příběh padesátý pátý - Anglická škola

Milan nám řádně dokončil vysokou školu a v rámci dalšího vzdělávání se rozhodl, že si zlepší své jazykové znalosti a pojede na stáž do Anglie. Vyjednal si s několika kamarády, že pojedou společně na Oxford a pokusí se pokořit tamní High School, aby stará dobrá Anglie poznala, zač jsou toho Slovani.
Ani já ani Josef jsme mu nebránili, právě naopak.Byli jsme šťastni, že je natolik ambiciozní, že mu nestačí "pouhé" vysokoškolské vzdělání u nás doma.
Veškeré formality si Milan vyjednal sám přes univerzitu, kde donedávna studoval, vyřídil si stipendium, ubytování i všechno, co sebou potřeboval a nám pouze oznámil datum odjezdu. Loučení bylo poměrně srdceryvné, já jako matka pluku jsem jen velmi nerada pouštěla svoje dítko zpod ochranných křídel, stejně tak i bráchové remcali, že bez něj tu nebude žádná prča, neboť Milan byl hlava otevřená a co nevymyslel Jirka, bylo zákonitě jeho nápadem a iniciativou.
Doprovodili jsme Milana až do Prahy na letiště, kam se s ním přišel rozloučit i Honza a oznámil nám zároveň, že nás máma čeká na kafe, čímž se Josefovi mírně protočily panenky, ale rozdýchal to. Jeho náklonnost ke Karle sice mírně pokročila k plusovým hodnotám, zvlášť od té doby, kdy moje sestra svého rozmazleného jedináčka seřezala jako žito za ten rozbitý lustr, ale přesto byl vcelku raději, když jí od nás dělilo přes sto kilometrů.
Milan se s námi rozloučil vcelku bezstarostně, dostal na cestu tisícero upozornění, doporučení, příkazů a zákazů a pak už nám zmizel v útrobách letištní haly, odkud klusal ke svému letadlu a kamarádům.A zatímco my jsme jeli ke Karle na kafe, letadlo se odlepilo od země a náš Milan se vydal na cestu do Anglie.
Nebudu popisovat, co všechno se událo po příletu do neznámé země, vzpomenu jen to, že Milan již do začátku okouzlil spolužačky svýma jiskrnýma očima a neodolatelným šarmem a jakmile překonal jazykovou bariéru, začal uplatňovat svůj východní temperament, z něhož byly upjaté Angličanky celé auf a brzy se kolem něho rojilo celé stádo slečinek ve školních uniformách, které měly svůdně kraťounké sukýnky a laškovně řešené podkolenky a Milan by prostě nebyl chlap, kdyby toho hned nevyužil. Dívky mu vcelku nevinné škádlení se sexuálním podtextem dovolily,až narazil na pověstnou kosu na kameni.
Krásná spolužačka Madison, nepřístupná jako konto ve švýcarské bance a studená jako Antarktida, přezírala Milana jako družstevní lány a jeho to štvalo.Zatím mu padaly holky k nohám jako zralé hrušky a on si mohl dle chuti a libosti vybírat ty nejšťavnatější. Vsadil se proto s kamarády, že dostane i Madison. To ale netušil, jak velké sousto si ukousl.
Před začátkem hodiny prošla Madison okolo jeho stolku a on neodolal, aby jí neplácl po zadečku. Dívka však ale zjevně postrádala smysl pro humor, erotiku a vůbec společenskou zábavu, protože místo toho, aby Milanovi jednu vlepila za všeobecného veselí, po příchodu profesorky si na Milana před celou třídou stěžovala a obvinila ho ze sexuálního harašení- v té době do bylo takové velmi módní slovo zvláště v anglicky mluvících zemích, které vynalezly pitomé feministky,aby zakryly vztek, když jejich kolegové dávali přednost těm krásnějším holkám- a profesorka, suchá vyčouhlá stará panna se za katedrou vztyčila jako závora po průjezdu vlaku.
"Milan, come on!!" vyzvala nicnetušícího mládence k tabuli.
Třída, vědoucí již, co se bude odehrávat, ztichla v očekávání báječné zábavy.
Milan tedy s úšklebky došel k profesorce a ta naprosto netečně vytáhla z šuplíku stolku tenkou rákosku.
Milan zesinal.Ihned pochopil, co se bude dít. A vůbec se mu to nezamlouvalo.
"Jelikož budete potrestaný dnes poprvé, bude vám vyměřeno pouhých dvanáct ran rákoskou,ovšem vzhledem k závažnosti provinění dostanete výprask na obnažené partie zadnice. Doporučuji vám, abyste zbytečně nebojkotoval trest, musela bych vás nahlásit panu řediteli a jistě víte, co by to znamenalo" profesorka usekávala jednotlivá slova jako turecký med sekáčkem.
"Ne-e nevím" zakoktal Milan překvapeně.
"Pan ředitel provádí tresty metlou, namočenou ve slané vodě. Není to myslím zrovna příjemná zábava..."
Milanovi to pořád nějak nedocházelo. Proboha, přece ho ta sůva nechce nechat svléknout před tolika zvědavýma očima a k dovršení všeho zla mu ještě nařezat na holou? A rákoskou, kterou Milan doma dostal několikrát pořádně na pamětnou a dobře věděl, jak to s ní bolí a jak špatně se jelita po ní hojí.
Profesorka si poklepala špičkou rákosky do dlaně:
"Tak prosím, nebudeme zdržovat hodinu. Rozepněte si kalhoty a přehněte se přes stůl. Ruce před sebe."
Milan vykulil oči a marně napínal mozek, aby mu z té šlamastiky pomohl. Mozek ho ale totálně zradil.
Ve chvíli, kdy si rozepínal kalhoty školní uniformy, roztřásly se mu ruce a on jen mohl doufat, že si toho nikdo nevšimne.
Najednou se za sousední zdí rozlehl nářek a třída se tlumeně zachechtala. Milanovi došlo, že v sousední třídě je zrovna někdo trestaný a že to asi zatraceně bolí, když u toho tak řve. No, dneska se spolužáci pobaví dosyta, Milan cítil, jak mu po zádech tečou čůrky potu a v duchu se modlil, aby si neuřízl moc velkou ostudu, až spustí pláč.
Ležíc pak přehnutý přes katedru, vnímal jen, jak mu profesorka stáhla kalhoty a slipy a odhalila jeho bílou prdelku, svírající se teď strachem před nadcházejícím výpraskem. Rukama pevně sevřel desku stolu a když se vzduchem ozvalo ono známé zasvištění, zatáhl hlavu mezi ramena jako želva a čekal, kdy se mu rákoska zakousne do kůže.
A pak to přišlo. Ostré švihnutí, úder, tělem se mu rozlila pálivá bolest a Milan vzdor svému předsevzetí, že to vydrží, zaječel zcela nekontrolovaně a bezprostředně. Přes celou plochu zadku se mui táhl dlouhý rudý pruh, končící až na boku.
"Počítat!" nařídila mu profesorka a Milan bolestně heknul:
"One..."
Další a další rány ho pak stály zbytek dechu, neboť ho vyčerpal vřískáním a ječením, úporně mrkal víčky, aby zahnal slzy, deroucí se mu po každé štiplavé ráně do očí a rukama neustále křečovitě svíral stůl, jak se snažil překonat nutkání zakrývat si jimi vyplácenou prdelku.
Nicméně, dvanáct perných a bolestných ran mu bylo vyměřeno a Milan si v závěru šel sednout na své místo s rukama položenýma na zadku, který si opatrně hladil a snažil se zahnat ten hnusný palčivý pocit.
Druhý den se situace téměř opakovala. Jen na místě trestaného nebyl Milan, ale Madison.
Milan mohl oči nechat na její vyšpulené prdelce, klenuté do naprosto fantastických proporcí, která se rýsovala pod kratičkou sukní a odhalovala bílé kalhotky. Když jí pak profesorka sukni zdvihla a stáhla kalhotky do půli stehen, mohl se Milan pokochat vším, co mu dívka odepřela.
Dlužno dodat, že výprask nesla statečněji než Milan, který se den předtím na stole kroutil jako housenka .Madison po každé ráně zavzlykala a vyjekla, stáhla zadeček, ale pokaždé ho zase poslušně vyšpulila, jakmile jí profesorka přikázala. Rákoska jí barvila na kůži nepěkné šlince a Milan by v tu chvíli dal nevímco za to, aby se těch horkých, výpraskem rozpálených polokoulí mohl dotknout a pohladit je.
Profesorka si také dala záležet, aby výprask byl patřičný. Rozmachovala se doširoka a pečlivě si vždy vyměřila místo dopadu rákosky, takže pruhy na dívčině prdelce byly pěkně rovnoběžné. Teprve ke konci dívku zlomila, to když jí rákoska několikrát přistála těsně pod prdelkou a vytvořila jí tam bolestivou rýhu.Madison se rozplakala a sevřela si rukama trestaný zadeček.Nádavkem schytala ránu přes prsty a dalších pět ran navíc. Ty už absolvovala s nářkem.
Milan se po vyučování dvorně nabídl, že jí doprovodí domů, ale Madison to odmítla. Milan se skoro urazil a teprve, když mu dívka vysvětlila, že bude doma nejspíš ještě jednou bita, bylo mu jasné, že by to opravdu nebyla šťastná chvíle. A začal se těšit na druhý den, kdy se pokusí Madison přimět, aby mu svou důkladně seřezanou prdelku ukázala....


pokračování příště...