Příběh sedmdesátý sedmý - moje srdcová záležitost

Leželi jsem takhle jednou večer v posteli, kolem nás pozvolna dozníval den, slunce už dávno zapadlo za obzor a vládu nad krajem převzala tma. Kluci ve svých pokojích už spali nebo usínali, Milan jistojistě ještě hypnotizuje vnadné krasavice na internetu, Radek hluchne pod náporem decibelů, které mu zní ze sluchátek přímo do uší a Jarda likviduje na počítači miliontého banditu při nějaké virtuální hře.
My s Josefem jsem jen tak leželi a povídali si. Bývaly to chvíle klidu, které patřily jen nám dvěma a já se na ně těšila večer co večer. Nikdo mne neotravoval s věčným - mamí, jídlo, pití, pofoukat bebíčko, zašít roztrhané triko, podepsat úkoly, najít zatoulané CD,...
Prohlížela jsem si svého manžela a  bylo mi báječně. Jeho statná postava vzbuzovala respekt a jen málokdo věděl, že Josef je povahy beránčí a ze jeho bohorovného klidu ho dokáže vyburcovat jen máloco. Dívala jsem se do jeho modrých očí, které už sice pomalu ztrácely svůj mladický lesk, ale nikterak mu neubíraly na vlídnosti. Dva dny neholené strniště mu prokvétalo stříbrem, stejně jako vlasy, které už nebyly hnědé, ale měly barvu myší šedi. Svalnaté paže a široká záda však nikoho nenechávaly na pochybách, že Josef stále dokáže popadnout do každé ruky pytel cementu a vynést je do třetího patra.
Přitulila jsem se k němu a on mne objal okolo ramen:
"Copak je, Amazonko?" zeptal se.
"Nic, je mi s tebou dobře." odvětila jsem a on mne políbil.
"Škrábeš" řekla jsem mu, když mne vousy ošmirgloval rty.
"Uhmm" zívl, " zítra se oholím."
Pak se protáhla konstatoval:
"To je svatý klid, když ti naši fakani neotravují."
Přimáčkla jsem se k němu ještě těsněji a vdechovala jeho vůni. Vykoupaný voněl mýdlem a kolínskou a to vše se mísilo s jeho osobitým odérem. Vzrušovalo mne to a já neodolala, abych nezajela rukou pod peřinu a začala ho hladit na prsou. Slastně vzdychnul a položil mi svou širokou dlaň na zadek, skrytý pod lehkou noční košilkou. Cítila jsem pevný stisk a já si představila, jaké by to bylo, kdybych jednou dostala od Josefa výprask.

Zavřela jsem oči a v duchu jsem uviděla samu sebe, jak se pokládám Josefovi přes stehna a nastavuji mu pozadí. Josef ho hladí a laská rukou, přejíždí prsty po průsvitné látce noční košilky a pak jí pomalu, velmi pomalu vyhrnuje vzhůru. Cítila jsem chladný vzduch, ovíjející se mi okolo boků a čekala, co Josef udělá. Ten se jakoby váhavě dotýká nahé prdelky, jedním prstem mi kreslí na kůži složité ornamenty plné kliček a mé vzrušení se stupňuje.

Pak se ke mně skloní a šeptá:
"Musím ti naplácat, ty zlobivko. Budeš bita, až ti ten tvůj zlobivý zadeček zrudne a ty budeš plakat jako malá holka."
Je to tak ohnivě vzrušující. Cítím, jak ve mně tepe každá žíla, jak se mi svírá rozkrok a touží po Josefově mužství. Co nejvíc to jde, nadzdvihuji pánev a nastavuji zadeček k potrestání.
Josef se sklonil ještě víc a jeho rty se přisají ke kůži, která žhne a prosí o další laskání. Pak mně ještě naposledy pohladí a vzápětí něžnosti vystřídá první štiplavá rána, to jak se Josef rozpřáhl a pleskl mne rukou přes vyšpulenou prdelku. Ještě to nebolí, kdepak, je to rajcovní, cítím, jak se tělem rozlévá teplo a to už mi na zadečku přistává další rána, o něco málo silnější. Třetí už není tak příjemná, ale dá se to vydržet. Josef ale pomalu přidává na intenzitě, rána za ranou dopadají na mou červenající se kůži pozadí, už to štípe víc a víc, dokonce se mi už nechce vystrkovat zadeček do výšky, ale držím.
Napočítám asi deset ran, kterými mne Josef počastoval. Pak najednou přestává a já se zklamaně otáčím, jako že to už je konec?

Pohled, který se mi naskýtá je fascinující. Josef si v posteli kleká a natahuje se na noční stolek pro pásek. Elektrizuje mne ten pohyb, dívám se jak si řemen v ruce překládá napůl, jak si ho rovná a jak s ním švihá do vzduchu. Nemám strach, jsem celá napjatá očekáváním, rozohněná vášní, cítím ve vzduchu skoro hmatatelnou erotiku.
"Klekni si" vyzve mne a já poslušně kleknu na všechny čtyři, prohnu se v zádech a nastavím mu nejen zadeček, ale i mé nejintimnější partie.
"Teď se připrav, že to bude bolet!" řekne přísně.
Vzápětí mi řemen přistane s mlasknutím a prásknutím na zadku. Dopad řemene mne téměř katapultuje dopředu, ale pevně se zapřu a prohnu se ještě víc, vzdychnu při té ráně a Josef se skloní, aby si rukou zkontroloval své dílo. Hladí mne, nahmatá na kůži dlouhý vystouplý pruh po řemenu, která rychle mizí a Josef se opět chápe řemene a pokračuje v bolestné výplatě. Vzdychám víc a víc, řemen se mi zakusuje do těla s pravidelností, ale nebolí to tak, jak jsem se obávala. Jedna rána mi obemkne stehna - juj, to už je síla, tam to zaštípalo opravdu hodně, musím se trochu rozkročit, abych neupadla.

Josef mne zase pohladí a tentokrát mu ruka sjíždí do štěrbiny mezi stehny, jsem mokrá vzrušením a jeho prsty neomylně najdou jeskyni rozkoše a začnou si hrát s jejím zákoutím. Sténám a chvěji se.
Josef se staví za mne a já slyším zvuk rozepínaných kalhot. Pak do mne zezadu vnikne a silně přirazí. Lomcuje se mnou první orgasmus a nastavuji se svému muži, aby do mne mohl proniknout co nejhlouběji. Rukama mne svírá za boky, dravě plení mé útroby a mně se z úst dere zvířecí sténání.
Ještě párkrát mne velmi silně plácne přes seřezanou prdelku, pokaždé vyjeknu, jak to zabolí, dokážu si představit jak mé zadeček rudne a na okrajích těch rudých map se rýsují Josefovy prsty, obtisklé do kůže. Pak se dostavuje další vrchol a ten je již definitivní, mocný a vyčerpávající.

Procitla jsem ze sna ve chvíli, kdy mne Josef plesknul přes nahý zadek a zašeptal:
"¨Musím ti naplácat, ty malá zlobivko..."