Příběh padesátý devátý - Předsvatební veselí 2.

A aby toho nebylo málo, sotva Milan douklidil binec, který způsobil ve spíži, kdy se na něho z nějakého neznámého důvodu sesypaly police a všechno, co na nich bylo položeno,otočila jsem se do chodby a tam se smíchy kácel Jirka ze schodů.
"Nevím, čemu se tak řehníš a laskavě se zvedni a neválej se tady po té špinavé podlaze" napomenula jsem ho.
Jirka zahýkal:
"Hahááá, jsem si tě měl vyblejsknout, aby sme se měli za dlouhejch zimních večerů čemu smát....."
Milan na něho dotčeně zavrčel:
"Ty si, Jirka, somár, vieš?"
Jirka zvážněl, nejsa si jist, co to slovo znamená a pak pak mu nepředloženě ujelo:
"Příště tě do tý špajzky eště zamknu".
Vyřčené slovo nevrátíš zpět ani párem volů a to si vzápětí Jirka uvědomil taky.
Zbystřila jsem já, zbystřil Milan.
"Copak ty víš o špajzu?" zeptala jsem se Jirky líbezně a ten začal dle svého osvědčeného zvyku couvat:
"Já nic...to Milan tam furt chodil na koláče..."
"To je hnusná pasca, ty debil, kvoli tebe som byl bit, prečo si to urobil??!!"rozkřikl se Milan na Jirku a rozehnal se po něm s napřaženou pravicí, že mu jednu mázne.
Zabrzdila jsem ho v letu, znala jsem moc dobře Milanovu horkou náturu a bylo mi jasné, že by se ti dva dokázali i poprat.Jirkovi jsem naopak dala facku a otázala se ho už naštvaně:
"Můžeš mi říct, co tím sleduješ? V sobotu se ženíš, čekáte s Terezou dítě a ty se budeš pořád chovat jako puberťák? Jsi ty vůbec normální?Řekni mi, po kom jsi, to snad ani není možné, abys byl můj syn.Ale já to z tebe vytluču, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém a ty se připrav na to, že si svatební hostinu odbydeš ve stoje!"
A s těmito slovy a s notným přídavkem pohlavků jsem Jirku dovlekla do kychyně a vytáhla ze dřezu vařečku, která se tam máčela ve vodě a čekala na umytí.Než se Jirka nadál, že svou hrozbu splním a seřežu ho vpředvečer svatby, přehnula jsem ho přes židli a stokrát naučeným hmatem jsem mu odhalila zadek.
Jirka dostal strach.
"Maminko..maminečko, ne prosím tě, ne....já už budu opravdu hodnej, nikomu už nic nevyvedu, slibuju...já nechci dostat na zadek....prosíím..."
Bylo mu to hodně platné.
V další minutě už neprosil, ale vřískal a brečel.Vařečka mu s mlaskáním přistávala na holé kůži, obtiskávala mu na zadku rudá kolečka, až se okolo rozstřikovaly kapky vody, každý úder byl doprovozen Jirkovým výkřikem a zatímco já jsem se ze všech sil snažila svého osmdesátikilového syna udržet hlavou dolů, on naopak podnikl všechno proto, aby potupě v podobě výprasku unikl.Nakonec jsem ho obkročmo stiskla nohama v bocích , jednou rukou jsem ho ještě přidržela a druhou jsem mu nemilosrdně sázela jednu ránu za druhou.Jirka naříkal jako kdybych ho čtvrtila, až přilákal z pokoje Josefa a ten se na mne obořil:
"Máš rozum? Pozejtří se žení, chceš z něho vytlouct duši?"
"To jsem měla udělat už dávno, mohla jsem si ušetřit rozčilování a nervy."odsekla jsem Josefovi, ale Jirku jsem pustila.Ten se s brekem odklidil z mého dosahu a já mohla manželovi vylíčit, co se stalo. Načež se Josef odebral za Jirkou a řekl mu:
"Máš kliku, že jsi dostal už od mámy pořádně, jinak bych si tě asi podal já.A teď mně dobře poslouchej- tohle bylo poslední extempore, co jsi vyvedl.Chraň tě ruka páně, jestli ještě něco vyvedeš, počítej s tím, že v tu chvíli tě neochrání ani máma, ani Tereza a já sám tě zmlátím jako psa, rozumněls?Už mám těch tvých vylomenin plné zuby, ty nejsi chlap, ty jsi třídní nepřítel, kam se podíváš, tam sto let tráva neroste!!"
Jirka se na něho díval kajícně, se stopami slz na tváři a tvářil se jako svatý Utřinos, až Josef naštvaně sykl:
"Zalez někam, ať tě nevidím, mám chuť ti dát pár facek."
Jirka zmizel z našeho dosahu a Josef se vrátil ke mně:
"Hele, Amazonko, mohla bys mi něco slíbit?"
Zdvihla jsem obočí kamsi na temeno hlavy.
"Slib mi, prosím tě, že aspoň o svatbě se budeš tvářit, že ti naši parchanti jsou neviditelní a že všechno, co stihnou provést, tě nebude svádět k nepředloženým a ukvapeným akcím."
"Noo....slíbila bych ti to docela ráda, ale znáš mně, jsem jako Robin Hood, mstím bezpráví a bráním slabé..."
Josef se tomu přirovnání srdečně zasmál a šel se zase pohodlně natáhnout do obýváku k televizi...

pokračování příště...