příběh padesátý osmý - Předsvatební veselí

Svatební přípravy byly v plném proudu.Trochu to u nás vypadalo jako v Hošticích-každý, kdo měl ruce a nohy uklízel,smajčil, leštil, běhal sem a tam a nosil spousty nezbytných zbytečností.
Jelikož jsme se s Terezinými rodiči dohodli, že vzhledem k velikosti našeho a jejich domu se hostina odehraje u nás, čímž zároveň eliminujeme všechny rušivé momenty, znajíc své potomky a jejich nezřízenou chuť k zrzavé vodě, bylo nutné všechno zařídit s časovým předstihem.A tak se sháněly stoly, židle, ubrusy, nádobí, nakupovala se paráda, Josef z lesa tahal metráky chvojí, takže to u nás v garáži vypadalo jako o vánocích, kluci překáželi, zašívali se a měli blbé řeči.
Z Anglie se dostavil i Milan, aby stihl s bráchou zapít svobodu, následkem čehož mu pak bylo dva dny špatně, dokonce se ukázal i Pepík s rodinou, který tou dobou přesídlil pracovně do Německa.Malá Nelinka se zamilovala do Pavla a nehnula se od něho ani na krok.Pavlovi ta malá štěnice ale vůbec nevadila, blbnul s ní a tím se zároveň vyhnul předsvatebnímu maratonu.
Týden před svatbou jsme si pak všichni vyjeli do města půjčit něco slušného na sebe a když se mi pak kluci předvedli v oblecích,byla jsem pyšná jako anglická královna.A právem.Byla to radost se na ně dívat, obleky jim padly jako ulité a jejich statné postavy v nich náležitě vynikly.O hlavu menší Milan sice remcal, že ho na fotkách přes jejich ramena nebude vidět, ale když jsem mu zdvořile nabídla, že ho vezmu do náruče a ostatní se nad tou představou rozřehtali, poslal je Milan od půl šesté do kina.
Tři dny před svatbou už u nás nebylo k hnutí.Přijeli moji rodiče, oba bráchové se svými přítelkyněmi a Karla s Honzou.Josef se tentokrát do hospody zašít nemohl, avšak dlužno dodat, že Karla prošla pozitivní změnou a když přede všemi vystřihla Honzovi za drzou poznámku pohlavek,že vzal málem druhý o futra, získala si Josefa úplně.
Barák zářil čistotou,kluci s báli vstupovat kamkoliv kromě kuchyně a svých pokojů, kde dál vesele vládl chaos a anarchie.Jakmile se některý z nich zjevil tam, kde neměl, okamžitě jsme s polu s babičkou a Karlou ječely unisono, aby nesvinili, na nic nesahali a byla jim přidělena další práce.
"Tak si připadám jako komár" postěžoval si Jarda na chodbě Radkovi.
"Proč?"nechápal Radek.
"Sotva si někde sednu, už mě máma honí"málem si Jarda odplivl.Když si ale představil, co by to mělo za následek, raději vycouval na zahradu.
Tam už byly vyrovnané stoly a židle, všude visely girlandy chvojí a kytek, tráva byla posekaná, všechen bordel poschovávaný, no prostě nádhera.Já s babičkou a Karlou jsme pekly sekanou, smažily koblihy,dělaly korpusy na dorty, ve spíži trůnily velehory koláčků a drobného cukroví, na což mi kluci potajmu chodili a oždibovali, Josef chodil nápadně často do sklepa přepočítávat lahve s vínem a pivem, Jirka coby ženich se naparoval před ostatními, že nemusí nic dělat a kluci skřípali vzteky zubama, protože museli pomáhat loupat vařené brambory, cibuli a vejce na salát,vynášet odpadky a být neustále při ruce.
Ve čtvrtek nám měli přivézt zabité a naložené prasátko, které se bude v sobotu grilovat.Když se ráno okolo šesté zjevil na dvoře pan Kohoutek, vytáhl mě v noční košili ven a ukázal mi na valníku za traktorem dvoumetrákovou živou příšeru, obešly mne mrákoty.S nadáváním jsem se vrhla na Josefa:
"Cos to zase domluvil?Vždyť tuhle obludu budeme grilovat ještě na Silvestra!!"
Znala jsem moc dobře jeho hospodské kšefty.
Pepík jako řezník se naštěstí uvolil, že prase zabije, když už je tedy tady a já se na Josefa přísně zamračila:
"Jak tu do pátku nebude MALEJ pašík na gril, tak si mně nepřej!"
Josef, znajíc mou prudkou povahu a pádnou ruku mi slíbil modré z nebe a šel raději Pepíkovi pomoci se zabíjačkou.
Prase naštěstí lehlo na první ránu, Pepa se činil, takže už v poledne se ve sklepě chladily rozporcované kusy masa a já spokojeně počítala,kolik bude řízků, kolik guláše,jitrnic a černé polévky.Večer pak k té nadílce přibylo ještě malé, úplně zabité a naložené prasátko, které mělo čekat na slavnostní napíchnutí na rožeň.
To by ale nebyla naše rodina, aby se něco nesemlelo.
Po vydatném pátečním obědě jsme se sesedli na terase, uvařili si kafe a hodnotili situaci, přemýšlejíce na co že jsme v tom zmatku zapomněli. V tu chvíli se z domu ozvala hromová rána, doprovázená zvukem tříštěného skla.Většina osazenstva se tak lekla, že si kávou polila nohy a já v neblazé předtuše letěla do spíže, kde jsem uzřela dílo zkázy.
Uprostřed popadaných polic,rozbitých sklenic s kompoty a džemy,rozmačkaných zákusků a chlebíčků se válel Milan, od hlavy až po paty obalený šlehačkou,majonézou a marmeládou, ve vlasech měl vajíčka, kapala z něho sladká šťáva a on se tvářil jako svatý Utřinos.
Já naopak jsem nasadila masku Boha Pomsty a vytáhla ho za límec z toho prasečince.
"Ty zvíře, cos to zase provedl?Podívej se na ten brajgl, taková škoda, teď abychom to všechno dělaly znova,válíš se v tom jako dobytek, jestli někde něco zmažeš, tak tě přetrhnu jako lístek do cirkusu..."hulákala jsem na něho a Milan se mi před očima scvrkával do miniaturních rozměrů.
"To já nič...to samo....zbuchlo to dole, ja som chcel iba..." začal koktat na svou obranu, ale já mu nedala domluvit.
"Já ti dám nič, to samo!"
Vysvobodila jsem ho z trosek spíže, bystře spočítala škodu a popadla opodál stojící plastovou lopatku na smetí.
Milan jich schytal nepočítaných po celém těle, než se mi podařilo ho udržet a přehnout přes koleno.Vyplácela jsem ho s razancí sobě vlastní, muselo to pořádně štípat,protože Milan ječel jako Viktorka u splavu a snažil se mi vyklouznout.Jak byl od šlehačky a marmelády, skoro se mu to povedlo, takže jsem ho nakonec sevřela stehny do kleští, stáhla mu kraťasy a odhalila tak již značně zarudlou prdelku.
To už se dal Milan do prosíka:
"Mamička nie, prosím,ved si nebudem moct zajtra sadnút..."
"Tvoje blbost, kdybys neškodil, nebyl bys bit" odbyla jsem ho.
Nakonec jsem ho ale seřezala jen rukou, i když na holou. Bolelo ho to stejně, lopatkou dostal naloženo řádně a moje vytrénovaná levačka ho taky nijak nešetřila.
Po výprasku musel Milan všechen svinčík uklidit a já nad ním stála se založenýma rukama a v duchu se ušklibovala, když si jednou rukou hladil bolavý zadek a vzápětí se zase rychle pustil do uklízení.....


pokračování příště...