Příběh šedesátý pátý - Jaruška se vybarvuje

Jarča se pomalu, ale jistě prokousala pubertou, ve které se předvedla jako Potvora potvorná, všemi mastmi mazaná a naprosto nevypočitatelná. Překulil se tak zhruba rok od té doby, kdy nám to malé strašidlo vniklo do života a já jsem měla pocit, že jí máme odjakživa, tak silně se nám zabydlela v srdcích. Byl to diblík plný emocí, věčně rozháraná, rozkolísaná, samý problém, samý průšvih. Nic cizího jí nebylo cizí, kde byl malér, tam byla ona. Věčně jsem s ní řešila její školní prohřešky, kázeňské přestupky, noční toulání po hospodách a diskotékách, párkrát jí přivedli domů bdělí strážci zákona, párkrát bráchové, když na ní někde natrefili...
Její pokoj setrvale vyhlížel jakoby se tudy přehnal orkán Kyrril, její oblečení se povalovalo na všech možných i nemožných místech, její vlasy jsem nacházela i v polévce. Prostě bylo jí všude plno a můj pohár trpělivosti pozvolna přetékal.
Přetekl v den, kdy venku bylo nádherné počasí, já pověsila na zahradu asi tak dvacátou pračku voňavého prádla ( jsem prací maniak, miluji vůni čerstvě vypraného povlečení, když se v mírném vánku plácá na šňůrách v ladné symbióze s oblečením mých potomků a Josefovými svršky),vytřela terasu a s hrnkem kávy jsem usedla do proutěného křesla a dala se do spravování hory rozdrbaných fuseklí, které mi synáčci setrvale předkládali.
Do zahrady se jako velká voda vřítil na kole Jarda, vracející se z práce, šlehnul s bikem pod pergolu a šel se opláchnout do bazénku s lekníny.
"Dobytku cvičený!!" zaječela jsem na něho a on se na mne zakřenil.
Pak si přinesl na zahradu jídlo a já pozorovala, jak v něm mizí dva řádky brambor a půlka prasete.
"Doufám, že něco zbylo taky na ostatní?" otázala se jen tak ze zvyku, vědíc, že toho je na plotně ještě požehnaně.
"Uhmm" udělal Jarda s plnou pusou.
Zbytek rodiny se dostavil během hodinky v kompletním složení, Pavel se najedl a zahloubal se do novin, odkud bylo za chvíli slyšet jeho pravidelné odfukování, Josef vytuhnul na gauči u televize, Milan proběhl okolo talíře, něco z něho sezobl a vyrazil zase ven a Jarča místo jídla okupovala koupelnu a plácala si na obličej asi tak pátou vrstvu makeupu a na hlavě si vytvářela módní kreace typu jak vstala, tak šla.
Prostě normální pátek. Věděla jsem už dopředu, že večer strávím se spícím Josefem u nějakého nudného filmu, že kluci vypadnou do násosny a Jarča pod průhlednou záminkou neodkladné návštěvy kámošky uteče na diskotéku.
Když naše princezna vylezla z koupelny, nakoukla jsem dovnitř a pak si Jarku přivolala ode dveří zpět:
"Tak podívej se, holčičko! Dokud nebude ta koupelna uklizená v původním stavu než jsi do ní vlezla a to samé platí i o tvém pokoji, tak ti garantuji, že i kdyby ti kamarádky umíraly, tak se za nimi nedostaneš ani na krok. Je ti to jasné?"
Jarča začala dělat ksichty, jako vždycky, když se mnou nesouhlasí, ale pak nasupeně odsekla:
"No jo, porád."
A šla uklízet.
Za moment mne volal Pavel, že má v pokoji hnusného chlupatého pavouka a abych s tím šla něco udělat, takže jsem pavouka rozmázla po zdi a Pavlovi dala pohlavek, že takový velký klacek se bojí pavouka. Jarka toho obratně využila a utekla.
Koupelna i její pokoj zůstal ve stejném stavu jako dosud a já se fakt naštvala:
"Počkej, ty malá zmije, až se vrátíš domů. I kdyby to bylo o půlnoci, dostaneš tak na zadek, že uvidíš všechny svaté a uklízet budeš třeba do rána, to si piš!!"

Jarda, který navečer také vypadl, si užil své dvě hodinky adrenalinu na kole, kdy brázdil rodný kraj a ohrožoval svou pirátskou jízdou všechno živé, se zastavil v hospodě na jedno orosené, aby spláchl prach a pot. Bylo už dost pozdě, naštěstí bývalo dlouho vidět, takže si s časem zase tak moc hlavu nelámal.
Co ho ale zarazilo, byla jeho sestra, která seděla s partou holek a kluků v zadní části hospody, lila do sebe bez zábran pivo a právě si přiťukávala panákem s nějakým vylepaným týpkem, který vypadal jako plakát, jak byl pokérovaný.
Jardovi se zatmělo před očima. Na mysli mu vytanul slib, že jakmile Jarča ještě jednou čuchne ke špuntu, že jí sám osobně zlíská za zadek a rozhodl se jednat.
Za halasného protestování vyvlekl Jarču z hospody, pokérovanému týpkovi slíbil pár přes držku, jen co ho někde potká a venku se na mladší sestru obořil:
"Cos mi slibovala, co? Že nebudeš chlastat, že se nebudeš tahat s těmi grázly..."
"Nevyšiluj, staříku!" odsekla mu Jarča a Jarda myslel, že se přeslechl.
"Tak když to nejde po dobrém..." rezignoval a zapřel si nohu o obrubník chodníku. O vteřinu později už si ohýbal Jarču přes koleno a vyhrnul jí sukni vysoko na záda.
Sestra se dala do ječení, ale spíš koukala, aby jí nikdo neviděl. A pak jí Jardova mozolnatá ruka začala přistávat na zadečku.Titěrné minikalhotečky žádnou ochranu neposkytly a navíc, jak sebou začala mrskat, se jí pěkně zařízly mezi půlky a odhalily tak celou plochu. Jarda jí držel silně a ještě silněji jí vyplácel. Jarušce brzy vstoupily do očí slzy, bolelo to a štípalo, Jarda si dával záležet, aby jí seřezal celou prdelku a nevynechal ani centimetr.
A pak - pro potupu ještě větší- jí odvedl domů jako zatoulané štěně.
Nespala jsem, kdepak. Trpělivě jsem čekala, až se hříšnice vrátí.
Když pak klaply dveře a Jarda přivedl Jarušku až do obýváku, vstala jsem a řekla:
"Tak pojď, půjdeme do koupelny."
Jarča s hlavou sklopenou, abych neviděla slzami rozmazaný makeup, se ploužila za mnou.
V koupelně jsem rozhodila rukama a zeptala se:
"Takhle má vypadat uklizená koupelna?"
Jaruška semkla rty a zavrtěla hlavou.
Pak jsem jí dovedla do jejího pokoje a celou scénku jsem zopakovala.
To už Jarka tušila, že je víc než zle.
"Takže, abychom si ujasnily pojmy a dojmy. Měla jsi uklidit koupelnu a měla jsi uklidit tenhle pokoj. Neudělala jsi ani jedno, navíc jsi naprosto drze utekla ven. Raději se ani nebudu ptát, proč tě Jarda přivedl a proč jsi celá ubulená. Sečteno a podtrženo-vysloužila sis potrestání a to tak, že za každý prohřešek dostaneš samostatný výprask. Bude to pokaždé něčím jiným a po každém výprasku budeš deset minut klečet v koutě. Jakmile se budeš při trestu chovat nepřístojně, dostaneš přidáno rákoskou přes stehna. A nakonec půjdeš udělat všechno to, jsi měla za úkol už odpoledne. Pokud to nebude podle mých představ, dostaneš výprask znovu. Rozumíš tomu?"
Jarča se na mě podívala vyděšeně a začala koktat:
"Too... ne... to nemyslíš vážně? To nevydržím!"
"Ale vydržíš!" odbyla jsem jí.
Poté jsme se odebraly do kuchyně a já vytáhla ze šuplíku vařečku.

"První výprask dostaneš za tu neuklizenou koupelnu" vysvětlila jsem jí a s těmito slovy jsem si sedla na židli a přehnula si Jarku přes obě nohy. Jak se jí vysoukala sukýnka vzhůru, všimla jsem si zarudlých stop na její prdelce.
"Co to má znamenat?" zeptala jsem se a Jarka hned se zadostučiněním žalovala:
"To Jarda, nařezal mi!!"
"Jo? A za co?" zeptala jsem se ironicky a Jarka skousla rty, ihned jí došlo, do jaké šlamastiky se vlastní blbostí dostala.
"Tak bude to? Nebo se mám zeptat přímo jeho?" zaútočila jsem na ní a Jarka ze sebe nakonec vysoukala:
"Šla jsem do hospody."
"Přesto, že to máš zakázané? A samozřejmě jsi limonádu nepila...ani mi nezkoušej lhát, stejně z tebe to pivo cítím!! Doufám víš, co to znamená!!"
Jarča sebou zoufale škubla. Ponižující pozice přehnuta přes moje kolena, s vyšpuleným zadečkem, mé ruce položené na jejích zádech a v nich strašidelná vařečka a do toho ještě ta přednáška o morálce, slušném chování, nezletilosti, zodpovědnosti...Vidina dalšího výprasku v ní probouzela pekelný strach.
"Budeš bita, Jarčo, jako dosud nikdy. Doufám, že si konečně uvědomíš, že to je pro tvé dobro a že se nad sebou zamyslíš a přestaneš dělat problémy. Jinak to z tebe doopravdy vytluču!"
"Maminko, prosím....já nechci....já už to nikdy neudělám, slibuju..." škemrala Jarča.
"Zbytečně, má milá, potřebuješ dostat pořádně na zadek, abys nemohla 14 dní mezi lidi, aby sis nemohla ani sednout a pak teprve se snad začneš chovat rozumně. Připrav se tedy, dostaneš první pořádný výprask za neuposlechnutí."
Jarča se v hrůze vypjala jako luk, ale to už jsem jí podebrala v pase a druhou rukou jí stahovala kalhotky. Svlékla jsem jí je úplně, takže jakmile se hnula, odhalovala nevědomky všechno, co se normálně neukazuje.
Kalhotky skončily na podlaze a já začala Jarču vyplácet vařečkou na holou. Jarka začala vřeštět už po pár ranách, halasné pleskání vařečky se mísilo s jejím pištěním, mrskala sebou, aby unikla bolestnému výprasku, ale vše bylo zcela marné.Rudé obtisky se vybarvily po okrajích do fialova a já Jarku pustila a přísně jí řekla:
"A teď mazej do kouta!"
Jarča si s pláčem začala natahovat kalhotky, ale já jí zarazila:
"Kdepak, pěkně zůstaneš tak, jak jsi!"

Jarča se na mne zkoprněle podívala přes závoj slz, jestli to myslím vážně, ale já si jí k sobě otočila zády, vysoukala jí sukni k pasu a zastrčila okraje za pásek.
"A běda ti, třikrát běda, jestli si tu sukni stáhneš dolů! Jen ať každý vidí, jaká jsi neposlušná holka, které musím nasekat na zadek jako malé!!"
Jarča sklopila hlavu a šla si poslušně kleknout do kouta. Odměřila jsem jí na hodinách přesně deset minut a šla do obýváku za Jardou:
"Tys jí nařezal?"
"No jo no, už sem se na to nemoh koukat. Nezlobíš se?"
"Ne, vůbec ne, ostatně teď si užije dvakrát tolik, i já už mám těch jejích výstřelků plné zuby. Pokud se chystáš jít spát, tak bys to měl udělat co nejrychleji, jinak neusneš."
Jarda pokýval hlavou a podotkl:
"No, myslím, že už jsem natolik zocelený vyřváváním bráchů, že je mi to srdečně jedno."
Hodiny v kuchyni píply správný čas a já se vrátila k Jarce. Ukázněně klečela a občas malinko popotáhla. Dovolila jsem jí stoupnout a řekla:
"Budeme pokračovat. Druhý výprask dostaneš za to, že jsi neuklidila koupelnu a svůj pokoj. Podmínky jsou stejné-jakmile se budeš vzpírat, dostaneš rákoskou a nebudu se s tebou nijak mazlit, rozumělas?"
Jarka sepnula ruce:
"Maminko, ne, já už budu hodná, jen mně už nebij.., prosím, prosím!"
"Ne!" odbyla jsem jí a doporučila jí, aby si sukni svlékla úplně. Jarka se dala do pláče, ale příkaz vykonala. Stála pak přede mnou od pasu dolů nahá, stydlivě se vpředu zakrývala, klopila hlavu a slzy jí kapaly na podlahu. Přinesla jsem si z chodby metlu, kterou tak nenáviděl Jirka a ukázala jí, aby se přehnula přes opěradlo židle. Jarča se vyděsila, když spatřila metlu, neměla s ní dosud žádné zkušenosti, ale dokázala si bystře spočítat, že seřezaný zadek plný modřin bude na štiplavé proutky reagovat více než podrážděně a že to bude sakra štípat a bolet.
Za chvíli už byla přehnutá přes židli, rukama svírala sedadlo a opěradlo jí tlačilo do břicha. Nebyla moc vysoká, takže stála téměř na špičkách, aby měla alespoň jakoustakous pohodlnou polohu. A metla se jí roztančila po zadečku s razancí sobě vlastní. Bolest byla děsná, strašně to štípalo a Jarča se zoufale vypínala na špičky a uhýbala prdelkou seč mohla, ale metla jí plenila pozadí dál a dál, na bocích jí přibývaly červené proužky a Jarča brečela na celé kolo jako smyslů zbavená.
Když se metla roztřepila, musela Jarča zase do kouta a tentokrát s nahou prdelkou. Jak tam tak klečela a opatrně si hladila zbitý zadeček, poplakávala a fňukala a opravdu v tu chvíli připomínala malou ubrečenou holku a ne slečnu na prahu dospělosti.
Třetí výprask dostala Jarka řemenem. Musela se mnou do svého pokoje, kde jsem jí opět zopakovala přednášku o uklízení a pořádkumilovnosti a potom musela na postel a podložit si pánev polštářem, aby byl její zadeček krásně vyklenutý a vyšpulený.Jarka slibovala hory doly, plakala a schovávala hořící prdelku do dlaní, ale nakonec se musela podvolit.
"Dostaneš pětadvacet řemenem a budeš počítat, jasné? A pak začneš uklízet! A pokud ne, nechám tě tak, jak jsi, aby tě mohli vidět i bráchové, jakou mají neposlušnou sestru, která musí dostávat na zadek, aby byla hodná!!"
Jarča odevzdaně kývla a modlila se, aby už byl poslední výprask za ní.
Řemen překonal všechny její představy o bolesti. Tohle bylo prostě hrozné. Každý nápřah, svist a dopad jí vyšponoval, Jarča poděšeně a bolestně zaječela, ale poctivě počítala:
"Jááúú....jedna....néé, ááúúúú....dvě....aaa....tři....
Po desáté ráně si už zakrývala zadeček a naříkala, že už to nevydrží.
"Ruce před sebe, Jarčo a rychle...nebo chceš ještě navrch dostat rákoskou?"
"Ne ne, maminko, nechci....ale to strašně bolí....já to nevydržím...." brečela do polštáře.

Dostala slíbených pětadvacet a na každé ráně jsem si dala záležet. Dbala jsem na to, aby měla pořádně sesekaný nejen zadek, ale i stehna a aby si nemohla pořádně a bezbolestně sednout a aby musela mezi lidi jen v kalhotech.
Pak jsem jí dala hodinu na to, aby uklidila jako koupelnu, tak svůj pokoj a poté se přišla ohlásit.
Ještě nějakou dobu jsem z koupelny slyšela její fňukání a sykání, kdykoliv se neopatrně dotkla jelit.
Naštěstí zadané úkoly splnila bezezbytku, takže jsem jí mohla konečně poslat spát.
Dlužno dodat, že když pro ni v sobotu navečer přišly kamarádky, aby s nimi "šla ven", poslala je velmi nezdvořile od půl šesté do kina a zabouchla jim dveře před vyjevenými zraky.


pokračování příště...