příběh sedmý-Házet kamením zakázáno!

Jedno takové sympatické odpoledne,kdy kluci přišli z práce a ze školy,jsem se rozhodla,že půjdu na zahradu a pokusím se jí po delší době zase zkulturnit. Josef se natáhl do křesla před zapnutou televizi a za chvíli usnul-bez ohledu na to, že chtěl sledovat hokej. Jirka s Pavlem a Milanem vyrazili na hřiště, Pepík na ryby a Radek už byl zase kdesi ve světě.
Na hřišti se jako obvykle sešla banda snad z celého města, mezi nimi i stádo holek, které se natřásaly a pištěly jako myši v kredenci. Celou skvadru vedl čahoun Fero s nagelovanou palicí,takže vypadal jako pitomá napodobenina Nicka Cartera z Backstreetboys a holky se mohly strhnout. Bráchové se na něho znechuceně podívali,nemohli ho ani vidět,jednak proto,že to byl úplný trotl a jednak proto,že vždycky urval ty nejhezčí holky.

Fero se na příchozí trojlístek samolibě podíval a ucedil:
"Kdepak jste nechali ten zbytek,zase mají zaracha?"
Mezi mládeží nebylo nijakým tajemstvím,jak jsou moji kluci doma vychováváni,ale kupodivu,jen málokdo si kvůli tomu dovolil z nich dělat legraci. Fero byl vyjímka.
Pavel mu doporučil,aby sklapnul,jinak dostane přes to kousavý a víc pro něho tenhle spratek neexistoval. Fero se tedy začal navážet do Jirky,který byl dost vznětlivý a rád se hádal.
"Tak co,přišli jste mezi dospělí?"(minulý týden mu bylo 20 a netušil,že Jirka je o tři roky starší).
"Ty jseš ale kus idiota?"řekl mu Jirka.
Milan se hned jako ozvěna přidal taky,aby ukázal,že se nebojí.
Vypadalo to,že se poperou.
Situace se začala vyhrocovat a Fero hned hledal,jak by jim ukázal,protože věděl,že všichni tři bráchové by ho ve rvačce rozmačkali na kaši.
Do oka mu padly školní pozemky a veliké skleníky uprostřed.Sebral ze země kámen a řekl:
"O stovku - že přehodím ten skleník?"
Jirka sázku hned přijal a pošeptal Milanovi:
"A teď koukej,jak ho vysklí."
Milan vyprsknul a Fero hodil. Bylo to těsné,ale netrefil se.
Jirka se zamračil a našel si také šutr.
Prvním hodem přehodil skleník jako nic a vyzývavě se na Fera podíval.
Ten zvedl další a  hodil. A zase těsně vedle,ale skleník přehodil.
Milan se podíval na bráchu a ten kývl. Kámen vyplachtil i z Milanovy dlaně a dopadl dokonce pěkný kus za všechny předešlé.To vyhecovalo i Jirku.
Všichni tři začali metat kamení,a najednou....řinkot skla.Veliká tabule na prvním skleníku se
 rozprskla a zmizela.
A z budovy školy vyběhl rozzuřený školník.Kámen,který vyletěl nejspíš z Jirkovy ruky,ho těsně minul.Školník se nejdřív zastavil a když viděl,že útok nepokračuje,znovu se rozběhl ke klukům.
"Bacha,školník!" vykřikl Milan a celá banda vzala nohy na ramena.
Fero mazal jako by ho honil roj včel,Jirka s Milanem to vzali na druhou stranu a dokonce i hlouček holek se rozletěl , to mezi ně školník vrazil.
"Tak rychle,děvčata,kteří kluci to házeli tím kamením,ale pravdu,stejně jsem poznal Fera...."
Holky za chvíli pod výhrůžkami prozradily další aktéry a školník si šel popovídat s rodiči.Nevím,jak dopadl u Ferova otce,ale u nás si postěžoval dosytosti:
"Tak jsem chytil ty vaše kluky,jak mi zničili skleník,házeli kamením a dokonce házeli i po mně,kdybych býval neuhnul,určítě bych jí koupil do hlavy!!"žaloval.
Zúžila jsem oči a řekl:
"A který z mých kluků tam byl?"
Školník bez váhání udal jak Jirku,tak Milana a ještě mi doporučil,abychom nechali sklo ještě dnes zasklít,jinak to zítra uvidí ředitel a mělo by to následky daleko horší.
Sotva za školníkem klapla vrátka,přihnali se domů oba viníci.
Před vrátky se obezřetně rozhlídli,asi si mysleli,že tu školník ještě nebyl a vklouzli jako duchové na dvůr.Moje přítomnost je jaksepatří vylekala:
"Jé ahoj,mami,my jsme si tě vůbec nevšimli"omlouval se Jirka.
"Vy vůbec máte dneska nějaké problémy dívat se,kde jsou lidi,co?"řekla jsem nabroušeně.
Oba kluci se po sobě podívali a začali tušit,že je zle.
"No necivte, školník už tu byl" přimrazila jsem je.
Jirka zbledl a Milan se zase pro změnu začervenal.
"Mami..."začal prosit Jirka.
"Dneska se mě to vůbec netýká,to sklo má být ještě dneska v pořádku a já vám to k sklenáři tahat nebudu,jděte se přiznat tátovi."
Kluci vběhli rychle do pokoje a já až kuchyně slyšela,jak jeden přes druhého melou.
"Tati,prosím tě,mohl bys nám hodit ke sklenáři jedno okno......tati,je to súrne,...."
Josef se s leknutím vzbudil a nepřítomně řekl:
"Co,jaký okno,teď při hokeji?"
"Iba jednu tabulu, prosím."
"Počkej...jaký sklo"došlo to konečně Josefovi,ale kluci už se zase řítili ven.
"Kam letíte,zpátky!!"zavelel otec a oba se s leknutím zabrzdili a o poznání pomaleji se vrátili.
Vešla jsem do pokoje za nimi a sledovala vyšetřování.
"Tak jaký sklo?"zeptal se Josef.
"Do skleníku"špitl Jirka.
"Vždyť žádný nemáme"užasl otec.
"Ten v škole"napověděl Milan.
Tátovi se na čele usadil bouřkový mrak:
"Vy jste rozbili sklo na těch velkých sklenících ve škole?"
"Jenom jedno"upřesnil Jirka.
"A taky házeli po školníkovi kamení"doplnila jsem je.
"A ten starý chuj vravil,aby to bolo eště dnes,riaditela by vraj kleplo,somára takého" neodpustil si Milan.
"Chceč pohlavek?Jak to mluvíš?"okřikla jsem ho.
Josef se na mě podíval:
Vyrovnáš to s nima,viď?"
"A co kdybys to udělal sám,jsou to taky tvoje děti"nehodlala jsem mu to ulehčovat.
Josef zatnul pěsti a pak rozhodl:
"Tak fajn.Já jedu pro to sklo,a vy se zatím modlete,aby mě ten vztek přešel! Proč musíte furt vyvádět? To nemůže být aspoň jeden den klid? Vy patříte do polepšovny!!"
Kluci se na něho zničeně podívali a bylo jim jasné,že tentokrát to bude zlé.
Sotva Josef odjel,začali mě oba uprošovat:
"Mami,maminko,přimluv se za nás,my to neudělali schválně,prosím...."
Jen jsem rezolutně zakroutila hlavou:
"Ne,kluci,co jste si nadrobili,to si také vyjezte."
Jirka začal natahovat a ani Milanovi moc do smíchu nebylo.
Pod okny se ozval zvuk auta a beztak už zbledlí kluci zesinali.
Josef vešel hlučně dovnitř a ukázal mi účtenku.
Při pohledu na tu cifru jsem zaječela:
"No to si snad dělají srandu,ne? Takových peněz!!"
"My to zaplatíme"nabídl se Jirka.
"Jo a z čeho?"chtěla jsem vědět.
"Z kapesného"pípl Milan.
"Z jakýho,když ty všechno prochlastáš a ten"ukázal táta na Jirku,"zas všechno prokouří?A vůbec,já nemám náladu se váma zdržovat."
Odepnul si z kalhot pásek,zaklínil nohu o lavici na boty a řekl:
"Tak Jirko,ty jsi starší,tak pojď!"
Jirka poslušně vstal a šel k tátovi,přičemž si za chůze rozepínal kalhoty.Táta si ho přehnul přes koleno a řemen mu začal tancovat na nahém zadku.Jirka se rozeřval jako tur a Milan se vrhl srdnatě bráchu chránit:
"Nie,nie,to stačí, nebite ho už!"
Drapla jsem ho za ramena a přitáhla k sobě.
"Ty se do toho nepleť,za tebe nebude mít kdo orodovat."napomenula jsem ho a Milan v hrůze schoval obličej do mého svetru,aby nemusel koukat,jak brácha trpí.
Pak táta Jirku pustil a ten se naříkajíc svezl vedle lavice na kolena a začal si hladit zbitý zadek.
Táta si přehodil nohy a zavelel:
"Milane!"
Milan pohodil vzdorně hlavou,pevně zatnul zuby,rozepnul si kalhoty a s odhodlaným výrazem předstoupil před otce.Ten ho zdvihl ze země jako pírko a než se Milan nadál,byl ohnutý přes koleno a táta se do něho pustil řemenem.Milan začal brzy vyvádět stejně jako Jirka,to se prostě nedalo vydržet.
Po výprasku si táta klidně pásek připnul zpět do kalhot a řekl:
"No teď už bych snad mohl dokoukat ten hokej."
Když se oba kluci dostatečně uklidnili,vyšli ven na dvůr a Jirku najednou osvítil duch svatý:
"Ale Fera jsme dostali,visí nám stovku!"
"Ideme po ňu"rozhodl Milan a oba se svorně vypravili za tím nafoukaným blbem,aby z něho vyhranou sázku dostali třeba i násilím.


-pokračování příště-