Příběh třicátý první - Na Mikuláše

Málem bych zapomněla na jedno malé extempore.
Bylo to už v době,kdy jsem u nás měli Jardu.Ten zrovna ulehl s teplotami do postele a já kromě toho,že jsem ho s Pavlovou pomocí kurýrovala,pekla jsem cukroví na vánoce.Měla jsem starostí plnou hlavu,Jardovi horečky neklesaly,venku zuřila sněhová bouře,takže jsem ani nemohla jet do
města nakupovat a musela jsem si vystačit s tím,co nabízel místní konzum,kde víc věcí neměli,než měli.
Ráno,sotva jsem za hluboké tmy(bylo pět hodin)vykopala rodinu nejdřív z postelí a pak do práce,nacpala jsem do kašlajícího a prskajícího Jardy léky,vyměnila mu propocenou peřinu a ještě na chvíli ulehla.Sotva se rozednilo,vstala jsem definitivně,uvařila Jardovi další hrnek čaje a šla do krámu,kde jsem si vystála mnohdy i hodinovou frontu na nejzákladnější potraviny a obtěžkána taškami jako soumar jsem šla domů.Vzkřísila jsem skomírající kamna,s nadlidským úsilím jsem úplně žhavého Jardu zamotala do mokrého prostěradla,když jsem mu předtím pohrozila tím nejhorším mučením,které mě jen napadlo,uvařila si kafe a dala se do pečení cukroví.
Po obědě se vrátil ze školy Milan,který mi hned začal užírat ještě horké rohlíčky z plechu,takže jsem ho pomocí utěrky vyhnala z kuchyně jako neodbytnou vosu a poslala ho za Jardou.Byl pokoj jen do té chvíle,než mě Jarda odvolal od lineckých koleček,abych ho šla vymotat z prostěradla,že potřebuje na záchod.Než jsem ho obsloužila a potom ho zase do čerstvě namočeného prostěradla zabalila,kolečka se mi v troubě připálila a já klela jako pohan.
Ve tři hodiny se domů dostavil zbytek mojí rodiny a já po půlhodině odhánění kluků od horkých plechů jsem vztekle praštila formičkami o zem,řkouc,ať si to tam udělá kdo chce a šla za Josefem do garáže.
Bylo 5.prosince a mě už se dávno vykouřilo z hlavy,že ten den by se měl ve vesnici zjevit nějaký ten svatý Mikuláš se svou suitou,protože všichni kluci už byli na takové věci dávno velcí.Tentokrát ale přišel Jirka s geniálním nápadem-budou dělat čerty a Mikuláše sami.
Což o to,garderobu si opatřili sami,Josef jim dokonce pomohl sehnat řetězy,kožichy a podobné propriety.Kluci pak losovali o to,kdo kým bude.Jirka musel být jasně čertem,protože by ho podle výrazného předkusu všichni poznali.Čerti byli i Milan a Radek.Pavel coby rozvážný a kliďas se uvolil dělat Mikuláše a pak nastal problém,kdo jim zahraje anděla.Nevím,jestli to bylo tou předvánoční náladou,ale Jirku nakonec osvítil duch svatý a přivlekl Terezu,svojí holku.Ta se
nechala mnou přeměnit na krásného zlatého anděla,oblékla si ze starého prostěradla zhotovenou řízu,do dlouhých vlasů jsem jí vetkla zlatý řetěz z vánočního stromku a anděl byl na světě.Věci na Mikuláše si kluci koupili odpoledne ve městě,čímž mi ušetřili spoustu starostí a jejich přeměna v čerty se pak už odehrála bez mé asistence.
A to byla chyba.Netušila jsem,že Radek přivezl z Rakouska nevídané masky.

Když už Mikuláš a anděl zimomřivě poskakovali venku a nadávali čertům,aby sebou hodili,nebo tam zmrznou,šla jsem do komory pro další věci na pečení,předpokládajíc,že se ta moje skvadra už ubírá k nejbližším domkům v sousedství.Když jsem vycouvala z komory,obtížená sáčky s moukou,vejci a rozinkami,promluvil za mnou vrátivší se Radek:
"Mami,neviděla jsi můj mobil?"
Otočila jsem se a tak příšerně jsem se lekla,že jsem jednak zařvala jako šílená a jednak mi z rukou vypadlo všechno,co jsem držela.
Radek měl na tváři odpornou gumovou masku,ve které vypadal jako Freddie Kruegger říznutý Fantomasem.
"Ty pitomče,ty strašidlo májový,ty....ty......."řvala jsem na něho v šoku.
"Málem mě z tebe klepla pepka!!"
Josef přiběhl z garáže podívat se,na koho tady ječím a při pohledu na Radka podotkl:
"Ty se radši před dětma moc neukazuj, nebo z tebe začnou koktat!"
Vzápětí se otevřely dveře a Mikuláš-Pavel nevrle bratra vyzval,aby mě přestal dráždit a konečně už šel.Radek se mi tedy omluvil,že mě vyděsil a měl se k odchodu.První krok a prááásk!!
Seděl na zemi ve směsi mouky a vajíček,které mi při tom leknutí vypadly z rukou.Radek dovršil dílo zkázy,když jeden pytlík s moukou rozšlápl a vyválel se v rozbitých vajíčkách.
"Můj koberec!!"zaječela jsem znovu a pak mě popadl vztek.
"Za všechno můžeš ty!!"obvinila jsem Radka a namlátila mu rukou přes zašpiněný kožich,takže se z něho mouka sypala jako z fukaru.
Samozřejmě se celá rodina shromáždila,aby se pokochala vítaným rozptýlením,když slyšeli jak Radek pod maskou vříská.Můj čertovský syn se pak narovnal,oklepal ze sebe skořápky a Milan ho pochválil:
"Radek,ty si naozal ten najskvelejší čert,akého som kedy pozriel.Takto zasratý možeš byt iba,ak si prišiel zo samotného pekla."
Dala jsem Milanovi pohlavek za to sprosté slovo a vyhnala je všechny na mráz,abych mohla ten svinčík konečně uklidit a nahnat Jardu zpět do postele.
Čertovské masky sklidily obrovský úspěch.Vesnice rezonovala ječením vyděšených dětí a kluci se královsky bavili.V každé chalupě pak dostali nezbytnou štamprli něčeho "na zahřátí",takže v desáté chalupě už se čertům pletl jazyk.Ještě že Mikuláš a anděl nepili.
Když se pak navraceli domů,čert Jirka si "odskočil"s andělem na kus řeči a zbylí bráchové se vydali domů sami.Protože jsem je slyšela,že se vrací poněkud hlučněji,vystartovala jsem na ně hned na chodbě,řkouc,že jestli ty hrůzy ihned nesundají a neuklidí,budou spát před barákem.Hrozně se mi to ošklivilo.Kluci se tlumeně pochechtávali,ale příkaz provedli.Připitého Radka pak napadl-podle něho-skvělý fórek a když jsem expedovala Milana do koupelny,položil mi svou masku do postele.
Nedokážete si představil,jak strašně jsem se lekla,když jsem si šla lehnout.Zaječení,ještě vyšší než poprvé se rozlehlo celým barákem a z koupelny se ozval Radkův srdečný řehot.Pantoflí jsem tu ohavnost vyhodila z postele a hnala se za Radkem:
"Můžeš mi,říct,kdy ty dostaneš rozum?Co kdyby se mi něco stalo!!"
"Ale,mamčo-ty seš silná ženská,ty něco vydržíš.A takový leknutí je prej dobrý na nervy!"chechtal se mi Radek do očí.
Smích ho ale okamžitě přešel,když jsem ho přetáhla pantloflí po zadku a mrazivě mu řekla:
"Tak já ti to leknutí dopřeju taky!"
A nastavila mu koleno.
Během minuty jsem ho tloukla hladkou podrážkou pantoflíčku přes nahý zadek a
 poučovala ho:
"Aby sis podruhé zapamatoval,že ti tu nejsem pro blázny!"
Radek,který výprasky nikdy moc emotivně neprožíval,se omezil na hlasité:
"Áááuu......sssss.......ááúú!!"
Asi to tou botou štípalo dost,protože když jsem ho pustila,se sevřenými rty si začal postiženou část těla hladit oběma rukama a na tváři mu bylo vidět,že už je dokonale střízlivý.
Osobně jsem pak dohlédla na to,aby jak Radek,tak Milan a nakonec i Jirka svoje odporné masky uklidili do sklepa,abych je neměla na očích.
A tak u nás poprvé historii dostal výprask i čert.


pokračování příště...