Příběh sto sedmnáctý - Masopust

Tak jak se všude na vesnicích i ve městech lidé touží vrátit ke kořenům a obnovují různé tradice, i u nás na vesnici spolek místních opilců přišel s nápadem oprášit zapomenutou trachtaci masopustu a uspořádali nejen masopustní průvod, ale i sobotní zábavu v místním kulturáku.
Nechala jsem se ukecat, abych se zúčastnila zábavy, nakonec proč ne, tancovala jsem ráda a Josef byl výborný partner i na složitější taneční figury. Informace o zábavě se rozkřikly rychlostí blesku a už za dvě hodiny mi volaly tancechtivé nevěsty, jestli jim budu hlídat děti. S těžkým srdcem jsem odmítala jednu po druhé řkouc, že já jsem babička do větru a že se hodlám taktéž vyřádit ve víru tance.
Tereza nakonec vrazila Ondru ke své babičce, Veronika odvezla mrňata k rodičům a Monika dorůstajícím dcerám sepsala seznam zákazů a vysvětlila jim, co všechno se stane, pokud je najde opilé, zhulené nebo těhotné. Holky se tomu vesele zasmály a opět se ponořily do svých virtuálních světů na tabletech a mobilech.
Protože večerní taneční zábavě předcházel masopustní průvod s velkým množstvím masek a nezbytných ožungrů, kteří budou koukat, jak by se dosytosti zadarmo nažrali a vylili si řepy, šla jsem

 hned zadělat na masopustní šišky, Jirka vytáhl ze spíže své vyhlášené klobásky, Josef přichystal demižon slivovice a očekávali jsme příchod maškar. Ostatně nečekali jsme dlouho, ohlušující ryk, který se nesl od dolní strany vesnice nikoho nenechával na pochybách, že se účastníci masopustního reje vyznamenávají. Muzika vyhrávala z plna hrdla a když jsem vykoukli ven, uviděli jsme dlouhý průvod masek, v jejichž čele šel sám velký Masopust omotaný pestrobarevnými fábory, podpíraný usedlou dámou s knírkem, za nimi si to štrádoval párek medvědů hnědých doprovázených hastrmanem, kobyla s chrupem jako od Hitchcoka, smrťák s čarodějnicí a další a další...

Podarovali jsme maškary šiškami, klobásami i pálenkou, za což jsme obdrželi štůsek lístků na večerní tancovačku a když se ta banda nenažranců přesunula o dům dál, šli jsme se chystat na příjezd ratolestí a večer.
Když se po delší době celá moje rodina slezla zase pohromadě, měla jsem radost. V kuchyni se roztáhl stůl, kolem něhož zasedli všichni moji synečkové se svými partnerkami a já jim nakládala na talíře knedlíky, zalévala to litry guláše, poté přišly na řadu koblihy s marmeládou a pudinkovou pěnou, kafíčko, nezbytné cigáro na terase a pak velká okupace obou koupelen. Nikdy bych nevěřila, že naše koupelna je schopna pojmout najednou šest lidí.

Na tancovačku jsme dorazili tak akorát, abych stihla všem bez rozdílu podat erudované vysvětlení základů slušného chování, pití s Mírou i s mírou, nedělání ostudy zejména mně a tátovi, vystříhání se jakýchkoliv excesů, které považuji za společensky nepřijatelné, až mne Jarda odkormidloval k našemu stolu s spolu s bratry a všemi holkami zmizel v davu.
Po usazení na rezervovanou židli jsem se rozhlédla sálem a poněkud jsem znejistěla. Před pódiem se producíroval Fero ze sousední vesnice ( laskavý čtenář si jistě připomene tu trapnou napodobeninu Nicka Cartera z BackstreetBoys, která mi před lety pila krev jako málokdo), který už léty ztratil svůj glanc, z blond hára mu zbyly na hlavě štětiny jako ježkovi po tyfu, pod vypasovanou bundou se mu zřetelně rýsoval pivní mozol a nejisté pohyby pod taktovkou poloprázdného půllitru mne nenechávaly na pochybách, že je na nejlepší cestě k tomu, ustlat si někde mezi židlemi. Doufala jsem, že ne pod našimi.
Hudba pobízela k tanci už aspoň hodinu, Josef mne vytáčel v kole a stejně čile ředil hladinu krve ve svém alkoholovém řečišti, občas se okolo nás mihl Jirka s Terezou, omladina předváděla kreace, jako když mají ledvinovou koliku, dokonce i pár staříků vyvedlo na parket své stařenky.
Jak čas pokročil k půlnoci, staly se pohyby vláčnější, pohledy zakalenější, kroky nejisté, hlavy zduněné, těla hadrová a pivo už dávno neteklo proudem z pípy, ale většinou po stolech a po zemi. Už už jsem se nadechla, že pobídnu Josefa, aby pomalu dopil a měl se k odchodu do hajan, když se rozletěly dveře do sálu a jimi proplachtil Fero, ožralý jako carský důstojník. Rozplácl se uprostřed sálu, kde chvilku zůstal ležet na zemi a hrabal rukama i nohama jako bezmocný chrobák. Za ním se do sálu vřítil Pavel.
Já tedy vždycky tvrdím, že náš Pavel je medvídek mýval, panda a koala dohromady - prostě taková roztomilá hora vysoká necelých 190cm, která nikdy co mi paměť sahá nezvýšila hlas ( vyjma vřískotu při výprasku) a jeho pohyby bývaly úsporné a důstojné. Teď se podobal rozzuřenému tanku. Dusal po parketu, rudý v obličeji jako ruská vlajka, funěl a sápal se po Ferovi, který před ním couval a chránil si obličej. Vyjeveně jsme na Pavla s Josefem zírali a nebyli schopni slova. Naštěstí se vzápětí za Pavlem vynořil Jirka v tandemu s Vencou Poláčkem a ti Pavla odchytili a zpacifikovali.
Jakmile bylo nebezpečí zažehnáno, vyskočila jsem ze židle a hravě překřikla kapelu i všeobecný hlomoz:
"Co to mělo zase znamenat, vy bando nevycválaných vepřů?"
Pavel, ještě stále běsnící držen z jedné strany Jirkou a z té druhé Vencou, zakoulel očima jako propuštěný horník a odpověděl:
"Ten dobytek se nám pokusil přefiknout Martina!!"
"Coožee???" naladila jsem o oktávu výš.
Nečekajíc na vysvětlení, odrazila jsem se na svých jehlových podpatcích, povyskočila a střihla Ferovi dvě takové facky, že se mu hlava otočila o 180°. Fero znovu ztratil rovnováhu, zavrávoral a ustlal si v louži rozlitého piva. Okolostojící páry se začaly řehtat a Fero to raději vzal po čtyřech mezi nohama přítomných dam a pánů, jen aby se co nejrychleji ztratil z dosahu mého i mých synů.
Pak jsem si nechala převyprávět situaci, která byla víceméně humorná, ale kdyby Pavel nezakročil, mohla dopadnout nehezky.
Martin, který na tancování nebyl, ale šel si s námi poslechnout muziku, odešel na terasu si zakouřit. Jak tak stál opřený o zábradlí a dlouhé tmavé vlasy mu padaly po zádech skoro až k ledvinám, ucítil, jak mu zezadu někdo sáhl na zadek. Otočil se jako uštknutý hadem a pohlédl do roztlemeného obličeje nalitého Fera.
"Coopak tady dě-děláš tak sama, holčičko?"
snažil se Fero o konverzační tón.
"Já nejsem žádná holčička" zavrčel Martin svým basem, podstatně hlubším než hlasy ostatních kluků.
Fero to nezaregistroval.

"Neechceš si zatancovat?" dotíral Fero.
"Pokud ti nevadí, že jsem kluk..." pochopil Martin situaci.
Fero to vzal jako pokus o vytáčky, on prostě viděl půvabnou slečnu a nikdo na světě by ho nedokázal přesvědčit, že právě balí kluka. A rozhodl se jednat. Přitáhl si Martina k sobě a snažil se ho políbit. Martin jeho uslintaný manévr vykryl a pokusil se prchnout. To ale bylo vzhledem k proporcím jeho a Fera poněkud nerovný souboj.A tak zaječel, což uslyšel nedaleko stojící Pavel. Když identifikoval, že hlas patří malému bráchovi a rozpoznal, co se to na terase děje, zahodil nedokouřenou cigaretu do záhonu, dvěma skoky doběhl k terase, přehoupl se přes zábradlí a knokautoval toho prasáka ve chvíli, kdy chtěl sáhnout Martinovi do rozkroku.
Pochválila jsem Pavla, že zachránil Martinovu čest, poděkovala jsem Jirkovi i Vencovi, že nedovolili Pavlovi, aby Fera rozšlapal jako divoký slon, do úplně bílého Martina jsem nalila panáka vodky a zavelela k odchodu.
Pavel nabídl galantně tátovi rámě, neboť Josef, nadýchaje se čerstvého vzduchu začal šněrovat chodník, Jirka s Vencou se drželi okolo ramen a vyzpěvovali - Na tú svatú Katerinúúú-, Martin se mně chytl jako klíště a odmítal se pustit, dokud nebude bezpečně doma. Monika s Terezou a Veronikou uzavíraly houfec a drbaly garderoby místních krasavic.Nějak jsme v tom zmatku přehlédli, že nám chybí Milan a Jarča.
Dorazili jsme domů, kluci s manželkami se odebrali do svých pokojů a my s Josefem do ložnice. Nakoukla jsem do pokoje k Jardovi, který na zábavu nešel a raději hluchl u své aparatury a poslala ho spát, že už by mu to mohlo stačit.
Bylo až s podivem, že se tancovačka obešla bez většího extempore, újmy na zdraví a majetku. Ostatně, pokud se něco semlelo po našem odchodu mi bylo celkem šumák, protože moje ovečky houfně chrněly ve svých chlívcích.
Ráno mne probudil výstřel. Tedy, to jsem se domnívala, že ta rána, která zazněla celým domem, musela být aspoň z houfnice. Skutečnost byla, jako obvykle, úplně jiná a podstatně reálnější.
Když jsem seběhla rozcuchaná a naboso z ložnice a naklonila se přes zábradlí, abych viděla, co se děje v přízemí. Vchodové dveře byly rozražené dokořán a v nich, respektive na zemi se válel Milan, nacucaný jako štěně. Na hlavě měl namotanou barevnou girlandu třásní, která ještě včera visela nade dveřmi kulturáku. Jeho momentálně bezvládné tělo překračovala Jaruna, balancujíc na špičkách jako zvěd z kmene Siouxů, kupodivu i podobně hýřící barvami a za ruku vlekla jakési individum v kožené bundě, hustě posypané blyštivými flitry s vylepanou hlavou, ozdobenou krátkou pankáčou,
připomínající huronského válečníka.

Chvíli jsme přemýšlela, zda Sioux s Huronem zakopali válečnou sekeru a jdou si nahoru vykouřit kalumet míru nebo mi donesli Milana coby zajatce a chtějí se o něho spravedlivě rozdělit. Jelikož se Huron v tem okamžik zakousl Siouxovi do krku( později mi Jarča vysvětlila, že se líbali), pojala jsem podezření, že až ho sežere, pustí se do Milana a hodila jsem po něm svůj ozdobný pantoflíček. Bohužel jsem trefila Jarču, která vyjekla a Huron jí pustil.
Chvíli na mne oba civěli a vyholená hlava nakonec pozdravila a já ke svému neskonalému údivu poznala hospodského Davida. Jarča sice pozdravila taky, ale značně rozmrzele, protože jí bylo jasné, že teď už nebude žádný mírový kalumet, ale spíš válečný tanec. Milan se na zemi probral z deliria a vejral na nás jako tele na nová vrata, přičemž se snažil upamatovat, kde je a jak se sem dostal.
"Tak kdepak jsme byli?" otázala jsem se víceméně všech tři konverzačním tónem.
"My sme si to byli vyřídit s Ferem...." zazubil se na mne Milan.
Jarča ho nenápadně kopla do kotníku, aby byl proboha zticha. Milan to ovšem pojal jako útok na svou osobu, která neohroženě konala dobro a trestala zlo a ohnal se po Jaruně, čímž ztratil rovnováhu a upadl na nos. Podívala jsem na Jarču pořádně a nemohla jsem si nevšimnout škrábanců v jejím obličeji.
"Ty ses rvala taky?" ujistila jsem se.
"Hmm... taky" přiznala Jarča barvu.
David podotkl, že Fera nezabili, jen mu trochu poopravili fasádu a že Jarču odtrhl včas, než ho stihla stáhnout z kůže. Milan, díky silně koordinovaným pohybům nakonec moc škody nenadělal.
"A já abych asi šel, ne?" zeptal se David pro jistotu, jestli jeho setrvání pod naší střechou nebude mít fatální následky pro jeho tělesnou schránku.  Popřála jsem mu dobrou noc a Milanovi doporučila, aby se odebral nejdřív do koupelny a potom do postele, pokud nechce ještě nad ránem přijít k úrazu.
Jarča pochopila, že jí se moje benevolence netýká a čekala na ortel.
"Předpokládám, že z toho zase bude ostuda po celé vesnici. Nejen, že se všichni tvoji drazí bratři bez výjimky rvou jako koně prakticky s každým, kde se vyskytne v okruhu deseti kilometrů, ale teď už je v tom budeš napodobovat i ty. Krucinál Jaruno, kolik ti je? "
"Byl drzej a měl blbý kecy!" oznámila mi Jarča.
"Takže tys ho musela hnedka umravnit a nejlíp tím, že mu dáš do tlamy? Tak já ti zase pro změnu dám na zadek, aby ses vrátila do reality a uvědomila si, že mně fakt nebaví, když si na mně báby v konzumu ukazujou prstem!"
Sešla jsem dolů ze schodů a kývla na nezdárnou dceru prstem, aby přišla blíž. Jarča si povzdechla, ale šla. Odjakživa byla vzpurná, ale věděla, že když si to zaslouží, podvolí se nátlaku. Kluci oproti ní dělali cavyky, vykrucovali se, odmlouvali, lhali, slibovali hory i s horákama, dokonce se snižovali k prošení. Jarča prostě vždycky zvedla vzdorně bradu, ale nechala si nařezat a byl pokoj.
Došly jsem spolu do obýváku a já po cestě vzala na chodbě z toaletního stolku kartáč, oblíbený nástroj okamžitého trestu. V pokoji jsme si sedla na gauč a pokynula Jarče, aby nezdržovala a přehnula se mi přes nohy.

Jarča vyplnila můj příkaz a opřela se mi břichem o kolena.Téměř něžně jsem jí vysoukala minisukni do pasu a uzřela bílé kalhotky, které dávaly vyniknout oblé žensky tvarované prdelce. Dlouho jsem je nezkoumala, naopak jsem je sundala jejich majitelce do půli stehen a pleskla tu vyšpulenou zadničku rukou. Jarča měla krásně kulatý zadek a byla si toho dobře vědoma, že když jde a nakrucuje se v bocích, mužským se z toho pohledu vaří krev.
Vzala jsem do ruky kartáč a napřáhla se. Kartáč s mlasknutím přistál Jarče na zadku a zanechajíc za sebou velkou rudou stopu, donutil jí k zasyknutí. Nezůstalo ale zdaleka jen u jednoho - plácnutí i syčení.Plocha kartáče během krátké chvilky zbarvila Jarčin zadek do rudě žhnoucí masy, její oblé polokoule změnou barvy nabyly i na velkosti a Jarča střídavě skřípala zubama, střídavě naříkala.
Posléze jsem jí pustila a Jarča ještě asi minutu zůstala ležet na mých nohách a hlasitě oddechovala. pak se ztěžka zvedla, jakžtakž se oblékla a důstojně odešla do svého pokoje.
Když jsem já zavírala dveře do ložnice, rozhodnutá si ještě chvíli užít měkké peřiny, vrzly potichu domovní dveře a já koutkem oka zahlédla, jak Jarča pouští dovnitř Davida a ten jí slíbává slzy z tváří.
No, snad nebudou dělat kravál....

Asi po třech dnech jsme šly s Jarčou na poštu a potkaly na chodníku Fera. Jeho kvapný přechod na druhou stranu ulice mne nenechával na pochybách, že od naší rodiny je vskutku záhodno se držet co nejdál, protože všichni naši členové bez rozdílu proti němu něco mají.....

Pokračování příště....