Příběh šedesátý sedmý - Radek bez práce

Můj synek světoběžník jezdil hned od maturity kamionem po celém světě, to je každému známo. Někdy býval pryč celé týdny, záleželo na tom, kam ho osud zrovna zavál. Vždycky se pak vrátil, pokrytý prachem cest, obdaroval mne kupou špinavého prádla a oznámil mi další cíl své příští cesty. A já jako správná máma jsem všechno vyprala, vyspravila, vyžehlila a naskládala do jeho objemné kabely, přidala jeho oblíbené buchty s tvarohem, domácí knedlíky se zelím, v zavařovacích lahvích guláš, polévky a maso ve vlastní šťávě a Radek zase zmizel se svým ořem kdesi v dálavách.

Pak jednoho dne přijel zase domů a když jsem se ho zeptala, kdy zase odjede, jen cosi neurčitě zamrmlal a zalezl si k sobě do pokoje. To mi přišlo natolik divné, že jsem neváhala a šla za ním. Radek ležel na posteli na zádech, civěl do stropu a zjevně nad čímsi dumal.
"Děje se něco, o čem bych měla vědět?" zeptala jsem se ho.
"Jo, ta naše slavná spediční firma se položila..." řekl a z hlasu mu zazněla hořkost.
Rozuměla jsem mu.
Kamion byl celý jeho život. Jistě, žil vlastně jinak, než jsem si představovala, ale tuhle cestu si vybral sám, dobrovolně a proto jsem plně chápala, jak moc ho mrzí, že jeho milovaný plechový netvor skončí kdesi u insolvenčního správce a příště za jeho volant usedne někdo docela cizí.
"Měl by sis najít jinou práci, takhle se tady litovat je nesmysl. Jsi zkušený řidič, jistě tě rádi vezmou jinde." snažila jsem se ho rozptýlit. Radek kývl, že ano a že se po něčem poohlédne.
Odpoledne zmizel do hospody a já doufala, že nepřijde moc zrychtovaný.
A pak začaly pomalu ubíhat dny a týdny a Radek pořád trčel doma jako rozinka v buchtě, propadal depresím a lezl mi na nervy. Když nevyspával opici, dřepěl v hospodě, když do sebe nelil pivo, chrápal v pelechu jako divoké prase a přiváděl mne k šílenství. A nejen mne. Josef s ním ze začátku hodil řeč, snažil se mu pomoci, ale krize na trhu práce vrcholila, nikdo Radka nepotřeboval.
Když už jsem přestala věřit tomu, že můj syn nějakou práci, jedno jakou, sežene, zavolali mu z bývalé firmy, že se našel nový majitel, který hodlá pokračovat tam, kde ten předešlý skončil a že má o Radka zájem. Samozřejmě, Radek tou dobou ještě nevytáhl z kanafasu ani nohu, takže jsem milého pána ubezpečila, že syn je momentálně zaneprázdněn, ale že nabídku v žádném případě neodmítne a že v nejbližším termínu zavolá a domluví se.
Celá rozradostněná jsem pak Radka vzbudila, nedbajíc na jeho láteření a sdělila mu novinku. To jsem se ale se zlou potázala, Radek měl stále tak dvojku v žíle a probuzení pojal jako osobní urážku. Vůbec nevnímal, co mu říkám, jen se do mne nevybíravě pustil, obvinil mne ze všeho příkoří na něm spáchaném nejméně od prvopočátku světa.
To bylo ale něco na mne. Ještě nebyl ani v půlce svých litanií a už jsem z něho škubala peřinu jako z martinské husy a sotva se mi to podařilo, vzala jsem do ruky svůj domácí pantoflík, rozpřáhla se a ranou dobře mířenou jsem ho přetáhla přes zadek. To Radka probralo.
Naše role se rychle vystřídaly, teď jsem byla já ta bohyně pomsty a Radek byl mi vydán na milost a nemilost. Jeho zadek v boxerkách byl příliš snadný a lákavý cíl. Dostal jim nepočítaných a ten, kdo měl někdy možnost ozkoušet, co umí botka s pevnou plastovou podrážkou, mi dá jistě za pravdu, že to není žádná sranda. Ostatně důkazem bylo i to, že se Radek snažil vykroutit z dosahu toho bolestinosného nástroje, který jsem zcela nekompromisně třímala v ruce a mydlila ho hlava nehlava.
Když už jsem nemohla popadnou dech, nechala jsem toho a přísně Radkovi řekla:
"A teď plav zavolat do práce, že zítra nastupuješ!!"
Radek se postavil, poodhrnul si boxerky, zjistil rozsah poškození a pak si klepl na čelo:
"Zítra jo? Budu rád, když si sednu do týdne, srando."

Druhý den ale do práce skutečně nastoupil. Co jim tam nalhal mi zůstalo záhadou, protože zůstal ještě tři dny doma, které ale už nestrávil v hospodě, ale v koupelně, kde si mazal modřiny na zadku, aby mu rychleji zmizely.
Po třech dnech mi pak vesele zamával, hodil si na ramena svou nerozlučnou kabelu, naditou oblečením a buchtama a zase zmizel kdesi za horama....

pokračování příště...