zavřené.
Martin se jí zdál zajímavý. Takové mladé neopeřené kuřátko s pohledem jako panna, to by nebyla špatná zábava, dostat se mu pod kůži. Paní poštmistrová v sobě objevila lovce.


Martin netušil, že se stal lovnou zvěří a že paní poštmistrová spřádá plány jak se mu dostat do trenek.
Náhoda jim pomohla.
Martin, který si zvykl večer co večer okolo šesté vysedávat na lavičce před poštou a tvářit se, že má  velmi neodkladný důvod, proč tam dřepí jako rozinka v buchtě, se konečně dočkal, když na věži dunivě odbila celá a poštmistrová se vynořila ze dveří. Po očku zaregistrovala hledaný objekt na lavičce, s uspokojením se zašklebila a dál dělala, jakoby se nechumelilo. Zamkla dveře i mohutné mříže a rázným krokem vyrazila k Martinovi. Ten se zarazil, protože jindy jeho víla odcházela zcela opačným směrem. A teď prokazatelně mířila rovnou k němu. Panika v něm narostla tak rychle, že mu mozek vypověděl službu. To už ale stála u něho a s úsměvem se zeptala:
"Čekáš na někoho?"
Martin zrudnul jako vlčí mák a vykoktal ze sebe:
"Ne-e..... teda vlastně..... no, čekám....."
Mladá žena se zvonivě zasmála:
"Můžeš mne doprovodit, jestli chceš."
Martin vyskočil z lavičky a nějakým zázračným způsobem se mu povedlo najít ztracenou rovnováhu a dokonce se nabídl, že jí vezme tašku. Poštmistrová to galantní gesto přijala jako naprosto přirozenou věc, vrazila Martinovi tašku do ruky a společně se vydali na cestu. Martin se po očku kochal krásou své vyvolené a poštmistrová nenuceně švitořila. Než došli k jejímu domu, už věděla jak se Martin jmenuje, čí je, kolik mu je a proč večer místo doma u televize posedává před poštou. Imponovalo jí Martinovo naivní zamilování a když odemkla dveře svého bytu, na férovku pozvala Martina dovnitř na kafe.
Oba pak usedli v malém pokoji a ucucávali horkou kávu. Martin se pomalu osměloval a snažil se vysvětlit své neobvyklé chování a když viděl, že se mladá úřednice víc a víc usmívá, vyznal jí lásku.
"Miluju vás od první chvíle, kdy jsem vás uviděl. Dokonce jsem pro vás napsal i písničku.... já hraju na kytaru a občas si pro sebe skládám.... Já vím, že se mi asi vysmějete, že jsem vůl, ale já vám to říct musel."
"Proč bych se ti smála?" podivila se ona.
"A pro začátek by možná bylo lepší, kdybys mi tykal, ne?"
Martin vyskočil z křesla a téměř se  poštmistrové vrhnul k nohám. Ta mu podala ruku a zašvitořila:
"Já jsem Eva".
Martin jí ruku nejprve stiskl, ale pak se sehnul a políbil jí jemně na prsty. Když uviděl její obdivný pohled, sám sebe v duchu poklepal po rameni, protože nejspíš si právě připsal důležitý bod.
Ledy mezi nimi rychle roztávaly. Hovor se stal nenuceným, oba zjistili, že mají společné koníčky, hlavně hudbu, přírodu a snění. Martin jí začal vyprávět o svých toulkách po lesích a loukách, Eva naslouchala a v duchu si říkala, proč ten kluk není sakra o pár roků starší, tohle je přesně to, o čem celý život snila. O tulákovi po hvězdách, který jí vezme spíš než do hospody někam do neznámých krajů, kterému bude buřt, jestli není po ránu nalíčená, který jí nedá pár facek za to, že nemá vyžehlenou košili, který jí přinese kytičku sedmikrásek než by jí oslňoval večeří v Grandhotelu Pupp.
Vadilo jí jen to, že jemu bylo 18 a jí devětadvacet.
Když k jejich údivu věžní hodiny odbily devátou a venku byla tma jako v pytli, Martin se polekaně zvedl, že už tady zacláněl dlouho a že už vypadne. Eva ho doprovodila až ke dveřím, poděkovala za hezký večer a pak tiše řekla:
"Je mi s tebou hezky. Když budeš chtít, můžeš na mne zase počkat před poštou."
Martin pak metelil domů a v hrudi mu rozkvétala orchidej. Doma bez okolků snědl studenou večeři, vyslechl si, že když neumí přijít včas k večeři, tak že mu nikdo už vařit nebude a má smůlu, protože páni bratři mu všechno sežrali. Dokonce ani nenadával, když se před ním Jarda začal producírovat a hladit si břicho s poznámkami, že takovou mlaskačku už dlouho nejedl. K mému údivu pak zaplul do koupelny a hodinu se rochnil ve vaně, drhnul ze sebe kůži a zasněně si pískal.
Po pár dnech celá rodina uznala, že je to vážné.
Martin odmítl jít v pátek s klukama na pivo řkouc, že něco má. Že je v tom ženská by poznal i blbec. Marně jsme se s Josefem a Jarčou doma vsázeli, která krasotinka z party z něho vydolovala city k něžnému pohlaví. Protože se však Martin ztrácel z domu jako duch a mizel neznámo kam, dokonce ani bráchové nevystopovali, kde a s kým má ten náš cvok tajná dostaveníčka.
Martinovi i Evě zatím šlo jejich randění k duhu. Eva úplně rozkvetla. Přistihla se mnohokrát, jak se už nemůže dočkat, až Martina uvidí, dostane od něho pusu a dovolí jí, aby mu vískala vlasy. Martin sám neustále vymýšlel, čím Evě udělá radost, nosil jí čokoládové bonbóny, kradl sousedům na zahrádkách kytky a téměř každý víkend jí vytáhl do lesů na výlet, kde mohli být spolu sami a nemuseli se bát zvědavých pohledů. Ve vesnici se ovšem neutají a neutajilo nikdy nic. Zvědavé sousedky jsou lepší než FBI a CIA dohromady. Neuniklo jim, že paní poštmistrová se začala jinak česat, méně se malovala a změnila i chování. Z dozrávající ženy se z ní stala rozverná holka, jakoby v sobě objevila nějaký zázračný pramen mládí. A nebo - jak podotkla v konzumu vševědoucí Poláčková - ta potvora někoho má. Bylo dílem okamžiku zjistit, u koho nechala své srdce. Překvapení všech drben z celé vesnice dosáhlo vrcholu, když zjistily, že má pletky s naším Martinem. Jak dalece jejich techtle mechtle pokročilo nevěděla žádná, ale co nevěděly, to si domyslely. A když jsem náhodou jednou odpoledne v konzumu natrefila na jedovatou babiznu Krátkou, dala mi to sežrat s plnou parádou:
"Tak jsme si s ženskýma všimly, že se vašemu mladýmu už taky pěkně zapalujou lejtka. No ne nadarmo se o vašich klukách říká, že před nima žádná ženská neobstojí a co neuteče na strom, tak má smůlu... "
"No vy můžete být klidná, paní Krátká..." odsekla jsem babě nakvašeně, protože jsem vůbec netušila, o čem to proboha mele.
"Což o to, já ano, ale i když je rozvedená, její starej se co nevidět vrátí z basy a nechci si představit, co bude, až je načapá spolu!" chechtala se mi do očí ta jedubaba.
Vyvalila jsme na ní oči a Krátké asi došlo, že mně nedošlo.
"Vy to nevíte, že vám kluk leze za mladou Petrušákovou?"
Až jsem upustila tašku z ruky a v ten moment by se ve mně krve nedořezal. Tím jsem samozřejmě nechtěně přidala vody na její mlejn, poněvadž Krátká začala zcela nepokrytě rozvíjet úvahy veřejného mínění a mně obestíraly mrákoty, když jsem si představila, jak je naše rodina a samozřejmě hlavně Martin s poštmistrovou denně propírán u večeře minimálně poloviny obyvatel naší vesnice. Ta ostuda! Nejenže se mi zase budou baby na návsi smát za zády do očí, ale snad by Martinovi huba neupadla, kdyby se pochlubil, která že je první slípkou v jeho kurníku.
Přišla jsem domů a hned zatepla sdělila Josefovi, co jsem se právě v konzumu dozvěděla. Josefovi potemněl pohled:
"To si snad dělá srandu? Vdanou paničku??"
"Je rozvedená" namítla jsem, ale Josef momentálně žádné argumenty nechtěl slyšet:
"Na tom nezáleží, kolik je jí a kolik je jemu?? Vždyť si na nás budou všichni ukazovat prstem! Já ho přerazím vejpůl, dacana!"
"No máš možnost, právě dorazil domů" popíchla jsme ho, doufajíc, že to Josef nemyslí vážně a celá situace se odbyde důraznou domluvou. Ale tentokrát jsem se v Josefovi spletla. Sotva uslyšel, že je Martin doma, vyrazil za ním a hromovým ržáním:
"Martine!! Okamžitě sem a dělej, nebo si pro tebe dojdu!!"
Mladý pán vylezl ze svého kutlochu s udiveným výrazem a otázal se, co se děje.
"Já ti dám, co se děje?! Děje se a hodně! Je pravda to, co si cvrlikaj i holubi na návsi?!"
Martin se zatvářil ukřivděně, řkouc, že netuší o čem si cvrlikaj holubi na návsi a že nic neprovedl, pokud se jedná o nějaký průšvih. Josef se neudržel, dal mu facku a zatímco si Martin zuřivě třel tvář, chrlil na něho táta otázky:
"Tak řekneš nám už konečně, s kým chodíš? Ale pravdu!"
Martin nehodlal Evu prásknout, ani v případě, že by ho chtěl táta upálit na hranici a vzdorně pohodil hlavu. Pro jistotu ale o krok ustoupil, kdyby se tátovi chtěla zase splašit pravačka. A udělal dobře, Josef už se napřahoval podruhé. Martin se sehnul, táta narazil dlaní do zdi a za mohutného sakrování popadl Martina v podřepu za ohon vlasů. Než se nadál, táta si ho zručně přehnul přes koleno a pustil se do něho s vervou sobě vlastní. Na tohle nebyl Martin připravený. Sotva mu tátova mozolnatá ruka přistála na zadku, zavyl jako raněný šakal a snad poprvé podnikl pokus se vytrhnout a uniknout výprasku. Stála jsem v němém úžasu nad vývojem situace a čekala, až se Josef uklidní a Martina pustí. Zatím však ale Martin vřískal jako by ho čtvrtili, táta mu obtiskával ruku na zadek znovu a znovu a nehodlal nijak polevit.

Teprve, když emoce opadly a Josef už neviděl rudě, pustil Martina ze sevření a jeho syn si začal místo tváře třít zadek, seřezaný tátovou rukou. Josef dýchal přerývaně, ale vztek v jeho očích už zmizel. Místo toho nastoupila chladná logika. Byla jsem ráda, že se Josef vyvztekal a že Martinův trest nebyl horší než bylo nutné. Podepřela jsme si ruce v bok a věcně se optala obou:
"Tak miláčkové, už jste se uklidnili? Snad bychom si mohli teď pohovořit, aniž by tu musel furt někdo řvát a dávat sousedům další námět k drbům. Takže Martine - opravdu sis začal s paní Petrušákovou? Nebo jsou to jen drby?"
Martin se na mně podíval a řekl:
"Nejsou to drby, ale to tvoje jestli jsem si s ní začal není úplně pravda. Prostě jsem se spřátelili, tykáme si a občas jsme spolu šli do lesa, chtěl jsem jí jenom ukázat, kam rád chodím.... na tom snad není nic špatného ne?"
"To jistě ne, ale byli bychom oba s tátou velice rádi, kdybyste se neproducírovali na návsi a nedávali drbnám šanci o vás roznášet nesmysly." odvětila jsem.
Martin mi dost ochotně slíbil, že se s Evou nikde producírovat nebude a dodal, že pokud už jsme vyčerpali téma on a Eva, že by šel ven. Táta mu řekl, že pokud se ještě něco dozví, že ho roztrhne jako lístek do cirkusu a pak smířlivě dodal:
"A kdyby náhodou něco... no však víš.... tak si dávej majzla.... na všechno!"
Martin přikývl a zmizel v koupelně.

Eva se ten den nemohla Martina dočkat. Slíbil jí, že najisto přijde a ona chodila od okna k oknu a netrpělivě ho vyhlížela. Na jednu stranu se bála, že už na ně všechno prasklo a Martin dostane domácí vězení, také se bála, znajíc mou prudkou letoru, že si to s ní dojdu vyřídit. Občas se jí na poště za přepážkou zdálo, že si jí báby prohlížejí poněkud uštěpačně a když spolu s  Martinem šli po vesnici, byla si vědoma, že minimálně za každým oknem slídí jedny zvědavé oči.
Teď už byla jako na trní, protože hodina, kdy měl Martin přijít, dávno minula. Bůhví pokolikáté přerovnala na stole nachystané dobroty, zkontrolovala v zrcadle svou tvář a podívala se na hodiny.  Když se konečně ozval zvonek, dychtivě jako malá holčička utíkala ke dveřím. Martin stál na prahu a mírně se usmíval. Neodolala a skočila mu okolo krku, čímž Martina vykolejila, udivila a vyvedla z rovnováhy. Ale bylo to velmi příjemné.
"Kdes byl tak dlouho, ty jeden? Bála jsem se...."
Martin opanoval situaci:
"No měli jsme doma takovou malou rodinnou debatu...."
Eva šestým smyslem pochopila, že tou větou nebylo řečeno zdaleka vše a zdvihla obočí do oblouku.
Martin se začervenal a dodal:
"Dostal jsem doma vejřez.... kvůli tobě"
Eva vykulila oči a tiše špitla:
"Už to vaši vědí? To asi moc šťastní nebyli, co? A opravdu ti nařezali?"
Martin se opřel zády o vchodové dveře a najednou měl nepřekonatelnou touhu vzít Evu do náruče a přitisknout si jí těsněji k sobě. Pak nahmatal její ruku a položil si jí na zadek. Když mu Eva zadek malinko stiskla, instinktivně sykl. Jakoby tím uvolnil přehradu emocí. Eva se hladově přisála na jeho ústa a sevřela mu hlavu v dlaních. Líbali se dlouze a divoce, jakoby už nikdy nechtěli přestat. Martin nemohl uvěřit tomu, co právě dělá. Nejenže se mu povedlo zhmotnit svůj sen a sblížit se s nádhernou ženou, ale dokonce jí drží v náručí a líbá jí. Eva na tom byla obdobně. Martin jí neskutečně vzrušoval. Už dávno nepocítila takový příval emocí, už dávno se netěšila na každé setkání s ním a už dávno si tak vroucně nepřála, aby z ní Martin strhl oblečení a pomiloval jí třeba hned na koberci.
Martin jednal zcela pudově. Nevěděl vlastně pořádně, co má s tím roztouženým ženským tělem dělat a bylo mu jasné, že dnes dojde ke konečnému splnění jeho tajného přání.
Eva s pusou stále přitisknutou pevně na Martinových rtech pomalu začala šíbovat sebe i svého milence do ložnice. Když se ocitli na prahu, Eva si před Martinem svlékla tričko, pod nímž neměla vůbec nic. Martin vyvalil oči na pevná, smyslná prsa a vztyčené bradavky své nádherné bohyně a okamžitě se vzrušil. Vzal Evu do náruče jako peříčko a položil jí na postel. Eva zavřela oči a když ucítila Martinovy rty a ruce na ňadrech, vzdychla smyslně a slastně. Ty jemné a přitom neohrabané pohyby jí rozechvívaly do morku kostí. Sama nevěřila tomu, jak moc se jí rozkoší z dosud nepoznané slasti svírá klín a z úst jí unikalo tiché sténání. Pak pomohla i Martinovi z trika a nedočkavě zabořila prsty do jeho vlasů. Když si dosyta s jeho bohatou hřívou vyhrála, ruce jí sjely k zipu Martinových kalhot. Martin se vůbec nebránil, když mu kalhoty rozepnula a opatrně ho z nich začala dostávat. Martin se snažil držet jazyk za zuby, aby neslyšela jeho občasné zasyknutí, to když mu okraj jeho džín nešetrně připomenul odpolední setkání s tátovou rukou. A pak najednou ležel před Evou nahý, maximálně vzrušený, nejistý a dychtivý.

Eva ho požádala, aby si lehl na břicho, což Martin učinil jen s obtížemi. Eva překvapeně vyjekla, když spatřila nafialovělé stopy na jeho zadku.
Opatrně se dotýkala špičkami prstů naběhlých otlaků od tátovy ruky a Martinovi to dělalo strašně dobře, elektrizovalo ho to, nekonečně vzrušovalo a podněcovalo to v něm další touhy. Eva neodolala, aby se nesklonila a nepřitiskla na modřiny své plné rty. Martin vyjeknul, když ho to zabolelo a otočil hlavu, seč mohl, aby zjistil, co se děje. Ten pohled byl neuvěřitelný. Eva, kompletně svlečená jako její dávná pramáti něžně laskala a líbala Martinův zadek posetý modřinami. To už bylo na Martina moc. Pevně jí k sobě přitiskl a opájel se vůní jejího nahého těla, které v tuto chvíli bylo připraveno jen pro něho. A Martin s naprostou samozřejmostí rozevřel Evě stehna od sebe a nezdržujíce se zbytečnostmi, nasměroval svůj úd přímo dovnitř její úzké štěrbinky.

Eva se prudce prohnula v kříži, rozhodila ruce i nohy do stran a nastavila se mu tak, aby jeho průnik do ní byl co nejdokonalejší. Splynuli v jedno tělo a jednu duši. Jejich milování bylo divoké a jak Evě, tak Martinovi se linuly z úst roztoužené skřeky. Martin do ní bez přestání zasouval svůj penis a přirážel tak pevně, jako by chtěl Evě vagínu rozdrtit. Eva mu pánví vycházela vstříc a jejich těla do sebe neustále narážela, pokrývala se potem, Eva objímala svými plnokrevnými stehny Martinovy boky a nehty mu drápala v divoké extázi záda. Martin jí drtil jednou i druhou rukou prsa, skláněl se k jejím naběhlým bradavkám, lízal je a sál a Eva řičela v orgasmu. Ve chvíli, kdy Martin ucítil v podbřišku horkou vlnu, přestal přirážet a položil svůj naběhlý úd Evě na břicho, kde v mžiku explodoval a zalil Evě celé břicho semenem.
Oba se vzájemně osprchovali, v obýváku popadli ze stolu dobroty a víno a vrátili se do zválené postele. Tam si lehli vedle sebe a teprve se začali jeden druhého jemně dotýkat a mazlit se.



Objevovali vzájemně každé zákoutí těla toho druhého a Eva ukázala Martinovi, jak jsou různé části těla stimulující a erotogenní a jak pouhým hlazením lze přivodit vzrušení a novou chuť na milování.
Podruhé si už Martin Evu vzal jako skutečný chlap. Objevil v sobě nenasytnost a Evino mladé tělo bylo jako stvořeno k pomilování. Podruhé bylo jejich milování delší, jemnější a rafinovanější. Eva se zmítala v sérii malých orgasmů, které ji nabuzovaly do větší žádostivosti. Martin rychle poznal řeč jejího těla a i přes vystřelující bolest do seřezaného zadku se překulil na záda a přitáhl si Evu na sebe. Eva popadla Martinův penis do ruky a zavedla si ho do vagíny a započala se půvabně vlnit v bocích, dosedajíc až na doraz na Martinovy kyčle. Vlna nečekaného vyvrcholení zasáhla oba jako blesk a vyždímala je z posledních zbytků energie, takže opět klesli vedle sebe na postel a přerývaně oddechovali.
Ráno je zastihlo ve společném objetí, jak spí stočeni do klubíčka a jejich nahá těla jsou propletena do sebe. Není ani nutné psát, jaké pobouření to vyvolalo po vsi, když se zmuchlaný Martin vypotácel z vrátek mladé poštmistrové, jak ho doma přivítali bráchové poplácáním po ramenou a poznámkami o jeho mužnosti a uspokojené Evě, že dostal od táty takových pár facek, že z toho málem začal koktat a už vůbec není nutné psát o tom, že Eva neunesla posměšky, kterými jí začaly ženské z vesnice častovat téměř na každém kroku a jednoho krásného dne pošta osiřela a Martin si prožil velké zklamání ze své první a krásné lásky.....

pokračování příště...