Příběh šedesátý - Járův technický problém

Poté, co kluci jeden po druhém začali vylétávat z rodného hnízda-Milan zmizel téměř na trvalo do ciziny, odkud mi z různých míst posílal pohlednice a já trnula hrůzou odkud to bude příště,Jirka i Tereza si za čas našli svůj byt (dlužno dodat, že Jirka se skutečně výrazně uklidnil s přestupem do jiného stavu manželského a rodičovského),Radek byl světoběžníkem už tak jako tak a Pavel? Chodíval se domů takřka jen najíst a vyspat, celý jeho den mu pohltila práce.A tak mi na krku vlastně zůstal jen Jarda.
Nestýskala jsem si, můj benjamínek mě zaměstnával dostatečně, jeho nezřízená touha se na každém kroku zabít nebo alespoň zmrzačit mě nenechávala v klidu a mé oko mateřské bdělo setrvale dvacetčtyři hodin denně.
Proto bylo s podivem, že se jednou našla dobrá duše, která mi pomohla Járovi vštípit základní pravidla disciplíny.
Jarda přišel z práce,udělala jsem mu jídlo a sedla si k němu ke stolu.Občas si takhle při jídle hezky popovídáme.Tentokrát ale mlčel a pořád se na židli tak nějak divně ošíval.Takhle se vrtěl pokaždé po výprasku, když nemohl klidně sedět, ale ode mne už dlouho výprask nedostal.
"Co se porád tak vrtíš?"zeptala jsem se po chvíli.
"Ale..." odvětil Jarda neurčitě.
Nejsem dnešní, takže jsem zavětřila levotu a stáhla obočí do temna.Jarda znal moc dobře tyhle moje pohledy a po chvíli přiznal barvu.Kdybych se netvářila jako bouřkový mrak, asi bych se rozesmála na celé kolo.
Jarda, který pracuje v místní továrně,musí dbát mimojiné i na kvalitu výrobků, které jeho rukou projdou a jednoho dne našel u svého stroje papírek s poznámkou, kterou mu tam zanechala kontrolorka:
"Výztuhy na obou stranách moc silné, opravit nebo si připravit výmluvu."
Ta dobrá duše to samozřejmě myslela jinak, než Jarda.Tomu totiž okamžtě začal mozek šrotovat na plné obrátky a on začal hledat ty nejbizarnější výmluvy, jednu blbější než druhou, pochopitelně.A když se u něho odpoledne technička zjevila v celé své kráse, Jarda se ani nenamáhal vadné kusy repasovat a opravovat, ale začal jí přednášet své nápady.
Technička několik vteřin netušila, co to na ní Jarda zkouší a pak jí došlo, že si z ní náš drahoušek utahuje, aby nemusel nic opravovat.A bouchly v ní saze.
Jardu seřvala na dvě doby tak, že by si od něho pes kůrku nevzal a tak, jak byla v ráži, odpočítala mu všechny vadné kusy s tím, že mu je strhne z platu a s prémiemi aby nepočítal vůbec.
"Máš štěstí, že jsi už dospělý, za takovouhle klukovinu bych tě, být můj syn, seřezala jako žito.Že se nestydíš!Místo toho, abys to opravil a mohlo být dobře, děláš ze sebe šaška a myslíš si, bůhvíjaký nejsi frajer a jak jsi mi to nandal?!"
ječela na něho přes celou dílnu.
Jardovi vzplály červeně uši a začal být chytrý.Byl rozhodnut uhádat své peníze za každou cenu, dokázal si představit ten brajgl doma, když by musel vysvětlovat, jak to, že bral tak málo.
Na kontrolorku si ale nepřišel.Když byli v nejlepším a hádka už začala zavánět malérem, o hlavu menší mladá žena najednou dala Jardovi stoličku, přehnula ho jako pírko přes koleno a jala se do něho bušit svou drobnou pěstí jako do koberce.Ono se řekne drobná pěst-kontrolorka v ní ale měla dynamit. Jarda byl nemile překvapen vývojem situace pro něho značně nevýhodnou a navíc silně potupnou. Rány mu na zadek dopadaly stylem stavebního bucharu a Jarda v duchu přemýšlel, jak tohle ustojí v klidu.Technička se zřejmě úmyslně strefovala pořád do stejného místa a Jardu po několika vteřinách začal zadek bolet.A začal sebou mrskat, aby se ze sevření vymanil a unikl do bezpečí.Ještě štěstí, že dílna byla již prázdná, jinak by zbylé osazenstvo mělo o zábavu postaráno.
Technička ale měla s podobnými elementy své zkušenosti.Když už udržet vzpurného zaměstnance hlavou dolů začal být vážný problém, ustala, celá udýchaná a rázně spustila:
"Tak chlapečku a tohle byl jen závdavek.Já ti dám na vybranou.Buď teď půjdeš se mnou do kanceláře a tam to vyřešíme po mém a nebo to všechno zítra nahlásím tvému mistrovi a buď ubezpečen, že to pořádně rozmáznu, aby tě podruhé přešly ty tvoje frajerské pózy.Je to na tobě..."
Jarda si v duchu představil obě předkládané alternativy.
Pokud to vyřeší podle jejího, kouká z toho pěkný nářez.Ta technička nevypadá na to, že by všechno skončilo uděláním bubáka a Jardovým ujištěním, že už bude hodný a poslušný.
Na druhou stranu-pokud se tohle extempore donese k mistrovi, mohl by si také hledat novou práci a co bych mu na to řekla doma mu bylo jasné už dopředu a je nabíledni, že je lepší riskovat seřezaný zadek v práci než příšerný výprask doma.
Takže si nakonec povzdychnul a celkem skromně pípl:
"Tak já bych teda šel s váma..."
Technička se usmála:
"No je vidět, že jsi přeci jen rozumný.Tak jdeme."
V kanceláři si technička svlékla pracovní plášť a Jarda musel v duchu ocenit její sportovní postavu se štíhlým pasem a dobře tvarovaným pozadím.Nebylo mu však dopřáno, kochat se jejími ladnými křivkami, neboť vzápětí byl vyzván, aby si odložil-rozumí se, že ne sako.
Jarda si začal pomalu rozepínat montérky a modlil se, aby byl bit málo.Nakonec montérky sjely ke kotníkům a Jarda, třebaže byl ve slipech, se stydlivě zepředu zakryl.Technička se tomu gestu zasmála a otevřela šuple.Z něj vylovila dlouhé dřevěné pravítko a vyzývavě s jím pleskal o dlaň. Ten zvuk Jardovi zastavil srdce.Proboha!
Pak se posadila na židli a gestem si provinilce zavolala k sobě.Jarda se připlouhal a pocity se v něm praly jako o závod.Vědomí, že se téhle poměrně sličné ženě položí přes nohy, ho docela silně podněcovalo k nepředloženým úvahám, avšak když si připomněl, za jakým účelem se jí bude dotýkat, naskakovala mu husí kůže.
Technička byla ženou činu.Přitáhla si váhajícího Jardu k sobě a přehnula si ho přes obě stehna. Už podruhé ten den se Jarda důvěrně seznámil s podlahou ve fabrice takříkajíc z oka do oka a vzápětí ho polilo horko, když mu technička stáhla slipy pod zadek a pohladila ho dlaní. Ještě že byl Jarda ohnutý a ona tak nemohla zahlédnout, jak mu do tváří vrazila červeň.
A ta se po několika málo okamžicích rozlila i na jeho zadku. To když technička použila pravítko jako útočnou zbraň a jala se Jardu vyplácet na holou jako zlobivého žáčka. Předsevzetí, že bude mlčky trpět, jak se na hrdinu sluší, vzalo za své už po pár úderech a Jarda ze sebe začal vydávat celou škálu dušených zvuků, od sténání po pištění.
Kdyby se v tu chvíli viděl, jak se marně snažil uniknout šílené palbě ran,z nichž každá se mu zakousla do zadku jako roj sršňů, jak sebou házel do všech světových stran,stahovat půlky k sobě,zakrýval si zadek rukama, kopal nohama a přitom skučel jako nakopnutý Alík, asi by se zastyděl.Technička byla oproti tomu zcela spokojená.Držíc Jardu v pase, pevně ho tiskla k sobě, nohou mu chytla kopající lýtka a sevřela ho jako kleštěmi.Druhá ruka neúnavně dopadala na Jardův zadek, teď už zvolna přecházející z rudé do fialové.
Konečně ji výprask omrzel a ona Jardu pustila.Ten se vymrštil jako péro z gauče a rychle si soukal slipy zpět do důstojné polohy.Pranic se neohlížel na to, že je uřvaný a usmrkaný jako malý kluk. Technička ho ale pravítkem zarazila:
"Nespěchej tolik s tím oblékáním.Jen nech ty spoďáry pěkně dole a otoč se, ať se můžu podívat."
Jarda zrudnul jako vlčí mák, ale vykonal, co mu bylo nařízeno.Stáhl slipy zase dolů a otočil se k techničce zády. Ta si stoupla a prohlédla si dílo zkázy.Jardův vysportovaný zadek hrál všemi barvami a když se ho dotkla a sevřela ho v dlaních, Jarda syknul a vypjal se.
"Pěkné...!" pochválila se a pleskal Jardu ještě rukou.
Když ze sebe doma Jarda kajícně vysoukal přiznání, měla jsem co dělat, abych zachovala dekorum. Při představě, jak si Jarda nechal napráskat pravítkem na holou, mi cukaly koutky.Nicméně jsem se přemohla a vážně pravila:
"Máš štěstí, že jsi už byl bit, protože kdybych tohle zjistila, to by byl vejřez jako hrom.Však mě znáš".
"Hmm" udělal Jarda, zamračený jako kakabus.
"A zítra se jí omluvíš, jasné?!"
V duchu jsem kalkulovala. Jestli předpokládám správně, mohl by tenhle výprask mít ještě malou dohru a z Jardy by už konečně mohl být chlap jaksepatří...


pokračování příště...