Příběh sto desátý- Mýdlová anabáze
Když Milanovi odešla jeho dlouholetá sekretářka do důchodu, Milan si poněkud oddechl. Hlavně proto, že se nemusel bát podívat se té přísné paní do očí, když se ho ptala, proč neudělal to a ono a nemusel mít strach, že na něho zase vtáhne dřevěné pravítko a zlinkuje mu zadek.Co mu ale brzy začalo chybět, byla její preciznost, loajalita a kvalita vykonané práce.
Místo ní po čase přijmul mladou dámu s výborným doporučením od svého známého a brzy zjistil, že ten dobrák se slečny Mikoláškové nejspíš velmi rád zbavil. Slečna chodila do práce jako do kavárny. Uvařila sice sobě i Milanovi kafíčko a donesla zákusky, ale pak si celé dopoledne lakovala drůbky ( pro městské lidi -takto se označují mimojiné drůbeží pařátky), hihňala se do telefonu a sem tam něco naklovala do počítače. Milan z ní brzy kvetl. Na stole se mu hromadila nevyřízená pošta, lejstra žadonila o zařazení, poznámky sténaly o přepsání, ale Alička neměla čas, musela nutně sdělovat svým hojným přítelkyním, že šéf je fešák, že si koupila perskou kočku, objevila v módním časopisu úúúžasnýý topík a venku je opravdu hic, takže odpoledne půjde na plovárnu.
V tu chvíli vletěl do kanceláře Milan, brunátný ve tváři a seknul na stůl štosem papírů:
"Co jste mi to zase dala?? Tohle jsou podklady pro zasedání rozhodčí rady?? Víte vůbec, co to je rozhodčí rada?"
Alička se na svého šéfa roztomile podívala, broukla na kohosi v telefonu - počkej prosím tě - a zamávala řasami. Milan se zhluboka nadechl a řekl:
"Milá slečno, laskavě se ihned zvedněte a jděte mi najít ty podklady. Potom místo telefonování budete věnovat svůj čas třídění dokumentů, zapisování a ukládání, protože za to vás platím. A doporučuju vám, abyste v co nejkratší době vše uvedla do naprostého pořádku, protože jinak nejen že vás vyhodím, ale dostanete na cestu takové doporučení, že vás nevezmou ani do sámošky za pult. Je vám to jasné?"
Alička otevřela pusu, pak začala lapat po dechu jako kapr na suchu a vyvalila oči. Co si to ten osel dovoluje? Chtít po ní práci? A ještě hned?
Milan dokonce došel tak daleko, že jí rázně vypnul telefon a uložil ho k sobě do šuplíku.
"Po pracovní době " řekl jí, když začala mávat rukama na znamení nesouhlasu.
Dohlédl na to, aby našla zmíněné dokumenty a s objemným fasciklem pod paží jí na rozloučenou mezi dveřmi připomněl:
"Až se vrátím, bude tu uklizený stůl a vy budete pilně pracovat, rozumíme si?"
Vrátil se za tři hodiny, vyšťavený jako vždy, když musel dlouho mluvit a ještě déle poslouchat. Tyhle komise a referáty o stavu horního toku Oděsy a politické situaci v Kambodži ho připravovaly o duševní rovnováhu a tak se těšil, že přijde do kanclu, shodí sako, kravatu zmuchlá do kapsy, dá nohy na stůl a nechá si přinést horkou kávu a jeden z těch báječných šlehačkových věnečků, co pečou naproti v cukrárně.
Jaké bylo jeho překvapení, když otevřel dveře a snesla se na něho sprška papírů. V kanceláři sněžilo. Doslova. Slečna Alička stála vysoko na štaflích u skříně se šanony a zpola nešťastně, zpola pobaveně se dívala jak se jí desky rozpadly v rukách a všechny papíry se snášely v ladných spirálách k zemi. Milan by v tu chvíli přísahal, že se náramně dobře baví.
V Milanovi bouchly saze. Stáhl nejprve slečnu Aličku ze štaflí, pak jí přehnul přes koleno, vysoukal jí úzkou sukni k pasu a jal se jí vyplácet plochou dlaně přes šťavnatou prdelku. Slečna Alička ihned začala pištět a ječet, kopala nožkama, mávala rukama, celkově působila dojmem, že chce vzlétnout. Ale nepodařilo se jí to.
Milan jí držel pevně a dával jí co proto.
Co čert nechtěl, dveře se otevřely a v nich se nečekána nezvána objevila Veronika. Byla ve městě u zubaře na preventivní prohlídce a protože byla pochválena, jak o své zoubky pečuje, rozhodla se, že svého muže překvapí a vytáhne ho na oběd. Překvapení se konalo a dokonce pro obě strany.
Veronice se naskytl pohled na červeně pulzující dívčí zadničku, prudce kopající nohy, letící střevíček, který jí zasáhl do ramene a Milanova záda s napřaženou rukou, která opětovně dopadala na Aliččinu prdelku.
Milan, který zaregistroval vrznutí dveří, se otočil a zkameněl. Na prahu stála jeho zákonitá manželka s rukama v bok a tvářila se jako bůh Pomsty.
"Co to má znamenat?? Takhle si představuješ svou práci? Já ti chci udělat radost a jít s tebou na oběd a ty tu zatím opečováváš tuhle čúzu? Koukej se oblíknout, rajdo jedna a nesváděj mi tu mýho mužskýho, nebo dostaneš takových pár facek, že vezmeš další o futra!! A ty počkej, prasáku zatracený, tohle si spolu vyřídíme, to buď ubezpečený!! Nejdřív se srovnám s touhle poběhlicí a potom......
Co udělá Veronika dále se už osazenstvo nedozvědělo.
Zatímco Veronika ve dveřích běsnila a svolávala na přítomné hromy blesky, Milan Aličku pustil, narovnal se, došel k umyvadlu, vzal do ruky levandulové mýdlo a strčil ho své ženě do otevřené pusy, z níž se bez nadechnutí řinuly kletby. Veronika vytřeštila oči a zvedla ruce,a by se odporné věci ve své puse zbavila.
Milan se na ní přísně podíval a řekl:
"Opovaž se!"
Veronika zůstala jako solný sloup. Uposlechla, Milanův tón hlasu jí dal jasně na srozuměnou, že tady přestává všechny legrace a že to nebude ona, kdo bude trestat.
"Kleknout do kouta!" přikázal Milan a Veronika poslechla. Nechtěla si ho pohněvat víc než už byl.
Klečela v koutě s mýdlem v puse , fuj to vůbec nebylo dobré, cítila na jazyku hnusně navoněnou pachuť glycerinu a přemýšlela, jestli bude také bita nebo se Milan spokojí jen s tímto trestem. Když pootočila hlavu, Milan usedla na židli a znovu si přehýbal neposlušnou slečnu sekretářku přes kolena. Tentokrát ale už byla zbavena sukánky, ležela na Milanových nohách a ten jí zrovna svlékal úsporné kalhotečky. Pak stejně jako kdysi vytáhl z šuplete pravítko, ale tentokrát to nebyl on, kdo musel nastavit zadek k přísnému potrestání.
Sotva poprvé Alička ucítila na svém zadečku dřevěné pravítko, vypjala se do oblouku a hlasitě zanaříkala.
"Dostanete pětadvacet na holou za vaši neposlušnost, mimochodem to samé čeká tebe, miláčku" otočil se na Veroniku, " a pak si obě kleknete vedle sebe a budete se kát.A nechci slyšet nic jiného než počítání!"
Obě mladé dámy se vzrůstajícím strachem vyslechly rozsudek a obě začaly o překot slibovat poslušnost, ale Milana neobměkčily.
Nejprve dostala svůj díl Alička. Milan nedbal jejího řevu, která vyluzovala a soustředil se jen na to, aby správně počítala. Když jí vyslovení číslovky v provopočátku nešlo z pusy, pleskl jí pravítkem po mušličce, kterou tak nestydatě ukazovala a Alička vřeštící jako parní píšťala počítala vzorně jako hodinová kukačka.
Veronika si maně sahala rukama na zadničku a bála se jako nikdy. Když Milan skončil s výpraskem Aličky a poslal jí kleknout na gauč, poslušně k němu Veronika přišla a sama si rozepnula kalhoty a přehnula se Milanovi přes nohy. Milan ocenil to smířlivé gesto, ale přesto jí výprask neodpustil.
"Musíš být bita, lásko, už jsi zase překročila meze slušnosti. Věřím ale, že sis svou chybu uvědomila a že budeš zase vzorná a milá..." řekl jí láskyplně a Veronika překotně kývala hlavou na znamení souhlasu.
Když jí Milan svlékal kalhotky, cítila v podbřišku jemné mrazení a přála si, aby už měla tu potupu za sebou a Milan jí pomiloval hned po výprasku.Nic v tu chvíli nedbala na naříkající sekretářku, která si hladila seřezanou prdelku a usedavě plakala. Pak jí na zadek dopadla první rána pravítkem a Veronika vytřeštila oči, otevřela pusu, takže mýdlo vypadlo na podlahu, vyvřískla a ruka jí vystřelila k té dlouhé pulzující rudé stopě, co se jí objevila na kůži. Bolelo to jako ještě nikdy nic jiného. Milan několik vteřin počkal, ale když se nedočkal vyřčení čísla, potrestal jí stejně jako Aličku a citelně jí pleskl pravítkem přes mušličku. Veronika vyjekla a v očích jí zastudily slzy. Protože však stále neudělala to, co měla, dostala druhou a ta zaštípala tak prudce, že sebou Veronika škubla a rozplakala se. Teprve pak si uvědomila, co má dělat a začala vzorně počítat. Milan využil celou plochu její krásně rostlé zadničky a seřezal jí do ruda, mířící každou ránu o několik milimetrů od té předcházející. Veronika sebou škubala, žadonila o slitování, slzy se jí řinuly proudem po tvářích, ale musela si vytrpět celý trest stejně jako Alička.
Pak obě svorně klečely na gauči a jen kradmo si prohlížely své řezané prdelky, zatímco Milan sebral ze země mýdlo, uklidil ho k umyvadlu a pak se založenýma rukama a spokojeným úsměvem ve tváři pozoroval obě potrestané dívky. Alička stále prolévala slzy a Veronika prskala mýdlo, které jí ani trochu nechutnalo.
A řeknu vám, že to byl pohled pro bohy....
pokračování příště...
Místo ní po čase přijmul mladou dámu s výborným doporučením od svého známého a brzy zjistil, že ten dobrák se slečny Mikoláškové nejspíš velmi rád zbavil. Slečna chodila do práce jako do kavárny. Uvařila sice sobě i Milanovi kafíčko a donesla zákusky, ale pak si celé dopoledne lakovala drůbky ( pro městské lidi -takto se označují mimojiné drůbeží pařátky), hihňala se do telefonu a sem tam něco naklovala do počítače. Milan z ní brzy kvetl. Na stole se mu hromadila nevyřízená pošta, lejstra žadonila o zařazení, poznámky sténaly o přepsání, ale Alička neměla čas, musela nutně sdělovat svým hojným přítelkyním, že šéf je fešák, že si koupila perskou kočku, objevila v módním časopisu úúúžasnýý topík a venku je opravdu hic, takže odpoledne půjde na plovárnu.
V tu chvíli vletěl do kanceláře Milan, brunátný ve tváři a seknul na stůl štosem papírů:
"Co jste mi to zase dala?? Tohle jsou podklady pro zasedání rozhodčí rady?? Víte vůbec, co to je rozhodčí rada?"
Alička se na svého šéfa roztomile podívala, broukla na kohosi v telefonu - počkej prosím tě - a zamávala řasami. Milan se zhluboka nadechl a řekl:
"Milá slečno, laskavě se ihned zvedněte a jděte mi najít ty podklady. Potom místo telefonování budete věnovat svůj čas třídění dokumentů, zapisování a ukládání, protože za to vás platím. A doporučuju vám, abyste v co nejkratší době vše uvedla do naprostého pořádku, protože jinak nejen že vás vyhodím, ale dostanete na cestu takové doporučení, že vás nevezmou ani do sámošky za pult. Je vám to jasné?"
Alička otevřela pusu, pak začala lapat po dechu jako kapr na suchu a vyvalila oči. Co si to ten osel dovoluje? Chtít po ní práci? A ještě hned?
Milan dokonce došel tak daleko, že jí rázně vypnul telefon a uložil ho k sobě do šuplíku.
"Po pracovní době " řekl jí, když začala mávat rukama na znamení nesouhlasu.
Dohlédl na to, aby našla zmíněné dokumenty a s objemným fasciklem pod paží jí na rozloučenou mezi dveřmi připomněl:
"Až se vrátím, bude tu uklizený stůl a vy budete pilně pracovat, rozumíme si?"
Vrátil se za tři hodiny, vyšťavený jako vždy, když musel dlouho mluvit a ještě déle poslouchat. Tyhle komise a referáty o stavu horního toku Oděsy a politické situaci v Kambodži ho připravovaly o duševní rovnováhu a tak se těšil, že přijde do kanclu, shodí sako, kravatu zmuchlá do kapsy, dá nohy na stůl a nechá si přinést horkou kávu a jeden z těch báječných šlehačkových věnečků, co pečou naproti v cukrárně.
Jaké bylo jeho překvapení, když otevřel dveře a snesla se na něho sprška papírů. V kanceláři sněžilo. Doslova. Slečna Alička stála vysoko na štaflích u skříně se šanony a zpola nešťastně, zpola pobaveně se dívala jak se jí desky rozpadly v rukách a všechny papíry se snášely v ladných spirálách k zemi. Milan by v tu chvíli přísahal, že se náramně dobře baví.
V Milanovi bouchly saze. Stáhl nejprve slečnu Aličku ze štaflí, pak jí přehnul přes koleno, vysoukal jí úzkou sukni k pasu a jal se jí vyplácet plochou dlaně přes šťavnatou prdelku. Slečna Alička ihned začala pištět a ječet, kopala nožkama, mávala rukama, celkově působila dojmem, že chce vzlétnout. Ale nepodařilo se jí to.
Milan jí držel pevně a dával jí co proto.
Co čert nechtěl, dveře se otevřely a v nich se nečekána nezvána objevila Veronika. Byla ve městě u zubaře na preventivní prohlídce a protože byla pochválena, jak o své zoubky pečuje, rozhodla se, že svého muže překvapí a vytáhne ho na oběd. Překvapení se konalo a dokonce pro obě strany.
Veronice se naskytl pohled na červeně pulzující dívčí zadničku, prudce kopající nohy, letící střevíček, který jí zasáhl do ramene a Milanova záda s napřaženou rukou, která opětovně dopadala na Aliččinu prdelku.
Milan, který zaregistroval vrznutí dveří, se otočil a zkameněl. Na prahu stála jeho zákonitá manželka s rukama v bok a tvářila se jako bůh Pomsty.
"Co to má znamenat?? Takhle si představuješ svou práci? Já ti chci udělat radost a jít s tebou na oběd a ty tu zatím opečováváš tuhle čúzu? Koukej se oblíknout, rajdo jedna a nesváděj mi tu mýho mužskýho, nebo dostaneš takových pár facek, že vezmeš další o futra!! A ty počkej, prasáku zatracený, tohle si spolu vyřídíme, to buď ubezpečený!! Nejdřív se srovnám s touhle poběhlicí a potom......
Co udělá Veronika dále se už osazenstvo nedozvědělo.
Zatímco Veronika ve dveřích běsnila a svolávala na přítomné hromy blesky, Milan Aličku pustil, narovnal se, došel k umyvadlu, vzal do ruky levandulové mýdlo a strčil ho své ženě do otevřené pusy, z níž se bez nadechnutí řinuly kletby. Veronika vytřeštila oči a zvedla ruce,a by se odporné věci ve své puse zbavila.
Milan se na ní přísně podíval a řekl:
"Opovaž se!"
Veronika zůstala jako solný sloup. Uposlechla, Milanův tón hlasu jí dal jasně na srozuměnou, že tady přestává všechny legrace a že to nebude ona, kdo bude trestat.
"Kleknout do kouta!" přikázal Milan a Veronika poslechla. Nechtěla si ho pohněvat víc než už byl.
Klečela v koutě s mýdlem v puse , fuj to vůbec nebylo dobré, cítila na jazyku hnusně navoněnou pachuť glycerinu a přemýšlela, jestli bude také bita nebo se Milan spokojí jen s tímto trestem. Když pootočila hlavu, Milan usedla na židli a znovu si přehýbal neposlušnou slečnu sekretářku přes kolena. Tentokrát ale už byla zbavena sukánky, ležela na Milanových nohách a ten jí zrovna svlékal úsporné kalhotečky. Pak stejně jako kdysi vytáhl z šuplete pravítko, ale tentokrát to nebyl on, kdo musel nastavit zadek k přísnému potrestání.
Sotva poprvé Alička ucítila na svém zadečku dřevěné pravítko, vypjala se do oblouku a hlasitě zanaříkala.
"Dostanete pětadvacet na holou za vaši neposlušnost, mimochodem to samé čeká tebe, miláčku" otočil se na Veroniku, " a pak si obě kleknete vedle sebe a budete se kát.A nechci slyšet nic jiného než počítání!"
Obě mladé dámy se vzrůstajícím strachem vyslechly rozsudek a obě začaly o překot slibovat poslušnost, ale Milana neobměkčily.
Nejprve dostala svůj díl Alička. Milan nedbal jejího řevu, která vyluzovala a soustředil se jen na to, aby správně počítala. Když jí vyslovení číslovky v provopočátku nešlo z pusy, pleskl jí pravítkem po mušličce, kterou tak nestydatě ukazovala a Alička vřeštící jako parní píšťala počítala vzorně jako hodinová kukačka.
Veronika si maně sahala rukama na zadničku a bála se jako nikdy. Když Milan skončil s výpraskem Aličky a poslal jí kleknout na gauč, poslušně k němu Veronika přišla a sama si rozepnula kalhoty a přehnula se Milanovi přes nohy. Milan ocenil to smířlivé gesto, ale přesto jí výprask neodpustil.
"Musíš být bita, lásko, už jsi zase překročila meze slušnosti. Věřím ale, že sis svou chybu uvědomila a že budeš zase vzorná a milá..." řekl jí láskyplně a Veronika překotně kývala hlavou na znamení souhlasu.
Když jí Milan svlékal kalhotky, cítila v podbřišku jemné mrazení a přála si, aby už měla tu potupu za sebou a Milan jí pomiloval hned po výprasku.Nic v tu chvíli nedbala na naříkající sekretářku, která si hladila seřezanou prdelku a usedavě plakala. Pak jí na zadek dopadla první rána pravítkem a Veronika vytřeštila oči, otevřela pusu, takže mýdlo vypadlo na podlahu, vyvřískla a ruka jí vystřelila k té dlouhé pulzující rudé stopě, co se jí objevila na kůži. Bolelo to jako ještě nikdy nic jiného. Milan několik vteřin počkal, ale když se nedočkal vyřčení čísla, potrestal jí stejně jako Aličku a citelně jí pleskl pravítkem přes mušličku. Veronika vyjekla a v očích jí zastudily slzy. Protože však stále neudělala to, co měla, dostala druhou a ta zaštípala tak prudce, že sebou Veronika škubla a rozplakala se. Teprve pak si uvědomila, co má dělat a začala vzorně počítat. Milan využil celou plochu její krásně rostlé zadničky a seřezal jí do ruda, mířící každou ránu o několik milimetrů od té předcházející. Veronika sebou škubala, žadonila o slitování, slzy se jí řinuly proudem po tvářích, ale musela si vytrpět celý trest stejně jako Alička.
Pak obě svorně klečely na gauči a jen kradmo si prohlížely své řezané prdelky, zatímco Milan sebral ze země mýdlo, uklidil ho k umyvadlu a pak se založenýma rukama a spokojeným úsměvem ve tváři pozoroval obě potrestané dívky. Alička stále prolévala slzy a Veronika prskala mýdlo, které jí ani trochu nechutnalo.
A řeknu vám, že to byl pohled pro bohy....
pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat