Epilog - a nebo ne?
Večer po celém dnu, který byl vyčerpávající, dramatický a bolestný, uspořádala Královna pro své věrné večeři. Princ s princeznou se omluvili, protože nebyli schopni sedět ani na polštářích a místo toho si nechali večeři přinést do komnaty. Za služebnými s podnosy utíkaly další, které nesly plátna a hojivé masti.
Královna seděla v čele stolu a služební před ní předkládali vybrané lahůdky. Artavazd seděl po její levici a bylo na něm vidět, že mu chutná. Královna se usmívala. Nevadilo jí, že její syn ani snacha nejsou přítomni. Zvláštně jí rozechvívala přítomnost drsného Arména a hlavou se jí táhly vzpomínky na doby dávno minulé, kdy byla mladou, lepou děvou a na přání svého otce, tehdejšího panovníka království, cestovala po cizích zemích, učila se dvorní etiketě, cizím jazykům, diplomacii a vojenské taktice. Setkávala se s předními představiteli zemí, ale také s obyčejným lidem, který ji mnohdy naučil více, než učenci a profesoři. Artavazda potkala v jeho domovině, když s tlupou svých "bratří" přepadl její kočár a chtěl jí oloupit. Její duchaplnost a ušlechtilost na něho tehdy zapůsobila do té míry, že nejen že Magdalénu neokradl a neublížil jí, ale setrval s ní mnoho hodin v rozhovoru, neboť královna ovládala jeho mateřštinu. Nechal se dokonce přesvědčit, aby svou sílu i odvahu využil smysluplněji, neboť cesta z lesů vedla pouze do žaláře a na šibenici.
Když se pak budoucí královna vracela přes Arménskou zemi zpět do své vlasti, donesla se k ní pověst o obávaném služebníkovi arménského krále, který mu sloužil svou silou i chladnokrevností, stal se katem a jeho pravice se obávali všichni lotříci široko daleko. I zatoužila ho ještě naposledy spatřit a přesvědčit se, že báchorka není pouhým výmyslem a že královský kat je tím, koho myslí.
Setkala se s Artavazdem a jejich setkání bylo upřímné a vášnivé. Artavazd Magdalénu položil do svého lože a byl tím, kdo jí zbavil pokladu nejcennějšího. Ale královna toho nikdy nelitovala. V jeho náručí se naučila, jak chutná milostné vzplanutí, jak opojné je milování dvou těl, jak přenádherné je splynutí duší a vzájemné dotyky.
Léta plynula a ona na svého divokého válečníka nezapomněla. A bylo jí dovoleno osudem, aby se znovu setkali, pravda za okolností nečekaných a zlých, které se však nakonec v dobro obrátily.
Královna zamyšleně okusovala kůstku a dívaje se na Artavazda, přeci jen ho neviděla. Její myšlenky bloudily znovu v chýši, kde Armén přebýval a kde byly zdi i podlaha pokryty kůžemi divoké zvěře a kde jí držel ve svém náručí jako křehký květ a sál z jejích rtů sladkou mízu jejího mládí.
Když se hostina počala chýlit ke konci, královna se s úsměvem omluvila a pokynuvše hodovníkům, aby se dál bavili i bez její přítomnosti, odešla do svých komnat. Tam kázala služebným, aby jí připravily horkou koupel a s chutí odložila těžké šaty a ponořila se do vonné lázně. Smysl jí opájely drahocenné byliny, které milovala, bledou pleť jí omývala horká voda a královna snila s otevřenýma očima. Přála si být zase tou mladou nezkušenou dívkou, která neví nic o milování, přála si cítit na svém těle pevné dotyky mužské dlaně a být zasvěcována do tajů lásky. Bylo tomu už dávno, kdy jí měl naposledy muž jako ženu a její tělo strádalo. Pomalu zavřela oči a dlaněmi se dotkla tváří. Konečky prstů jela po krku dolů ke klíční kosti až do hluboké úžlabiny mezi pevnými prsy. Obkroužila rukama těžká ňadra a letmo se dotkla bradavek, které jako na povel zbytněly a ztvrdly.
Královna tiše vzdychla a cítila, jak se jí zmocňuje chtíč.
Její prsty bloudily po těle od plných boků po břicho až se najednou dotkly lůna. Bylo to jako dotyk blesku. Královna otevřela oči ze strachu, jestli na ní neciví hloupé služky, ale byla úplně sama. Jen mihotavý odlesk loučí na stěnách rozhazoval po místnosti stíny a plnil vzduch smolnou vůní, smísenou s bylinným odérem.
Královna lehce rozevřela silná stehna a pohladila si jejich vnitřní stranu, kde byla kůže hebká a jemná. Lůno se jí prokrvovalo rozkoší, když si představila, jak do místnosti vchází Artavazd a nachází jí nahou a bezbrannou v koupeli. Jenže on nepřišel.
Ještě notnou chvíli setrvala Královna v pomalu chladnoucí vodě, až nakonec zavolala služebné, aby jí do sucha utřely, namazaly tělo růžovým olejem a mastí z lesních květů, učesaly jí a podaly noční šat.
Pak znovu osaměla. Nejprve zvažovala, že ulehne na lože, ale to se jí dnes obzvlášť zdálo studené a prázdné. Nedalo jí, aby nevzala ze skřipce jednu pochodeň a nevyšla do chodeb hradu. Procházela jen tak nazdařbůh, sama ani nevěděla, kam vlastně jde.
Minula komnaty prince a princezny, odkud se ozýval Veroničin nářek, jak jí služky a ranhojiči ošetřovaly zadek, potírali jí tělo hojivým odvarem, který nesnesitelně pálil v čerstvých ranách a museli jí přitom držet za ruce i nohy, aby při léčebné kůře držela.
Zabočila do postranních chodeb a uzřela na konci téměř ve věži plápolat světlo loučí. Těžké dubové dveře byly otevřeny a z nich se ozvalo šplouchání vody. Královnu posedla zvědavost.
Došla ke dveřím a nakoukla do nich. V tu chvíli jí zasáhl blesk. Uprostřed místnosti stál Artavazd a omýval si nahý hrudník vodou z vědra. Hlavu měl prostovlasou a na nohách jen krátké přiléhavé spodky. Hruď bronzově snědého obra byla mokrá a leskla se ve světle loučí, světlo ohně v krbu znásobovalo jeho mohutnost a svaly zřetelně vystupovaly v tuhých snopcích na pažích i na zádech.
Byl nádherně stavěný, jako by ho sochař uhnětl podle vzoru řeckých hrdinů a římských válečníků. Královna pozorovala každý jeho pohyb, kdy si oplachoval obličej i hlavu, voda mu stékala přes prsa i záda a smáčela pevný klenutý zadek, upnutý ve spodkách, zepředu se mu znatelně rýsovalo mužství a rozechvívalo Královnu až do špiček prstů. Vtom se Armén otočil a spatřil Královnu ve dveřích. Na vteřinu se zarazil, ale pak se usmál a došel k ní. Vzal jí jemně za ruku a vedl jí do místnosti, pranic se neohlížeje na její urozenost. Královna se ostatně nijak nebránila. Touha spatřit ho a být v jeho přítomnosti byla mocnější než ohledy na královský původ a povinnosti trůnu.
A Artavzd to vycítil. Snad z ní ta nenaplněná touha sálala horkým žárem, snad voněla ženskou vůní, která mužům bere dech a dodává sílu. Artavazd jí vzal do náruče a políbil na smyslná ústa, která o polibek žadonila němými výkřiky. Královně pranic nevadilo, že se k ní kat chová jako rovný k rovné, naopak byla ráda, že může dát přirozenosti volný průchod a nemusí se ukrývat za masku rozvážnosti a chladného uvažování. Louč se zaprskáním spadla na mokrou podlahu a zhasla. Místnost ozařovaly jen plameny z krbu, dávaly prostoru tajuplný nádech a sálaly horkem. Artavazd jí líbal na krk a Královna jej lačně nastavovala. Když jí s naprostou samozřejmostí položil na široké lůžko vystlané hebkou kožešinou, zůstala bez hnutí a jen sledovala, jak se k ní blíží. Nespěchal, blížil se pomalu a sledoval jí stejně, jako ona jeho. Rozuměli si beze slov. Artavazd stejně moc slov Královnina lidu neznal, ale bystře chápal, co mu říká. Královna naštěstí jeho řeč ovládala a mohla se s ním dorozumět. Teď však nebylo slov potřeba.
Královna ležela na kožešině na zádech a hruď se jí mocně dmula dechem. Artavazd vedle ní poklekl a začal pomalu rozvazovat tkanice na jejím ložním šatu. Tmavé šaty kontrastovaly s její bledou pletí a čím více její kůži statný Armén odhaloval, tím více se jí barvily líce do nachova. Artavazd pevně uchopil do svých obrovských dlaní její mohutná prsa a téměř celá je do nich schoval. Dotek mužské dlaně Královnu elektrizoval a po těle jí projelo slastné mravenčení. Ano, tak chutná opojná chuť neřesti. Kat se znovu sklonil a jeho plné rty nasály vysoko vztyčené bradavky vzrušené Královny a ty se setkaly s jeho jazykem. Královna zasykla rozkoší a podbřišek jí zavibroval. Chtěla ho, strašně moc ho chtěla. A Artavazd jí dal najevo, že jí poskytne útěchu, po které touží celou bytostí.
Tkanice jejího šatu povolovaly snad samy od sebe. To Artavazd, aniž by to Královna postřehla, uvolňoval tkanici a odhaloval všechna její tajemství, která nosila ukryta pod šaty. Jeho pevná ruka jí hladila ramena, pozvolna přešla na boky a stehna a Královna sténala v živočišné touze po spojení těl. Sama oddálila kolena a stehna od sebe a nabídla mu své ženství. Artavazd udělal něco, co v životě nezažila a co jí prohnulo tělo do oblouku. Jeho rty se dotkly Královnina lůna a jeho prsty vnikly jemně mezi ty dva růžové závoje a dráždily jí uvnitř. Královna zařičela a její prsty se zatnuly do kožešiny jako v křeči. Divoký třas jí rozezněl každý pór jejího těla. Artavazd zaměstnal jazyk v Královnině lůně a to, co se s ní v tu chvíli dělo, by se dalo popsat jako čiré šílenství a amok.
Nadzvedla se na loktech a sledovala jeho záda, jak se smyslně prohýbají a rozevírala stehna doširoka jako poslední běhna. V tu chvíli se kat narovnal a rozevřel vpředu kalhoty. Z nich vylovil zbytnělé mužství, které se zdálo být obrovské, tmavě rudé a cukající sebou. Královně se rozšířily oči při představě, že by měla něco takového pojmout. To jí musí roztrhat!
Pevně uchopil svůj pyj a nasadil ho Královně na krajíček lůna a zasouval ho dovnitř. Královna mocně smáčena svými šťávami, které jí bez ustání prýštily z útrob, pojmula Arménův pyj a obemkla ho okolo pasu nohama a nechala se nabodnout na jeho vztyčené kopí. Silné přírazy jí nenechaly na pochybách, že bude odměněna za své čekání a chtíč. Královna polykala slzy, které jí prýštily samovolně z očí. Ale nebyly to slzy nešťastné, i když cítila, jak jí kat svým pyjem drtí útroby a zažívala bolest z nekonečného spojení, přesto se mu nabízela znovu a znovu a přála si, aby jí plenil lůno a drtil prsa, aby ta bolestná a žhavá rozkoš nikdy neskončila.
Potom si jí kat nadhodil na kyčlích a pevně spojeni svými pohlavími si vyměnili polohy a Královna si Artavazda osedlala a divokou jízdou na jeho břiše se oddávala reji vášní a rozkoše. Místností se neslo sténání Královnino a mohutné oddechování Arména, který polohlasně mumlal:
"Ayo, Madalena, ayo..."
Vrchol se přiblížil nečekaně a bouřlivě a Královna ho prožila celou bytostí a každá částečka jejího těla se svíjela v orgasmu, jaký dosud nepoznala. Zbrocena potem a milostnými šťávami ovíjela se okolo katova těla a vpíjela se svými rty do jeho kůže. Byla nevýslovně šťastna. Unavená, ale spokojená. Už dlouho se necítila tak uvolněně, tak milovaně.
Její mysl byla zahlcena doznívající rozkoší a oči se na chvíli zakalily. Cítila, jak jí tělo ochabuje a zklížily se jí oči......
Konec.
Královna seděla v čele stolu a služební před ní předkládali vybrané lahůdky. Artavazd seděl po její levici a bylo na něm vidět, že mu chutná. Královna se usmívala. Nevadilo jí, že její syn ani snacha nejsou přítomni. Zvláštně jí rozechvívala přítomnost drsného Arména a hlavou se jí táhly vzpomínky na doby dávno minulé, kdy byla mladou, lepou děvou a na přání svého otce, tehdejšího panovníka království, cestovala po cizích zemích, učila se dvorní etiketě, cizím jazykům, diplomacii a vojenské taktice. Setkávala se s předními představiteli zemí, ale také s obyčejným lidem, který ji mnohdy naučil více, než učenci a profesoři. Artavazda potkala v jeho domovině, když s tlupou svých "bratří" přepadl její kočár a chtěl jí oloupit. Její duchaplnost a ušlechtilost na něho tehdy zapůsobila do té míry, že nejen že Magdalénu neokradl a neublížil jí, ale setrval s ní mnoho hodin v rozhovoru, neboť královna ovládala jeho mateřštinu. Nechal se dokonce přesvědčit, aby svou sílu i odvahu využil smysluplněji, neboť cesta z lesů vedla pouze do žaláře a na šibenici.
Když se pak budoucí královna vracela přes Arménskou zemi zpět do své vlasti, donesla se k ní pověst o obávaném služebníkovi arménského krále, který mu sloužil svou silou i chladnokrevností, stal se katem a jeho pravice se obávali všichni lotříci široko daleko. I zatoužila ho ještě naposledy spatřit a přesvědčit se, že báchorka není pouhým výmyslem a že královský kat je tím, koho myslí.
Setkala se s Artavazdem a jejich setkání bylo upřímné a vášnivé. Artavazd Magdalénu položil do svého lože a byl tím, kdo jí zbavil pokladu nejcennějšího. Ale královna toho nikdy nelitovala. V jeho náručí se naučila, jak chutná milostné vzplanutí, jak opojné je milování dvou těl, jak přenádherné je splynutí duší a vzájemné dotyky.
Léta plynula a ona na svého divokého válečníka nezapomněla. A bylo jí dovoleno osudem, aby se znovu setkali, pravda za okolností nečekaných a zlých, které se však nakonec v dobro obrátily.
Královna zamyšleně okusovala kůstku a dívaje se na Artavazda, přeci jen ho neviděla. Její myšlenky bloudily znovu v chýši, kde Armén přebýval a kde byly zdi i podlaha pokryty kůžemi divoké zvěře a kde jí držel ve svém náručí jako křehký květ a sál z jejích rtů sladkou mízu jejího mládí.
Když se hostina počala chýlit ke konci, královna se s úsměvem omluvila a pokynuvše hodovníkům, aby se dál bavili i bez její přítomnosti, odešla do svých komnat. Tam kázala služebným, aby jí připravily horkou koupel a s chutí odložila těžké šaty a ponořila se do vonné lázně. Smysl jí opájely drahocenné byliny, které milovala, bledou pleť jí omývala horká voda a královna snila s otevřenýma očima. Přála si být zase tou mladou nezkušenou dívkou, která neví nic o milování, přála si cítit na svém těle pevné dotyky mužské dlaně a být zasvěcována do tajů lásky. Bylo tomu už dávno, kdy jí měl naposledy muž jako ženu a její tělo strádalo. Pomalu zavřela oči a dlaněmi se dotkla tváří. Konečky prstů jela po krku dolů ke klíční kosti až do hluboké úžlabiny mezi pevnými prsy. Obkroužila rukama těžká ňadra a letmo se dotkla bradavek, které jako na povel zbytněly a ztvrdly.
Královna tiše vzdychla a cítila, jak se jí zmocňuje chtíč.
Její prsty bloudily po těle od plných boků po břicho až se najednou dotkly lůna. Bylo to jako dotyk blesku. Královna otevřela oči ze strachu, jestli na ní neciví hloupé služky, ale byla úplně sama. Jen mihotavý odlesk loučí na stěnách rozhazoval po místnosti stíny a plnil vzduch smolnou vůní, smísenou s bylinným odérem.
Královna lehce rozevřela silná stehna a pohladila si jejich vnitřní stranu, kde byla kůže hebká a jemná. Lůno se jí prokrvovalo rozkoší, když si představila, jak do místnosti vchází Artavazd a nachází jí nahou a bezbrannou v koupeli. Jenže on nepřišel.
Ještě notnou chvíli setrvala Královna v pomalu chladnoucí vodě, až nakonec zavolala služebné, aby jí do sucha utřely, namazaly tělo růžovým olejem a mastí z lesních květů, učesaly jí a podaly noční šat.
Pak znovu osaměla. Nejprve zvažovala, že ulehne na lože, ale to se jí dnes obzvlášť zdálo studené a prázdné. Nedalo jí, aby nevzala ze skřipce jednu pochodeň a nevyšla do chodeb hradu. Procházela jen tak nazdařbůh, sama ani nevěděla, kam vlastně jde.
Minula komnaty prince a princezny, odkud se ozýval Veroničin nářek, jak jí služky a ranhojiči ošetřovaly zadek, potírali jí tělo hojivým odvarem, který nesnesitelně pálil v čerstvých ranách a museli jí přitom držet za ruce i nohy, aby při léčebné kůře držela.
Zabočila do postranních chodeb a uzřela na konci téměř ve věži plápolat světlo loučí. Těžké dubové dveře byly otevřeny a z nich se ozvalo šplouchání vody. Královnu posedla zvědavost.
Došla ke dveřím a nakoukla do nich. V tu chvíli jí zasáhl blesk. Uprostřed místnosti stál Artavazd a omýval si nahý hrudník vodou z vědra. Hlavu měl prostovlasou a na nohách jen krátké přiléhavé spodky. Hruď bronzově snědého obra byla mokrá a leskla se ve světle loučí, světlo ohně v krbu znásobovalo jeho mohutnost a svaly zřetelně vystupovaly v tuhých snopcích na pažích i na zádech.
Byl nádherně stavěný, jako by ho sochař uhnětl podle vzoru řeckých hrdinů a římských válečníků. Královna pozorovala každý jeho pohyb, kdy si oplachoval obličej i hlavu, voda mu stékala přes prsa i záda a smáčela pevný klenutý zadek, upnutý ve spodkách, zepředu se mu znatelně rýsovalo mužství a rozechvívalo Královnu až do špiček prstů. Vtom se Armén otočil a spatřil Královnu ve dveřích. Na vteřinu se zarazil, ale pak se usmál a došel k ní. Vzal jí jemně za ruku a vedl jí do místnosti, pranic se neohlížeje na její urozenost. Královna se ostatně nijak nebránila. Touha spatřit ho a být v jeho přítomnosti byla mocnější než ohledy na královský původ a povinnosti trůnu.
A Artavzd to vycítil. Snad z ní ta nenaplněná touha sálala horkým žárem, snad voněla ženskou vůní, která mužům bere dech a dodává sílu. Artavazd jí vzal do náruče a políbil na smyslná ústa, která o polibek žadonila němými výkřiky. Královně pranic nevadilo, že se k ní kat chová jako rovný k rovné, naopak byla ráda, že může dát přirozenosti volný průchod a nemusí se ukrývat za masku rozvážnosti a chladného uvažování. Louč se zaprskáním spadla na mokrou podlahu a zhasla. Místnost ozařovaly jen plameny z krbu, dávaly prostoru tajuplný nádech a sálaly horkem. Artavazd jí líbal na krk a Královna jej lačně nastavovala. Když jí s naprostou samozřejmostí položil na široké lůžko vystlané hebkou kožešinou, zůstala bez hnutí a jen sledovala, jak se k ní blíží. Nespěchal, blížil se pomalu a sledoval jí stejně, jako ona jeho. Rozuměli si beze slov. Artavazd stejně moc slov Královnina lidu neznal, ale bystře chápal, co mu říká. Královna naštěstí jeho řeč ovládala a mohla se s ním dorozumět. Teď však nebylo slov potřeba.
Královna ležela na kožešině na zádech a hruď se jí mocně dmula dechem. Artavazd vedle ní poklekl a začal pomalu rozvazovat tkanice na jejím ložním šatu. Tmavé šaty kontrastovaly s její bledou pletí a čím více její kůži statný Armén odhaloval, tím více se jí barvily líce do nachova. Artavazd pevně uchopil do svých obrovských dlaní její mohutná prsa a téměř celá je do nich schoval. Dotek mužské dlaně Královnu elektrizoval a po těle jí projelo slastné mravenčení. Ano, tak chutná opojná chuť neřesti. Kat se znovu sklonil a jeho plné rty nasály vysoko vztyčené bradavky vzrušené Královny a ty se setkaly s jeho jazykem. Královna zasykla rozkoší a podbřišek jí zavibroval. Chtěla ho, strašně moc ho chtěla. A Artavazd jí dal najevo, že jí poskytne útěchu, po které touží celou bytostí.
Tkanice jejího šatu povolovaly snad samy od sebe. To Artavazd, aniž by to Královna postřehla, uvolňoval tkanici a odhaloval všechna její tajemství, která nosila ukryta pod šaty. Jeho pevná ruka jí hladila ramena, pozvolna přešla na boky a stehna a Královna sténala v živočišné touze po spojení těl. Sama oddálila kolena a stehna od sebe a nabídla mu své ženství. Artavazd udělal něco, co v životě nezažila a co jí prohnulo tělo do oblouku. Jeho rty se dotkly Královnina lůna a jeho prsty vnikly jemně mezi ty dva růžové závoje a dráždily jí uvnitř. Královna zařičela a její prsty se zatnuly do kožešiny jako v křeči. Divoký třas jí rozezněl každý pór jejího těla. Artavazd zaměstnal jazyk v Královnině lůně a to, co se s ní v tu chvíli dělo, by se dalo popsat jako čiré šílenství a amok.
Nadzvedla se na loktech a sledovala jeho záda, jak se smyslně prohýbají a rozevírala stehna doširoka jako poslední běhna. V tu chvíli se kat narovnal a rozevřel vpředu kalhoty. Z nich vylovil zbytnělé mužství, které se zdálo být obrovské, tmavě rudé a cukající sebou. Královně se rozšířily oči při představě, že by měla něco takového pojmout. To jí musí roztrhat!
Pevně uchopil svůj pyj a nasadil ho Královně na krajíček lůna a zasouval ho dovnitř. Královna mocně smáčena svými šťávami, které jí bez ustání prýštily z útrob, pojmula Arménův pyj a obemkla ho okolo pasu nohama a nechala se nabodnout na jeho vztyčené kopí. Silné přírazy jí nenechaly na pochybách, že bude odměněna za své čekání a chtíč. Královna polykala slzy, které jí prýštily samovolně z očí. Ale nebyly to slzy nešťastné, i když cítila, jak jí kat svým pyjem drtí útroby a zažívala bolest z nekonečného spojení, přesto se mu nabízela znovu a znovu a přála si, aby jí plenil lůno a drtil prsa, aby ta bolestná a žhavá rozkoš nikdy neskončila.
Potom si jí kat nadhodil na kyčlích a pevně spojeni svými pohlavími si vyměnili polohy a Královna si Artavazda osedlala a divokou jízdou na jeho břiše se oddávala reji vášní a rozkoše. Místností se neslo sténání Královnino a mohutné oddechování Arména, který polohlasně mumlal:
"Ayo, Madalena, ayo..."
Vrchol se přiblížil nečekaně a bouřlivě a Královna ho prožila celou bytostí a každá částečka jejího těla se svíjela v orgasmu, jaký dosud nepoznala. Zbrocena potem a milostnými šťávami ovíjela se okolo katova těla a vpíjela se svými rty do jeho kůže. Byla nevýslovně šťastna. Unavená, ale spokojená. Už dlouho se necítila tak uvolněně, tak milovaně.
Její mysl byla zahlcena doznívající rozkoší a oči se na chvíli zakalily. Cítila, jak jí tělo ochabuje a zklížily se jí oči......
Konec.
Komentáře
Okomentovat