Příběh třicátý druhý - Jako malí...

Všem mým klukům,vlastním i nevlastním,vyjma Jardy,bylo už přes dvacet a já jsem seděla takhle jednou večer doma s Josefem u televize a zašívala jim rozdrbané tepláky a montérky.Při pohledu na hromadu prádla,které mě ještě čekalo,jsem si povzdechla:

"Člověk by řekl,že když ti kluci vyrostou,že s nimi bude méně práce,ale jak tak koukám,spíš je to
naopak."
Josef zahučel,aniž by spustil oči z obrazovky:
"A to jsi zjistila až teď?"
"Ne,ale nějak jsem si to ještě neuvědomila"podotkla jsem,aby řeč nestála.
"Minulý týden náš dospělý synáček Jirka uvázal sousedovic kocourovi na ocas rachejtli,takže milej kocour smrdí jako pečený králík ještě dneska.Předtím se náš dospělý synáček Radek zpil v hospodě a když se vracel domů,zpíval koledy.Včera náš dospělý synáček Milan zničil sekačku,protože zkoušel,jak silný klacek rozšrotuje....mám pokračovat?"vzpomínal Josef na nedávná extempore našich kluků.
"Oni se snad znovu vrátili do puberty,to není možné,že v tomhle věku mají ještě tak telecí nápady!"řekla jsem užasle.
Josef se zasmál:
"Jsou to kluci,no.Vy ženské jste už od malička mámy,ale u nás ta klukovská léta přetrvávají.....někdy napořád."
"Ježíši,jen to ne"představila jsme tu hrůzu.
Bouchly domovní dveře a domem se rozlehlo hulákání našich ratolestí.Oba jsme se na sebe podívali a Josef podotkl:
"No a je po klidu."
Vstala jsem,abych klukům ohřála večeři.Postupně jsem je všechny vyhazovala z kuchyně,aby si šli umýt ruce a přitom nadávala:
"Kolik vám je,že neznáte základní hygienická pravidla?"
Milan nakoukl zpět do kuchyně a jako obvykle byl poněkud hubatý:
"No,kolko bys povedala,mamička?"
Po hromadné očistě horních končetin se mi rodinka shromáždila u velkého stolu v kuchyni a já jim
podávala od kredence plné talíře.
Pak nastalo několikaminutové ticho,když měli všichni plné pusy a já se na ně dívala,jak jim chutná.
Nejstarší Jirka,s velkýma hnědýma očima,vystříhanou hlavou a poněkud vystouplým horním chrupem,jen v tričku s krátkými rukávy,z nichž mu vystupovaly silné svalnaté paže,si cpal do pusy asi tak desátý knedlík a očima sledoval mísu na stole,aby odhadl,kolik mu jich ještě bráchové nechají.
Druhorozený Pavel,s bujnou kšticí tmavých vlasů a čokoládovýma očima,neméně robusní než jeho starší brácha,jedl rozvážně,ostatně tak jako všechno,co dělal.
Radek,šlachovitý,s černými loknami vlnitých vlasů a téměř černýma očima celoročně připomínal čerta.Měl ruce jako lopaty a za nehtama skoro pořád olejové stopy,to jak se neustále hrabal v motorech.

Milan,výrazně štíhlejší oproti svým nevlastním sourozencům,taktéž černovlasý,ale s očima jako dvě studánky,měl v sobě jakousi stavovskou hrdost,charizma z něho vyzařovalo a kdyby nebyl tak držkatý,hodil by se i do královského paláce.
Nejmladší Jarda byl také největší a nejstatnější.Hnědé dlouhé vlasy a neuvěřitelně zelenomodré oči napovídaly,že se o něho holky brzy budou prát.
Ostatně moje pětice byla po vesnici víc než známá a když se někde objevili,bylo z toho vždycky nějaké dobrodružství.
Po večeři se bráchové rozešli do svých pokojů,a já odhadovala,jak dlouho tahle idyla vydrží.
Neuplynulo ani deset minut a z patra se ozval rachot:
"Debiléé,vrať mi ten joystick,já chci hrát!"ječel Jirka na Jardu.
"Hej,zavři hubu,neslyším fotbal"nadával Pavel Jirkovi.
Z Milanova pokoje zněla muzika,kterou přeřvával hip hop od Radka.
"Ztlum si to!"žádal Radek Milana halasně.
"Bozkaj ma v ric"odpověděl mu Milan neslušně.
Jarda přišel žalovat,že mu Jirka sebral kabel od playstationu.
Milan přišel žalovat,že se kvůli Radkovu kraválu nemůže učit.
Pavel nadávajíc šel koukat s Josefem do obýváku na fotbal.
Do toho zazvonila u dveří Tereza,jestli půjde Jirka ještě ven.
Namočila jsem si v dřezu utěrku a položila si jí na čelo.Měla jsem pocit,že se mi to jen zdá.
Jirka vzal Terezu dovnitř,aby počkala,že se ještě vykoupe.
"No,konečně někdo normální"přivítala jsem jí v kuchyni a za okamžik jsme se ponořily do debaty.
Z ní nás vytrhlo až ječení z koupelny.Jirka okupoval koupelnu spořádaně do té doby,než tam přišel i Jarda,který chtěl jít taky ven a nutně se potřeboval "zušlechtit".Zatímco si plácal na vlasy gel a vytvářel si na hlavě módní kreace,Jirka si oblékl slipy a triko a chtěl si jít čistit zuby.Jenže
umyvadlo bylo jen jedno a zrcadlo nad ním také.A oba se tam prostě nevešli.Dohadování přešlo pozvolna v nadávky a padla i nějaká ta facka.Teprve,když Jirka vzal sprchu a pustil na Jardu proud ledové vody,vběhla jsem na ně.Na dlaždicích bylo 5 centimetrů vody,ze závěsu u vany tekla voda čúrkem,zeď mokrá,Jarda vyhlížel jako vodník a rozbitá tuba gelu mi vytvářela na toaletní skříňce modré ornamenty.
"Necháte toho!"zařvala jsem na ně.
Jirka provinile vypnul sprchu a Jarda se pokoušel setřít gel ručníkem.
"Do pěti minut tady bude uklizeno a oba pak nástup do kuchyně!"zavelela jsem.
Tereze jsem doporučila,aby na svého miláčka počkala venku,ale ona se jen lišácky zasmála:
"Já vím,jak to tady chodí.A taky s tím mám své zkušenosti..."
A seděla jako buchta dál.Pokrčila jsem rameny,bylo mi jedno,jestli se to bude Jirkovi zamlouvat nebo ne.
To už oba hříšníci vcházeli s hlavama dole do kuchyně.Jirka dal Tereze znamení,aby odešla,ale ona se zase jen zasmála a založila si ruce na prsou.Pohodlně se usadila na židli a Jirkovi bylo v tu chvíli hodně úzko.Ačkoliv Jardovi také.
"Dneska zrovna jsme s tátou mluvili o tom,že z těch blbostí snad nikdy nevyrostete.Jak chcete.Když se chováte jako malí,tak já s vámi tak budu jednat i nadále.Přineste si rákosku!"
Oba se pustili do smlouvání a prošení.Marně.Jen jsem je popohnala:
"Jestli to budete protahovat,nařežu vám o to víc!"
Kluci si tedy došli do obýváku pro rákosku a Josef,vida k čemu se schyluje,rychle za nimi zavřel dveře a pustil hlasitěji zvuk u televize.
Vyzvala jsem je,aby se společně přehnuli přes stůl.Nevýhodná pozice byla navíc umocněna jejich sporým oblečením.Jarda v trenkách a triku,Jirka ve slipech a tričku.
Jak Jarda,tak Jirka se na mě podívali,jestli to myslím vážně a pak se jim zrak stočil na Terezu,která se zatajeným dechem pozorovala úžasné divadlo.Jelikož na mém výrazu obličeje bylo patrno,že se o žádnou legraci nejedná,museli kluci udělat,to co jim bylo poručeno a tak za okamžik už svorně vystrkovali zadky vstříc rákosce v mojí ruce.Přistoupila jsem k nim a jednomu po druhém jsme stáhla spodní prádlo do půlky stehen.

Jirka prosebně zašeptal:
"To ne,maminko,prosím..."
Místo odpovědi jsem rákosku potěžkala v ruce a švihla s ní do vzduchu.Oba se zachvěli.
Začala jsem s výpraskem-vždycky jedna rána Jirka,druhá Jarda a pomaloučku jsem stupňovala sílu úderů.Jirka dlouho nevydržel.Už po asi šesti ranách začal nabíral a při dalším švihnutí přes rudnoucí zadek se poddal bolesti a rozbrečel se.Jarda ještě chvíli odolával,ale jak jsem přidávala na intenzitě,i on podlehl.Jeho pláč byl podmalován Jirkovým srdceryvným štkaním a já měla pocit,že kdyby Jarda Jirku neslyšel,tak že by tak brzo brečet nezačal.
"Maminko,maminko,prosím.....já už budu hodný,už nebudu zlobit......"chrlil ze sebe Jarda sliby a prosby a Jirka naříkal,jako bych mu kdovíjak ubližovala.Tereza seděla jako omámená a s pusou dokořán sledovala celé dění.V očích měla překvapení a ohromení.
Nenechala jsem se rušit a klidně kluky vyplácela dál.Rákoska se míhala vzduchem a každé dopadnutí na jejich vyšpulené prdelky bylo doprovázeno ostrým zvukem,mlaskavým setkáním s kůží a výkřikem od postiženého.Teprve,když si oba kluci začali dávat ruce přes zadek,jsem usoudila,že jim to stačí a přestala jsem je bít.
Osobně jsem rákosku došla uklidit a když jsem se vrátila,byli už oba oblečeni a Tereza hladila
Jirkovi seřezaný zadek.Jarda si musel vystačit sám.
Když se pak se mnou Tereza rozloučila,řekla mi:
"A kdybyste zase někoho z kluků seřezala,zavolejte mi,za takovouhle podívanou bych vám dala,co byste si jen řekla."
Řekla jsem jí,že o tom popřemýšlím a v duchu jsem Jirku politovala.Jestli Tereza přijde takovémuto trestání na chuť,může se stát,že se Jirka ocitne ve dvojím ohni.
Vrátila jsem se pak zpět o obýváku,vzala do rukou další roztrhané tepláky a řekla Josefovi:
"Tak jsi měl pravdu o těch klucích.Jestli ti naši někdy dostanou rozum a začnou se chovat jako dospělí,tak si začnu připadat jako v ráji."
Josef,opět zaseknutý do televize,utrousil na půl úst:
"No hlavně,aby se ti to splnilo!"


pokračování příště...