Příběh padesátý čtvrtý - Milan vykračuje do světa

Milan, který navzdory svým častým společenským výstřelkům a opileckým výstupům na veřejnosti nakonec získal červený diplom a stal se vysokoškolákem absolventem, se jednoho krásného dne rozhodl, že se svou dívkou založí společnou domácnost a požádal mne o požehnání. Nebyla jsem příliš nadšena, že svého milovaného uličníka pouštím zpod ochranných křídel, ale věděla jsem, že Milan je dospělý kluk a jako takový má právo žít svým vlastním životem.
Milan se navíc domluvil s kamarády z vesnice, že uspořádá něco jako večírek na rozloučenou, z čehož jsem nebyla nadšená už vůbec. Znala jsem Milanovo řádění pod vlivem alkoholu a už dopředu jsem se těšila, co zase stihne provést a kolik budeme platit za škody.
Milan si akci naplánoval řekněme dokonale. V hospodě měl s klukama rezervovaný stůl, hostinský mi dokonce slíbil, že jakmile budou mít dost, že je osobně vyhodí a já se jen modlila, aby cestou domů nestihli napáchat víc škod, než jen to, že bude nablito v aleji a labutě bude ráno pálit žáha.
Dopadlo to samozřejmě úplně jinak. V hospodě celá parta setrvala poměrně dlouho a když hostinský usoudil, že jim už nechutná, poslal je o dům dál. Doslovně. A oni to doslovně vzali. Domů se jim nechtělo, dle jejich slov byla noc ještě mladá a na vzduchu začali malinko střízlivět. A bůhvíkdo dostal " výtečný" nápad. Zavolali si taxík a nechali se odvézt do víru velkoměsta. Taxikář je vysadil před známým klubem, který byl takříkajíc multifunkční, jelikož se zde dalo nejen pařit na automatech, ale i tancovat, bavit se a popíjet. A jako z udělání zde byl ten večer striptýz.
Milan se s klukama uvelebil v přední řadě a zaujatě sledoval postupné odhalování vnadné krasavice. Dokonce se nechal strhnout publikem a sám zasunul tvrdou měnu striptérce za úsporné kalhotky, což kamarádi ocenili nadšeným aplausem.
Pak vše zahalila milosrdná mlha z alkoholu a spánku.
Milan se kupodivu ráno probudil doma, jako obvykle s příšernou kocovinou. Dopotácel se dolů do kuchyně, pustil si do úst přímo z kohoutku studenou vodu. Shlédl na shromáždění u stolu kalným zrakem a čekal krupobití.
"No, ty vypadáš." zhodnotila jsem ho kriticky.
Milan souhlasně škytl a požádal o prášky na hlavu, žaludek, horkou polévku, plnou vanu a ticho.
Vyhodila jsem ho z kuchyně se slovy, že když se uměl dostat domů, bude se umět obsloužit i v těch ostatních věcech.
Milan se tedy odporoučel s polohlasným brumláním a ostatní bráchové si začali vyměňoval polo pobavené a polo obdivné komentáře na jeho adresu.
Ozval se zvonek. Jirka pohotově vystřelil od stolu a za chvíli se vrátil poněkud nejistě. Podal mi jakýsi lístek a taktně se vytratil. Podívala jsem se, co mi to přinesl a vzápětí jsem zaječela o oktávu výš:
"MILANE!!!!"
Milan se neobjevil, musela jsem si pro něho dojít do koupelny, kde chrápal spánkem nespravedlivých ve vaně. Zamávala jsem mu před očima účtem z bordelu, který bůhvíjaký dobrák našel a přinesl nám ho, zřejmě, abychom se potěšili při pohledu na cifru, která se rovnala mému měsíčnímu platu i s mimořádnou odměnou a zařvala na něho:
"Ty gaunere jeden, máš pocit, že vyděláváš peníze jen proto, abys je mohl strkat do kurev a do chlastu? Za tohle jsi mohl jet k moři na dovolenou, ty osle pitomý!"
Milan se jen pomalu vzpamatovával z kulometné palby, která se na něho řítila z mých úst a pak se ohradil:
"No čo? Ved su to moje peniaze, však? "
"Jistě, ale mohl jsi je investovat rozumněji. Že jsem měla v srpnu narozeniny, na to sis ani nevzdechl. Omlouvá tě snad jedině to, že jsi byl pryč. Ale takhle zbůhdarma prošustrovat takový balík, to je trošku silné kafe!"
Milan začal být zase důležitý, jako vždycky, když mu moje kárání nešlo pod nos. Nijak si to neulehčil, jen mne víc vytočil.
Dopadlo to tak, jak to zákonitě dopadnout muselo.
Za chvíli byl venku z vany, ohnutý přes ní a já mu na zadek sázela jednu za druhou. Milan začal vřískat, na mokrou kůži to štípalo o hodně víc. Ale to byl jen úvod. Když mě přešla první vlna zlosti, že si na mě prostořeký Milan zase otvíral pusu, vzala jsem ho do kuchyně a vytáhla ze šuplíku osvědčenou a kluky nenáviděnou vařečku.
"A teď si užiješ pravděpodobně poslední výprask, tak ať je na co vzpomínat!"
A ohnula jsem si Milana přes koleno.
Jeho zadek nesl růžové stopy po mé ruce a já je vbrzku zahladila vařečkou a přebarvila na červeno. Milan sebou začal mrskat a já ho řezala ve stylu padni kam padni, takže se dostalo nejen na celou plochu zadku, ale taktéž i na stehna a tam to muselo obzvlášť bolet, jelikož Milan už po nějakých dvaceti, třiceti úderech pištěl svoje :
"Mamička, nie...prosím...stačí...."
a já ho s gustem vyplácela dál, abych ho přivedla k rozumu. V nedůstojné pozici jsem pak Milanovi vyrobila na prdelce dvě parádní modřiny, každou hezky symetricky na jedné půlce a když jsem skončila, Milan se s fňukáním narovnal a začal si hladit pálící pozadí.
Líbezně jsem se na něho podívala a řekla:
"Jo a až se budeš stěhovat k té tvé krasotince, myslím, že by sis měl sebou zabalit řemen nebo rákosku, aby si o tebe ta chudák holka nemusela otloukat ruce. Protože jestli ty, ač vysokoškolák, někdy dostaneš rozum, tak já osobně ho radostí ztratím."


pokračování příště...