Příběh padesátý - Můj nevěrný Josef

Nikdy bych bývala nevěřila, že po tolika letech manželství,které jsem já osobně považovala za velmi šťastné,se stane něco, co mě dokáže na velmi dlouhou dobu vykolejit a co vede v mnoha jiných případech k totálnímu rozpadu všech jistot a hodnot.
Můj manžel se pomalu,ale jistě blížil do věku,kdy mu začnou mladé dívky v autobuse uvolňovat místo k sezení a kdy by si měl pomalu zvykat i na oslovení dědo.Do padesátky mu už nechyběly léta,ale týdny. Stejně tak, jako jsme plánovali s klukama velkou oslavu u nás doma za účasti celé naší rozvětvené rodiny včetně mých rodičů (Josef želbohu již maminku i tatínka pochoval) a obou bráchů i Karly a Honzy; podobně se chystala oslava i v zaměstnání, kde Josef a kluci pracovali. Drbna Jirka mi neprozřetelně prásknul, že v pátek hodlají chlapi Josefa zatáhnout do hospody,kde pro něho mají překvapení v podobě pečeného pašíka a sudu piva a abych počítala s tím,že s všichni vrátí nejdřív v neděli.

Jelikož jsem to stejně čekala,jak jinak, když slaví chlapi, dala jsem věcem volný průběh a rodinnou oslavu přehodila na další víkend, kdy bude můj manžel doufám již použitelný.
V pátek ráno, když jsem Josefa políbila na rozloučenou a on odešel do práce,popřála jsem mu hezké narozeniny a ať si to užije. Josef se zasmál a podotkl, že vzhledem k tomu, že tuší,co na něho kolegové chystají, bude mi vděčný,když mu připravím aspirin a uvařím silnou polévku.

Páteční den jsem strávila na zahradě,jelikož byl hezký slunný podzim a já si v klidu a míru pomalu zazimovala květiny, sklízela zeleninu a užívala si poslední hezké dny, než zase nastanou říjnové plískanice.Večer mě samosebou zaměstnali Milan s Jardou,dožadující se večeře, dokonce přijel i Radek. Kluci pak vypadli do hospody,kde jejich otec bujaře slavil,aby se mohli zúčastnit a mě nastal obyčejný večer vyplněný televizí a knížkou.
V noci jsem pak byla asi desetkrát vzhůru,jak se moje rodinka vracela ve stavu méně než normálním domů, vráželi do nábytku, chodba jim byla malá a záchod nestačil pojmout takové množství návštěvníků. Když se konečně z několika pokojů začalo ozývat chrápání, šla jsem ze zvyku zkontrolovat,kdo se mi vrátil a kdo ne.
Jirka měl spát u Terezy, takže jsem s jeho návratem nepočítala.
Sobotní ráno mi ukázalo tři pomuchlané chlapecké obličeje,prozrazujíc, že noc byla prohýřená a divoká. Pavel,nezvyklý na velké množství alkoholu, měl kocovinu jako prase a bylo mu značně špatně. Milan také nebyl zrovna fit, i když snesl podstatně více a nejmladší Jára našlapoval opatrně na špičky,jako by se bát, že při prudším dopadu mi vystřelí mozek z hlavy. Josef se za celou sobotu neukázal, Jirka jakbysmet a Radek se vrátil někdy odpoledne a tvářil se jako kakabus. Na můj dotaz, co mu je, něco neurčitého zavrčel a zmizel v garáži, kde jsem ho za chvíli přistihla, jak vztekle kope do pneumatiky svého auta.
"Co to tady vyvádíš?" otázala jsem se.
Neodpověděl. Jen vzal do ruky klíč a mrštil s ním o zem.
"Tak co se stalo?" zeptala jsem se už vyděšeně.
Radek zatnul pěsti, až mu klouby zbělely a upřel na mne své čokoládové oči:
"Nic, jsem jenom naštvanej, toho si nevšímej, prosím tě.."
Pokrčila jsem tedy rameny a nechala ho být v domnění, že se s někým pohádal.
V sobotu navečer se vrátil Josef. To už byli kluci zase někde venku, jen Radek kupodivu setrvával doma.Několikrát jsem ho přistihla, jak se na mne dívá. A v jeho očích byl zmatek,smutek,zlost...Na mé otázky ale neodpovídal.
Pak se zjevil ve dveřích Josef, zmordovaný po bujaré pijatyce a já vstala z křesla, že mu napustím vanu a připravím jídlo. V tu chvíli Radek řekl příkrým hlasem:
"Nikam mami nechoď. Ať si to udělá sám!"
Užasla jsem nad tónem jeho hlasu a nad obsahem samotným:
"Radku, jak to s tátou mluvíš?"
"Tak,jak si zaslouží!" štěkl Radek a výhrůžně se proti Josefovi postavil:
"Vždycky jsem tě měl rád, protože jsi se dokázal zachovat férově a nikdy jsi nebyl křivák. Tak se tak zachovej i teď, abych si tě nemusel přestat vážit!"
Otevřela jsem pusu dokořán a zadívala se na Josefa.A on-místo toho, aby Radkovi vynadal, že se chová jako parchant, jen sklopil hlavu.
"Co se stalo?" zaječela jsem hystericky.Tady něco setsakramentsky smrdělo a já chtěla vědět co. Radek vyšel ven za dveří a ještě naposledy zdrtil Josefa pohledem.
Když jsme osaměli,znovu jsem svému manželovi položila otázku:
"Co se stalo?"
Josef se na mne podíval zničeně:
"Stalo se... udělal jsem strašnou blbost a docela pochopím,když mi řekneš, že už tu nemám co dělat....jsem idiot, všechno jsem zvoral.."
"Tak dovím se už,sakra, co jsi vlastně provedl? Porval ses, někomu jsi ublížil?" zařvala jsem už na pokraji vypětí nervů.
"Vyspal jsem se s jinou" vydechl Josef a kdyby do mne hrom a blesk udeřili, nebyla bych víc překvapena. Josef, můj manžel, kterého měli kluci za vzor, který byl příkladem ctnosti, vždy rozumný, zodpovědný...Jak se to mohlo stát? Je to snad i moje vina? Přestal mne mít rád a hledal náhradu v náručí jiné? Přestala jsem se mu líbit? Kde je chyba?
Dala jsem Josefovi šanci,aby mi to vysvětlil.
Bylo to prosté. Alkoholu v krvi zúčastněných pánů kvapem přibývalo, pohyby zvláčněly, zrak se zakalil...Když si k jejich stolu přisedly i kolegyně, které Josefovi blahopřály k jubileu, stalo se to, co se tak občas stává. Vzplanuly nečekané vášně a city nezůstaly neopětovány.
Josef se ráno probudil vedle čerstvě rozvedené kolegyně a netušil, jak se k ní dostal a co se vlastně dělo. Což mu ona škodolibě připomenula a zjevně se pokochala na jeho rozpacích. Trapné na tom bylo i to, že polovina hospody viděla, jak si ho k sobě odvádí.
Měla jsem před očima tmu a mozek vypovídal poslušnost. Nebyla jsem schopná vůbec na nic myslet. Nebolelo to, necítila jsem nic. Jen prázdno.


Od neděle byla u nás tichá domácnost. Josef se mi vyhýbal, jakmile zjistil, že ze mne nedostane jediné slovo, kluci na něho koukali jako vrazi a napjatá atmosféra neměla konce.
V pondělí všichni odešli do práce a já jsem konečně dala průchod svým citům a proplakala celý den. Nevěděla jsem,co budu dělat. Mám požádat o rozvod? Mám to hodit za hlavu?
Rozvodem nic nevyřeším, zůstanu sama.Kluci jsou dospělí,je jen otázka času,kdy si začnou budovat vlastní život a k tomu už mámu potřebovat nebudou.
Hodit za hlavu je také hloupost,mám svou hrdost a nebudu chodit po vsi s vědomím, že mě sledují jedovaté zraky místních drben a ukazují si na mne prstem.
V úterý se Josef vrátil domů nečekaně dopoledne. Seděla jsem na terase a koukala do blba. Josef mi řekl:
"Pojďme to spolu nějak vyřešit,jestli o to stojíš.Mám tě rád a jsem si dobře vědom toho,co jsem provedl za nesmírnou hloupost.Stydím se sám sobě podívat do očí, tobě, klukům...Jsi báječná ženská, jiná by udělala scénu a já tě dál nechci trápit nejistotou z budoucnosti. Cokoliv řekneš, budu respektovat."
Po dlouhé době jsem se na něho podívala. Byl zdrcený vším, co se okolo něho dělo a já si v rychlém sledu přehrála v hlavě náš uplynulý život.Nebyl vůbec špatný. Byl mi oporou, milujícím mužem, dobrým otcem, uměl vydělat peníze,aby rodinu zabezpečil.Co víc bych si mohla přát.
Josef se na mne napjatě díval a mé přimhouřené oči ho děsily.Netušil,co se mi odehrává v hlavě, protože zoufale vyhrkl:
"Třeba mě zmlať,jestli ti to pomůže..."
Otevřela jsem oči dokořán.Asi jsem se přeslechla.
"To myslíš vážně?" otázala jsem se ho.
Kývl a pak poprosil:
"Jen ať se to nedozví kluci."
Rozhodla jsem se ve vteřině:
"Tak pojď!"
Vešli jsme spolu do ložnice,já pečlivě zavřela dveře a pokynula svému muži:
"Tak si pěkně sundej kalhoty a vytáhni z nich ten pásek. A lehni si na postel."

A můj velký statný Josef,převyšující mne o více jak hlavu,s rameny jako zápasník, najednou znejistěl. A v jeho očích se objevilo něco,co jsem tam nikdy předtím neviděla -strach.
Nechci vypadat jako mrcha pomstychtivá,ale lidi zlatý,já se tím pohledem kochala.Byl to nádherný požitek,vidět svého manžela,jak se bojí řemene.
Pak s povzdechem uvolnil přezku řemene a vytáhl ho mnohokrát nacvičeným pohybem z kalhot. Jenže dnes netrestal on,dnes byl sám trestaným.
Pak si kalhoty rozepl a přidržujíc si je jednou rukou,lehl si na postel napříč.Nadzdvihl pánev a odhalil pevný zadek upnutý v boxerkách. A otočil hlavu:
"Kolik?"otázal se jako naši kluci.
"Až uznám,že ti to stačí" řekla jsem a srovnala jsem si řemen v ruce. Stoupla jsem si těsně k posteli a stáhla mu trenky ke kolenům.

"Proboha..ne,měj rozum..." vydechl polekaně.
Odpověděl mu řemen,který mu nečekaně přistál na holém zadku a vykouzlil mu tam široký červený pruh.Josef překvapeně vyhekl a vypjal se jako luk.
Dostal hodně. Zadek měl brzy rudý jako karmín. Z úst mu unikalo polohlasné syčení a dušené výkřiky,plné bolesti,která ho překvapila.Neodvažoval se mne ale zabrzdit a tak trpěl pod údery vlastního řemene až do konce. Když jsem ho konečně nechala být, vstal a začal si zuřivě třít zadek. Díval se na mne a v očích měl směsici překvapení, obdivu a bolesti.

Já jsem pak prudce oddychovala, unavená výpraskem, ale oči mi zářily špatně utajovanou radostí nad tím, že jsem v očích svého muže uviděla strach z výprasku. A také jsem se kochala vědomím,že se vlk nažral a koza zůstala celá, že Josef byl potrestán citelně a spravedlivě a že naše manželství je možná zachráněno.
A také tomu tak bylo. Když se kluci odpoledne vrátili z práce, našli nás v přátelském a srdečném rozhovoru. Nejdříve se mračili,ale když jsem jim přísně nakázala, že se nám do našeho vztahu míchat nebudou, uznali,že mám pravdu. Postupem doby se všechny mraky v našem rodinném životě rozfoukaly a všechno bylo zase jako dřív.
Josef byl zase ten pozorný a milý manžel, který mi ještě mnohokrát dokázal, že mě má rád a že mě nehodlá vyměnit za pochybnou známost na jednu noc. A kluci pochopili, že opravdu není nutné snažit se ochraňovat mámu ve chvíli, kdy to vůbec nepotřebuje.


pokračování příště...