Příběh šedesátý třetí - Mejdan v utajení

Dnešním dnem vám, milí čtenáři, opět předkládám tvorbu svého syna Jardy a musím řísi, že když mu opravím všechny hrubky, kterých se ve své mladické nerozvážnosti dopouští, moc se mi jeho psaní líbí a vám doufám bude také.
Tak se pokochejte povídkou, jak se Jaruška dopustila velkého přešlapu a jak se Jarda zachoval jako gentleman...

Jarka si pomalu začala přivykat na život v normální rodině,no normální...ale jo,naší rodinu lze považovat za celkem normální.Naše máma nás všechny miluje a chce pro nás jen to nejlepší.
A že nás sem tam,tedy někdy možná i častěji,ohne přes koleno a seseká nám zadek bez ohledu na věk,je jen důkaz její vroucí lásky.
Jarka už měla taky příležitost několikrát okusit lásku,která v tomto případě neprochází žaludkem,ale skrzeva pádnou levačku.
Léto bylo v plném proudu a já se jednoho sobotního rána,za hlasitého křiku jiřiček,probudil se zvláštním pocitem.
Každý asi občas máme ten divný pocit někde uvnitř,že něco přijde,že se stane něco špatného.
Když jsem po vlažné sprše,která mi rozproudila krev,přišel do kuchyně,mamka seděla na své oblíbené stoličce a snídala.
Byla pokaždé první na nohou,aby se mohla postarat o naše hladové krky i když už jsme dávno byli dospělí a mohli si snídani dělat sami.
Vždycky jsem jí říkal,že kvůli nám nemusí vstávat první,že si má aspoň občas přispat.
A ona se vždy na mě podívala s takovým tím pohledem starostlivé mámy,dala mi pusu na čelo a zeptala se mě co budu snídat. Tím byla celá záležitost uzavřena,nemělo cenu o tom dál mluvit.Máma byla tvrdohlavá žena a někteří z nás to zdědili po ní.
Chvíli po mě se přišoural do kuchyně Pavel,který na rozdíl ode mě koupelnu ještě neviděl a napůl pořád spal. Místo pozdravu pokaždé říká to samé "kafe prosím" všichni víme,že dokud neobnoví hladinu kofeinu v krvi,je nepoužitelný.
Měl jsem po ránu dobrou náladu,protože měl být krásný den a já se chystal na většinu dne vypadnout na bika a tak jsem si neodpustil malý vtípek.
Když mamka před Pavla postavila jeho"drogu",zvedl se a šel si do lednice pro mlíko.
Zásadně pije kafe bez cukru,jen s trochou mléka.Máma koukala z okna,protože kouřila...využil jsem tedy situace a v rychlosti jsem Pavlovi nasypal do kafe sůl.
Brácha si nalil mlíko a několikrát v šálku zavířil lžičkou.
Měl jsem co dělat,abych na sobě nedal nic znát v předtuše co bude následovat.Pavel se napil a místo blaženého výrazu po prvním doušku své ranní kávy,na mě vyprsknul všechno co měl v puse.
"Doprdele, co to je" vykřikl a vyskočil,přičemž vrazil do stolu a kafe se vylilo. Já-dnes už po druhé sprše-taky vyskočil ze židle a začal se smát jako blázen.
Pavlovi hned došlo která bije:
"Ty zamrzlej puberťáku,udělám z tebe dva malý do školky!"
A chtěl mě začít honit,aby dostál svým slovům.
V tom se do toho zapojila máma:
"Co to má znamenat,to tady musíte dělat virvál hned po ránu? Kdo to začal?"
" Jarda mi nasypal sůl do kafe" žaloval hned Pája.
Máma na mě hned vrhla přísný pohled:
"Jseš pořád jako malej Jarda! Pojď ke mě a cestou si vyndej ze šuplíku vařečku" řekla naprosto v klidu. Nechtělo se mi poslechnout,nehnul jsem se ani o píď.
"Pokud budu muset přijít já k tobě,bude to mnohem horší" povídá mamka. Podíval jsem se na Pavla,který se evidentně už probral a náramně se bavil vzniklou situací,zmetek jeden. Pak jsem se podíval na mamku a pomalu se k ní začal šourat.
U šuplíku jsem dělal,že vařečku nemůžu najít,ale to taky nešlo moc dlouho.Podal jsem jí mámě a čekal tanec.
Máma mě chytla v pase o ve stoje mě jen trochu ohnula-jako malýho uličníka. Vařečka naštěstí jen několikrát,zato s pořádným štípnutím,dopadla na můj zadek.
"Teď to mazej všechno uklidit a Pavlovi udělej nové kafe!A buď rád,že táta a Jarka ještě spí a nechci je vzbudit tvým řevem,jinak by to bylo na holou a mnohem víc!" řekla mi.
Mezitím co jsem uklízel a vařil nové kafe, se do kuchyně začal trousit i zbytek rodiny.Nejdřív Jarka,která se mi naschvál pletla,tak schytala jednu mokrým hadrem a chvíli po ní i táta.
Když mě viděl už,už otvíral pusu aby se zeptal co se děje,ale pak jen mávl rukou.
Po snídani jsem ještě musel za trest umýt všechno nádobí a pomoct mamce s balením,odjížděli totiž na víkend navštívit dědu a babičku.Neměl jsem rád tyhle příbuzenské návštěvy a byl jsem rád,že nemusím jet taky,takže jsem se o to nestaral.
Pavel měl taky v plánu někam zmizet na celý víkend,takže bylo jasné,že mi Jarka zůstane na krku a budu se muset starat.Byl jsem z toho fakt nadšený,mít na krku tuhle pubescentku.Ale co,není už malá,takže na to hodím bobek a půjdu na bika,byt snad nepodpálí.
Když všichni zmizeli do pryč,zapadl jsem do svého pokoje,stejně jako Jarka a přemýšlel jsem,kterou hru si zapařím na compu než půjdu polykat prach a kilometry.Zhruba po dvou hodinkách mě to přestalo bavit,to bylo znamení,že mám jít na bika.
"Jarko,jdu na kolo a nevím kdy se vrátím,tak tady nedělej žádné blbosti, jasný!?" hulákal jsem z předsíně na ségru.
"No jo,nejsem přece malá" odsekla Jarka.
Najeté kilometry postupně přibývaly,adrenalin se vyplavoval a zase klesal,prostě super vyjížďka.Ale k dokonalosti tomu pořád něco chybělo.Zase se ozval takový ten divný pocit v břiše jako ráno.Snažil jsem se ho zaplašit a myslet jen na tu nádheru kolem mě,ale nešlo to.Vydržel jsem ještě jezdit zhruba hodinku a pak jsem to zapíchl a vydal se domů.
Bylo zhruba něco po sedmé hodině,když jsem zastavil před barákem, uklidil kolo do garáže a vešel do domu.Před dveřmi bylo celkem dost párů bot a odkudsi z útrob baráku byla slyšet hlasitá hudba.
Když jsem došel do našeho patra, zůstal jsem stát v němém úžasu,má ranní předtucha se takřka naplnila!
Jarky pokoj byl plný nějakých holek a kluků,kteří se kroutili v rytmu hudby,které s oblibou říkám klepání koberců,takové to "tuc,tuc..." všude byl bordel a v posteli se volizovala nějaká roštěnka s takovým divným týpkem.Smrad z cigaret byl všudypřítomný a do toho ještě na stole pár prázdných láhví od piva.
"Zbláznila ses Jaruno,co si proboha myslíš,že tady děláš?!" zařval jsem tak nahlas,že jsem přehlušil i tu hroznou hudbu a všichni najednou zcepeněli.
Nečekal jsem na odpověď,aspoň ne prozatím a začal sem jednat.
"Tak a všichni ven,koukejte vypadnout,mejdan skončil!" můj tón hlasu nenechával nikoho na pochybách,že to myslím zcela vážně. Těm dvěma voblizovačům se z postele moc nechtělo,takže jsem musel použít lehkého násílí,abych je vypakoval z baráku.Když zaklaply dveře za posledním nezvaným hostem, vrátil jsem se za Jarkou,aby mohla začít vysvětlovat.
"Tak spusť..." vypnul jsem věž a dal jí šanci to vysvětlit.I když předem bylo jasné,že takovéhle chování se rozumně vysvětlit nedá.
"Co tak šílíš brácho,jsem si jen pozvala na návštěvu pár spolužáků ze třídy,abych tu nebyla tak sama,když ty sis klidně na půl dne zmizel na kolo" řekla jako by nic.
"No jasně,nechal jsem tě tu osamělou, chudinko a ty ses samým steskem po mě tak trápila,že tě nenapadlo nic lepšího,než si pozvat bandu stejně nezodpovědných puberťáků jako jsi ty a udělat tu takový binec."
Při těch slovech jsem přejel pokoj očima a všiml si těch láhví od piva.
"Doufám Jaruno,že ty si nic nepila!" zahromoval jsem.
"Ne,nepila" řekla až skoro dotčeně.
"Aspoň něco" ulevilo se mi.
"Dovedeš si představit, co by to udělalo s mámou a následně s tvým zadkem,kdyby se nedej bože vrátili nečekaně už teď?" dedukoval jsem.
V tom zarachotil klíč v zámku a má ranní předtucha se právě naplnila zcela a po okraj.
Máma s tátou napochodovali do předsíně a mamka hned zavětřila silný tabákový odér, takže jí vyběhnout jí schody po dvou jí nedělalo žádný problém a když nás viděla stát v pokoji, o tom bordelu ani nemluvím, byla mírně řečeno v šoku.
"Co má tohle u všech malých podsvinčat znamenat?" vykřikla a očima těkala z Jarky na mě a zpátky.
Chvíli bylo naprosté ticho.Překvapením jsem zkameněl od pasu dolů a Jarka vypadala,že snad omdlí.
Jaruška se na mě podívala a v tom pohledu se zračil strach,velký strach.Její velké modré oči mě prosily o záchranu.Vše kolem mě se najednou zastavilo a já si jí vybavil když byla malá a strašně se bála strašidel pod postelí,to mě vždycky přišla vzbudit a v očích měla ten samý pohled jako teď.Už tehdy jsem jako starší bratr nemohl odolat tomu pohledu a musel jsem jí proti těm strašidlům chránit.
A teď jsem bojoval s naprosto stejným pocitem.
Jsem až příliš sentimentální a takový pohled v ženských očích,navíc ještě když patří mé sestřičce,která si soužitím s mým zatraceným tátou užila peklo,mě vždycky dostane a já pak nejednám racionálně.
Nemohl jsem na ní všechno říct,máma by jí za něco takového tak seřezala,že by si nesedla čtrnáct dní a modřiny by se jí hojily měsíc.
"Tak dozvím se to?" vytrhlo mě z přemýšlení mámino naléhání.Povzdechl jsem si a už teď jsem věděl,že to bude zlé.
"Všechno je to moje vina mami,Jarka za nic nemůže.Pojď do kuchyně,tam ti všechno vysvětlím" zalhal jsem.
Smutně se na mě podívala a beze slova odešla do kuchyně,já šel hned za ní.Sedla si na židli a čekala.Stoupnul jsem si před ní,ale ne tak,jako když něco skutečně provedu a nevím kam z očima,ruce se mi potí a nejsou chvíli v klidu.Tentokrát sem tam stál naprosto klidný,upřímně jsem se díval do máminých očí,neuhnul jsem ani na vteřinu stranou a začal vysvětlovat.
"Jarka za mnou přišla, jestli si může na odpoledne pozvat pár spolužáků a trochu se tu pobavit.Neviděl jsem v tom žádný problém,tak jsem jí to dovolil" spřádal jsem tu lživou nit.
"Tak ty si v tom neviděl žádný problém! A co to pivo?" zeptala se máma.
"Dovolil jsem to jen s podmínkou,že jich moc nebude a že Jarka si ani necucne" nic hloupějšího jsem říct nemohl.
"Tohle ti jako přijde v pořádku? Ty dovolíš patnáctiletý holce,aby si sem pozvala kluky,kteří tu chlastaj pivo a hulí.A nechci ani pomyslet na to,kdyby některý z těch výrostků přinesl třeba trávu a něco by se tu pak stalo.Strašně si mě zklamal Járo,tohle snad ani nejsi ty,nemůžu uvěřit,že jsi se zachoval tak nezodpovědně a dal k tomu svolení.Ty a Pavel jste vždy byli ti zodpovědní na které se můžu spolehnout a ty uděláš něco takového.
Je ti doufám jasné,že tvé chování si zaslouží ten nejpřísnější trest a že bude dlouho trvat,než si zase získáš mou důvěru?Teď si dones z předsíně klepadlo" ukončila to máma.
Věděl jsem,že si to pořádně odskáču,ale s tímhle jsem nepočítal.Myslel jsem,že dostanu tak maximálně rákoskou,kterou bych ještě zvládl,ale klepadlo?To rozhodně se ctí neustojím, bude to hodně,hodně bolet.
Ale už nemůžu couvnout,takže jsem mlčky šel pro to nenáviděné klepadlo.Cítil jsem jak se mi klepou lehce nohy,jen jsem nevěděl, jestli je to po tréninku,nebo strachem z toho co přijde.
Vrátil jsem se do kuchyně,máma tam stála,ruce v bok a vypadala velice odhodlaně.
"Stáhni si ty kraťasy a ohni se přes stůl" poručila mi.
Podal jsem jí klepadlo,ale abych si mohl sundat kraťasy,musel jsem jsi napřed sundat dres,takže jsem tu stál nahý a vystrašený.
"Tak dělej,ohnout! Nechci s tebou strávit víc času než je nutno" řekla odměřeně a mě její tón zabolel.
Ještě chvíli trvalo než dopadla první rána a já tu chvíli přemýšlel nad tím co je člověk schopen pro někoho udělat když ho má opravdu rád a záleží mu na něm.Z té filozofické úvahy mě vytrhla najednou ostrá bolest,která mnou projela jako elektrický proud.Pevně jsem se chytil desky stolu a sevřel rty.Za každou cenu musím vydržet nekřičet.Pak dopadla další a další rána.Zadek mě strašně pálil a ta tupá bolest byla nesnesitelná.
Znova a znova se máma rozpřahovala a s velkou razancí nechávala dopadnout klepadlo na můj rudý a již značně oteklý zadek.Výprask nebral konce a mě začínaly opouštět síly.
Kroutil jsem se,to ano,ale nekřičel jsem.Nějak ale ta bolest z výprasku musela jít ze mě na povrch a když to nebylo řevem,začaly mi téct po tvářích slzy.Každá další bolestivá rána byla vykoupena krokodýlí slzou a štkaním.
Nedalo se to už vydržet,opravdu to hrozně bolelo.Zadek pálil a bolel čím dál víc a já byl připravený začít mámu prosit, aby už s tím hrozným výpraskem skončila.
Naštěstí toho nechala dřív,než k tomu došlo a já jí byl za to vděčný.
"Seber si svoje věci a jdi do svého pokoje" pořád mluvila tím strohým a odměřeným tónem.
S námahou jsem se narovnal,vzal ze stolu své věci a otočil se na mámu.Když uviděla mé ubrečené oči, hodila klepadlo na zem a beze slova odešla do ložnice.
Zvedl jsem klepadlo ze země a cestou do svého pokoje jsem ho pověsil zpátky na své místo.V pokoji jsem si pak lehl na postel a hlavu zabořil do polštáře.Hlavou mi letěla spousta myšlenek a já se marně snažil vzpomenout, jestli už sem někdy dostal tak bolestivý a přísný výprask.
Ne,nikdy jsem takhle moc potrestaný nebyl.
Najednou se otevřely dveře pokoje,byla to Jarka.Viděla mě jak ležím na posteli se seřezaným zadkem a jediné na co se zmohla bylo "pane bože!"
Pochopil jsem,že můj zadek musí vypadat fakt hrozně,neměl jsem ani odvahu se tam podívat.Jarka zmizela,ale hned se zase vrátila s mokrým ručníkem.S něžností zdravotní sestřičky mi ho opatrně přiložila na ten zdevastovaný zadek.
Syknul jsem,když se voda spojila s mím citlivým pozadím.
"Moc mě mrzí,že si kvůli mě takhle strašně moc dostal, bráško" a s těmi slovy mě začala hladit po vlasech.
S problémy jsem se vzepřel na loktech,podíval se na ní a řekl jsem:
"Teď mě dobře poslouchej Jarko,to co jsem dneska udělal bylo poprvé a naposled.Jestli zase provedeš nějaký průšvih a já budu první kdo tě u něj přistihne,tak ti nejdřív sám tak seřežu prdel,že si to v životě neviděla a ještě pak nechám i mámu aby ti dala i ona svůj díl,je ti to jasný?"
"Je mi to jasný Járo" špitla a dál mě hladila po vlasech...


pokračování příště...