Příběh osmdesátý čtvrtý - Montér Pavel

Rozložila jsem si takhle jednou jako obvykle žehlení a chtěla se do toho pustit. Ze zvyku jsem žehličkou přejela žehlící prkno a dotkla se plochy. jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že žehlička nehřeje. Zkusila jsem jí odpojit, znovu jsem jí vrazila do elektriky, ale nic. Co teď?
Josef je na farmě, vrátí se až koncem týdne a při představě, že se mi tu za těch pár dní nakupí hromada klučičího oblečení a já pak budu žehlit jako smyslů zbavená se mi na čele ukládaly hluboké vrásky. No nic, došla jsem si půjčit žehličku k Tereze a dala se do práce.
Když se vrátil odpoledne z práce Pavel, všiml si druhé žehličky na stole a nabídl se, že se na ní podívá. Znajíc jeho zálibu v rozebírání čehokoliv jsem po chvilce přemlouvání svolila.
"A až to budeš dávat dohromady, nezapomeň, že je to na elektřinu, nechci aby mně to praštilo." nabádala jsem syna.
Pavel se usmál a podotkl, že nemá v úmyslu mne zabít, kdo by mu vařil, že jo.

Během několika minut měl na stole rozložené součástky z nebohé žehličky a jal se v ní vrtat.
Nechala jsem ho, v dobách minulých se mu opravdu sem tam povedlo něco i spravit. Naslouchala jsem jeho tichému pískání, žehlila Jardovo asi tak milionté triko a doma vládl pokoj a klid.
Když se pak pozdě večer vrátil domů i Milan, obtěžkaný lejstry jako ministr dopravy, za ním v tandemu Jarča s Jardou, bylo rázem po pohodě. Vypnula jsem tedy žehličku a šla chystat večeře, vyhazujíc od kastrolů střídavě jak Jardu, tak Pavla, kterého už práce jaksi přestala bavit.
Když všichni vyprázdnili talíře a uklidili se do svých pokojů, optala jsem se Pavla, jak je daleko.
Podotkl, že to jen zkusí a že by to mělo fungovat.
Nic zlého netuše, zapnula jsem milou žehličku do sítě a další si pamatuji už jen to, že mne udivený Pavel sbíral ze země, takovou jsem dostala šlehu. Ze zásuvky se čoudilo ještě teď.

Samozřejmě při tom ještě vypadly pojistky, takže se z pokojů ihned začalo ozývat láteření v několika tóninách, jak milenému potomstvu chcíply najednou televize, počítače, přehrávače a kdovíco ještě.
Pavel se na mne zadíval ze zvyku jako pomatený, ujišťujíc mne, že to fakt schválně neudělal.
"Hlavně, když jsem ti říkala, že máš být opatrný! To není autíčko na setrvačník, vždyť mně to mohlo zabít!!" ječela jsem na Pavla.
"Já tě zmydlím jak financ kozu" ujistila jsem ho a natáhla se do šuplete pro vařečku.
Pavel vyjeknul a zalezl pod stůl.
Nadzvedla jsem ubrus a vařečkou jsem se naslepo trefovala stylem padni kam padni. Že jsem Pavla skoro pokaždé zasáhla bylo evidentní podle vyjeknutí, které doprovázelo každý úder. Nakonec můj syn uznal, že si vybral místo strategicky výhodné pro mne a po čtyřem se snažil vysoukat ven. Hbitě jsem oběhla stůl a než se Pavel stačil zvednout, sevřela jsem mu obkročmo boky a pustila se do něho.
Pavel ihned zjistil, že z tohohle sevření se mi nedokáže dostat i kdyby se na hlavu stavěl. Navíc jsem měla obě ruce volné, nemusela jsem se starat o to, jak moc se mi Pavel snaží výprask překazit zakrýváním se dlaněmi, takhle musel jen klečet s hlavou sevřenou mezi mými stehny a přijímat rány vařečkou. Po několika úderech jsem mu stáhla tepláky společně s trenýrkami a vařečka se začala obtiskávat do jeho holé kůže.

Pavel vřískal jako bych ho čtvrtila, ale já měla před očima tu spálenou zásuvku a také jsem ještě stále cítila jemné brnění v levé ruce, jak jsem strčila šňůru od žehličky do sítě.
"Ne.. nééé.. aúúíí... maminkóó...."
Po každém úderu naskočila Pavlovi na zadku velká červená skvrna, Pavel vždycky skoro až nadskočil, jak to bolelo, ale vyškubnout se mi nedokázal.
Ve dveřích se zjevil Jirka, kterého ten cirkus přilákal a když viděl svého bratra v zcela nedůstojné pozici, jen vyhekl:
"Ty vole... tak to tu ještě nebylo!"
Pavel si ani nevšiml, že má obecenstvo, otlačená kolena ho už pálila jako čert, o seřezaném zadku ani nemluvě. V jednu chvíli sebou plácl o zem, myslíc, že mi zamezí další příval ran, ale to se škaredě přepočítal, výprask pokračoval i v leže. Když jsem pak nakonec Pavla pustila, měl zadek červený jako rajské jablíčko.

Zatímco si Pavel opatrně hladil bolavá místa, já uklidila nejprve vařečku, potom žehličku a důrazně Pavlovi doporučila, aby příště nechal své montérské umění na někom, kdo tomu opravdu rozumí.

pokračování příště...