příběh osmdesátý druhý - Honza ve spárech žen

Jaruna se i jako dospělá ( nebo skoro dospělá) nevzdala svých problémových chvilek.
 Místo toho, aby odpoledne courala po venku s holkama, se kterýma jezdila vlakem do práce a plkala o blbostech, vysedávala doma u počítače, co jí ve slabé chvilce sestavil Jarda a čuměla do něho. Občas jsem jí přistihla, jak si s někým zuřivě dopisuje na sociální síti, občas vytvářela vcelku zdařilá selfíčka, která ihned umisťovala na net.

Jindy zase, když se venku čerti ženili a žádný normální člověk by ven nevylezl, sebrala Jarča z věšáku větrovku a vypadla ven, aby se pak večer vracela špinavá jako prase, ale očividně přesvědčená o tom, že si užila den.
A ve většině jejích nápadů jí podporovaly její dvě nejlepší kámošky - hubatá a nezkrotná Káča, věrna své jmenovkyni, s ohnivě zrzavou kšticí  a Michala, která nosila sice krátké vlasy vyčesané do podivné módní kreace, ale s postavou římské bohyně a temnýma očima a prodlouženými řasami, dokázala zvednout stejně dobře půllitr s pivem jako třímetrový trám. A naše Jarča tohle společenstvo dokonale doplňovala.
 Po nějaké době zase přijel Honza, jednak aby nám vrátil část peněz, které jsme do jeho koníčka investovali a jednak, aby si postěžoval na nespravedlnost doby, systému a času.
Jaruna, sotva ho spatřila ve dveřích, zajela do svého pokoje jako myš do díry, tam vytvořila ve skříni tornádo a během 5 minut se asi desetkrát převlékla, namalovala, umyla, namalovala, učesala, rozcuchala, přečesala, navoněla a přicupitala do kuchyně, aby se zeptala, jestli nepotřebuju s něčím pomoct. Odmávla jsem jí, že by mohla jít sebrat ven prádlo, načež na mně udělala skoro nenávistný obličej a na Honzu se zadívala tak, že zakopl o práh.
Dokonce ho pak pozvala na procházku a Honza, nic zlého netuše, rád přijal. Nakonec, nebyl tu tři roky a za tu dobu vesnice i široké okolí doznalo značné změny.

Honza se objevil i další týden, opět se zálohou, že prý brali nějaké mimořádné odměny a že je nechce prochlastat. Byla jsem lehce konsternovaná, jeho chování se nijak nesnoubilo se starým Honzou, který vydělané peníze lehkomyslně proléval hrdlem a bylo mu fuk, že za týden nebude mít na tramvaj.
Zůstal přes noc, kluci ho pozvali do hospody, aby ten návrat do starých časů byl kompletní.
Jarča tentokrát, sotva Honzu zmerčila, nakrčila nos, zavrčela cosi neslušného a s prásknutím dveří odešla ven.
Všichni kluci se i s Honzou večer vydali do násosny a co se dělo tam, mi druhý den ochotně vylíčil Jirka.
Kluci v hospodě zabrali celý dlouhý stůl, přisedli si k nim i kluci Moravcovi a Venca Poláčků, který už dávno ztratil kučery mládí a nastoupila u něho pleš zralého muže. Asi po hodině se v hospodě objevila i Jaruna, následovaná oběma kamarádkami. Obě byly známé svou prořízlou kušnou a kluci je ve své blízkosti viděli asi tak stejně rádi, jako vosu za košilí. Šouply do sebe na úvod každá dvě velké vodky a začaly se předvádět.

Holky se začaly bavit, posměšné poznámky na adresu veškeré mužské populace nabývaly na intenzitě a obhroublosti dokonce začaly přehlušovat pánský hovor. Kluci se za chvíli přes jejich ječivý smích a hlasité drzosti neslyšeli. Nechtějíce riskovat, že budou muset začít taky hulákat a ve finále by je hospodský David mohl vyhodit, požádali holky, aby se ztišily, že na ně nejsou zvědaví. Jen tím přilili olej do ohně.
"Tak pánové na nás nejsou zvědavý..." vyštěkla na ně hubatá Káča.
"Čím to si bude?" položila si otázku Michala a Jarča jí zdatně sekundovala:
" Třeba maj radši chlapečky.."
To se už zdvihl Jarda a zařval na sestru:
"Hele, abych ti nedal po držce, brzdi jo?!"
Jarča se nasupila:
"Nejsem žádný malý děcko, tak mně nech bejt."
Jarda jí sjel pohledem a podotkl:
"Tak se tak nechovej!"
Káča se do Jardy pustila jedovatými narážkami na jeho osamocenost a Michala si vzala na starost Jindru Moravce, který už začal vstávat od stolu, že dá holkám vlastnoručně pár facek. Seštěkaly je tak, že by si od nich pes kůrku nevzal. Venca dokonce odešel řkouc, že takovýhleho řvaní si doma užije dost od mámy a nemusí to poslouchat ještě v hospodě. Nakonec se zvedli i zbylí kluci a odebrali se k nám. Pod pergolou je místa dost, sklep plný lahváčů a přede mnou si jak Jaruna, tak zbylé slepice nedovolí ani neslušně myslet. Že jsou "slepice" všemi mastmi mazané se přesvědčili hned vzápětí.
Domů ty tři dračice dorazily s předstihem a zkratkou, zamkly sklep a čekaly v záloze. Nakvašení kluci se dostavily po nějaké chvíli, přeci jen už měli poněkud pod čepicí a za druhé potřebovali nějak zhodnotit holčičí výstup, který ani jeden z nich nechápal. Ještě nevstřebali trapné poznámky o své mužnosti, když je potkala pohroma světového formátu. Zamčený sklep. Jirka došel domů pro klíče a vrátil se s jadrným klením, že klíče jsou v ...

Holky, schované za vyrovnanými poleny se tiše řehnily a natahovaly uši, aby jim neuteklo ani slovíčko. A že kluci kleli jako pohani není třeba dodávat.
" Čo budeme robit?" staral se Milan.
"Do hospody už zpátky nejdu, kvůli těm třem čubkám mi to pivo zhořklo." vrčel Jirka.
"K nám nemůžeme, stará by držkovala" odhadl situaci Jindra.
Jeho mladší brácha Viktor se nabídl, že skočí domů aspoň pro flašku, ale všichni věděli, že se tím jejich situace nevyřeší.
To už se holky neudržely a se smíchem se ukázaly na světle, tedy spíš ve tmě, prosvícené pouličními lampami.
"Copak jste ztratili, chlapečkové?" otázala se sladce Michala.
"Klíčky nemaj, žízeň maj...to je malér..." chichotala se Káča.
"Jak víte o klíčích?" zavětřil Radek.
Jaruna jim se smíchem ukázala svazek klíčů, který vtipně ukryla do výstřihu a nastavila ho Honzovi:
"Hledej, šmudlo"
Honza se podíval po klucích, což o to, on by si klidně i šáhnul, ale v nastalé situaci byl jaksi na rozpacích, jestli je to košer.
Rozřešil to Jarda. Rázně vstal, hmátnul po sestře a zalomcoval s ní. Snad doufal, že z ní ty klíče vypadnou. Nestalo se tak, místo toho mu Michala sevřela mu ruce jako ve svěráku. Jarda byl nucen kapitulovat, nechtěje riskovat, že mu ta dračice vykloubí obě zápěstí. Radek mu přispěchal na pomoc, takže vznikla skrumáž těl, do toho se zamotal Milan, který šel bráchům statečně na pomoc, Jirka byl zezadu podle sražen Káčou a chvíli se s ní přetahoval o místo na zeměkouli. Jaruna stála stranou a očima hltala Honzu, který přemítal, jestli se má zúčastnit třenice nebo jít lovit klíče z Jarunina nastaveného dekoltu.

Z hříšných myšlenek ho vysvobodil dušený jekot Káči. Jirka jí držel jako v kleštích, přehnutou přes koleno a s vervou jí pleskal přes vyšpulený macatý zadek. Jindra jí držel nohy, aby Jirku nepokopala. Michalu držel Milan společně s Radkem a Jarda jí vyplácel zhruba se stejnou razancí jako Jirka Kačenu. Obě holky častovaly kluky sprostými výrazy a pohrůžkami, co všechno se jim stane, až je pustí. Jaruna se pomalu sunula k Honzovi a čekala, že jí osvobodí od studených klíčů v podprsence.
"A ty na co čekáš?" houknul na otálejícího Honzu Jarda.
Honza tedy vykročil k Jarče. Jenže jí se nedostalo sladkého ohmatávání pevných prsou, jak si přála, ale stejně jako obě její kamarádky byla přehnuta přes Honzovo koleno a vzápětí pocítila jeho pevnou dlaň na svém zadečku. Zatracené elasťáky, přes ně to štípalo jako čert. Jarča sebou začala kroutit a ejhle... klíče vyskočily ven, aniž by se jich někdo prosil. Honza si toho ani nevšiml, tak mocně byl uchvácen divadlem, jehož byl součástí a poctivě sestřenku vyplácel přes krásně tvarovaný zadeček a uvědomoval si přitom, že ho to vzrušuje. Sem tam tedy Jarče prdelku pohladil a po očku zahlížel na Jardu, jestli si toho nevšiml. Nakonec si dodal odvahu a pomalu začal Jarče elasťáky stahovat.

Společně s nimi šly dolů i kalhotky a Jarča se po Honzovi tázavě podívala:
"To nemyslíš vážně..."
Honza se ještě jednou bystře ohlédl po ostatních.
Jarda už měl Michalu svlečenou a její zadnice nesla stopy po Jardových úderech rukou dost viditelně.
Jirka vyplácel Kačenu také na holou a jak si Honza letmo všiml, právě mu ruka " nechtěně " sjela až mezi stehna. Honza tedy hodil za hlavu obavy a položil Jarče dlaň na holý zadek. Jaruna slastně zavrněla a vyšpulila zadeček do výšky.
A Honza mohl poprvé ochutnat výprask z druhé strany.
Cítil Jarčin žhnoucí zadeček, z velké míry způsobený jejím chtíčem, vnímal hebkost dívčí kůže a jemné chvění Jarčina těla na jeho nohou nebylo také zdaleka způsobeno strachem z výprasku. Ale Honza se nedal svést. Popleskal Jarču chlácholivě po stehnu a pak se rozpřáhl. Když jeho dlaň s vervou přistála na její zadničce a Jarča pocítila bolest, vypískla nesouhlasně a začala vyvádět:
"Pomooc....Járooo... pomooooc..."
Jarda jen zvedl oči od Míšina vyvinutého zadku a pohlédl směrem k sestře:
"Moc se s ní nemazli, Honzo, Jaruna je pěkná potvora... a tyhle dvě nejsou o nic lepší!"
Káču  teď měl na klíně Radek a Jindra jí řezal na holou jako žito.
K Honzovi pak došel Viktor a Honza mu přenechal své místo. Musel to udělat, i když strašně nerad, ale příroda se hlásila ke slovu a Honza věděl, že by to dopadlo špatně. takhle raději sebral ze země klíče a šel odemknout sklep, aby se uklidnil pivem.

Když přinesl ven pár lahváčů a zacinkal s nimi, kluci sborově vyplácené holky pustili a šli se občerstvit.
Všechny tři hříšnice se postavily, navzájem si ohmataly sesekané prdelky a tiše se spolu začaly bavit.
Jirka podal Káče na znamení smíru pivo a stejně tak učinil i Jindra směrem k Michale. Viktor obsloužil Jarunu a zbylí kluci si přiťukli mezi sebou.
Pak se všichni svorně posadili na klády a upíjeli pivo, žvaníce ovšem možném i nemožném. Pak, jak pokročila doba, zjistila skupina, že Jarča a Viktor chybí. Holky jí chtěly jít hledat a kluci zase, že by šli hledat Viktora, takže to dopadlo tak, že Radek nabídl garde Kačeně a Jarda Michale.
Zbylí kluci jen pokrčili rameny a s myšlenkami na své drahé polovičky, na něž najednou dostali chuť, se odebrali k domovu, aby si z toho podivného večera také ještě něco příjemného užili.

Jen Honza si musel nechat zajít chuť. Jeho partnerka byla daleko. No, však ráno už odjíždí domů, tak si také přijde na své...


pokračování příště...