Příběh třicátý pátý-potrestaná zvědavost

Manžel se jednoho dne vrátil s klukama z práce a tvářil se, jako by mu pochcípaly cizokrajné rybičky.Na můj dotaz, co mu zase přelítlo přes nos, jen odsekl:
"Ale nic...jen bych tě teď v práci moc potřeboval."
Zdvihla jsem obočí k čelu:
"A to jako proč?"
Josef si sedl unaveně do křesla a rozhovořil se:
"Dostali jsme do party nového seřizovače.Teda ne že by mi ten kluk vysloveně vadil, já vyjdu skoro s každým, ale tohle je takový uličník, že by mu neškodilo pár jich vrazit."
Jelikož jsem nechápala souvislost, pokynula jsem mu, aby mi objasnil problém.
"Je strašně zvědavej, pořád nám do všeho strká nos, ptá se na každou hloupost a navíc mám pocit, že mu nejsme dost nóbl,chová se tak povýšeně, nadřazeně...nevím, jak to pojmenovat, ale tenhle kluk by teda potřeboval naučit slušnému chování jako sůl."
Pousmála jsem se, že nebudu dělat Matku Terezu celému okresu, že mám svých paviánů dost.
Večer se celá moje rodina sešla u stolu,chyběl akorát Radek, který se svým ořem brázdil pláně Střední Evropy.Bohatě zásobeni karbanátky a kaší měli kluci plné pusy, akorát Jarda mlel i přes karbanátek v puse.Slíbila jsem mu několikrát pohlavek, když nezmlkne, což jsme nakonec musela i ručně potvrdit.Jirka si pak po večeři zašel s Milanem ven zakouřit a oba se za chvíli vrátili a Jirka hlásil:
"Hej, táto, podrž se.."
"Jaký hej?"zařvala jsem do chodby.
"Jo promiň, ale tohle je fakt bomba..."zakřenil se Jirka.
Josef vykoukl z koupelny s pusou namydlenou od ucha k uchu:
"Tak co je?"
"Si představ, že ten týpek ...no ten novej seřizovač, bydlí vedle u Kudrnů!"
"To je nějaká blbost, Kudrnovi přece děti nemají."namítla jsem.
"Ale naozaj, mamička, pozeral sa na nás cez múr."potvrzoval Milan pravdivost Jirkových slov.
Josef klukům doporučil, aby si došli k očnímu, že mají vlčí mlhu a uzavřeli jsme diskusi.
Druhý den v práci to Jurkovi ale nedalo a šel se toho kluka zeptat.
Kromě toho, že s dozvěděl, že se jmenuje Lukáš, potvrdil mu jmenovaný, že soused Kudrna je jeho strýc a že u nich bude bydlet,aby nemusel za prací dojíždět daleko.Ale zatímco Jirka z něho vypáčil horko těžko pár informací, Lukáš se na revanš obratně informoval o naší rodině.Prostoduchý Jirka mu ochotně ukájel jeho zvědavost a ani FBI by nebyla v tak krátké době lépe zásobena informacemi o nás.
A od toho dne jsem o Lukáše zakopávala snad na každém rohu.Nevím, jestli se u strýce nudil nebo už byl prostě takový, ale sotva jsem vystrčila hlavu z baráku, viděla jsem jeho blonďatou hlavu odněkud vyčuhovat.Nejčastěji nám nakukoval přes zeď, když jsem měli práci venku.
Docela mě to štvalo.Neudělala jsem vlastně nic, abych necítila jeho zvědavé oči v brýlích na svých zádech.
A to jeho každodenní:
"Dobrý den...jak se máte?Něco nového?"
Po týdnu jsem toho měla dost.
"Podívej, ty rošťáku, nemáš co na práci, že mě pořád otravuješ?"
Lukáš se uculil jako měsíček na hnůj a pokrčil rameny:
"Ani ne, chcete s něčím pomoct?"
"NE!"zvýšila jsem hlas, čímž jsem doufala, že pochopí, že si má dát zpátečku.
Asi byl splachovací. Necouvnul.
Tak jsem zkusila přitvrdit:
"Podívej, dej mi pokoj, přestaň si mě všímat.Nebo mě naštveš.A to si nepřej vědět, co to znamená!"
Lukáš se zase líbezně usmál, čímž mě přiváděl k šílenství:
"Asi byste mi nařezala, co?"
Zalapala jsem po dechu.Odkud to ten kluk může vědět?Ale opanovala jsem se a kývla:
"Jo, to by se ti mohlo stát."
Lukáš vesele provokoval dál:
"Fakt?A kdybych nechtěl?"
Pevněji jsem sevřela násadu od koštěte, kterým jsem zametala dvůr a ušklíbla se na něho:
"Cítí se silný, když jsi chráněný zdí, co?"
Lukáš se jedním skokem přehoupl přes nevysokou zídku a stanul mi tváří v tvář.Nebyl o mnoho vyšší než já, na rozdíl od mých robusních dětí, které na mě koukaly zvrchu.
"Tak jsem tady.." upozornil mě celkem zbytečně.
Položila jsem koště na zem a oprášila si imaginární prach z rukou:
"Výborně."
A vykročila k němu. Lukáš zůstal vteřinu nehybný, ale když jsem po něm natáhla ruku, pochopil, že legrace skončila.Ale bylo moc pozdě,aby utekl.Trvalo mi sotva několik vteřin, než jsem si překvapeného Lukáše přehnula přes koleno a svým osvědčeným hmatem jsem ho sevřela okolo žeber.A sotva mu moje ruka začala přistávat na zadku, reagoval poněkud ukvapeně:
"jááúú, aůůů...já to řeknu strejdovíííí...."
Pustila jsem ho a Lukáš si hned sáhl na zadek, který ho jistě i po těch několika ranách začal pálit.
"Tak ty budeš žalovat?No tak ať je co žalovat!"
Vzala jsem ho za ruku, sevřela mu zápěstí a vlekla jsem ho k nám domů.Lukáš se vzpíral, ale moc mu to nešlo.
Ani jsem se nenamáhala se zouváním bot a oba jsme se ocitli v kuchyni.Volnou rukou jsem vytáhla od stolu židli, sedla si na ní a než se Lukáš nadál, už byl zase hlavou dolů a já mu začala po druhé zručně zpracovávat pozadí.
To už začal Lukáš ladit o akord výš:
"Aúúúúúúú....."
Dostal sotva tak dvacet ran, když se mu do hlasu začal vkrádat ten důvěrně známý plačtivý tón.
Pustila jsem ho a podívala se na něj:
"No na to, jakou jsi měl odvahu, tak moc nevydržíš..."
Lukáš popotáhnul nosem, pohladil si zadek a řekl:
"Noo, já jsem doma nikdy na zadek nedostal."
"A ještě máš chuť žalovat strejdovi?"zeptala jsem se.
Lukáš zakroutil hlavou a já mu laskavě doporučila:
"Tak, aby sis to náhodou ještě po cestě domů nerozmyslel, budeš tak hodný a klekneš si pěkně do kouta na chvilku, než se vrátím."
Lukáš na mě vytřeštil oči a já měla pocit, že se mu i brýle poněkud orosily.Ale nakonec šel a klekl si v koutě pod oknem.
A já zatím zaklepala vedle u sousedů:
"Kudrno, co to máte za synovce?"
Soused vykoukl z okna a zeptal se:
"Co je, zase něco provedl?"
"No jak se to vezme, já už jsem si to s nám vyřídila sama."
"Dobrý, tak ho nešetřete, já jsem bohužel jeho mámě slíbil, že na něj budu hodný.To je na revanš za vašeho synovce."
Zasmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jak Kudrna seřezal Honzu za to špinavé okno.
A vrátila se domů.Tam mě čekalo překvapení, Lukáš totiž nejen že vůbec neklečel, ale dokonce si klidně četl můj sešit receptů, který jsem měla položený na parapetu.
"Co jsme ti řekla?"řekla jsme mu, sotva jsem stanula na prahu kuchyně.
Lukáš jako myška vklouznul na svoje místo:
"Já už budu hodný..."
Vytáhla jsem ze šuplete pořádnou vařečku a došla k němu:
"Strejda tě pozdravuje, prý tě nemám šetřit!"
Tentokrát se Lukášovi brýle zarosily doopravdy.Nevím, jestli ho víc vzala strejdova zrada nebo fakt, že bude znovu bit.Ruce mu nejdřív vyletěly dozadu a pak k obličeji.
"Stoupni si, rozepni si kalhoty a pak se opři o ten parapet!"přikázala jsem mu přísně.

Lukáš se na mě konsternovaně podíval a vydechl:
"Já dostanu na holou?"
"Ano"ušklíbla jsem se,"v opačném případě myslím,že strejda poruší slib, který dal tvojí mámě."
Lukáš si zřejmě v duchu představil hřmotného strýce a myslím, že setkání s jeho řemenem v něm zrovna neprobouzelo pocit blaha.Se vzdychání si nakonec rozepl kalhoty a pomalu je stáhl ke kolenům.A přehnul se přes parapet.
Opět jsem ho sevřela a zručně mu stáhla slipy.Lukáš sebou škubnul, ale já držela pevně-což hned zjistil.
Výprask vařečkou pro něho byl velice traumatizujícím zážitkem.Už při třetí ráně začal pištět a slzy byly jen otázkou dalších dvou ran.
Teprve potom jsme si byla jistá, že je ze své zvědavosti a drzosti vyléčen.
Když kluci večer zase kouřili na dvoře a Lukáše nebylo nikde vidět, Jirka podotkl:
"Tak nevím ,ale už jsem si na ten jeho čumák tak zvyknul, že mi docela chybí."
A Milan ho potěšil:
"Ved ho pozrieš zajtra v robote."
Jirka se uchechtl:
"Já snad ráno pojedu vlakem s ním, abych ho nepropásnul,až se bude na šatně převlíkat."
Milan se také zasmál:
"A nezabudni ma poinformovat, ja som tiež zvedavý. "
A Jirka k tomu dodal:
"No, tak si řekni mámě, ta tě už vyléčí....prej na to vařečka skvěle zabírá."


pokračování příště...