Příběh sto dvacátý druhý - David se nezdá...
Jarče se moc často nestávalo, že by měla po večerech volno a proto, pokud se jí taková příležitost naskytla, uháněla do hospody za Davidem, aby si ho aspoň trochu užila.
Proti jejich miliskování jsem ani já ani Josef nic neměli a dokonce nám ani nevadil Davidův poněkud excentrický zjev. Ostatně pankáču jeden čas nosil i Radek i Jirka, i když páni bratři si nelibovali v řádivých barvách a spokojili se s přírodním odstínem. David jako skalní fanoušek neslavně slavné Sparty nosil na své vypelichané kštici barvy klubu a jinak než v černém triku s lebkou a kožené ocvokované vestě jsem ho snad ještě neviděla. Navzdory svému příšernému zjevu byl David fajn kluk. Znala jsem ho ještě z dob, kdy s naším Jirkou chodili na základku a dlužno dodat, že David byl oproti Jirkovi hotový andílek. Téměř laskavá povaha mu zůstala, i když vyrostl, vyučil se, zmizel na pár let do ciziny, kde vydělal balík a vrátil se na rodnou hroudu, aby si zde mohl splnit svůj sen a otevřít si hospodu. Sen se stal skutečností a jeho "Násosna" začala svému majiteli vracet to, co do ní narval, k čemuž bohatou měrou přispívala i moje Melody Boys. Jarča s klukama chodila do hospody dřív, než směla pít a díky tomu byly u nás často ruční diskuze na toto téma a dokud jsem Davida přátelsky neupozornila, že naší madam bude 18 až za rok, naléval by jí vesele dál. Protože David znal mou prudkou letoru, dokud Jarče nevypršelo ultimátum, mohla si u něho vyprosit tak maximálně džus. Jejich vzájemné dohady a špičkování se časem začaly měnit v přátelství a od přátelství už nebylo daleko k prvnímu polibku a zjištění, že ten druhý není takový debil, jak si o něm celou dobu myslíme a že je to naopak bytost, bez které najednou nemůžeme být. Což se Jarče a Davidovi stalo.
David měl dokonce na rozjívenou Jarunu takový vliv, že přestala chodit do hospody zmalovaná jako plakát lidové tvořivosti, věčně zaříznuté pidi šortečky vyměnila za slušné oblečení a domů nepřicházela zlitá jako prase, ale sem tam lehce společensky unavená, což se dalo tolerovat.
Na druhou stranu nebylo radno Davida naštvat. Jeho holubičí povaha se pak okamžitě měnila v kondora, který svou oběť rozsápe na kousky a nametenou na lopatce vynese do smetí. Mnohokrát mi kluci s vydatnou gestikulací líčili, jak David tu a tam usměrnil některého z věčných ochmelků, kterým se pod vlivem alkoholu měnilo IQ v IÁ a jejich jedinou touhou je roznést hospodu na kopytech. To si pak David symbolicky povytáhl džíny, zdobené pořádným ocvokovaným řemenem a vynesl dotyčného ne v zubech, ale ve svých prackách jako lopaty před hospodu a tam mu názorně vysvětlil, jaký vztah má ke své milované hospodě a jaký vztah k ní bude mít inkriminovaný záškodník, načež dotyčný nemohl týden mezi lidi.
David samozřejmě velmi dobře věděl, jak to u nás chodí, občas se mu povedlo se k nám namotat ve chvíli, kdy některý z kluků úpěl pod trestající rukou mou nebo táty, jednou mu dokonce hrozilo, že si ho namažu na chleba spolu s ostatními hříšníky a měl co dělat, aby od nás vypadl se zdravou kůží. Proto pro něho byly tělesné tresty normální a nikdy se nepohoršoval, když k němu do hospody dorazil Jirka nebo Milan nebo ti ostatní a velmi opatrně si sedali na tvrdou židli. Ihned věděl, kolik uhodilo.
Když mu do života vstoupila Jarča jako uragán do Tichomoří, ani ho nepřekvapilo, když si tuhle koroptvičku dal jako zákusek, že má občas na zadku modřiny. A stejně tak rychle poznal, že když už Jarčino řádění dosahuje vrcholu, stačí jí usměrnit řemenem a je zase jako ovečka. Kupodivu jim tahle metoda nijak nenarušila vřelé milostné vztahy a David se přestal bát, že když si Jarču sem tam přehne přes koleno, že mu zato přijdu vyrazit přední zuby.
V pátek míval v hospodě nacvaknuto. Slejzali se sem místní i přespolní, občas nebylo kam si sednout. Pivo teklo proudem, David kmital střídavě za pípou a střídavě na place, kde roznášel plné krýgle a tácky se štamprlaty. Jarča, která měla právě ten večer volno, za ním přišla, ale při takovémhle provozu musela počkat, až David všechny nacucané ochmelky vyháže z hospody a doufat, že jí během deseti minut neusne na hrudníku.
Večer se vlekl tentokrát šnečím tempem. Jarča seděla na svém vyhrazeném místě hned u pípy, sledovala cvrkot a okázale se nudila. David byl už zpocený až na zadku a ozdobný kokrháč na hlavě mu zplihle uvadal k jedné straně. Když se navíc do hospody vecpala další parta "pivních bratří", bylo mu jasné, že dnešní den bude obzvlášť dlouhý. On by sice nejraději ze všeho vykopal všechny ty žíznivé notoriky ven a udělal si s Jarčou večer podle jejich gusta, ale realita byla taková, že vytrvale nosil pivo a panáky. To ještě netušil že večer dopadne úplně jinak, než si při točení piva pomalu maloval.
Po dvou hodinách setrvalého čumění do blba a ucucávání zvětralé Coly se začala Jarča nudit. Domů se jí jít nechtělo, stejně by minimálně vyfasovala nějakou práci. Hospoda se sice maličko vyprázdnila, ale pořád tu zbývalo ještě dost ožralů, kteří se dolévali do maxima. David byl trochu podrážděný, když s ním chtěla prohodit pár slov, odbyl jí, ať počká, že neví, kde mu hlava stojí.
A aby toho nebylo málo, přisedli si k nejbližšímu stolu dva mladší frajeři ze sousední vesnice. Nejdřív se po hezké Jarče začali nenápadně ohlížet a pokukovat, nakonec si dodali odvahu a oslovili jí. Od seznámení nebylo daleko k pozvání na panáka, tykačka - ahoj, já jsem Peťan, ahoj, já jsem Jarča, ahoj, já jsem Dominik. David koukal jako Babinský, dával Jarče znamení, aby vzala zpátečku a uklidnila si hormony. Jarča mu dala na srozuměnou, že o nic nejde, loupla do sebe panáka jako zkušený alkáč a začala se chichotat nějakému vtipu, který s jistými obtížemi vyprávěl Dominik.
David začal zřetelně funět. Když si pak všiml, že Peťanova ručka šmátralka sem tam zajede Jarče tam, kde končí záda, měl se co držet, aby roztouženého Casanovu nevykopal ze dveří i s futrama. Naznačil místo toho Jarče, že se má na co těšit. Jarča si poklepala na čelo a pustila jeho výhrůžky k vodě, neboť se konečně začala dobře bavit. Což, jak se brzy ukázalo, byla zásadní chyba.
Bylo hodně po půlnoci, když konečně vypadli i poslední ožungři a napěněný David se otočil k Jarče:
"Tohle snad nebylo nutný, ne??"
Jarča, která v sobě měla asi čtyři panáky vodky, se na něho přiblbe zašklebila:
"A co jako?"
"Tobě přijde normální, že ti cizej chlápek šmatá na prdel a ty se tváříš, jako by se nechumelilo?"
houkl na ní David.
"Prosím tě, nebuď paranoidní....." nebrala Jarča pořád na vědomí, že je David už dost naštvaný.
"Někdo je paranoidní a někdo se chová jako coura" vmetl jí do očí David.
"Cos to řek...?? Co si vo sobě myslíš, ty nádivo.... já se nenechám urážet...." chrlila ze sebe našňupnutá Jaruna.
David už toho měl dost. Místo toho, aby si zalezli v klidu do pelechu a oddali se jeden druhému a David se mohl v pohodě vychrápat, je naštvaný, vytočený a Jarča místo toho, aby byla pokorná a hodná, ječí na něho jako hysterka..... Bouchly v něm saze. V první vteřině chtěl Jarče dát pár facek, ale neudělal to. Není přece žádný násilník a Jarča by si takové zacházení také určitě nenechala líbit a že by o tuhle potvoru potvornou přišel kvůli vlastní blbosti mu bylo proti srsti. Ale věděl moc dobře, že existuje spolehlivý prostředek, jak Jarču udržet na uzdě.
Než se milá Jaruna nadála, zvedl jí David v pase a hodil jí na postel. Jarča se ihned naježila a začala se z postele drápat ven. David si klidně stoupl k okraji postele a když se k němu Jarča přiblížila, stiskl jí jemně hlavu mezi stehny a uvěznil jí. Jarča začala vydávat dušené skřeky a zbytek těla se rozvlnil jako chobotnice. Pro Davida už nebyl téměř žádný problém jí při té akrobacii vysoukat z legín i kalhotek. Jarča pochopila, co se s ní právě děje a na vteřinu ztuhla. Pak sebou začala znovu škubat, ale osvobodit se nedokázala. Místo toho uslyšela zcela nezaměnitelný zvuk odepínaného řemene. Když si představila ten Davidův, silný, kožený řemen s cvoky, polil jí studený pot. Jestli dostane tímhle, tak to nepřežije. Začala zase vřískat. Ale David trpěl momentální hluchotou. Jarča ještě zaregistrovala, jak si David přeložil řemen v ruce a v ten okamžik jí ten nenáviděný nástroj přistál na zadku.
Jarča byla naprosto bezmocná. Řemen jí přistával na zadku znovu a znovu a každá rána se jí zakousla do kůže jako divoká šelma. Jarča mohla jen kopat nohama, snažit se uhýbat zadkem a řvát. Děsně to bolelo, Jarča rychle přišla na to, že výhrůžky typu - ty hnusnej hajzle, tímhle jsi u mně skončil - jsou naprosto neúčinné a David jí řeže řemenem jako žito dál. Neskutečně červený zadek se jí po každé další ráně zavlnil a bolest se stupňovala do nesnesitelna. Když už začala mít pocit, že se po dalším úderu počůrá a začala jednak na plné obrátky brečet a prosit Davida, aby jí už nechal, bití ustalo.
David jí položil svůj řemen na sešvihaný zadek a rozepl si kalhoty.
Pustil Jarče hlavu a jeho drahá nešťastná Jarča zabořila hlavu do polštáře a na celé kolo se rozvzlykala. Davida už vztek přešel. S bohorovným klidem k ní přistoupil zezadu, pohladil jí rudě žhnoucí prdelku a vylovil z poklopce penis, zbytnělý k prasknutí a nedočkavě pulzující. S naprostou samozřejmostí ho zanořil Jarče mezi stehna, kde si okamžitě našel cestu do jejího lůna a zatímco Jarča při každém přírazu zavyla bolestí, jak jí pánví narazil na bolavý zadek, David jí držel za boky a užíval si nezvyklou soulož.
Když se oběma vybouřily hormony, David vzal Jarču něžně do náruče, slíbal jí slzy z tváří a řekl jí:
"Víš, že jsi strašně krásná?"
Jarča se na něho nevěřícně podívala, vědoma si svého pomuchlaného vzhledu, rozmazaných líčidel, rozcuchaných vlasů, zpocená, uřvaná a seřezaná. Málem si znovu zaklepala na čelo, ale rozmyslela si to. Už jednou jí to gesto přivedlo do prekérní situace, nehodlala to riskovat ještě jednou.
"Já tě nenávidím.... ale příšerně tě miluju...... a tohle ti nezůstanu dlužná, to si buď jistej" zasténala.
David se zasmál a řekl:
"Klidně, pokud budeš mít pocit, že si to zasloužím....."
A dal jí pusu.
pokračování příště....
Proti jejich miliskování jsem ani já ani Josef nic neměli a dokonce nám ani nevadil Davidův poněkud excentrický zjev. Ostatně pankáču jeden čas nosil i Radek i Jirka, i když páni bratři si nelibovali v řádivých barvách a spokojili se s přírodním odstínem. David jako skalní fanoušek neslavně slavné Sparty nosil na své vypelichané kštici barvy klubu a jinak než v černém triku s lebkou a kožené ocvokované vestě jsem ho snad ještě neviděla. Navzdory svému příšernému zjevu byl David fajn kluk. Znala jsem ho ještě z dob, kdy s naším Jirkou chodili na základku a dlužno dodat, že David byl oproti Jirkovi hotový andílek. Téměř laskavá povaha mu zůstala, i když vyrostl, vyučil se, zmizel na pár let do ciziny, kde vydělal balík a vrátil se na rodnou hroudu, aby si zde mohl splnit svůj sen a otevřít si hospodu. Sen se stal skutečností a jeho "Násosna" začala svému majiteli vracet to, co do ní narval, k čemuž bohatou měrou přispívala i moje Melody Boys. Jarča s klukama chodila do hospody dřív, než směla pít a díky tomu byly u nás často ruční diskuze na toto téma a dokud jsem Davida přátelsky neupozornila, že naší madam bude 18 až za rok, naléval by jí vesele dál. Protože David znal mou prudkou letoru, dokud Jarče nevypršelo ultimátum, mohla si u něho vyprosit tak maximálně džus. Jejich vzájemné dohady a špičkování se časem začaly měnit v přátelství a od přátelství už nebylo daleko k prvnímu polibku a zjištění, že ten druhý není takový debil, jak si o něm celou dobu myslíme a že je to naopak bytost, bez které najednou nemůžeme být. Což se Jarče a Davidovi stalo.
David měl dokonce na rozjívenou Jarunu takový vliv, že přestala chodit do hospody zmalovaná jako plakát lidové tvořivosti, věčně zaříznuté pidi šortečky vyměnila za slušné oblečení a domů nepřicházela zlitá jako prase, ale sem tam lehce společensky unavená, což se dalo tolerovat.
Na druhou stranu nebylo radno Davida naštvat. Jeho holubičí povaha se pak okamžitě měnila v kondora, který svou oběť rozsápe na kousky a nametenou na lopatce vynese do smetí. Mnohokrát mi kluci s vydatnou gestikulací líčili, jak David tu a tam usměrnil některého z věčných ochmelků, kterým se pod vlivem alkoholu měnilo IQ v IÁ a jejich jedinou touhou je roznést hospodu na kopytech. To si pak David symbolicky povytáhl džíny, zdobené pořádným ocvokovaným řemenem a vynesl dotyčného ne v zubech, ale ve svých prackách jako lopaty před hospodu a tam mu názorně vysvětlil, jaký vztah má ke své milované hospodě a jaký vztah k ní bude mít inkriminovaný záškodník, načež dotyčný nemohl týden mezi lidi.
David samozřejmě velmi dobře věděl, jak to u nás chodí, občas se mu povedlo se k nám namotat ve chvíli, kdy některý z kluků úpěl pod trestající rukou mou nebo táty, jednou mu dokonce hrozilo, že si ho namažu na chleba spolu s ostatními hříšníky a měl co dělat, aby od nás vypadl se zdravou kůží. Proto pro něho byly tělesné tresty normální a nikdy se nepohoršoval, když k němu do hospody dorazil Jirka nebo Milan nebo ti ostatní a velmi opatrně si sedali na tvrdou židli. Ihned věděl, kolik uhodilo.
Když mu do života vstoupila Jarča jako uragán do Tichomoří, ani ho nepřekvapilo, když si tuhle koroptvičku dal jako zákusek, že má občas na zadku modřiny. A stejně tak rychle poznal, že když už Jarčino řádění dosahuje vrcholu, stačí jí usměrnit řemenem a je zase jako ovečka. Kupodivu jim tahle metoda nijak nenarušila vřelé milostné vztahy a David se přestal bát, že když si Jarču sem tam přehne přes koleno, že mu zato přijdu vyrazit přední zuby.
V pátek míval v hospodě nacvaknuto. Slejzali se sem místní i přespolní, občas nebylo kam si sednout. Pivo teklo proudem, David kmital střídavě za pípou a střídavě na place, kde roznášel plné krýgle a tácky se štamprlaty. Jarča, která měla právě ten večer volno, za ním přišla, ale při takovémhle provozu musela počkat, až David všechny nacucané ochmelky vyháže z hospody a doufat, že jí během deseti minut neusne na hrudníku.
Večer se vlekl tentokrát šnečím tempem. Jarča seděla na svém vyhrazeném místě hned u pípy, sledovala cvrkot a okázale se nudila. David byl už zpocený až na zadku a ozdobný kokrháč na hlavě mu zplihle uvadal k jedné straně. Když se navíc do hospody vecpala další parta "pivních bratří", bylo mu jasné, že dnešní den bude obzvlášť dlouhý. On by sice nejraději ze všeho vykopal všechny ty žíznivé notoriky ven a udělal si s Jarčou večer podle jejich gusta, ale realita byla taková, že vytrvale nosil pivo a panáky. To ještě netušil že večer dopadne úplně jinak, než si při točení piva pomalu maloval.
Po dvou hodinách setrvalého čumění do blba a ucucávání zvětralé Coly se začala Jarča nudit. Domů se jí jít nechtělo, stejně by minimálně vyfasovala nějakou práci. Hospoda se sice maličko vyprázdnila, ale pořád tu zbývalo ještě dost ožralů, kteří se dolévali do maxima. David byl trochu podrážděný, když s ním chtěla prohodit pár slov, odbyl jí, ať počká, že neví, kde mu hlava stojí.
A aby toho nebylo málo, přisedli si k nejbližšímu stolu dva mladší frajeři ze sousední vesnice. Nejdřív se po hezké Jarče začali nenápadně ohlížet a pokukovat, nakonec si dodali odvahu a oslovili jí. Od seznámení nebylo daleko k pozvání na panáka, tykačka - ahoj, já jsem Peťan, ahoj, já jsem Jarča, ahoj, já jsem Dominik. David koukal jako Babinský, dával Jarče znamení, aby vzala zpátečku a uklidnila si hormony. Jarča mu dala na srozuměnou, že o nic nejde, loupla do sebe panáka jako zkušený alkáč a začala se chichotat nějakému vtipu, který s jistými obtížemi vyprávěl Dominik.
David začal zřetelně funět. Když si pak všiml, že Peťanova ručka šmátralka sem tam zajede Jarče tam, kde končí záda, měl se co držet, aby roztouženého Casanovu nevykopal ze dveří i s futrama. Naznačil místo toho Jarče, že se má na co těšit. Jarča si poklepala na čelo a pustila jeho výhrůžky k vodě, neboť se konečně začala dobře bavit. Což, jak se brzy ukázalo, byla zásadní chyba.
Bylo hodně po půlnoci, když konečně vypadli i poslední ožungři a napěněný David se otočil k Jarče:
"Tohle snad nebylo nutný, ne??"
Jarča, která v sobě měla asi čtyři panáky vodky, se na něho přiblbe zašklebila:
"A co jako?"
"Tobě přijde normální, že ti cizej chlápek šmatá na prdel a ty se tváříš, jako by se nechumelilo?"
houkl na ní David.
"Prosím tě, nebuď paranoidní....." nebrala Jarča pořád na vědomí, že je David už dost naštvaný.
"Někdo je paranoidní a někdo se chová jako coura" vmetl jí do očí David.
"Cos to řek...?? Co si vo sobě myslíš, ty nádivo.... já se nenechám urážet...." chrlila ze sebe našňupnutá Jaruna.
David už toho měl dost. Místo toho, aby si zalezli v klidu do pelechu a oddali se jeden druhému a David se mohl v pohodě vychrápat, je naštvaný, vytočený a Jarča místo toho, aby byla pokorná a hodná, ječí na něho jako hysterka..... Bouchly v něm saze. V první vteřině chtěl Jarče dát pár facek, ale neudělal to. Není přece žádný násilník a Jarča by si takové zacházení také určitě nenechala líbit a že by o tuhle potvoru potvornou přišel kvůli vlastní blbosti mu bylo proti srsti. Ale věděl moc dobře, že existuje spolehlivý prostředek, jak Jarču udržet na uzdě.
Než se milá Jaruna nadála, zvedl jí David v pase a hodil jí na postel. Jarča se ihned naježila a začala se z postele drápat ven. David si klidně stoupl k okraji postele a když se k němu Jarča přiblížila, stiskl jí jemně hlavu mezi stehny a uvěznil jí. Jarča začala vydávat dušené skřeky a zbytek těla se rozvlnil jako chobotnice. Pro Davida už nebyl téměř žádný problém jí při té akrobacii vysoukat z legín i kalhotek. Jarča pochopila, co se s ní právě děje a na vteřinu ztuhla. Pak sebou začala znovu škubat, ale osvobodit se nedokázala. Místo toho uslyšela zcela nezaměnitelný zvuk odepínaného řemene. Když si představila ten Davidův, silný, kožený řemen s cvoky, polil jí studený pot. Jestli dostane tímhle, tak to nepřežije. Začala zase vřískat. Ale David trpěl momentální hluchotou. Jarča ještě zaregistrovala, jak si David přeložil řemen v ruce a v ten okamžik jí ten nenáviděný nástroj přistál na zadku.
Jarča byla naprosto bezmocná. Řemen jí přistával na zadku znovu a znovu a každá rána se jí zakousla do kůže jako divoká šelma. Jarča mohla jen kopat nohama, snažit se uhýbat zadkem a řvát. Děsně to bolelo, Jarča rychle přišla na to, že výhrůžky typu - ty hnusnej hajzle, tímhle jsi u mně skončil - jsou naprosto neúčinné a David jí řeže řemenem jako žito dál. Neskutečně červený zadek se jí po každé další ráně zavlnil a bolest se stupňovala do nesnesitelna. Když už začala mít pocit, že se po dalším úderu počůrá a začala jednak na plné obrátky brečet a prosit Davida, aby jí už nechal, bití ustalo.
David jí položil svůj řemen na sešvihaný zadek a rozepl si kalhoty.
Pustil Jarče hlavu a jeho drahá nešťastná Jarča zabořila hlavu do polštáře a na celé kolo se rozvzlykala. Davida už vztek přešel. S bohorovným klidem k ní přistoupil zezadu, pohladil jí rudě žhnoucí prdelku a vylovil z poklopce penis, zbytnělý k prasknutí a nedočkavě pulzující. S naprostou samozřejmostí ho zanořil Jarče mezi stehna, kde si okamžitě našel cestu do jejího lůna a zatímco Jarča při každém přírazu zavyla bolestí, jak jí pánví narazil na bolavý zadek, David jí držel za boky a užíval si nezvyklou soulož.
Když se oběma vybouřily hormony, David vzal Jarču něžně do náruče, slíbal jí slzy z tváří a řekl jí:
"Víš, že jsi strašně krásná?"
Jarča se na něho nevěřícně podívala, vědoma si svého pomuchlaného vzhledu, rozmazaných líčidel, rozcuchaných vlasů, zpocená, uřvaná a seřezaná. Málem si znovu zaklepala na čelo, ale rozmyslela si to. Už jednou jí to gesto přivedlo do prekérní situace, nehodlala to riskovat ještě jednou.
"Já tě nenávidím.... ale příšerně tě miluju...... a tohle ti nezůstanu dlužná, to si buď jistej" zasténala.
David se zasmál a řekl:
"Klidně, pokud budeš mít pocit, že si to zasloužím....."
A dal jí pusu.
pokračování příště....
Komentáře
Okomentovat