Příběh třicátý třetí-Honza v nemilosti

Když koncem léta přikvačily do našeho kraje povodně,měli jsme štěstí,že se naší obci jako
zázrakem vyhnuly.Ačkoliv máme hned za vesnicí velkou řeku,stačila tato tu ohromnou masu vody pobrat a kromě několika bezvýznamných lagun na polích nezanechala žádné škody,což se bohužel nedalo říci o sousedních obcích.Kdo měl ruce a nohy,pomáhal příbuzným a známým s odklízením škod,které povodně napáchaly.
Jelikož náš barák je poslední ve vsi a k vodě to máme opravdu kousek,vypracovali jsme s Josefem a kluky válečný plán,abychom se pojistili na příště.Nikdo nemohl předpokládat,že až se někdy v budoucnu řeka rozvodní,že opět unikneme bez úhony.
Zavolala jsem proto i svým bratrům,aby tentokrát přiložili ruku k dílu a byla jsem mile překvapena,že s nimi přijeli i oba rodiče.Bráchové se rychle seznámili s Jardou,maminka sice něco bručela o tom,že se pokouším spasit svět,ale když si vyslechla jeho příběh mnou nastíněný,přestala mít námitky.
Na dva dny přijel dokonce i Pepík s rodinou,a já jsem byla nakonec moc ráda,že tu maminku mám,protože se ihned chopila malé Nelinky,Pepovy dcerky a já se snachou jsme se mohly starat o to,aby moje hrnce a kastroly nezůstaly nikdy prázdné.
Chlapi pak strhli plot a pustili se do kopání širokého základu na vysokou podezdívku.Šlo to
pomalu,zem byla v těch místech jílovitá a samý kámen,takže se tentokrát opravdu dost nadřeli,než vyhloubili potřebnou díru.
Když se večer všichni vykoupali a najedli,nabídla jsem klukům,že můžou jí na na pivo.
Jirka se na mě podíval,protáhl se v kříži,až v něm luplo a zasténal:
"Ne,dík,já osobně jdu spát."
Pavel I Milan svorně kývli hlavou,že i oni jdou radši spát,že toho mají dost.
Dvojčata se na sebe koukla a Lukáš podotkl:
"No,ne že bych chtěl trhat partu,pivo by bodlo,ale když si představím,že bysme tam skejsli do bůhví kolika,tak radši taky nic."
Aleš jen zahučel-to jo-a oba se odebrali na dvůr,že si ještě půjdou zakouřit.I Josef zalovil po kapsách pro cigarety a pak zasakroval:
"Kruci,já už nemám co kouřit.....kluci,dejte mi cigáro!!"
"Počkej,skočím ti do hospody,a vezmu vám tedy do džbánku,zasloužíte si to."nabídla jsem svému muži a ten se na mě docela vděčně podíval.
V hospodě bylo jako obvykle nahuleno,takže nebylo skoro vidět,kdo kde sedí.
Postavila jsem se k nálevnímu pultu a řekla hospodskému:
"Těbůh,Davide.Natoč mi do džbánku a dej mi pro mýho chlapa cigarety.Jo a pro Jirku radši taky."
David se usmál a zeptal se:
"Co pak?Kluci dneska nepřijdou?"
"Budeš se divit,ale ne.Mají dost práce a myslím,že než se vrátím domů,tak budou všichni spát."
"No,mě to bylo hnedka divný,že váš Honza přišel odpoledne sám"podotkl David.
Myslela jsem,že špatně slyším:
"Cože?Honza je tady?"
David se také zatvářil překvapeně:
"No,jasně,támhle vzadu,ale už bude asi nepoužitelnej.Je tam s nějakejma klukama a ani jim nestačím nosit panáky rumu,lejou to do sebe dneska jako pitomý."
Než si pěna ve džbánku poněkud sedla,nakoukla jsem do zadní místnosti.Honzu jsem tam samozřejmě uviděla a bylo mi jasné,že on už o světě okolo sebe neví.Připitoměle se usmíval,tváře mu jen žhnuly a jak se tak natahoval po sklenici s pivem,byly jeho pohyby silně nekoordinované.
Ani jsem se nenamáhala s upoutáním pozornosti,nemělo by to žádný význam.Jen jsem Davidovi řekla:
"No doufám,že se k nám v tomhle stavu přijde vyspat,tak ho poženu jako namydlený blesk!"
David se zasmál,podal mi džbánek a cigarety a řekl:
"Myslím,že nejen on bude dneska rád,když trefí aspoň odsud ze dveří!"
Donesla jsem pivo domů,Josef s dvojčaty ho vymlaskli na několik doušků a já se zmínila,že Honza dřepí v hospodě a že se ani neukázal.
Josef se podivil,také mu nebylo známo,že by náš milovaný synovec měl dorazit.
Ještě v posteli jsem natahovala uši,jestli se Honza nakonec objeví,ale nedočkala jsem se ho. Kde spal,bylo ve hvězdách.
Ráno jsem vstala a spolu s maminkou jsme šly nakoupit do obchodu.V obchodě už nade mnou ani nekroutili hlavou,když jsem si poručila 30housek a tři bochníky chleba.Vedle u řezníka už to bylo
poněkud horší,nespokojené báby,stojící ve frontě za mnou,začaly remcat,když jsem brala tři kila hovězího a další tři kila vepřového masa,játra,kosti na polévku a velké množství uzeniny.
"No no,aby na nás něco zbylo"byla jedovatá stará Poláčková.
Maminka mě ihned zezadu dloubla do zad,abych zachovala klid,znala mojí nevymáchanou hubu.
Naštěstí jsem se ani nemusela namáhat,další dvě ženské se do báby pustily,aby neryla,když mám doma takové množství chlapů:
"A ti aspoň makají,koukala jsem,jak se včera dřeli.....to není jako váš Venca,který sedí od rána do noci v putice!"smočila si babka Urbanová.
"A to je zajímavý,že ten jejich Honza tam byl taky!"štětila se Poláčková.
"To je jeho věc,ne?"nedala se překřičel Urbánková.
Raději jsme rychle zaplatily a vyšly na vzduch.
"Teda,ať děláme,co děláme,tahle stará čarodějnice nás bude mít v žaludku snad až do smrti."posteskla jsem si.
Maminka jen pokávala hlavou:
"Jo,holka,lidem se nezavděčíš.A já si myslím,že ti taková nějaká baba může trhnout nohou,ty se o cizí nestaráš,tak co...Ale,počkej,co to bylo s Honzou?Já nevěděla,že přijel."
"Já taky ne,mami,asi měl v plánu něco jiného."pokrčila jsem rameny.
"No,není to od něho moc hezké,že se ani neukázal.Však bychom ho neukousli."mamince to nešlo do hlavy.
Mě ostatně také ne.Bylo mi jedno,že Honza přijel za kamarády a že se u nás ani nezastavil,nakonec to nebyla jeho povinnost,byl dávno dospělý a mohl si dělat,co chtěl.Ani bychom po něm nechtěli,aby nám přišel pomoci,chlapů na to bylo dost.Spíš jsem si o něho dělala starosti,znala jsem jeho opilecké stavy,kdy býval dezorientovaný,cesta z hospody kamkoliv pro něho představovala neřešitelný problém,bývalo mu většinou dost špatně a pokud by někde usnul na mezi,jak míval ve zvyku,mohlo se mu i něco stát.I maminka zřejmě myslela na něco podobného,protože podotkla:
"Tak si myslím,že by ho Karla měla držet víc zkrátka,ty jich máš....kolik jich vlastně máš? a ukočíruješ je všechny,tak nevím,proč by nemohla i ona."
Zasmála jsem se té její úvaze a odpověděla:
"No,abych pravdu řekla,někdy v těch svých klukách mám bordel i já,když nepočítám Pepíka,ten už má vlastní život,tak i s Jardou jich je pět."
Maminka se zamyslela,načež řekla:
"A teď si představ,až ti všichni kluci přivedou domů třeba na vánoce svoje holky nebo manželky a svoje děti......."
Normálně jsem se při té představě zpotila.
Tedy,Jirkova i Milanova holka byly v pohodě,docela dobře jsem si s nimi rozuměla,zato Pavlova "slečinka",no to bylo už poněkud horší.Tam ty sympatie prostě nebyly a bylo to navíc oboustranné.Radek byl zatím naštěstí přelétavý jako noční motýl a Jarda byl sám.
Otřela jsem si orosené čelo a posteskla si:
"Teda,mami,ty umíš člověka potěšit,jen co je pravda."
Maminka se pousmála:
"Jo,dala jsi se na vojnu..."
"A taky tuhle válku vyhraju,mě teda nikdo přes hlavu nepřeroste,to bych se na to podívala!"
Snídaně u nás vypadala,jako bych si otevřela hotel.Kuchyňský stůl nedokázal pojmout 12 lidí,takže jsme v kuchyni zanechali všechny kluky a my s rodiči jsme se nasnídali v obývacím pokoji,spolu s Pepíkem a oběma jeho princeznami.
A pak se šlo zase dělat.My ženské jsme se porovnaly v kuchyni,Nelinka spokojeně chrněla v kočárku pod oknem a na plotně bublal v hrncích guláš a brambory a z trouby se linula vůně jablkového koláče.Zrovna jsme uvařili kávu pro všechny zúčastněné a servírovaly jí na usychající betonovou podezdívku budoucího plotu,když se otevřely vrata a kde se vzal,tu se vzal,dovnitř vešel Honza.
"No,tys nám tu chyběl"zahučel Josef.
Honza,poněkud ještě pobledlý v obličeji(následek včerejší bujaré zábavy) jen pozdravil a zeptal se:
"Nebyl jste,kluci,někdo včera v hospodě?"
"Ne,to sme teda nebyli!"odsekl mu Jirka.
"Já jen...no někde jsem zapomněl peněženku,tak jestli o ní třeba něco nevíte."
"Ne,nevědí"děla jsem mrazivě,"a ty se můžeš zeptat tam,kde jsi na dnešek spal!"
Honza potřásl hlavou:
"No,to právě nevim."
"Ani se ti nedivím,vypadal jsi jako čuně!"zvýšila jsem hlas a kupodivu se do Honzy pustila i maminka:
"Že se nestydíš,ta tvoje máma by zasloužila taky,že tě trochu nesrovná,takhle mladý kluka a on se opije,že ani neví,kde je!!"
Honzovi se ve tvářích vystřídala bledost s červení a začal pátrat v paměti,co kde vyváděl.Nepřišel na nic,míval po takových nocích v hlavě vygumováno.
"A počítej s tím,že si s mámou promluvím!"byla přísná babička.
Honza se ani nenamáhal protestovat.Jen se na mě podíval.A byl nešťastný.
Chlapi se zase mezitím zvedli a šli pokračovat v práci.Honza stál přede mnou a babičkou jako hromádka neštěstí a nevěděl,co má říci.
Když jsem se pak také zvedla a šla do domu odnést použité nádobí,Honza šel se mnou.Doma mi pak řekl:
"Teto,co jsem provedl,proč se na mě zlobíte?"
"Podívej,mě je jedno,že jsi šel s kámošema do hospody,ale není mi jedno,že ses tam zmrskal jako prase,že ani nevíš,kde jsi spal,že jsi opět ztratil peněženku a že o tom ví půl vesnice!"dala jsem si ruce v bok.
Honza na mě koukal jako zjara.Nic si nepamatoval.
"Ttoo....je pravda?"byl vyvedený z míry.
"No já mám tak potřebu si něco vymýšlet!"odsekla jsem.
Honza se rozpačitě poškrábal ve vlasech a pak smutně řekl:
"To asi dostanu na zadek,že jo?"
"Ne,nedostaneš.Ať si to s tebou vyřídí taky jednou tvoje máma,já si o tebe furt ruce otloukat nebudu.Jsi nepoučitelný a myslíš si,že pokaždé,když něco vyvedeš,spraví to pořádný vejřez a je to odbyto."
Honza se zatvářil ještě zoufaleji:
"Teto,prosím tě,pomož mi!Babička bude na mě žalovat a znáš mámu...zase bude dělat scény a pak se mnou nebude mluvit.Tvoje tresty jsou rozhodně lepší."
Pokrčila jsem rameny a řekla:
"Jak chceš,Honzo,jak chceš."
Pak jsem ukázala na kuchyňský stůl a docela mile mu naznačila:
"Tak se pěkně ohni a sundej si ty džíny."
"Rovnou na holou?"užasl Honza.
"No ano,máš něco proti tomu?"
Honza si povzdechl,ale když už jednou dal svolení k výprasku,nemělo žádný smysl se to teď pokoušet ukecávat.Rozepl si pásek,pak zip a kalhoty mu sjely ke kotníkům.Potom si stáhl i trenýrky a položil se horní polovinou těla na stůl.Vybrala jsem si tu největší vařečku,kterou jsem v šuplíku měla a došla k Honzovi,který vařečku v mých rukách zhypnotizoval a pak sevřel rukama kraj stolu.
Původně jsem chtěla,aby si to dlouho pamatoval a byla jsem odhodlaná mu opravdu pořádně nařezat,až by měl zadek samou modřinu,ale když jsem viděla jeho oči plné strachu a pevně stisknuté rty,zželelo se mi ho a já místo vařečky napřáhla ruku a počala ho vyplácet plochou dlaně.No,i tak to štípalo jako čert,Honza si položil hlavu na desku stolu a popustil uzdu svým emocím.Vyplatila jsem mu přibližně dvacet rukou,až jsem pocítila,že mě ruka brní a že mi zase naskakují modřiny.
"No nejsem já husa blbá?Já ho šetřím a sama si tu ubližuju?Tak to ne!"projelo mi mozkem.
A sevřela jsem vařečku.
"Jááúú....aúúúú....sssss......ááúúú"reagoval Honza na setkání jeho pálícího zadku a mojí vařečky.
Ran padlo jako na Dukle,když se Honzovi na prdelce začaly objevovat namodralé skvrnky.
Spusitla jsem ruku dolů a řekla:
"No,snad ti to stačilo."
Honza si začal hladit zadek a ve chvíli,kdy se rozhodl,že se oblékne,vešla dovnitř babička a viděla ho.Než si Honza natáhl trenýrky zpět,prohlédla si jeho pozadí a řekla mi:
"Málo!"
Honza vyjeknul a já na maminku vykulila oči.
Ta se potutelně usmála a řekla:
"Jinak si budu muset s mámou opravdu promluvit....a nebo bych tě také mohla potrestat sama."
Honza znovu zbledl,zřejmě si okamžitě vzpomněl na svoje loňské prázdninové extempore s dvojčaty.A rychle se znovu přehnul přes stůl.
Vzala jsem tedy vařečku zase do ruky,Honzu jsem si pro jistotu podržela a pustila se do něho jako by na tom záviselo maminčino hodnocení.
Bolelo to o hodně víc a Honza to ocenil postupným přidáváním na hlasitosti.V mžiku jsem měla ubrus na stole shrnutý pod Honzovým tělem,jak sebou mrskal,ale výprasku uniknout nemohl.
A maminka stála klidně ve dveřích,ruce založené na prsou jako generál a sledovala celé dění.
"Jen přitlač,však ho neubude.."pobídla mně dokonce,když se jí zdálo,že Honzu šidím.
Honza jen zavyl a jeho ruka několikrát podnikla pokus zadek si zakrýt.Zřejmě mu však pokaždé došlo,že by mohl nějakou schytat i přes prsty.Takže pokaždé jen pevněji sevřel desku stolu a dál naříkal.
Konečně i babička uznala,že by mu to mohlo stačit a dovolila mi,abych vařečku uklidila.Pak Honzu přátelsky pohladila po nepoddajných vlasech a řekla:
"Příště to řeknu mámě a počkám si na to,až ti nařeže ona!"
Honza se mi po jejím odchodu s nářkem vrhnul do náruče:
"To bolí,strašně moc!!"
Chvilku jsem ho utěšovala a přitom mu sesekanou prdelku hladila.Když se pak Honza oblékl a dal dohromady,podíval se na mě a zeptal se:
"Myslíš,že by to babička fakt udělala?Že by mojí mámu donutila,aby mě zbila?"
"Já myslím,že určitě.Co si babička vezme do hlavy,to také udělá.A piš si,že by dohlédla na to,aby to byl opravdu pořádný a neošizený výprask"ujistila jsem ho a Honza protočil oči.
Honza mi tedy pro jistotu slíbil i nemožné okamžitě a zázraky do tří dnů a vyšel pomalu ven.
U vrat se ozval zvonek.Otevřela jsem a tam stál Poláčkovic Venca,tvářil se jako ukřivděné božstvo a chmurně pravil:
"Tady nesu Honzovi peněženku,nechal jí včera v hospodě a vyřiďte mu,že jsme kvůli němu dostal vejprask.Tak by snad taky neměl přijít zkrátka."
"Pozdě,Venco,už jsem si to s ním vyřídila.Pozdravuj mámu!"
Vencovi se nálada o poznání zlepšila a zeptal se,jestli může s Honzou mluvit.
Nahnala jsem tedy neposlušného synovce k vratům jako zatoulanou husu a šal se věnovat zbytku rodiny.Honza se za pár minut vrátil a chmuřil se podobně jako Venca.
"Copak?"chtěla jsem vědět.
"Tak mám pocit,že jsem nějak v nemilosti.Vencova máma mi prej vzkazuje,že jen co se u nich objevím,že o mě přerazí první lať,která se jí dostane do ruky."
"Tak že bys vydržel být taky chvilku hodný?"zajímalo mě.
"Tvoji poslední lekci si budu pamatovat delší dobu.Nikdy jsem takový výprask nedostal,pekelně to  bolelo.Rozhodně budu teď alespoň nějaký čas hodný,nehodlám riskovat setkání s paní Poláčkovou v tak krátký době."
Objala jsem ho okolo ramen a spolu jsme došli k rodině,která v potu tváře zabezpečovala náš domov.
"Ať je to,jak chce,Honzo,tady budeš mít pořád druhý domov a já ti budu nahrazovat mámu tak dlouho,dokud o to budeš stát."
Honza se na mě usmál a dodal:
"To by chtělo zapít!"


pokračování příště...