Příběh devadesátý sedmý - Kdy je lépe mlčet?
Pavel měl velmi harmonickou domácnost. Se svou ženou Monikou vychovávali všechny tři holky s láskou a péčí, nikdy jim nezkřivili ani vlásek a holky měly skoro všechno, nač si vzpomněly. Nemohu a ani nechci říci, že by z nich vyrůstaly rozmazlené fiflenky. Naopak byly cílevědomé, slušné a hodné. Pavel se svým metrem devadesát a skoro metrákem živé váhy ostatně působil důstojně a pokud některá holka kdy vůbec pomyslela na nepravost, stačil jediný jeho pohled a z čertíka se stal andílek.
Monika byla malinko upjatá, nikdy se nedokázala uvolnit tak, jako ostatní moje nevěsty a i když jsme spolu vycházely bez problémů, vlastně jsem jí neznala.Nikdy se mnou nemluvila o svých myšlenkách, přáních, snech. Naše hovory byly společenské a taktní. A já jim nikdy nevnucovala svoje názory, nikdy jsem se nevkládala do jejich hovorů, pokud jsem nebyla oslovena a požádána o stanovisko.
Jednoho dne se ale nečekána nezvána objevila Monika ve dveřích značně překotně. Vždy pečlivě natočené vlasy měla rozcuchané, na tvářích dvě černé stružky rozteklé řasenky, rtěnku rozmazanou, kostýmek na sebe podle všeho naházela v nejvyšším spěchu, na punčoše jí utíkalo oko. V první chvíli jsem se vyděsila, že jí někdo přepadl a znásilnil a tak jsem jí odvedla do kuchyně, nalila do ní panáka domácí slivovice a a chtěla volat Pavlovi.
"Ne, proboha, jen to ne!" zadržela mi Monika ruku s telefonem.
Zdvihla jsem údivem obočí a zeptala se, mám-li raději první volat na policii. Zamítla i tohle a to už mi začalo být setsakra divné. Po druhém panáku se teprve uklidnila a já se dozvěděla pravdu.
Blížil se Mikuláš a nejstarší dcera Klára, která tancovala v uměleckém kroužku, měla se svým souborem vystoupení, na nějž byli samozřejmě zváni i rodiče. Monika Pavlovi událost připomněla den předem, Pavel myšlenkami někde jinde jí to odkýval a zapomněl na to. Monika pak před vystoupením svého manžela marně vyhlížela, marně mu telefonovala, Pavel byl v práci na podnikové poradě a telefon celkem zbytečně vyzváněl u něj v kanceláři. Když se k němu pak dostal, bylo už pozdě. Přijel domů, Kláře se ihned omluvil, že nemohl přijít, což Klára kvitovala tím, že by tam stejně zase usnul a nic by z toho neměl. Oba se tomu zasmáli a věc byla vyřízena.
Ne tak s Monikou. Ta musela v hledišti snést několik uštěpačných poznámek od dvou maminek, které napjatě sledovaly vystoupení svých dcer ve společnosti silně se nudících manželů. Monika se vrátila domů otrávená jako šváb a naštvaná na celý svět. Pavlovi vyčetla tetičky, babičky, nedbajíc na to, že si Pavel nemůže dělat z práce holubník a pokud má poradu, tak má prostě poradu a omlouvá ho maximálně vlastní úmrtí, pokud ho nahlásí s dostatečným předstihem. Pavel chvíli její hudrování poslouchal a snažil se jí oponovat rozumnými argumenty, ale čím víc se hájil prací, tím víc Moniku popouzel, slova nabírala na rychlosti a hlasitost na intenzitě. Pak už Monika hodila za hlavu slušné vychování a seřvala Pavla jako malého kluka, že by si od něho pes kůrku nevzal. Pavel dlouho držel nervy na uzdě, vzhledem ke své holubičí povaze se mu eklovalo na svou manželku řvát. Pak v něm ale bouchly saze. Na holky, křenící se ve dveřích, přivábené vítaným rozptýlením jinak nudně klidné domácnosti, houknul, aby zavřely dveře zevnitř a nevycházely, nebo toho budou litovat. Když se za nimi dveře s prásknutím zavřely, došel k manželce a sevřel jí zápěstí ve svých rukách. Ne tak, aby jí to bolelo, ale aby mu neutekla. Během té chvíle, co na něho Monika ječela jako parní píšťala, běžel mu kdesi hluboko v hlavě podivný film - viděl sám sebe, jak si přehýbá vzpurnou manželku přes koleno, vyhrnuje jí úzkou sukni a snaží se jí přes její odpor naplácat na prdelku.
A teď udělal jen to, co cítil, že je správné. Monika se vyděsila, když jí Pavel sevřel ruce. Bála se, že jí uhodí. Ale nestalo se tak. Místo facky si jí Pavel přitáhl k sobě a pak, zaklesnuv nohu o gauč, přehnul si jí přes koleno jako pírko. Překvapená Monika zaječela leknutím, když se ocitla v nedůstojné poloze.
Pavel se pokochal pohledem na její nádherně kulatou prdelku, upnutou v úzké sukni a pak neodolal, aby nepřejel dlaní po kopající nožce v lyckrových punčochách od lýtka až ke stehnu. A jak tak jel rukou vzhůru, vykasával jí sukni a odhaloval horní polovinu nohou a zadničku, ukrytou napůl v krajkových kalhotkách. Pavel měl už teď tep tak 200/100, když si představil, co všechno je v těch kalhotkách schováno.
Nicméně to, co si předsevzal, musel dokončit. A tak vykasal Monice sukni až na záda, opatrně stáhl punčochy a naposledy je následovaly kalhotky. Monika se vyděsila při představě, že dostane výprask jako malá holka a začala sebou mrskat jako užovka a Pavel měl co dělat, aby jí vůbec udržet.
Pak pozvedl svou medvědí tlapu a plácl Moniku přes nahou prdelku. Monika otevřela dokořán oči, jak nemohla uvěřit tomu, že to co prožívá je skutečnost a pak ze sebe vydala zaštkání. Prdelka se jí zachvěla a ještě než odezněla štiplavá bolest, už následovala nová a ještě palčivější. A další a další. Pavel manželku vyplácel poctivě, nevynechal ani milimetr její hebké kůžičky, mezi jednotlivými údery neodolal,a by jí nepohladil po stehnech a pak, když Monika začala znovu kopat nohama a nabídla nachtěně Pavlovi i své intimní zákoutí, ručka šmátralka zabloudila i na za světla zakázané území. Monika vyjekla, když ucítila jeho ruku mezi svými stehny a hned na to zase začala polykat slzy, to jak jí Pavel opět nadělil místo Mikuláše další díl výprasku. Zdevastovaná prdelka jí pálila, jakoby seděla na žhavém uhlí a zbavena své ulity mramorové sochy vyváděla opravdu jako malá zlobivá holka.
Pavel se ještě chvilku kochal pohledem na rudé otisky svých dlaní na manželčině zadečku a pak jí postavil zpět na nohy. Monika si bleskurychle natáhla spoďárky a punčochy, stáhla sukni zpět do původní polohy, vyťala Pavlovi facku až jí ruka zabrněla a s pláčem utekla. Potupena na těle i na duchu, nevěděla co má dělat. Nechtěla být na očích svým dětem i Pavlovi, aniž by nemusela neustále přemýšlet, jak moc velkou ostudu si uřízla. Sedla do auta, třebaže jí setkání s sedadlem auta znovu připomnělo Pavlovu dlaň napřaženou k dalšímu úderu a vyrazila k nám, žalovat na svého muže.
Když jsem se celou story dozvěděla a znovu si popleněnou Moniku prohlédla, musela jsem konstatovat, že Pavel jí udělil spravedlivý trest, nepřehnal to ani neodbyl a že tu vcelku není co soudit a už vůbec ne napravovat. Nabídla jsem jí ještě jednoho panáka a pak jsem jí seznámila se svými myšlenkovými pochody.
"Podívej, Moniko, do téhle šlamastyky ses dostala sama a pokud sis myslela, že ti dám za pravdu a Pavlovi tvůj výprask vrátím... musím tě zklamat, neudělám to. Pavel je tvůj manžel a tys mu na radnici slíbila, že ho budeš milovat a ctít v časech dobrých i zlých, jestli si nepamatuješ. Nikdy jsem se mezi vás nemontovala, neudělám to ani teď. A jestli máš pocit křivdy, podívej - Pavel právě přijel, můžete si to spolu vyříkat, ale na tvém místě bych volila slova opatrně, aby ten tvůj trest neměl pokračování. Věř mi, že hádáním nic nevyřešíte a budete jen dál ubližovat jeden druhému. Tak buď rozumná..."
Monika se na mně dívala nejprve vzpurně a nesouhlasně, ale když dovnitř vešel Pavel a jako obvykle se musel ve dveřích sehnout, došel ke své manželce a vrazil jí do ruky ten největší pugét růží, jaký jsem kdy viděla a prosil jí za odpuštění, že jí naplácal, roztála jako ledovec a Pavlovi odpustila.
Vyšli spolu ven pak ruku v ruce a Monika mu po cestě zašeptala:
"Kdyby to tak zatraceně nebolelo, bylo by to docela příjemné zpestření, zvlášť když jsi mne hladil...no, víš kde."
Pavel jí vzal do náruče a slíbil, že až jí přestane prdelka pálit, ukáže jí, že výprask může mít i úplně jinou podobu.
pokračování příště...
Monika byla malinko upjatá, nikdy se nedokázala uvolnit tak, jako ostatní moje nevěsty a i když jsme spolu vycházely bez problémů, vlastně jsem jí neznala.Nikdy se mnou nemluvila o svých myšlenkách, přáních, snech. Naše hovory byly společenské a taktní. A já jim nikdy nevnucovala svoje názory, nikdy jsem se nevkládala do jejich hovorů, pokud jsem nebyla oslovena a požádána o stanovisko.
Jednoho dne se ale nečekána nezvána objevila Monika ve dveřích značně překotně. Vždy pečlivě natočené vlasy měla rozcuchané, na tvářích dvě černé stružky rozteklé řasenky, rtěnku rozmazanou, kostýmek na sebe podle všeho naházela v nejvyšším spěchu, na punčoše jí utíkalo oko. V první chvíli jsem se vyděsila, že jí někdo přepadl a znásilnil a tak jsem jí odvedla do kuchyně, nalila do ní panáka domácí slivovice a a chtěla volat Pavlovi.
"Ne, proboha, jen to ne!" zadržela mi Monika ruku s telefonem.
Zdvihla jsem údivem obočí a zeptala se, mám-li raději první volat na policii. Zamítla i tohle a to už mi začalo být setsakra divné. Po druhém panáku se teprve uklidnila a já se dozvěděla pravdu.
Blížil se Mikuláš a nejstarší dcera Klára, která tancovala v uměleckém kroužku, měla se svým souborem vystoupení, na nějž byli samozřejmě zváni i rodiče. Monika Pavlovi událost připomněla den předem, Pavel myšlenkami někde jinde jí to odkýval a zapomněl na to. Monika pak před vystoupením svého manžela marně vyhlížela, marně mu telefonovala, Pavel byl v práci na podnikové poradě a telefon celkem zbytečně vyzváněl u něj v kanceláři. Když se k němu pak dostal, bylo už pozdě. Přijel domů, Kláře se ihned omluvil, že nemohl přijít, což Klára kvitovala tím, že by tam stejně zase usnul a nic by z toho neměl. Oba se tomu zasmáli a věc byla vyřízena.
Ne tak s Monikou. Ta musela v hledišti snést několik uštěpačných poznámek od dvou maminek, které napjatě sledovaly vystoupení svých dcer ve společnosti silně se nudících manželů. Monika se vrátila domů otrávená jako šváb a naštvaná na celý svět. Pavlovi vyčetla tetičky, babičky, nedbajíc na to, že si Pavel nemůže dělat z práce holubník a pokud má poradu, tak má prostě poradu a omlouvá ho maximálně vlastní úmrtí, pokud ho nahlásí s dostatečným předstihem. Pavel chvíli její hudrování poslouchal a snažil se jí oponovat rozumnými argumenty, ale čím víc se hájil prací, tím víc Moniku popouzel, slova nabírala na rychlosti a hlasitost na intenzitě. Pak už Monika hodila za hlavu slušné vychování a seřvala Pavla jako malého kluka, že by si od něho pes kůrku nevzal. Pavel dlouho držel nervy na uzdě, vzhledem ke své holubičí povaze se mu eklovalo na svou manželku řvát. Pak v něm ale bouchly saze. Na holky, křenící se ve dveřích, přivábené vítaným rozptýlením jinak nudně klidné domácnosti, houknul, aby zavřely dveře zevnitř a nevycházely, nebo toho budou litovat. Když se za nimi dveře s prásknutím zavřely, došel k manželce a sevřel jí zápěstí ve svých rukách. Ne tak, aby jí to bolelo, ale aby mu neutekla. Během té chvíle, co na něho Monika ječela jako parní píšťala, běžel mu kdesi hluboko v hlavě podivný film - viděl sám sebe, jak si přehýbá vzpurnou manželku přes koleno, vyhrnuje jí úzkou sukni a snaží se jí přes její odpor naplácat na prdelku.
A teď udělal jen to, co cítil, že je správné. Monika se vyděsila, když jí Pavel sevřel ruce. Bála se, že jí uhodí. Ale nestalo se tak. Místo facky si jí Pavel přitáhl k sobě a pak, zaklesnuv nohu o gauč, přehnul si jí přes koleno jako pírko. Překvapená Monika zaječela leknutím, když se ocitla v nedůstojné poloze.
Pavel se pokochal pohledem na její nádherně kulatou prdelku, upnutou v úzké sukni a pak neodolal, aby nepřejel dlaní po kopající nožce v lyckrových punčochách od lýtka až ke stehnu. A jak tak jel rukou vzhůru, vykasával jí sukni a odhaloval horní polovinu nohou a zadničku, ukrytou napůl v krajkových kalhotkách. Pavel měl už teď tep tak 200/100, když si představil, co všechno je v těch kalhotkách schováno.
Nicméně to, co si předsevzal, musel dokončit. A tak vykasal Monice sukni až na záda, opatrně stáhl punčochy a naposledy je následovaly kalhotky. Monika se vyděsila při představě, že dostane výprask jako malá holka a začala sebou mrskat jako užovka a Pavel měl co dělat, aby jí vůbec udržet.
Pak pozvedl svou medvědí tlapu a plácl Moniku přes nahou prdelku. Monika otevřela dokořán oči, jak nemohla uvěřit tomu, že to co prožívá je skutečnost a pak ze sebe vydala zaštkání. Prdelka se jí zachvěla a ještě než odezněla štiplavá bolest, už následovala nová a ještě palčivější. A další a další. Pavel manželku vyplácel poctivě, nevynechal ani milimetr její hebké kůžičky, mezi jednotlivými údery neodolal,a by jí nepohladil po stehnech a pak, když Monika začala znovu kopat nohama a nabídla nachtěně Pavlovi i své intimní zákoutí, ručka šmátralka zabloudila i na za světla zakázané území. Monika vyjekla, když ucítila jeho ruku mezi svými stehny a hned na to zase začala polykat slzy, to jak jí Pavel opět nadělil místo Mikuláše další díl výprasku. Zdevastovaná prdelka jí pálila, jakoby seděla na žhavém uhlí a zbavena své ulity mramorové sochy vyváděla opravdu jako malá zlobivá holka.
Pavel se ještě chvilku kochal pohledem na rudé otisky svých dlaní na manželčině zadečku a pak jí postavil zpět na nohy. Monika si bleskurychle natáhla spoďárky a punčochy, stáhla sukni zpět do původní polohy, vyťala Pavlovi facku až jí ruka zabrněla a s pláčem utekla. Potupena na těle i na duchu, nevěděla co má dělat. Nechtěla být na očích svým dětem i Pavlovi, aniž by nemusela neustále přemýšlet, jak moc velkou ostudu si uřízla. Sedla do auta, třebaže jí setkání s sedadlem auta znovu připomnělo Pavlovu dlaň napřaženou k dalšímu úderu a vyrazila k nám, žalovat na svého muže.
Když jsem se celou story dozvěděla a znovu si popleněnou Moniku prohlédla, musela jsem konstatovat, že Pavel jí udělil spravedlivý trest, nepřehnal to ani neodbyl a že tu vcelku není co soudit a už vůbec ne napravovat. Nabídla jsem jí ještě jednoho panáka a pak jsem jí seznámila se svými myšlenkovými pochody.
"Podívej, Moniko, do téhle šlamastyky ses dostala sama a pokud sis myslela, že ti dám za pravdu a Pavlovi tvůj výprask vrátím... musím tě zklamat, neudělám to. Pavel je tvůj manžel a tys mu na radnici slíbila, že ho budeš milovat a ctít v časech dobrých i zlých, jestli si nepamatuješ. Nikdy jsem se mezi vás nemontovala, neudělám to ani teď. A jestli máš pocit křivdy, podívej - Pavel právě přijel, můžete si to spolu vyříkat, ale na tvém místě bych volila slova opatrně, aby ten tvůj trest neměl pokračování. Věř mi, že hádáním nic nevyřešíte a budete jen dál ubližovat jeden druhému. Tak buď rozumná..."
Monika se na mně dívala nejprve vzpurně a nesouhlasně, ale když dovnitř vešel Pavel a jako obvykle se musel ve dveřích sehnout, došel ke své manželce a vrazil jí do ruky ten největší pugét růží, jaký jsem kdy viděla a prosil jí za odpuštění, že jí naplácal, roztála jako ledovec a Pavlovi odpustila.
Vyšli spolu ven pak ruku v ruce a Monika mu po cestě zašeptala:
"Kdyby to tak zatraceně nebolelo, bylo by to docela příjemné zpestření, zvlášť když jsi mne hladil...no, víš kde."
Pavel jí vzal do náruče a slíbil, že až jí přestane prdelka pálit, ukáže jí, že výprask může mít i úplně jinou podobu.
pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat