příběh sto třetí - hororový večer
Milan a Veronika se jednoho dne rozhodli, že si udělají volný večer každý na svou pěst. Veronika odvezla obě děti ke své matce a když se vrátila domů, Milan už byl ustrojený a právě si po telefonu domlouval s kolegou z práce, že ho vyzvedne a společnou půjdou do bowlingového klubu. Veronika měla zase připravené setkání s kamarádkami ze střední, s nimiž se už dlouho neviděla a měly v plánu navštívit vinný sklípek, kde hrála muzika.
Oba manželé se pak v předsíni rozloučili a vyrazili do města každý jiným směrem.
Milan se v klubu sešel nejen s kolegou, ale natrefil zde i pár dalších známých, z nichž někteří byli jeho dobří klienti a ihned ho zvali na drink. Večer se tak vyvíjel velmi slibně, Milan se ale přesto kontroloval v množství vypitého alkoholu, znajíc dobře těžká rána opilcova, kdy se mu obracel žaludek naruby jako rukavice, třeštila mu hlava, podlamovaly se mu slabostí nohy a nejraději by byl, kdyby ho někdo tiše zavraždil a zkrátil mu tak utrpení. Nicméně zde to zatím nehrozilo, ačkoliv drinky se množily geometrickou řadou, na stole a na baru jim hbitý pikolík neustále podstrkoval nějaké laskominy a tak Milan spořádal nakládaný hermelín, pikantní klobásky, famózní chuťovky se šunkovou pěnou a olivami na špičce, solené oříšky, chipsy s wasabi křenem, zapékané paštičky s kaviárem, kyselé okurčičky s feferonkami a sýrové trojhránky, hustě sypané mákem. Jeho mlsný jazýček neodolal ničemu, co mu bylo předkládáno a když všechny ty dobroty splachoval dalším a dalším nektarem ze sudů Johnyho Wolkera, cítil se jako v ráji.
Veronika na tom byla obdobně. Na stole jim trůnil džbánek Tokaje, házející po stěnách zlatavé odlesky, dívky okolo mlsaly ovoce nakrájené na tenounké plátečky a skrápěné medovou zálivkou, k tomu přikusovaly plátky veky s šunkou a sýrem a navzájem si předčítaly z jídelního lístku další dobroty, které se zakrátko ocitnou na jejich talířích. Veronika si pochutnala na lososovém steaku s fantastickou zálivkou z koprové remulády, nechala si dolít víno a zaposlouchala se do ryčného čardáše, který hudebníci spustili pro tancechtivé páry.
Bylo už skoro k ránu, když se přežraný a alkoholem zmožený Milan vypotácel ven a namířil si to domů. Jelikož dorazil jako první, ani nezamykal, hodil bundu na opěradlo židle v kuchyni, kalhoty zaparkoval v koupelně na vaně, košile se blíže seznámila s podlahou v ložnici a Milan padl po nose do peřin jen ve spodním prádle a okamžitě usnul.
I Veronika se spolu s kamarádkami začala chystat k odchodu, zvláště když se rozhlédly po lokále a uznaly, že číšníci už vůči hostům hrají jasnou přesilovku. Zvedly se od stolu s mnohonásobným loučením a ujišťováním se o skvělém večeru, který bude nutno co nejdříve zopakovat se hrnuly k východu. Veronika se ještě v poslední chvíli obrátila nazpět pro cigarety, které zapomněla na stole.
Vtom zhaslo světlo a ve dveřích se ozval zvuk klíče, který zamykal. Veronika rychle po hmatu prošátrala stůl, našla cigarety v loužičce od vína, takže skoro nepoužitelné a utíkala ke dveřím. Ale ty byly neprodyšně zamčené. Okamžitě vytáhla z kabelky mobil a šťavnatě zaklela, když zjistila,že ve sklepení lokálu není žádný signál. Pokusila se aspoň napsat zprávu jedné z kamarádek, netušíc, že jmenovaná se tou dobou už oddává úplně jinému programu se svým manželem.
Veronika se pokoušela bušit do dveří, hledat únikovou cestu, ale vše bylo marné. Obklopovala jí téměř neproniknutelná tma a ticho. Nakonec si sedla na nejbližší lavici, svítíc si mobilem dopila víno, které po nich zůstalo na stole a pak jí zmohla únava a ona usnula s hlavou položenou na pažích.
Milan se probudil ráno brzy, neodkladná touha ho hnala na onu místnůstku, kde vrátil to, co včera zblajznul.
Když se vrátil do ložnice, překvapeně zamžikal při pohledu na netknutou část Veroničiny postele. Ano, mohlo se stát, že přespala u některé z kamarádek, ale vzhledem k tomu, že mu nenapsala ani sms, přišlo mu to divné. Snažil se jí dovolat, ale telefon byl nedostupný. Znajíc číslo na jednu spolužačku, po dlouhé době jí vzbudil a pátral po své manželce. Spolužačka ho poslala nezdvořile do míst, kde ještě nikdo nebyl, ale nakonec si dala říci a obvolala zbylé dívky. Po Veronice jakoby se zem slehla. Milan si představil všechny možné alternativy jejího zmizení od zcela prozaického strávení noci v nemocnici nebo na záchytce až po zcela bizarní představy o únosu arabskými šejky a hned začal přemýšlet, jestli budou chtít výkupné a zda má kontaktovat jednotku rychlého nasazení.
Nakonec s těžkým srdcem zavolal na policii.
Spolu s třemi příslušníky se pokusil zrekonstruovat její pohyb během večera a noci až posléze někoho napadlo zajet se do inkriminovaného sklípku podívat. Otrávený majitel, kterého vytáhli z postele, jim sklípek odemkl a ke svému neskonalému úžasu uviděl Veroniku, jak sladce spí na lavici pod oknem. Probuzení pak bylo hodno scéně z filmu, neboť Veronika, spatřivše policisty, vrhla se jim okolo krku a zasypala je polibky za záchranu života.
Vzhledem k úsměvnosti celého případu se rozhodli policisté Veroniku odvézt domů a předat do rukou manžela bez sáhodlouhého sepisování protokolu, usadili jí jako královnu do auta a přivezli až před dům.
Veronika vykráčela ven a doufala, že všechny drbny v ulici slídí za záclonkami a mohou puknout vzteky, že přijela v doprovodu dvou opravdových fešáků v uniformě a že se jí oba div neklaní.
Milan, když otevřela dveře a blahosklonně se s policajty rozloučila, jí pak nešetrně vtáhl dovnitř a vynadal jí:
"Pekne vítam dámička, už si sa ráčila vrátiť? Bavila si sa, hádam celú noc, všakže?? Nehanbíš sa? Policajtov pre teba posílať, aby ťa eskortovali domov ako nejakú bosorku? Čo si o nás pomyslia súsedia?"
Veronika, která vešla dovnitř s úsměvem na líci, že to tak dobře dopadlo, zůstala naráz jako opařená. Tak on místo toho, aby běhal po městě, byl strachy o ní šílený a rval si vlasy, že se mu ztratila, si klidně dřepí doma a nechá za sebe makat policajty.
"To je vidět, jak mne máš rád" rozkřikla se na něho,
"já trnu strachy celou noc zamčená ve sklepě ( o sladkém pětihodinovém spánku mezi sklenkami s vínem a zbytky dobrot na talířích taktně pomlčela), bojím se, tma jako v pytli, mohl mne tam někdo přepadnout, okrást, znásilnit, podříznout a tebe zajímá jen jediné - že dělám ostudu před sousedy? Víš, co mi mohou všichni sousedi?? "
Milan zbrunátněl. Kdyby Veronika přišla domů roztřesená, kajícná a pokorná, padla mu s pláčem do náruče a žalovala na hloupou shodu událostí, byl by jí to beze zbytku odpustil. Takhle ale zařval jen:
"Neser ma, Veronika, lebo sa neznám!! Já som ten, kdo sa triasol obavami o teba a ty budeš vystrájat?"
Veronika se začala nadechovat k další slovní přestřelce, ale Milan jí nedal prostor. Naopak jí připravil i o ten hmatatelný, když jí chytil do náruče a pokusil se jí přehnout přes koleno. Veronika ale rozhodně nehodlala dát svou kůži lacino, v divokém zmatku, jak se mu snažila vykroutit z náruče, oba upadli na zem, jenže vespod byla Veronika. Milan si jí přiklekl, sevřel to pružné tělo mezi koleny, jednou rukou jí přitlačil hlavu k podlaze a druhou z ní rval úzké legíny. Do přítmí předsíně zasvítila Veroničina nahá prdelka a její majitelka dušeně vřeštěla do koberce na podlaze, zvlášť, když jí na zadeček dopadla Milanova rázná ruka a zanechala přesně uprostřed výrazný otisk jeho dlaně. Milan si ovšem zdaleka nechtěl otloukat ruku. V návalu zlosti hmátl za sebe k botníku, kde ležela velká dřevěná lžíce na boty a přetáhl Veroniku přes prdelku, jen to zasvištělo. Veronika ihned vystřelila hlavou nahoru a vydala ze sebe takové zvířeci zavytí, až z toho málem popadaly kytky na okně. Přes celou zadničku se jí táhl dlouhý rudý šlinc a Veronika ječela bez nádechu jako smyslů zbavená. Milan se vzápětí rozpřáhl znovu a lžíce přistála jeho manželce na prdelce znovu, tentokrát těsně pod prvním jelítkem, rozšířila rudé pole o další centimetry a vydolovala z Veroniky další nářek.
po skončení exekuce měla Veronika rudě pruhovanou prdelku, Milan v duchu ještě jednou přepočítal poctivých 25 pruhů a pak Veroniku zdvihl ze země. V náručí jí odnesl na gauč, kde jí donutil kleknout a zanechal jí zoufale plačící s poznámkou, že se hned vrátí.
Vrátil se pak s kelímkem chladivé masti v ruce a požádal jí, aby se svlékla, neboť jí nechtěl umastit oblečení. Veronika ihned splnila jeho žádost, zlomená na těle i na duchu a dosud nevěřící, že dostala takový výprask. Zadeček na omak necítila, zato tělem jí lomcovala pekelně palčivá bolest, která se umocnila prvním dotykem Milanových prstů, jak jí začal jemně natírat sešvihaná místa. Veronika přemohal touhu sevřít si zadeček dlaněmi a zuřivě třít, aby zahnala pálení a nutkání svíjet se jako červ. Milan jí pečlivě ošetřoval, místo prstů už přejížděl po hořícím zadečku celou dlaní a hlazení přešlo v laskání.
Veronika, stále ještě se otřásající pláčem, se pootočila a nastavila mu svá ústa. A tento výprask byl zakončen překrásným udobřením, třebaže poněkud citlivým při každém pohybu.....
pokračování příště...
Oba manželé se pak v předsíni rozloučili a vyrazili do města každý jiným směrem.
Milan se v klubu sešel nejen s kolegou, ale natrefil zde i pár dalších známých, z nichž někteří byli jeho dobří klienti a ihned ho zvali na drink. Večer se tak vyvíjel velmi slibně, Milan se ale přesto kontroloval v množství vypitého alkoholu, znajíc dobře těžká rána opilcova, kdy se mu obracel žaludek naruby jako rukavice, třeštila mu hlava, podlamovaly se mu slabostí nohy a nejraději by byl, kdyby ho někdo tiše zavraždil a zkrátil mu tak utrpení. Nicméně zde to zatím nehrozilo, ačkoliv drinky se množily geometrickou řadou, na stole a na baru jim hbitý pikolík neustále podstrkoval nějaké laskominy a tak Milan spořádal nakládaný hermelín, pikantní klobásky, famózní chuťovky se šunkovou pěnou a olivami na špičce, solené oříšky, chipsy s wasabi křenem, zapékané paštičky s kaviárem, kyselé okurčičky s feferonkami a sýrové trojhránky, hustě sypané mákem. Jeho mlsný jazýček neodolal ničemu, co mu bylo předkládáno a když všechny ty dobroty splachoval dalším a dalším nektarem ze sudů Johnyho Wolkera, cítil se jako v ráji.
Veronika na tom byla obdobně. Na stole jim trůnil džbánek Tokaje, házející po stěnách zlatavé odlesky, dívky okolo mlsaly ovoce nakrájené na tenounké plátečky a skrápěné medovou zálivkou, k tomu přikusovaly plátky veky s šunkou a sýrem a navzájem si předčítaly z jídelního lístku další dobroty, které se zakrátko ocitnou na jejich talířích. Veronika si pochutnala na lososovém steaku s fantastickou zálivkou z koprové remulády, nechala si dolít víno a zaposlouchala se do ryčného čardáše, který hudebníci spustili pro tancechtivé páry.
I Veronika se spolu s kamarádkami začala chystat k odchodu, zvláště když se rozhlédly po lokále a uznaly, že číšníci už vůči hostům hrají jasnou přesilovku. Zvedly se od stolu s mnohonásobným loučením a ujišťováním se o skvělém večeru, který bude nutno co nejdříve zopakovat se hrnuly k východu. Veronika se ještě v poslední chvíli obrátila nazpět pro cigarety, které zapomněla na stole.
Vtom zhaslo světlo a ve dveřích se ozval zvuk klíče, který zamykal. Veronika rychle po hmatu prošátrala stůl, našla cigarety v loužičce od vína, takže skoro nepoužitelné a utíkala ke dveřím. Ale ty byly neprodyšně zamčené. Okamžitě vytáhla z kabelky mobil a šťavnatě zaklela, když zjistila,že ve sklepení lokálu není žádný signál. Pokusila se aspoň napsat zprávu jedné z kamarádek, netušíc, že jmenovaná se tou dobou už oddává úplně jinému programu se svým manželem.
Veronika se pokoušela bušit do dveří, hledat únikovou cestu, ale vše bylo marné. Obklopovala jí téměř neproniknutelná tma a ticho. Nakonec si sedla na nejbližší lavici, svítíc si mobilem dopila víno, které po nich zůstalo na stole a pak jí zmohla únava a ona usnula s hlavou položenou na pažích.
Milan se probudil ráno brzy, neodkladná touha ho hnala na onu místnůstku, kde vrátil to, co včera zblajznul.
Když se vrátil do ložnice, překvapeně zamžikal při pohledu na netknutou část Veroničiny postele. Ano, mohlo se stát, že přespala u některé z kamarádek, ale vzhledem k tomu, že mu nenapsala ani sms, přišlo mu to divné. Snažil se jí dovolat, ale telefon byl nedostupný. Znajíc číslo na jednu spolužačku, po dlouhé době jí vzbudil a pátral po své manželce. Spolužačka ho poslala nezdvořile do míst, kde ještě nikdo nebyl, ale nakonec si dala říci a obvolala zbylé dívky. Po Veronice jakoby se zem slehla. Milan si představil všechny možné alternativy jejího zmizení od zcela prozaického strávení noci v nemocnici nebo na záchytce až po zcela bizarní představy o únosu arabskými šejky a hned začal přemýšlet, jestli budou chtít výkupné a zda má kontaktovat jednotku rychlého nasazení.
Nakonec s těžkým srdcem zavolal na policii.
Spolu s třemi příslušníky se pokusil zrekonstruovat její pohyb během večera a noci až posléze někoho napadlo zajet se do inkriminovaného sklípku podívat. Otrávený majitel, kterého vytáhli z postele, jim sklípek odemkl a ke svému neskonalému úžasu uviděl Veroniku, jak sladce spí na lavici pod oknem. Probuzení pak bylo hodno scéně z filmu, neboť Veronika, spatřivše policisty, vrhla se jim okolo krku a zasypala je polibky za záchranu života.
Vzhledem k úsměvnosti celého případu se rozhodli policisté Veroniku odvézt domů a předat do rukou manžela bez sáhodlouhého sepisování protokolu, usadili jí jako královnu do auta a přivezli až před dům.
Veronika vykráčela ven a doufala, že všechny drbny v ulici slídí za záclonkami a mohou puknout vzteky, že přijela v doprovodu dvou opravdových fešáků v uniformě a že se jí oba div neklaní.
Milan, když otevřela dveře a blahosklonně se s policajty rozloučila, jí pak nešetrně vtáhl dovnitř a vynadal jí:
"Pekne vítam dámička, už si sa ráčila vrátiť? Bavila si sa, hádam celú noc, všakže?? Nehanbíš sa? Policajtov pre teba posílať, aby ťa eskortovali domov ako nejakú bosorku? Čo si o nás pomyslia súsedia?"
Veronika, která vešla dovnitř s úsměvem na líci, že to tak dobře dopadlo, zůstala naráz jako opařená. Tak on místo toho, aby běhal po městě, byl strachy o ní šílený a rval si vlasy, že se mu ztratila, si klidně dřepí doma a nechá za sebe makat policajty.
"To je vidět, jak mne máš rád" rozkřikla se na něho,
"já trnu strachy celou noc zamčená ve sklepě ( o sladkém pětihodinovém spánku mezi sklenkami s vínem a zbytky dobrot na talířích taktně pomlčela), bojím se, tma jako v pytli, mohl mne tam někdo přepadnout, okrást, znásilnit, podříznout a tebe zajímá jen jediné - že dělám ostudu před sousedy? Víš, co mi mohou všichni sousedi?? "
Milan zbrunátněl. Kdyby Veronika přišla domů roztřesená, kajícná a pokorná, padla mu s pláčem do náruče a žalovala na hloupou shodu událostí, byl by jí to beze zbytku odpustil. Takhle ale zařval jen:
"Neser ma, Veronika, lebo sa neznám!! Já som ten, kdo sa triasol obavami o teba a ty budeš vystrájat?"
Veronika se začala nadechovat k další slovní přestřelce, ale Milan jí nedal prostor. Naopak jí připravil i o ten hmatatelný, když jí chytil do náruče a pokusil se jí přehnout přes koleno. Veronika ale rozhodně nehodlala dát svou kůži lacino, v divokém zmatku, jak se mu snažila vykroutit z náruče, oba upadli na zem, jenže vespod byla Veronika. Milan si jí přiklekl, sevřel to pružné tělo mezi koleny, jednou rukou jí přitlačil hlavu k podlaze a druhou z ní rval úzké legíny. Do přítmí předsíně zasvítila Veroničina nahá prdelka a její majitelka dušeně vřeštěla do koberce na podlaze, zvlášť, když jí na zadeček dopadla Milanova rázná ruka a zanechala přesně uprostřed výrazný otisk jeho dlaně. Milan si ovšem zdaleka nechtěl otloukat ruku. V návalu zlosti hmátl za sebe k botníku, kde ležela velká dřevěná lžíce na boty a přetáhl Veroniku přes prdelku, jen to zasvištělo. Veronika ihned vystřelila hlavou nahoru a vydala ze sebe takové zvířeci zavytí, až z toho málem popadaly kytky na okně. Přes celou zadničku se jí táhl dlouhý rudý šlinc a Veronika ječela bez nádechu jako smyslů zbavená. Milan se vzápětí rozpřáhl znovu a lžíce přistála jeho manželce na prdelce znovu, tentokrát těsně pod prvním jelítkem, rozšířila rudé pole o další centimetry a vydolovala z Veroniky další nářek.
po skončení exekuce měla Veronika rudě pruhovanou prdelku, Milan v duchu ještě jednou přepočítal poctivých 25 pruhů a pak Veroniku zdvihl ze země. V náručí jí odnesl na gauč, kde jí donutil kleknout a zanechal jí zoufale plačící s poznámkou, že se hned vrátí.
Vrátil se pak s kelímkem chladivé masti v ruce a požádal jí, aby se svlékla, neboť jí nechtěl umastit oblečení. Veronika ihned splnila jeho žádost, zlomená na těle i na duchu a dosud nevěřící, že dostala takový výprask. Zadeček na omak necítila, zato tělem jí lomcovala pekelně palčivá bolest, která se umocnila prvním dotykem Milanových prstů, jak jí začal jemně natírat sešvihaná místa. Veronika přemohal touhu sevřít si zadeček dlaněmi a zuřivě třít, aby zahnala pálení a nutkání svíjet se jako červ. Milan jí pečlivě ošetřoval, místo prstů už přejížděl po hořícím zadečku celou dlaní a hlazení přešlo v laskání.
Veronika, stále ještě se otřásající pláčem, se pootočila a nastavila mu svá ústa. A tento výprask byl zakončen překrásným udobřením, třebaže poněkud citlivým při každém pohybu.....
pokračování příště...
WOW
OdpovědětVymazat