příběh sedmdesátý čtvrtý - Povedený trojlístek

Byli jsme s Josefem pozváni k Tereziným rodičům na manší rodinnou oslavu. No, proč ne, nakonec vyjde to nastejno, jestli se má Josef zlinkovat u Bartáků nebo v hospodě. A my s Terezinou mámou si máme pořád co povídat, nejčastěji o nadějném vnoučkovi, který bohužel nezapře Jirkovy geny, takže ho každou chvilku odněkud sundaváme, lovíme, hledáme a ošetřujeme.
Kluci pojali volný večer v duchu hromadného odchodu do násosny a Jaruna zůstala sama doma. Blahosklonně jsem jí dovolila, že si může pozvat dvě tři kámošky a udělat si dámskou jízdu, pokud zůstane u džusu, písniček z karaoke, šminek a módní přehlídky. Striktně jsem jí zakázala kluky, pivo a veškeré ostatní alkoholické nápoje, obscénní vyřvávání, erotiku v jakémkoliv smyslu a všechny možné i nemožné drogy. Než jsme odešli, všechno jsem jí pro jistotu zopakovala, abych si byla jistá, že jsem na nic nezapomněla a navíc jsem jí přislíbila vejřez jako hrom, jestli se stane něco, co se mi nebude líbit. Jaruna kývala hlavou jako houpací kůň a popoháněla nás k odchodu. Kluci vypadli už před nějakou chvilkou, vyzbrojeni na cestu těmi samými pokyny o slušném chování a následném pogromu.
U Bartáků bylo příjemně. Uzobávaly jsme s Danou jednohubky s finskou pomazánkou a okurčičkami, koktejlové párečky a olivy, chlapi ochutnávali několikero druhů klobásek a zajídali je bagetkami s pomazánkou nejspíš z mletých žiletek proložených  papričkami habaneros a wasabi křenem a já se divila, že se jim nekouří z uší. Jen jednou jsem si lízla té ďábelské krmě a kdyby do mne Dana nenalila pořádnou dávku vodky, asi by mi shořely vnitřnosti. Takhle jsem viděla svět dvojmo, slzami rozmazané stíny ze mne udělaly strašidlo Canterwillské a zmožena alkoholem jsem ze sebe soukala inteligentní věty jen velmi zvolna. Naštěstí se mi podařilo vystřízlivět ještě než jsme se odhodlali k návratu, takže po cestě domů jsem nevlála jako utržený škuner, ale naopak podpírala zmoženého Josefa, který byl spíš přežraný.
Na kostelní věži odbíjeli desátou, když jsme překročili práh našeho domu a já hned začenichala v ovzduší.
"Tady někdo kouřil!" řekla jsem přísně Josefovi, jakoby za to mohl.
Obývák nám pak poskytl nevídané divadlo.
Tři holky se válely na gauči jen tak v nedbalkách, tedy většinou v podprdě a úsporných kalhotkách velikosti dětského kapesníku, vyčuzovaly jako kdyby za to byly placené, v televizi běželo porno na téma kluci s klukama a holky s holkama, na stolku trůnila sice krabice od džusu, ale poloprázdné sklenky mlčky žalovaly, že pomeranč se ladně snoubí s alkoholem v nevídaném poměru. Jaruna, sotva nás spatřila, leknutím upustila nedokouřené žváro na podlahu a obě její kamarádky zaječely.
"Tak koroptvičky, koukám, že tu máte docela slušný mejdan!! Doufám, že nemám v pračce schovaného nějakého gigola!!" dala jsem si ruce v bok.

Holky začaly cosi zmateně koktat, ale to už se k nim propracoval Josef, znalecky zhodnotil jejich vyvinuté postavičky i prádélko, na němž spočinul zálibným pohledem a vzal Jarunu za ucho:
"Ty jedna zatracená opice, máma ti jasně řekla, co si nepřeje, abys dělala a ty stejně uděláš pravý opak! Co ti řekla, že bude, když neposlechneš?!"
"Néé, tatíí, před holkama nééé" plačtivě zakvílela Jarča.
"Omyl, zlatíčko, holky v tom jedou s tebou!!" uzemnila jsem je všechny tři.
"Nebo by si dámy přály, abych se zítra stavila u nich doma?" byla jsem rázem jedovatá jako muchomůrka tygrovaná.
Obě Jarčiny kamarádky na mne nevěřícně valily oči:
"Too jako.. že bysme dostaly na zadek????"
Josef pokýval hlavou a dodal:
"A pokud by některá z vás měla náhodou pocit, že jsme příliš nespravedliví, vaši tátové určitě budou radostí bez sebe, když vás jednu po druhé osobně odvedu domů."
Uznale jsem povytáhla obočí. Bylo mi jasné, při pohledu na jejich už skoro ženská těla, že by si Josef tuhle smetanu rád slízal sám a blahosklonně jsem mu nabídla, aby se ujal exekuce. Myslím, že v tu chvíli by nebyl šťastnější, ani kdyby se dozvěděl, že získal dědictví po Paris Hiltonové. Vyhrnul si rukávy u košile a odhalil svalnaté paže. Holky jen strnule zíraly, jak sahá do kouta za skříň a vytahuje odtud pružnou rákosku, s níž pro větší efekt několikrát máchl do vzduchu. Rákoska vydala hlasité pfííí a oběma Jarčiným kamarádkám podklesla kolena. Jaruna sama se také netvářila o nic nadšeněji, zvlášť když si představila, co jí čeká. Následující minuty ve společnosti pružné rákosky jí vůbec nepřipadaly zábavné.
Josef jim ale nedal moc času na spřádání neradostných úvah. Požádal je, aby si stouply pěkně vedle sebe a předklonily se.

Holky se po sobě podívaly, ale nakonec příkaz splnily a postavily se jedna vedle druhé tak, že se téměř dotýkaly vyšpulenými prdelkami. Nedivila jsem už Josefovi, že se mu při pohledu na ty bělostné polokouličky zrychlil tep.Tohle bylo něco zcela jiného. Všichni naši kluci, kteří byli zhusta biti za svoje průšvihy, se prostě vždycky chovali jako uličníci - strach z výprasku z nich doslova ukapával a při výprasku přestávali myslet, tak jim bolest zatemňovala mozky, že se zmohli jen na plačtivé skučení  a prosby.
Holky oproti tomu, i když věděly, co je čeká, nastavovaly svoje pozadí s jemným erotickým podtextem, malinko se ladně kroutily v bocích a já jsem předpokládala, že ačkoliv bude jejich výprask pěkný cirkus a holky budou ječet a plakat, přeci jen jako hrdé tygřice přijmou svůj ortel a nikdy se nesníží k uhýbání, zakrývání vyplácených prdelek a spíš než proseb o slitování bychom se od nich dočkali kleteb a nadávek.
A tak tomu i bylo.
Josef si jim stoupl za záda a řekl, hladíc je přitom jednu po druhé rákoskou po vypjatých zadečcích:
"Tak, holčičky...každá dostanete pětadvacet na holou...doufám, že vám nemusím říkat, že budete hezky ohnuté a poslušné..."

Jarča cosi procedila mezi zuby. Josef ale pokračoval:
"Svlékněty si ty vaše kalhotky a pěkně v předklonu, stejně vás neochrání."
Holky provedly příkaz jako na povel, špulíc do prostoru pokoje své neposkvrněné zadečky, stahovaly si miniaturní kalhotky od boků přes stehna, až skončily někde u kolen.Pak se všechny tři opřely o konferenčné stolek a čekaly na první ránu.
Josef si rákosku několikrát upravil v ruce a pak se malinko rozpřáhl.
První ránu schytala Jaruna, která se prohnula v pase a hekla. Pak přešla na řadu Sylva a poslední Olina. Obě Jarčiny kamarádky, soudě dle jejich reakce, nebyly ve výprasku žádnými začátečnicemi.
Pak Josef začal přitvrzovat a rákoska začala dopadat se štiplavým mlasknutím, dívčí prdelky se vlnily pod jejími údery a hlavy, vražené hluboko mezi ramena dávala tušit, že brzy nastane apokalypsa. Pak přišlo první táhlé zavytí z dívčích úst a to volně přešlo do pištění a ječení. Slzy začaly proudit z třech párů očí jako na povel, ale holky držely jako berani. Jen lehký třas prdelek byl reakcí na vzrůstající bolest. Sledovala jsem, jak se jim kůže na zadečcích mění z bledé na rudou a tam, kde se Josef trefil několikrát za sebou, jim naskakují fialová jelita.

Když výprask skončil, holky ještě chvilku zůstaly předkloněné a opatrně si ohmatávaly šlince a pruhy.Josef tiše uklidil rákosku na své místo a ohlédl se po mně. Měl v očích zvláštní světlo, byl celý jakoby napjatý a přitom se tvářil žádostivě. Beze slova mne vzal do náruče a odnesl do ložnice....

pokračování příště...
( a je na uvážení laskavého čtenáře, aby si za tečky za větou doplnil sám, co se dělo za dveřmi naší ložnice)