Příběh třicátý osmý- Jak se Jarda spustil...

V neděli po obědě ( byla kachna s červeným zelím a horou bramborových knedlíků) jsem si rozložila na terase žehlící prkno a dala se do zkulturňování svršků mého mužského harému.
Josef a kluci se postupně přišli posadit ke mně a dělali mi společnost.Tedy moc dlouho ne, protože Josefa po několika minutách zmohl spánek. Jirka s Milanem si do pusy nacpali cigarety a vesele mi dýmili pod nos.Pavel byl zavrtaný ve sportovní rubrice, Radek si z garáže přinesl jakousi záhadnou součástku do auta a začal jí rozebíral a Jarda, aby nevyšel ze cviku, hrál na telefonu nějakou hru.
"Teda já fakt nevím, proč se tu zbůhdarma válíte a nejdete něco dělat?" podotkla jsem.
Radek se ohradil, že on dělá a pokusil mi mi podat erudované vysvětlení o funkci rozdělovače.
Řekla jsem mu,že mi je jeho rozdělovač ukradený, ale že není umyté nádobí po obědě, dřevo se také samo ke kamnům nenanosí a králíci řvou hlady.
Kluci se tedy s otráveným vrčením zvedli a šli vykonat nenáviděné úkoly.
Když se pak z kuchyně ozval tříštivý zvuk rozbíjené sklenice, vylítla jsem tam a nachytala akorát Jirku, jak se snaží rychle střepy ze sklenice nakopat pod linku.
"Já tě asi taky nakopu!" houkla jsme na něho.
"Chceš, aby se o to někdo pořezal??Koukej to uklidit!""
Jirka na mě udělal další ze svých ksichtů a šel si pro lopatku.
"Debiléé" znělo ze zahrady," utekli ti králícííí".
Pavel krmil tím způsobem, že zotvíral kotce a všem králíkům postupně nosil seno.Takže ti nedočkavější se šli prostě ven na trávník obsloužit sami.
Hulákání Jardy vzbudilo Josefa, který šel kluky na zahradu pokrotit a při té příležitosti mi s Jardou nanosili dřevo.Radek se dál nevzrušeně vrtal v rozdělovači a pískal si nějakou odrhovačku, která mě tahala za uši.
Když jsem měla prádlo vyžehlené a složené, narovnala jsem si ho do koše a jako zasloužila pokojská jsem ho roznášela synům do skříní a raději jsem se snažila nevidět ten chaos, který tam měli.V Jardově skříni to vypadalo jako po boji.Ten bordelář se snad do smrti nenaučí něco pořádně uklidit- hromovala jsem polohlasně, když se na mě vysypaly jeho svetry.
Ze zvyku jsem je srovnala do úhledného kmínku a zajela rukou dospodu, aby nebyly pomačkané.
Jaké bylo moje překvapení, když se mi prsty setkaly s něčím, co ve skříni s oblečením rozhodně nemělo co dělat - s jointem.Držela jsem tu odpornou hnusnou věc dvěma prsty a přemýšlela, co s tím.
Pak jsem vyšla na zahradu a přivolala Jardu k sobě.Strčila jsem mu špeka pod nos a zeptala se:
"Co to je?"
Jardovi zrudnuly uši a snažil se situaci zachránit:
"To...to je Libora, kámoše...."
"Kámoše,jo?A odkdy si tvoji kámoši nechávají své věci u nás ve skříních??" vyjela jsem po něm.
Jarda rozpačitě sklopil hlavu a bylo na něm vidět, jak usilovně přemýšlí, jak z té šlamastiky ven.
"Takže aby bylo mezi náma jasno!Vytloukla jsme to z Honzy, vytluču to i z tebe!Za trest si dojdeš k potoku pro pruty a uděláš si metlu!"
Jarda na mě vykulil ty svoje tyrkysové oči a nevěřícně se zeptal:
"Teď?"
"Ne, na vánoce" zařvala jsme naštvaně.
"Mamčo...prosím......." zkoušel Jarda smlouvat.
"Bude to?"
Jardovi se ale evidentně k potoku nechtělo, věděl, že se tam touhle dobou ometá plno lidí a že jim ihned bude jasné, že si Jarda nejde plést pomlázku, když je teprve začátek března.
Rozdrtila jsem patou jointa na trávník a výhrůžně k Jardovi pokročila.
Než se nadál, chytla jsem ho za ucho a táhla na terasu.Tam jsem ho donutila se ohnout přes dřevěný stůl a začala ho vyplácet rukou přes tepláky.Jarda ani neřval, jednak to tolik nebolelo a jednak na sebe nechtěl upoutávat zbytečnou pozornost.Takže jen tiše vyheknul po každé ráně:
"Jau.....jau......au."
Když jsme ho dostatečně přesvědčila, Jarda se neochotně zvednul a hladíc si po cestě zadek, šel pro pruty.Co čert nechtěl, potkal samozřejmě plno kamarádů a známých, kteří ho hned lanařili, aby šel s nimi ven a Jarda měl co dělat, aby svou podivnou návštěvu u potoka uspokojivě zdůvodnil.
Nakonec nenápadně utrhl několik prutů, schoval je pod bundu a mazal domů.Tam jsem mu dala
provázek, aby si metlu svázal a namočil do kýble s vodou.Jarda nechápal, proč:
"A to proč se jako namáčí?"
"Aby vydržela do večera hezky pružná!" řekla jsme mu přísně a Jarda zbledl, když si představil, kolik hodin strachu před výpraskem ho čeká.Dokonce se mě pokusil přesvědčit, abych ho seřezala rovnou a měl to odbyté.Ale já zavrtěla hlavou:
"Ne, řekla jsem večer!"
Jarda chodil celé odpoledne jako tělo bez duše a ostatní bráchové nechápali, co mu je.
Po večeři jsem pak sklidila ze stolu nádobí a řekla klukům:
"Běžte si uklidit pokoje a připravte si věci do práce."
Jarda se chtěl po anglicku vypařit také, ale já ho chytla za košili:
"Ty si jdi pro tu metlu a připrav si zadek..."
Jardovi skočil děs do očí.Teď, když ta chvíle bez varování přišla, měl hrozný strach.Co noha nohu mine, pomaloučku vyšel z kuchyně a z chodby přinesl metlu, z níž ještě kapala voda.Podal mi jí a stojíc přede mnou jako hromádka neštěstí, čekal na ortel.
"Sundej si tepláky, trenky, lehni si na stůl a koukej držet!"zavelela jsem přísně a Jarda zaskučel.
"Mamčo...to musí být na holou?Já mám strach.....prosím........."
"Čím déle to budeš natahovat, tím to bude horší" odvětila jsem.
Jarda začal tiše popotahovat a pomalu se svlékal.Stáhnul si tepláky a trenýrky ke kotníkům a lehnul si na břicho.Naposledy si pohladil zadek, který už dávno nenesl ani stopu po tom, jak jsem mu odpoledne naplácala.
Otřepala jsem z metly poslední kapky vody a zamával s ní výhrůžně do vzduchu.....
Jarda se rozklepal jako ratlík a tiše špitnul:
"Já...budu brečet.....asi hodně, viď?"
"Asi ano" připustila jsem.
"Já si to zasloužím....ale já nechci jelita....prosím mamčo...slibuju, že už nebudu....odpusť mi to.....takhle jsem se vejřezu ještě nebál....."
Už jsem to ani nijak nenatahovala, vyděšený byl dost.Sevřela jsem metlu v ruce, rozpřáhla se a ....prásk, prásk....začala jsem Jardu mrskat metlou přes sevřený zadek.
Vteřinu bylo ticho, jen metla svištěla vzduchem.Pak se Jarda rozječel a z očí mu začaly proudem téci slzy.
"Maminko...ne....ne...to bolí........maminko......už dóóst....."brečel na plné obrátky a zoufale sebou na stole mrskal, jak se snažil zvládnout příval neutuchající palčivé bolesti. Zadek se mu v momentě pokryl neuspořádanými tenoučkými proužky, jak metla zasahovala celou plochu jeho zadku až po stehna.
Vyměřila jsme mu zhruba 30-40ran a pak jsem metlu odložila.
Jarda ležel na stole a jen si opatrně hladil sešvihanou prdelku, brečel a posmrkával.
Uložila jsem metlu na parapet, aby byla na očích a po ruce v případě potřeby.Když jsem se pak otočila, Jarda už bez připomínání klekal do kouta a obě ruce měl položené vzadu.
Byl na něho docela hezký pohled, jak tak tak klečel.Při jeho výšce skoro 190 cm a robusní postavě mi dosahoval téměř k bradě.Kontrastoval tomu rudofialově sesekaný zadek a jeho ubrečený hlas, jak přerývaně vzlykal.
Rozhrábla jsem mu rukou nagelovaného ježka na hlavě a řekla:
"Ty zmetku nepoučitelnej.....bylo ti to zapotřebí?Nikdy jsi tohle svinstvo mít nemusel, proč jsi to teď udělal?"
Jarda na mě otočil hlavu a slíbil mi:
"Už to nikdy neudělám,slibuju!"
"To bych ti taky vřele doporučovala, jinak tě příště přetrhnu jako lístek do cirkusu!"
Když jsme pak pozdě v noci s Josefem uléhali, řekl mi můj manžel:
"Mě by strašně zajímalo, kdy tě tyhle středověké metody výchovy pustí...ty naši kluci se už asi stejně nezmění na andělíčky..."
Výhrůžně jsem se na posteli posadila a pohrozila:
"To mi neříkej ani v legraci!Dokud tady budou, tak budou taky poslouchat....jinak ať si mě nepřejou!"
Josef se zasmál a přitáhl si mě k sobě:
"Jen tě zlobím, kdybys je nedržela na uzdě, jsou dneska nejspíš v báni a my dva v blázinci."


pokračování příště...