příběh devadesátý - Veronika spravedlivá

Milan, založiv si svou rodinu a domácnost, o kterou se vzorně starala jeho dlouholetá partnerka a posléze i manželka Veronika, zjistil jaké nečekané možnosti mu skýtá odloučení od maminky a jejích bdělých očí.
Najednou padlo věčné- Milane, ukliď si pokoj, vynes smetí, vytři podlahu, dej králíkům, přines dřevo, neužírej z toho kastrolu, sundej ty nohy ze stolu, neponocuj, nehul, nechlastej, nečum na to porno....
První rok si Milan užíval skoro královsky, dlužno dodat, že Veronika s ním. Trvalo další rok, než si nastavili určitá pravidla a chod jejich domácnosti přestal skřípat. Pak přišly na svět jejich dvě děti a z dračice Veroniky se stala vzorná máma, pečlivá hospodyně a rázná ochranitelka. Doma bylo vždy čisto a uklizeno, Veronika na mateřské zvládala s úsměvem na tváři vařit, prát, uklízet a vychovávat obě děti. Čím víc ale děti rostly, tím více času jim Veronika věnovala a Milan, ačkoliv svou rodinu miloval nade vše, občas pociťoval absenci své manželky vedle sebe.

Jednoho večera seděl Milan jako obvykle v křesle v obýváku a sledoval film, zatímco Veronika v kuchyni připravovala na druhý den oběd. Děti už dávno spokojeně spinkaly ve svých postýlkách. Milan, sledující jedním okem nezajímavý film a druhým svou sličnou ženu, dostával chutě na všechno možné. Na láhev dobrého vína, na Veroniku, chtělo se mu vyrazit do společnosti a pořádně se vyřádit. Místo toho tu tvrdnul v křesle a sledoval tu blbost jako nějaký tatík před důchodem.
Zazíval a za nějakou chvíli mu klesla víčka...

Ve snu k němu Veronika přišla v průhledné košilce, kterou jí koupil loni. Rozpuštěné vlasy jí ladně klouzaly po krku a ona po něm žádostivě vztahovala ruce. Košilka se jí vpředu svůdně rozvírala a pohled na její pevná prsa Milanovi zrychloval tep. Milan se po ní natáhl, aby si jí posadil na klín a mohl mezi ty dva šťavnaté pahorky zabořit obličej.

"Imbecile pitomej!!" zahřmělo nad ním a Milan otevřel oči.
Nad ním se tyčila Veronika, ale ne jako oslnivá bohyně, ale jako bůh pomsty. Ve chvíli, kdy Milan v křesle usnul, neuvědomil si, že drží v ruce otevřenou láhev piva a to se teď vesele vpíjelo do koberce řinouce se z nakloněné láhve jako Niagarský vodopád. Veronika ho majzla utěrkou po hlavě a hnala ho do kuchyně pro hadr, aby to vysušil. Milanovi se moc nechtělo, v hlavě mu dosud vířil kolotoč vzrušených myšlenek a sušení nacucaného koberce bylo to poslední, co by dělal. Ale Veronika byla nesmlouvavá.
"Víš, jak to bude smrdět? A že se v tom zítra děti budou válet je ti taky fuk, že jo?! Tak hneš se, sakra??!"
"Nevyšiluj... ukludni sa, miláčik" snažil se Milan navodit zpět atmosféru milostného svádění.
Ale Veroniku jeho návrhy na romantiku odmávla do ztracena a trvala na vyčištění koberce a to tak, že okamžitě. Okamžitě se mu chtělo dělat něco úplně jiného, což vzhledem k Veroničině podrážděnosti bylo stejně nepravděpodobné jako to, že jim přede dveřmi přistane Boeing 777.
Poslední pokus Veroniku obejmout dopadl tragicky.Milan udělal ke své manželce krok kupředu, ona udělala jeden dozadu a zakopla o tu zatracenou láhev, která čekala na odklizení. Veronika zavrávorala a pak si nepříliš ladně sedla přesně doprostřed toho mokrého pivního fleku na koberci. Zastudilo to a Veronika zaječela, div nevzbudila potomstvo. Ihned ale vyskočila a rozehnala se po Milanovi, který už věděl, že je zle a že je Veronika opravdu naštvaná.Jejich byt ale nebyl tak velký jako náš, takže Milan doběhl jen do kuchyně, tam jeho cesta skončila, odtud už nebylo úniku. Veronika se ani nenamáhala běžet, věděla, že z kuchyně jí Milan neuteče. Vešla do kuchyně a po cestě vytáhla ze staré ošatky na borůvky vařečku.

"Too.. to nemyslíš vážně, miláčik?" otázal se Milan nejistě.
Veronika si beze slova zapřela nohu o stoličku u dveří a pokynula Milanovi, aby přišel k ní.
Milan se rozmýšlel několik vteřin - co dělat? Pokud neposlechne, může si být jist, že to Veronika při příští návštěvě u nás patřičně rozmázne a co bude následovat, pokud se dostane do rukou mne, bylo nad slunce jasnější. Pokud si nechá dobrovolně nařezat, dá se spolehnout na manželčinu měkkosrdcatost a její "chválabohu" ochranitelskou duši a jakmile vidí slzy, sahá po kapesníku a otírá je. Takže se Milan chtě nechtě podvolil a přehnul se Veronice přes nastavenou nohu.
Jeho manželka si ho srovnala do pohodlnější polohy a pak mu stáhla volné tepláky až ke kolenům, takže Milanův holý zadek zasvítil do místnosti jako baterka. Už delší dobu bit nebyl a jeho kůže si odvykla. Milan nesouhlasně zaprotestoval, ale Veroniku to z míry nevyvedlo.

A pak zvedla ruku s vařečkou...

Milan se  ihned vyšponoval jako by do něho pustil elektrický proud a učinil zdárný pokus o únik, což se mu podařilo téměř bez námahy, Veronika nebyla tak trénovaná jako já a na podobná extempore nebyla připravená. Ve chvíli, kdy ale Milan klečel na zemi a pokoušel si natáhnout tepláky do důstojné polohy, ho Veronika, vzpamatujíce se z překvapení, opět odlapila a tentokrát už se Milan z jejího sevření nedostal.
Tancujíc jí na kolenou jako raněný delfín, předváděl Tanec svatého Víta a při každém úderu vařečkou o jeho nahou prdelku, nabývající barvu kardinálského roucha, zaječel, aby dal najevo, jak moc je mu křivděno a jak moc ho to bolí. Veronika také brzy ochabla v intenzitě, nevěděla, jakou na ní Milan hraje habaďůru a když se Milan dal podle osvědčeného receptu do slibování, ustala ve výprasku úplně.
Milan se samolibě narovnal, ze zvyku si pohladil zčervenalý zadek a odklidil se na toaletu. Veronika vzala, myšlenkami mimo, hadr a jala se čistit páchnoucí koberec. Ve chvíli, kdy se Milan vrátil, zvedla jeho manželka hlavu a spatřila vůbec ne kajícnou tvář, ale dobře naladěného samolibého Milana, který se ani nenamáhal smazat úsměv z tváře. Z laskavé Veroniky, která hladí své děti a něžnými ručkami připravuje chutné krmě, se stala lítá saň.
Hadr letěl na jedno stranu, Veronika vstala jako robot, který se splašil a nedá se vypnout a skočila po Milanovi. Srazila ho k zemi a bušíc do něho drobnou pěstí, nadávala jako pohan:
"Ty hajzle, ty parchante, ty demente... že já kráva ti na to skočila!! Ale teď se připrav, že něco zažiješ!!"
Milan zbledl už ve chvíli, kdy Veronika mrštila hadrem o zeď.

Když se do něho pustila hlava nehlava, ani se moc nebránil, věděl, že to přehnal. Když se ale po několika vteřinách výbuchu jeho žena zvedla, strhla z háčku klíčky od auta a zabouchla za sebou dveře, Milan vůbec netušil, co bude následovat a kam vlastně Veronika jela. Nejdřív ho napadlo, že jela k nám, kde bude barvitě žalovat a s obavami hypnotizoval mobil na stolku, čekajíc, kdy zavolám a zavelím k nástupu na trest. Ale nic se nedělo. Milanovi to šrotovalo v hlavě jako o závod- kam mohla jet? Že by se prostě potřebovala jen uklidnit?
Rozuzlení přišlo vzápětí. Veronika najednou stála ve dveřích a v ruce svírala pořádný svazek proutí. K čemu, došlo Milanovi ihned.

Co vlastně dělá, si Milan uvědomil až ve chvíli, kdy ležel horní polovinou těla na kuchyňském stole, od pasu dolů svlečený a Veronika právě zdvihala nad hlavu proutěnou metlu. Výprask to byl děsný. Milan zarýval prsty do dřeva stolu, zakloněnou hlavu, ústa dokořán a z nich se linul jeden dlouhý táhlý nářek, vyplácený zadek pokrytý linií proužků, jednotlivé šlince rudly a nabíhaly, stejnou újmu doznaly i stehna a boky a Veronika ho nemilosrdně šlehala a vyplácela, seč jí síly stačily. Milan vyváděl, ale neodvážil se uhnout, jen zoufale prosil svou ženu, aby ho už přestala bít, že už bude ten nejhodnější kluk pod sluncem...
Naštěstí se tím rámusem vzbudila jejich maličká a Veronika odhodila metlu do kouta a odběhla do pokoje k dětem. Milan se pomalu ztěžka zvedl a osahávajíc si nesnesitelně pálící zadek, nahrble odešel do koupelny a namočil do studené vody ručník, který si pak se syčíc bolestí položil na jelita.

V duchu si uvědomil, že druhý den večer má obchodní jednání s manažerem pobočky a při představě, že bude muset vydržet nějaké dvě tři hodiny sedět na tvrdé židli, ho obestíraly mrákoty...

pokračování příště...