příběh sto jedenáctý - Jak nám Fantomas málem zabil Jardu
Psát zde o tom, jak Jarda po odpolednách huntuje po kopcích a lesích svoje kolo a po nocích moje srdce a nervy, by bylo trapným nošením dříví do lesa a házení perel sviním. Takže se omezím jen na sdělení, že po každém výprasku, který jsem Jardovi uštědřila skrze milionkrát prokleté kolo, jsem se obávala další eskapády, kterou se svým velocipedem způsobí. A nikdy jsem se nemýlila....
Takový krásný předjarní den to byl, když se u nás nečekána, nezvána zjevila Karla. Naštěstí jen projížděla na služební cestu, ale neodpustila si, aby mi nevpadla do kuchyně jako velká voda, zrušila všechny moje pokusy o namítání, že na ní nemám čas, protože se mi v troubě peče maso a na stole kyne těsto na buchty, nechala si uvařit kávu, podstrčit zákusky od včerejška a uvelebila se na terase.
Když se k ní přilísal Fantomas, láskyplně se na něho vrhla, až nebohé psisko vykviklo a už kníkala:
"Bože, ten je zlatýý a jakou má skvělou barvu... a jak má upracované pacinky, miláček...."
čímž se mi nejspíš pokoušela naznačit, že bych se nad sebou měla vážně zamyslet, neboť Fantomas působí dojmem, že ho po nocích posílám na dvanáctky fárat do Karvinských dolů, aby vylepšil rodinný rozpočet. Podívala jsme se na ní všeříkajícím pohledem a v tu chvíli bych přísahala, že Fantomas, snažíc se dostat z jejího sevření, si zhnuseně odplivl.
Zatímco Karla drhla z Fantomase chlupy i s kůží a pes jí oplácel stejnou měrou, protože svou bohatou srst štědře rozséval po jejím tmavém kostýmku, silonkách a na střevíce aspoň slintal, já jsem se snažila vymyslet, jak odsud Karlu vypakuju dřív, než se mi vrátí moje horda zdivočelých paviánů ze školy a z práce. Josef sice už na mou drahou sestrou nevrhal vražedné pohledy jako v dobách našich společných začátků a i Karla znatelně ubrala plyn, ale přesto - proč dráždit hada bosou nohou, že jo....
Dřív, než jsem stihla domyslet, otevřela se vrata a dovnitř vešel Josef s Jirkou. Vraceli se z práce. Josef se pokusil vyloudit něco jako přívětivý úsměv, ale vyšel mu z toho jakýsi škleb. Jirka se ani nesnažil zakrýt, jak strašně moc rád tetu vidí. Fantomas se konečně vymanil z Karlina sevření, radostně poštěkal jako Josefa, tak Jirku a začal poskakovat okolo nich. Zahleděla jsme se na vteřinu ven ze vrat a ztuhla jsme jako gypsový trpaslík.
Z kopečka od rybníka sjížděl na kole Jarda. Samozřejmě jako blázen, jako ostatně vždycky. Vylepšil to navíc tím, že nedržel řidítka rukama, ale nohama. Vřítil se do vrat nejvyšší rychlostí, snaže se o efektivní vstup na scénu. No, povedlo se mu to, ale zcela jinak, než očekával.
Vrata Jardovi neumožnila široký výhled do dvora, takže neviděl ani Karlu, ani nás, ani nic jiného. Takže, když se zjevil na dvoře, Karla se vyděsila, zaječela a vyskočila ze židličky. To poplašilo Fantomase, který vyštěkl leknutím a uskočil. Bohužel tím směrem, kterým přijížděl Jarda.
Ve chvíli, kdy došlo k nevyhnutelné srážce, zavřela jsem oči a představila jsem si, že sedím uprostřed liduprázdné krajiny a kolem šumí voda a zpívají ptáci. Leč má představa byla násilně narušená nárazem, pádem a řevem.
Otevřela jsem oči a naskytlo se mi nevídané divadlo.Vyděšený Fantomas právě rychlostí geparda zahýbal na náves a jeho vysoké vytí " povím, povím, povím" dávalo všem na srozuměnou, jak strašná křivda se mu stala. Převržený stolek pod sebou drtil zbytky bábovky a hodobóžové hrnečky, kafe se vpíjelo částečně do ubrusu, částečně do macešek, Jardovo kolo skončilo namotané okolo statné borovice, jeho batoh se bimbal na předním zrcátku Karlina auta a majitel batohu a kola visel se strašným řevem na klandru, na němž Josef klepal koberce a nemohl dolů. Josef stál dál na prahu s jednou nohou nakročenou dovnitř a nevěřícně zíral na Jardu. Karla se držela za srdce a zjevně pracovala k infarktu. Jirka se svíjel na zemi jako moučný řev a vydával zvuky, jako když se dusí, přičemž mu od smíchu přeskakoval hlas.
Sečetla jsem v duchu škody na majetku i Jardově a Fantomasově duši, vyskočila jako raněná srna a popadla do ruky klepadlo na koberce, které tak náramně příhodně viselo hned vedle Jardovy hlavy.
Jarda spatřiv mé počínání, pokusil se slézt nebo aspoň spadnout a prchnout do bezpečí, ale nebylo mu dopřáno. Naopak, jsme mrzce využila jeho fatálního stavu a pustila se ho něho jako při velkém úklidu. Z Jardova zadku se hned při první ráně zvedl oblak prachu jako z fukaru, takže se Jarda rozkašlal, ale vzápětí jak ucítil bolest, vykašlal se na kašel a začal ječet. Pořádnými poctivými ranami jsem mu vyprášila kraťasy div jsem z nich neoklepala barvu a pak jsem k Jardovi přistoupila a kraťasy mu stáhla ke kolenům, spolu s nimi šly dolů i úsporné boxerky, načež do prostoru zasvítil červení Jardův zadek.
A teď teprve doznal, jak chutná bezmoc. Klepadlo mu přistálo na holé kůži a Jarda zoufale prosil o pomoc, Jednak ho to bolelo a jednak se bál, že spadne a natluče si ještě nos. Nové a nové štiplavé rány, které mu devastovaly zadek, však nenechávaly Jardu na pochybách, že za blbost se platí. osud ve finále rozhodl za něho a Jarda spadnul z klepadla jako shnilá hruška, rozmázl se na zemi a když jsme se k němu ohnula, že mu jich ještě pár přišiju, Jarda s trenýrkama na půl žerdi vyskočil ze země, zakopnul o kolo, zapíchnuté stále v kmeni borovice, předvedl nám dvojitý odpíchnutý vozembouch a spadl do pařeniště......
Zbytek dne strávil Jarda ve svém pokoji na posteli, od pasu dolů nahý a já jsme mu za pomoci Jarči vytahovala ze zadku střepy.Řezné rány jsme hojně skrápěly Septonexem a Jarda vydával zvuky jako eunuch, nasazujíc už na druhou oktávu.
Každou chvilku strčil někdo z kluků nebo sám Josef hlavu do pokoje a zcela nepokrytě se šklebili Jardově utrpení. Procesí ustalo teprve ve chvíli, kdy jsem jim oznámila, že kdo sem ještě vleze, je bez večeře a že hodlám dělat plněné žampiony s bramborovou kaší a domácí čalamádou. Poslední, kdo k Jardovi vlezl do pokoje, byl Fantomas, který mu na znamení, že už se na něho nezlobí, olízl ruku a nechal se podrbat za ušima.
pokračování příště....
Takový krásný předjarní den to byl, když se u nás nečekána, nezvána zjevila Karla. Naštěstí jen projížděla na služební cestu, ale neodpustila si, aby mi nevpadla do kuchyně jako velká voda, zrušila všechny moje pokusy o namítání, že na ní nemám čas, protože se mi v troubě peče maso a na stole kyne těsto na buchty, nechala si uvařit kávu, podstrčit zákusky od včerejška a uvelebila se na terase.
Když se k ní přilísal Fantomas, láskyplně se na něho vrhla, až nebohé psisko vykviklo a už kníkala:
"Bože, ten je zlatýý a jakou má skvělou barvu... a jak má upracované pacinky, miláček...."
čímž se mi nejspíš pokoušela naznačit, že bych se nad sebou měla vážně zamyslet, neboť Fantomas působí dojmem, že ho po nocích posílám na dvanáctky fárat do Karvinských dolů, aby vylepšil rodinný rozpočet. Podívala jsme se na ní všeříkajícím pohledem a v tu chvíli bych přísahala, že Fantomas, snažíc se dostat z jejího sevření, si zhnuseně odplivl.
Zatímco Karla drhla z Fantomase chlupy i s kůží a pes jí oplácel stejnou měrou, protože svou bohatou srst štědře rozséval po jejím tmavém kostýmku, silonkách a na střevíce aspoň slintal, já jsem se snažila vymyslet, jak odsud Karlu vypakuju dřív, než se mi vrátí moje horda zdivočelých paviánů ze školy a z práce. Josef sice už na mou drahou sestrou nevrhal vražedné pohledy jako v dobách našich společných začátků a i Karla znatelně ubrala plyn, ale přesto - proč dráždit hada bosou nohou, že jo....
Dřív, než jsem stihla domyslet, otevřela se vrata a dovnitř vešel Josef s Jirkou. Vraceli se z práce. Josef se pokusil vyloudit něco jako přívětivý úsměv, ale vyšel mu z toho jakýsi škleb. Jirka se ani nesnažil zakrýt, jak strašně moc rád tetu vidí. Fantomas se konečně vymanil z Karlina sevření, radostně poštěkal jako Josefa, tak Jirku a začal poskakovat okolo nich. Zahleděla jsme se na vteřinu ven ze vrat a ztuhla jsme jako gypsový trpaslík.
Z kopečka od rybníka sjížděl na kole Jarda. Samozřejmě jako blázen, jako ostatně vždycky. Vylepšil to navíc tím, že nedržel řidítka rukama, ale nohama. Vřítil se do vrat nejvyšší rychlostí, snaže se o efektivní vstup na scénu. No, povedlo se mu to, ale zcela jinak, než očekával.
Vrata Jardovi neumožnila široký výhled do dvora, takže neviděl ani Karlu, ani nás, ani nic jiného. Takže, když se zjevil na dvoře, Karla se vyděsila, zaječela a vyskočila ze židličky. To poplašilo Fantomase, který vyštěkl leknutím a uskočil. Bohužel tím směrem, kterým přijížděl Jarda.
Ve chvíli, kdy došlo k nevyhnutelné srážce, zavřela jsem oči a představila jsem si, že sedím uprostřed liduprázdné krajiny a kolem šumí voda a zpívají ptáci. Leč má představa byla násilně narušená nárazem, pádem a řevem.
Otevřela jsem oči a naskytlo se mi nevídané divadlo.Vyděšený Fantomas právě rychlostí geparda zahýbal na náves a jeho vysoké vytí " povím, povím, povím" dávalo všem na srozuměnou, jak strašná křivda se mu stala. Převržený stolek pod sebou drtil zbytky bábovky a hodobóžové hrnečky, kafe se vpíjelo částečně do ubrusu, částečně do macešek, Jardovo kolo skončilo namotané okolo statné borovice, jeho batoh se bimbal na předním zrcátku Karlina auta a majitel batohu a kola visel se strašným řevem na klandru, na němž Josef klepal koberce a nemohl dolů. Josef stál dál na prahu s jednou nohou nakročenou dovnitř a nevěřícně zíral na Jardu. Karla se držela za srdce a zjevně pracovala k infarktu. Jirka se svíjel na zemi jako moučný řev a vydával zvuky, jako když se dusí, přičemž mu od smíchu přeskakoval hlas.
Sečetla jsem v duchu škody na majetku i Jardově a Fantomasově duši, vyskočila jako raněná srna a popadla do ruky klepadlo na koberce, které tak náramně příhodně viselo hned vedle Jardovy hlavy.
Jarda spatřiv mé počínání, pokusil se slézt nebo aspoň spadnout a prchnout do bezpečí, ale nebylo mu dopřáno. Naopak, jsme mrzce využila jeho fatálního stavu a pustila se ho něho jako při velkém úklidu. Z Jardova zadku se hned při první ráně zvedl oblak prachu jako z fukaru, takže se Jarda rozkašlal, ale vzápětí jak ucítil bolest, vykašlal se na kašel a začal ječet. Pořádnými poctivými ranami jsem mu vyprášila kraťasy div jsem z nich neoklepala barvu a pak jsem k Jardovi přistoupila a kraťasy mu stáhla ke kolenům, spolu s nimi šly dolů i úsporné boxerky, načež do prostoru zasvítil červení Jardův zadek.
A teď teprve doznal, jak chutná bezmoc. Klepadlo mu přistálo na holé kůži a Jarda zoufale prosil o pomoc, Jednak ho to bolelo a jednak se bál, že spadne a natluče si ještě nos. Nové a nové štiplavé rány, které mu devastovaly zadek, však nenechávaly Jardu na pochybách, že za blbost se platí. osud ve finále rozhodl za něho a Jarda spadnul z klepadla jako shnilá hruška, rozmázl se na zemi a když jsme se k němu ohnula, že mu jich ještě pár přišiju, Jarda s trenýrkama na půl žerdi vyskočil ze země, zakopnul o kolo, zapíchnuté stále v kmeni borovice, předvedl nám dvojitý odpíchnutý vozembouch a spadl do pařeniště......
Zbytek dne strávil Jarda ve svém pokoji na posteli, od pasu dolů nahý a já jsme mu za pomoci Jarči vytahovala ze zadku střepy.Řezné rány jsme hojně skrápěly Septonexem a Jarda vydával zvuky jako eunuch, nasazujíc už na druhou oktávu.
Každou chvilku strčil někdo z kluků nebo sám Josef hlavu do pokoje a zcela nepokrytě se šklebili Jardově utrpení. Procesí ustalo teprve ve chvíli, kdy jsem jim oznámila, že kdo sem ještě vleze, je bez večeře a že hodlám dělat plněné žampiony s bramborovou kaší a domácí čalamádou. Poslední, kdo k Jardovi vlezl do pokoje, byl Fantomas, který mu na znamení, že už se na něho nezlobí, olízl ruku a nechal se podrbat za ušima.
pokračování příště....
Komentáře
Okomentovat