Příběh sto šestý - vánoce jsou za dveřmi, otevři jim Ježíšku

Vánoce na krku a já nemám ale lautr nic připraveného.....
Tak tahle věta mne jednoho brzkého rána vyhnala z postele ještě za tmy. Prošla jsem ztichlým domem, kde moje početná rodina spala spánkem nespravedlivých a ze zvyku sbírala po cestě Jardovy svršky, Jarčiny sponky, Radkovy součástky a Josefovy pivní lahve. Usadila jsem se v kuchyni u našeho velikého stolu, vytáhla bichli receptů, které jsem sbírala už od dívčích let a zalistovala na recepty na vánoční cukroví. Vyzbrojená pak tužkou a nezbytným hrnkem kafe sepsala jsem si všechno, co budu chtít rodině předhodit na Štědrý den k obědu, večeři, ke kafi a k výslužce a sama jsem se zděsila, když jsem si spočítala, že abych to stihla, měla jsem začít péci zhruba na začátku školního roku. No tohle sama v životě nedám! Ale co kdyby.....
Co kdybych zavolala Veronice a Monice a udělaly si cukrářskou anabázi pod jednou střechou? Tereza se určitě ráda přidá, zvlášť když si nebude muset svinit ve své kuchyni a Jarča, pokud nebude mít službu samozřejmě také přiloží ruku k dílu. Do pytle, to by si už taky Radek nemohl pořídit nějakou křepeličku?? Ale to ne, místo toho za sebou nechává stádo čubek, které na svých cestách po Evropě obšťastňuje a vsadím se, že ani jedna z nich neví, jak správně upéci vanilkové rohlíčky.

Do kuchyně vešla rozcuchaná a zívající Jarča a když spatřila moje sebrané spisy, protočila oči a jen se suše optala, na kdy že si má vzít dovolenou. Nakonec jsme se domluvily, že taková stříbrná neděle by byla ideální, protože ve dvou s to lépe táhne, ve třech se dá hrát i mariáš a kdy nás bude pět, stihneme uvařit, napéci a ještě ohlídat naše drahé polovičky, aby neškodily a dělaly uloženou práci k naší spokojenosti.
Že maminka míní a její rodina mění je vám asi jasné už teď...

Stříbrná neděle nastoupila svou vládu a do našeho domu vtrhlo tornádo. To přijel Milan s Veronikou a dětmi. Ve dveřích se srazili s Jardou a Radkem, kteří byli hned zrána vytaženi hrubě z vyhřátých postelí a vyhnáni do krámu pro zapomenuté mandle, hořké kakao a kondenzované mléko, Martin, který u nás měl zažít první opravdové vánoce, sbíral v kurníku vejce a krmil králíky, Josef štípal dřevo a zatápěl v kamnech, Jirka měl pod kůlnou rozložené nože a zabíjel vykrmené brojlery, v čemž mu činorodě pomáhal Ondrášek, zatímco náš dámský kvintet měl v kuchyni roztahanou mouku, cukr a formičky, Tereza na vále hňácala těsto na linecké kytičky, Jarča mlela v robotu ořechy, já poskakovala okolo plotny, vařila oběd sestávající z dršťkové polévky, svíčkové omáčky a karlovarských knedlíků, Monika už vytahovala z trouby první košíčky a Veronika hodila Milanovi na hlavu svůj kabát, opásala se zástěrou a během chvíle už míchala krém do košíčků. Milan se tedy přesunul do obýváku, kde rychle zabavil děti pohádkou v televizi a šel si s Pavlem ven zakouřit.
Od vrat vyletěla sněhová koule a rozprskla se Milanovi o hlavu. Druhá trefila Pavla. To se páni bratři vraceli z nákupu. Milan palbu opětoval tak dlouho, dokud jedna koule nedoplachtila do otevřeného kuchyňského okna a nepřistála v kokoskách. Zařvaly jsme všechny kompletně, jak jsme se lekly. Jarča se spálila o horký plech, Monika si málem uřízla kus prstu. Otevřela jsem okno dokořán a zahulákala do prostoru:
"Potřebujete dostat další práci??"
"Néé" ozvalo se unisono ze zahrady.

Mžikem jsem všem našim mužským přeorganizovala práci, takže Jirka dostal k ruce Radka ( kterému krev nevadí), Josef Pavla ( má nejvíc síly a nejvíc unese), Milan s Jardou byli vysláni k hajnému, aby přivezli slíbený stromeček a Martina jsem vyhnala na půdu, aby snesl dolů všechny krabice s ozdobami.
V kuchyni se finišovalo, na stolku pod oknem se zdárně vršily krabice s hotovým cukrovím, domem se mísila libá vůně vanilky, čokolády a divokého koření, všude vládl zvládnutelný chaos, když v tom se rozrazily dveře do kuchyně a vletělo do nich cosi chlupatého velikosti menšího ledního medvěda, kapala z toho voda, zanechávalo to za sebou špinavé ťápoty, skákalo to a nadšeně štěkalo. Za tou nestvůrou vpadl do kuchyně Jarda v tandemu s Milanem a zcela marně ječeli-fuj je to, nech toho, mazej ven.... Na odlovení šíleného zvířete se mžikem podílela celá mužská část naší rodiny a co nestihl zničit čokl, dokonali oni.

Tereza křičela a sotva okolo ní proběhl její zákonitý manžel, máchla po něm rukou, čímž ztratila rovnováhu a spadla mi do kytek.Jirka nevědíc, zad má dřív lovit psa nebo Terezu z květináčů, vyřešil to po svém a rozřehtal se jako kůň, čímž poskytl psovi důvod k dalšímu bezuzdému veselí, takže se radostně postavil na zadní a opřel se škytajícímu Jirkovi o prsa a snažil se mu olíznout obličej. To vyvedlo Jirku z rovnováhy a jak šátral za sebou, aby nahmatal pevný bod, trefil se rovnou do plata vajec.

Tereza důstojně vstala z kytek, natřásla jim okvětní lístky a chytla Jirku za límec. Pak si ho naráz přehnula přes koleno a jala se do něho bušit otevřenou dlaní, až z něho skořápky lítaly na všechny strany.Jirka se dal do vřískání a jak okolo sebe kopal nohama, trefil očumujícího Milana pod koleno, ten se protočil jako káča, chytil se nejdříve za nohu, potom za plech se sněhovýma pusinkama, které mířily do trouby, kecl si do nich a ještě stihl z pusy vypustit výraz, který není možné publikovat ani po 22. hodině.
Veronika se narovnala, oprášila si zamoučněné ruce o pevná stehna a popadla Milana za ucho. Se slovy:
"Kolikrát ti mám říkat, že nebudeš sprostě nadávat!" napodobila Terezu, sáhla do šuplete pro vařečku a během mžiku už Milanovi nakládala na zadek nadílku v podobě pořádného výprasku.

Jarda se snažil zdekovat z kuchyně ihned poté, co byl bit Jirka, ale co čert nechtěl, ve dveřích bylo obsazeno Pavlem a Martinem, které přilákaly zvuky, linoucí se z úst jejich bratrů a taktéž šťastně štěkající pes si ho vybral jako skvělého parťáka na další kolo hry, zkrátka dopadlo to tak, že Jarda se válel pod stolem, na prsou mu seděl pes a snažil se mu olíznout obličej a to všechno se snoubilo s moukou, která se tiše jako sníh snášela na všechno okolo. Zpoza stolu ho vytáhla Jarča, přetáhla ho utěrkou po hlavě, čímž docílila efektu moučného tornáda a za bratrova nesouhlasného pokřikování, že on za nic nemůže, zmydlila ho stejně zuřivě jako Tereza a Veronika. Marně Jarda křičel, že za toho psa nemůže, že se k nim přidal po cestě.

Pavel na nic nečekal a ozlomkrk se hnal ven, aby unikl exekuci. To neměl dělat, protože psovi se to zalíbilo a štěkajíc jako polnice, hnal se za ním, shazujíc po cestě všechno, co nebylo přimontováno ke zdi a podlaze. Monika praštila s formičkami o zem, vytáhla z dřezu špinavou vařečku a rozšířila řady trestajících žen. Pavel byl odchycen u domovních dveří a jeho bolestné vytí přecházelo do stále vyšších tónin.
Martin to vzal ven otevřeným oknem. Moc si nepomohl, skočil přímo do náruče tátovi, který pranic se nestarající o to, co doma vyvádíme, dál poklidně štípal dřevo. Teď měl co dělat, aby zabrzdil sekyrku a nezasekl jí místo do polínka Martinovi do zad. Takže sotva mu nejmladší syn dopadl do náruče, vyměnil sekyrku za laťku, zaklesl nohu o špalek, Martina si položil napříč a seřezal ho, až Martin řval jako podsvinče.

Završil to Radek, který odložil na botník lavor se zabitými kuřaty a dal se do pronásledování psa, který vesele lítal po zahradě a po domě, při jednom z těch koleček skočil po lavoru, vytáhl jeden z našich potencionálních obědů a unášel ho neznámo kam, zatímco ostatní sirotečci se rozkutáleli po chodbě a hlavně po koberci Zavyla jsem jako raněný šakal při představě, že budu muset ten koberec čistit znova a skočila po Radkovi. Naplácala jsme mu na holou rovnou a nic nedbala na jeho protesty, že on za nic nemůže.

Oběd se odehrával v ponuré náladě. Já spolu s holkama jsme zahlížely na kluky jako hasačerti, kluci popotahovali a poposedávali na židlích podle toho, jak moc je pálil čerstvě sesekaný zadek, v kuchyni bylo všechno vzhůru nohama ( cukroví kupodivu přečkalo bez úhony) a když jsem pak všem rozdala hrnky plné horké voňavé kávy, oznámila jsem, že dokud kluci neuklidí kuchyň do alabastrova, nehnou se z domu i kdyby tu měli přespat a společně s Jarčou a nevěstami jsme se šly podívat ven, kde Josef stavěl novou boudu.

Jo a od té doby máme psa.....

pokračování příště...