příběh třináctý-Následky velikonoční zábavy

A pak nastyly Velikonoce.

Se zatnutými zuby jsem pekla beránky,pro každého kluka jednoho,aby se o ně nepoprali,barvila vajíčka pro koledníky a kluci lítali po stráních a sháněli proutky na pomlázky.V garáži se vrstvila už pěkná kupa,Josef jí znalecky obhlížel a ukazoval klukům,jak se plete pomlázka osmiproutková,s pěkným košíčkem do ruky.
Pepík s Jirkou si určili trasy,aby si vzájemně nelezli do zelí(kvůli holkám) a všichni vydrželi být celý týden ti nejhodnější pod sluncem a přilehlých planetách.V neděli totiž měla být zábava a tu oni prostě nemohli propásnout.Skýtala se jim možnost jediného dne satisfakce,kdy vyjímečně netrpěly jejich zadky,ale krásné dívčí prdelky.
Celá velikonoční neděle byla znamením smíru a klidu.Bráchové,sotva jsem po večeři odešla mýt nádobí,zatarasili koupelnu a za chvíli se odtud ozývala pekelná řež o mýdlo,hřeben a kolínskou. Když pak Josef zabušil pěstí na zamčené dveře a zahulákal,že pokud tam nebude klid ty dveře vyrazí a kluci nikam nepůjdou,nastalo uvnitř ticho jako před stvořením světa.
Úderem sedmé pak všichni drahouškové vypochodovali,vymydlení,načesaní a....
"Kriste pane,vy smrdíte jako barový kurvy!!"nadechla jsem se.
Pepík se na mě zašklebil a palcem ukázal na Radka,který to s voňavkou opravdu přehnal.
"No,snad po cestě trochu vyčichnou"mínil Josef.
"Tak teda jděte...a nezapomeňte na slušný vychování,jak se něco dozvím...no vždyť víte."kázala jsem jim a kluci horlivě kývali.V tuto chvíli by se mnou souhlasili,i kdybych mluvila protistátně.
Pak odešli a my s Josefem jsme si dali na terase partičku kanasty se sousedy,kterým už tancovačka také nic neříkala.Večer byl příjemný,tichý a uvolněný.
Zato kluci na tancovačce nezaháleli.Každý měl svou holku,takže se brzy spárovali a vnořili se do víru tance. Pivo teklo proudem,Jirka jako pokaždé nenápadně pivo zapíjel rumem a rum pivem,Radek si odskakoval na vodku a Pepík s Milanem se dělili o víno.Pavel jediný i zachoval chladnou hlavu,on na pivo a jiné radovánky moc nebyl,takže si dal své tři kousky a byl spokojený.
Zato do Milana víno padalo jako Němci do krytu,Pepík mu šel důsledně v patách(přece se nedá zahanbit nejmladším bráchou,že jo) a oba začali být brzy vláční jako hadrové panenky.Pepík se nakonec se svou holkou odebral neznámo kam a bráchové doufali,že sličná krasavice svého milého nalitého Pepu odloží doma a oni se tak nebudou muset o něho starat.
Milanova dívka uviděl na zábavě někoho,koho neměla nijak v lásce  a proto že i ona už měla něco upito,slovo dalo slovo a strhla se hádka.Dívka ječela na dotyčného jako siréna, mladík jí nadával a nakonec jí dal facku.A to neměl dělat. Dívka se na něho vrhla a začala ho drobnými pěstmi zpracovávat. Mladíkovi kamarádi nelenili,skočili po ní a snažili se bitého kámoše osvobodit.Načež si Milan vyhrnul rukávy u košile a šel své holce na pomoc.
Rvačka to byla překrásná-z pohledu Radka a Jirky,kteří bráchovi a jeho holce fandili.Ještěže je nenapadlo jim také pomáhat.I tak vzduchem létaly nejen nadávky a skřeky,ale i židle,popelníky a poloprázdné půllitry.
Když horké hlavy vychladly a sečetla se škoda,zábava se opět rozproudila jakoby se nechumelilo,jen pro Milana a jeho slečnu skončila.Oba se ještě venku nakonec pohádali a Milan,kterému už začalo být špatně od žaludku,začal vyhrožovat,že bude doma v destrukční činnosti pokračovat.Nato se dívka otočila na podpadku a hrdě jako královna za Sáby odkráčela domů,řkouc,že na ní nikdo nebude sprostě ječet.
Milan se také tedy vydal k domovu.Cesta byla zlá,Milanovi se co chvíli obracel žaludek naruby a on si umiňoval,že už nebude pít.
Doma pak padl do postele a během noci z ní ještě několikrát vystartoval,aby si ulevil.
A pak přišlo ráno.Já nic netušíc,nechala jsem všechny kluky dosytosti vyspat,a když na ně začali zvonit kamarádi,aby šli na hodovačku,přicházeli do kuchyně,vyjma Pavla,pomačkaní,bledí a očividně ne v nejlepší formě.
Milan jediný postel neopustil,hlavu pod polštářem,v pokoji smrad jako v opičárně,a na židli roztržená košile.
A před polednem se ozval zvonek.Šla jsem otevřít opatrně,i já jsem dnes nebyla nijak zvlášť v bezpečí před rozjívenými koledníky,ale za dveřmi stála Milanova dívka.Řekla jsem jí,že nejmladší syn ještě spí a ona na mě plaše upřela oči a zeptala se:
"Je v pořádku?"
Její tón se mi ani trochu nezamlouval a tak jsem se podezřívavě otázala:
"A proč by neměl být?"
Dívka sklopila hlavu a špitla:
"NO...on včera vyhrožoval,že všechno doma zdemoluje a byl strašně sprostý,tak jsem od něj odešla....ale pak jsem si to doma vyčítala,jestli něco neprovedl?"
Nechápala jsem z jejích slov ani hlavu ani patu,tak jsem jí vzala dál a nechala si vyprávět o včerejším večeru.A jak jsem víc a víc přicházela jejím slovům na kloub,tím víc jsem třeštila oči.
Milan-ten užasný,slušný kluk,ten který zvládá vysokou školu levou zadní,ten který mi říká něžně mamička a upírá na mě své poměnkové oči,ten který se doma krčí,sotva zvýším hlas.........
tak právě tenhle zdemoloval hospodu  a porval se s několika místními junáky.
Slečna taktě zatajila,že rvačku vyvolala ona a místo toho se jala za Milana orodovat,neboť mrak na mém čele hrozil zahřměním.
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla,ale napětí nějak nechtělo povolit.
"No nic,tohle se musí ihned řešit!!"rozhodla jsem a dívka se rozplakala.
"Proč brečíš?"nechápala jsem.
"Já...víte,Milan za nic nemůže.....to já zavinila"vykoktala ze sebe.
"Jo?A jak prosím tě?"
"Já to začala,Milan mi šel jen na pomoc!"přiznla se ona.
Zastavila jsem se uprostřed kroku a otočila se na ní.Tahle holka byla známá jako jedna z nejslušnějších,které jsem vůbec znala.V duchu jsem si představila,jak se ručně vypořádává s protivníkem,ale takovou fantazii jsem prostě neměla.
"Dobře,já teď vzbudím Milana a buď ujištěná,že on by si nedovolil mi lhát.Tak doufám,že mi nelžeš ani ty."
Dívka zoufale kroutila hlavou:
"Ne,nelžu....doopravdy.Prosím,že to na mě neřeknete našim,táta by mě vyhodil z baráku."
"Neboj,nechodím žalovat,já si všechno řeším po svém!"ulehčila jsem jí v neradostných myšlenkách.
"A že Milanovi nic neuděláte?"zastávala se ho ještě.
"Tak to ti už slíbit nemůžu"řekla jsem,"u nás platí za provinění trest a tu škodu stejně budeme zase platit my,když to Milan vzal džentlmensky na sebe.Takže je to fér,ne?"
V pokoji jsem musela nejdřív otevřít okno,jinak bych asi další kroky mohla považovat za své poslední na tomto světě.Když se pak vzduch stal poněkud dýchatalnějším,zprudka jsem s Milanem zatřásla.
"Koukej vstávat,máme spolu nějaké řízení!!"
Milan se posadil na posteli jako náměsíčný a zkalený pohled dával tušit,že se mu ještě alkoholové výpary potulují po krevním oběhu.Vzápětí vyletěl zpod peřiny a odebral se na záchod.Když se vrátil,už byl schopen jakžtakž rozumného myšlení.
"Tak jak jsme se měli na zábavě?"zeptala jsem se jedovatě.
Milan ani nemusel promluvit.Do hlavy se mu vrátily události nočních hodin a on nedokázal provinilý výraz schovat.
"Tak pojď do kuchyně"vyzvala jsem ho a on,děs v očích,mě následoval jako na porážku.
Když se oba mladí na sebe podívali a dostatečně své pohledy strávili,promluvila jsem:
"Tak a teď bych ráda slyšela,co se tam vlastně stalo!Ale pravdu!!"
Milan se nadechl a zkroušeně řekl:
"No,vieš mamička,nejako zme sa tam nepohodli s takým somárom a ja som ho trocha ukludnul."
"Milane-NELŽI!"okřikla jsem ho a dívka špitla:
"Nemá to cenu,já už jsem to stejně popravdě řekla."
"Ty jsi...."Milan se poněkud naježil.
"Lehneš!"okřikla jsem ho,když jsem uviděla ty zlé ohníčky v jeho očích.Milan se poslušně uklidnil a pak,smířen se vším,řekl:
"Tak jo,já to vezmem všetko na seba,ale pravda je taká,že okrem mňa sa prala i ona,vlastne ona to začala."
Kývla jsem:
"Jo,tohle už vím a myslím,že spravedlivé by bylo,abyste se o trest rozdělili stejným dílem."
Oba na mě vytřeštili oči.
"Too..jako....že by bola aj ona bita?"ujistil se Milan,že se nepřeslechl.
"Stejné provinění,stejný trest"odvětila jsem.
Milanova holka však klidně řekla:
"Jistě,to je spravedlivé,prosím,já jsem připravená."
Poslala jsem Milana do kuchyně pro vařečku a dívce řekla:
"U nás to funguje tak,že kluci většinou dostanou na holou,pokud chceš,aby Milan odešel....nemám námitek!"
Milanovi se rozsvítily tváře a vytřeštil na nás obě oči.
Ale dívka řekla:
"Ne,nemusí,stejně mě už viděl...."a byla při tom červená jako vlčí máky.
Ihned jsem si v duchu její slova přeložila a napadlo mě,že můj nejmladší syn,kterého pořád vidím jako hubeného bledého chlapce,který k nám v 17 přišel,je vlastně už dospělý chlap.I když se tak v této chvíli ani trochu netvářil.Naopak-ta bledost se mu do tváří zase vrátila a on upřeně hypnotizoval vařečku v mé ruce a počítal,jak moc se při prvním výprasku unavím.
Stoupla jsem si tedy k židli,zapřela o ní nohu a pokynula dívce,že má přednost.Ta přišla ke mně a skoro ladně se mi přehnula přes nohu.Krátká sukýnka se jí vysoko vyhrnula a Milan se mohl pokochal pohledem na její vyšpulenou prdelku a bělounké kalhotky.
Ty ovšem dlouho její majitelce azyl neposkytovaly,po chvilce jsem jí je stáhla a krásný neporušený dívčí zadeček mi nabídl svou plochu k trestu.
Milan třeštil oči čím dál tím víc.Nějakou dobu měl pocit,že ještě spí,nechápal,jak je možné,že jeho holka dala přednost výprasku.Nakonec dosud nic podobného neviděl a kdyby sám neměl pekelný strach,asi by se mu to i líbilo.
A pak nastalo rodeo.
Tak,jak jsem byla zvyklá vyplácet své kluky s vervou,dostávala i ona pořádné štiplavé rány,zadeček ihned zrudnul a děvče,překvapené razancí,začalo pištět a ječet,slzičky tekly na podlahu a ona sebou zoufale kroutila,aby se vyprostila.Se stejným efektem,jakoby chtěla pohnout Svatovítskou katedrálou.
Vyměřila jsem jí víc než obvyklých 25 na holou,prdelku měla rozžhavenou a nohama kopala do výšky,rukama si chvíli zakrývala pusu a chvíli se pokoušela ochránit pozadí.
Pak,když jsem jí pustila,postavila se,shrnula si jednak sukni a jednak vlasy z čela a upřela na nás červený obličej,s rozmazaným makeupem a dvěma stružkami slz.Položila si ruce na zadeček a se sykáním si ho začala hladit.
Milan jen zíral,neschopen slova.Pak mu došlo,že je na řadě.A neskonalý úžas vystřídal strach.Věděl,že rozhodně nevydrží být zticha,dokonce ani nedokáže pouze potichu kňourat,věděl,že výprask bude pořádný a on že bude vyvádět,plakat a křičet a že se pravděpodobně zesměšní.
"Ať jde pryč!"požádal mě s pohledem na své děvče.
Ta rázem přestala plakat a pohodila hlavou:
"A just nepůjdu.Ty ses taky díval!!"
Škodolibě jsem se zasmála:
"No Milanovi ani tak nevadí,že se budeš dívat,ale to,že budeš poslouchat."
Dívka se uchechtla:
"No a co?To máš strach,že tě uslyším řvát?Jako kdybych to už dávno nevěděla."
Milan by se nejraději propadl hanbou sto sáhů pod zem.To bude ostuda.
Už mě omrzelo čekat,až můj syn stráví neradostné myšlenky a vyzvala ho:
"Tak pohneš se už?"
Milan s výrazem odsouzeného na smrt se tedy pomalu doplouhal ke mně a já mu vařečkou pokynula:
"Ty kraťasy dolů!"
Milan se zase zhluboka nadechl a stáhnul džínové kraťasy.Pod nimi měl naštěstí ještě slipy,takže ostuda byla zatím daleko.
Pak se mi přehnul přes nohu a pevně sevřel rty.Rukama na zem skoro nedosáhl,stejně jako jeho dívka balancoval jen na mém koleni,opírajíc se o zem špičkami nohou.Nekompromisně jsem ho odhalila před zraky jeho spolutrpící a vařečka započala dílo zkázy.Dívka už dávno neplakala,naopak se zájmem sledovala každou ránu a Milanovu reakci.První údery byly z jeho
 strany odměněny tichý syčením,ale brzy ho vystřídalo polohlasné:
"Aúú,jááúú",následované obvyklým"nie mamička,nie..."
Když jsem se pomalu přiblížila k číslovce15,už se Milan přestával ovládat,bolelo to jako čert a jemu najednou bylo jedno,jestli ho slyší jen jeho holka,nebo celá ulice.
A stejně jako předtím Milan, i jeho dívka s úžasem sledovala,jak se mu na zadku vybarvují kulaté obtisky,nabývají nachového odstínu a jak Milan vříská a podniká všechny možné kroky,aby se osvobodil od potupy a bolesti.Slz na podlaze utěšeně přibývalo,už tvořily takovou malou loužičku.
Milanovi jsem nadělila zhruba stejně jako jeho holce a když se pak opatrně oblékl a podíval se na nás,tytam byly mé představy o dospělém klukovi.Milan byl uřvaný,ubrečený,šmouhy na tvářích mu dokreslovaly výraz mučedníka a ruce měl tam kde jiným lidem končí záda.
Jeho holka se spokojeně pousmála:
"Jo,takhle nějak jsem čekala,že to bude.Nemáš se za co stydět,to fakt bylo hrozný."
Milan se snad začervenal,ale to nebylo poznat,jen podle očí jsem poznala,jak se mu rozpaky mísí s ulehčením.
Na závěr se šli oba ven usmířit,a když se Milan vrátil,měl ve tváři samolibý výraz,takže mi bylo jasné,že na rozchod to určitě už nevypadá.A on pak ke mně přišel,objal mě a řekl:
"Ty si ta nejskvelejšia mama na svete,kludne zbiješ moju holku predo mnou a ona ťa za to má radšej ako mňa.No tento bozk je od nej."A dal mi velkou pusu.

-pokračování příště-