Příběh osmý - Honzův orientační nesmysl

Už jsem řekla,že synovec Honza se po té první výchovné lekci opravdu ve své podstatě změnil,určitě k lepšímu,ale ten rarach v něm zůstal a bylo potřeba mu čas od času připomenout,že ne vždy musí mít navrch.

Jezdíval k nám od té doby dost často,až se tomu kluci začali divit a tak mu nezbylo,než se jim přiznat,jak jsem mu v garáži domluvila a také o tom slibu,že mi bude všechno říkat.Kdykoliv měl nějaké trable(a že jich měl dost),přijel se mi svěřit a sem tam,když to bylo potřeba,byl i bit.

Jednou k nám přijel v pátek, že zůstane do neděle.Protože kluci měli víceméně svůj program,nakonec se dohodl s Milanem,že spolu půjdou do lesa a večer pak zajedou do kina.

Celý den bylo dost dusno,čekala jsem bouřku,tak jsem oba kluky varovala,aby nikde neblbnuli a kdyby začalo pršet,přiklusali domů a zavřeli okna a odjela jsem s Radkem do města nakoupit.

Milan tedy popadnul klíče a spolu s Honzou se vydali do lesa.Aniž bych to tušila,měl tam Milan s bráchama udělanou opičí dráhu,kde blbnuli a vybíjeli si tak přebytečnou energii.I teď tam mířili.

Honzu to ihned nadchlo-provazy ve větvích,po domácku udělaný boxovací pytel,visuté žebříky a  co já vím ještě.

Celé odpoledne jim rychle uteklo a že by se měli vrátit si uvědomili až ve chvíli,kdy se obloha černočerně zatáhla a během mžiku se hustě rozpršelo.Oba kluci se rychle rozběhli domů.Jenže

 bouřka jakoby čekala jen na to,až vystartují a pak jim nad hlavami rozpoutala ohnivé peklo.

Blesky se křižovaly oblohou,hrom ani neutichal a déšť se valil z otevřeného nebe,jakoby chtěl na zem seslat potopu.A najednou-prásk!! rána jak z děla,blesk sjel do lesa a nedaleko od cesty práskl do stromu.

Kluci leknutím zaječeli a v panice to každý vzal na jinou stranu.

Bouřka odešla tak rychle,jako přišla a hnala se dál,aby rozsévala zkázu.

Milan vcelku rychle našel cestu z lesa,nebyl tu poprvé a na jeho okraji se rozhlédl.Jenže Honzu neviděl.Samozřejmě hned vytáhl z kapsy mobil....a šťavnatě zaklel,až vyplašil straky.Mobil byl vybitý.

Co mu zbývalo.Vzteky bez sebe se ho vydal hledat.

Jenže netušil,že to samé Honzu napadlo také a tak bloudili po lese a hledali se.Jenže,Milan ven trefil,Honza ne.

Bylo pomalu k večeru,když jsem přijela s Radkem domů,a protože nás bouřka ve městě chytla také,doufala jsem,že kluci budou spořádně doma a zavřou okna.Sotva jsem před barákem vystoupila z auta,všimla si stále otevřených oken a zplihlých záclon,takže mi bylo jasné,že kluci se na to prostě vykašlali.

Doma jsem vybalila tašky s nákupem,vešla do obýváku-a šlápla do vody.Tak ještě ke všemu nám se napršelo,no to snad není pravda!A kde ti zatracení kluci vůbec jsou?

Jako bych je přivolala,Milan,mokrý jako hastrman,přiletěl domů:

"Mamička,Honza sa stratíl,neviem ho nájsť."

"No co mě tady ještě dneska čeká?"zařvala jsem,ale ihned jsme všichni i s Radkem vyrazili do lesa Honzu hledat.

Jak s postupně smrákalo,dostávala jsem strach.Snad se tomu uličníkovi něco nestalo?Nedávno našli myslivci v lese železa na zvěř,pytláci tu řádili jako černá ruka,co když se do nich chytil,to by mu urazilo nohu a nejspíš by vykrvácel!!Stačí i hloupá zlomená noha nebo ruka,co když ho něco pokousalo....jako obvykle jsem měla před očima katastrofické scénáře.

Prohledali jsme snad celý les,nebylo už pomalu vidět na krok,hlasivky nás od křiku bolely....a nic.Jakoby se propadl do země.

Pomalu jsme se vraceli k cestě a já byla rozhodnutá volat policajty.Radek si na poslední chvíli ještě odskočil o kus dál do lesa za malý krmelec.

Pak se vrátil a měl pusu od ucha k uchu.Poklepal jsem si na čelo:
"Jseš normální?Tváříš se jako idiot!"

Radek se uchechtl a řekl:
"Tak pojď se mnou,něco ti ukážu."

"Teď,ausgrechnet teď se budu chodit na něco dívat!"nechtělo se mi.

Ale Radek mě přesvědčil a dovedl k tomu krmelci.

A tam se mi naskytl kouzelný obrázek.Honza spal v seně,stočený do klubíčka a vypadal nadmíru spokojeně.Strašně se mi ulevilo,opravdu jsem o něho měla hrozný strach.A pak nastoupila zlost.

"Tak my se o něj bojíme,lítáme tu jako pitomí a milostpán si tu vyspává,vstávej ty rošťáku"to už jsem s Honzou třásla.

Honza se probudil a koukal jako spadlý z Měsíce:
"Jé,kde se tu berete?"

"Já ti dám,kde se tu bereme"křičela jsem na něho,"hledáme tě už tři hodiny po lese!"

Honza si uvědomil,co se odpoledne stalo a začervenal se.Tvářil se při tom tak pitomě,že jsem to nevydržela a pustila se do něho:
"Vylez ven, a dělej nebo tě odtud vytáhnu sama.No počkej...."

 Radek se rozesmál a vzal Milana za rameno:
"Hele brácho,pojď pryč nebo si to slízneme taky" a oba se rozběhli dál z mého dosahu.

To už se Honza vydrápal na nohy,vytřásl si z tmavých vlasů seno a provinile se na mě podíval.

"Promiň,teto,já to fakt neudělal schválně,to ta bouřka..."

"Jo,a díky vám máme místo obýváku akvárko a záclony můžu ždímat!"nenechala jsem ho ani domluvit.

Pak jsem dala ruce v bok a řekla:
Tak asi to vyřešíme rovnou tady,ne?"

Honza se plaše rozhlédl a do obličeje se mu vloudila panika.

Zapřela jsem si nohu o krmelec a pleskla se rukou do stehna:
"Tak prosím!"

Honza s hrůzou v očích se mi musel přes nohu přehnout a já ho hned začala tlouct rukou přes zadek.

Jeho špičky prstů se jen taktak dotýkaly země a napjaté nohy moc opory také neposkytly.Ještěže jsem ho bez problémů udržela ohnutého přes koleno.Asi po deseti ranách jsem mu řekla,aby se postavil a stáhl si kalhoty.Honza na mě vykulil oči,jestli to myslím vážně,ale pak si je rozepnul a spustil dolů a já si ho zase přehnula zpátky,abych mohla pokračovat.Teď už to nebyla tak velká legrace,Honzovi se rychle začal na čele objevovat pot a začal zatínat zuby,aby nevykřikl.

A já mu najednou stáhla i slipy a pokačovala ve výprasku na holou.To už opravdu bolelo. Honza sebou začal šít,ale utéci mi nemohl ani omylem.

 Pak jsem mu zase na chvilku dovolila vstát a když se začal oblékat,řekla jsem mu:
"Tak tohle byla jen malá záloha,teď půjdeš a utrhneš si prut."
Honza se zarazil,myslel si,že už je konec.Tohle tedy opravdu nečekal.

!No tak!Bude to?!"popohnala jsem ho.

Nakonec šel,bylo to pro něho rozhodně lepší,že poslechl.Byla jsem zvědavá,jestli neuteče,ale on poslušně šel.Chvilku mu to trvalo,než našel nějaký vhodný,a pak mi ho třesoucí se rukou podal.

Zase jsem nastavila koleno a když se přehnul,řekla jsem:
"Tak teď teprve poznáš,co je to pořádný výprask!"

Honza ztuhnul i v té nepohodlné poloze.

A to už mu začal prut tancovat po zadku,ale jen tak decentně.To lepší a ještě lepší mělo následovat.

Postupně si pak musel zase sundat kalhoty a když poprvé dostal na zadek přes slipy,už začal skučet.Snažil se sice,abych to neslyšela,ale jeho tichounké-aúúú,jáúú jsem nepřeslechla.

A pak dostal na holou,vzala jsem to jen špičkou,bála jsem se ,abych mu ostrými výhonky neprosekla kůži,ale Honza začal vyvádět.Muselo to už dost bolet,stopy po mých úderech rukou teď překrývaly fialové šlince od prutu.

Nekonec jsem ho požádala o pásek. Honza mě začal prosit,abych už přestala,že už to stačí, ale já byla neoblomná.Volné kalhoty už ani nemělo smysl oblékat a tak dostal rovnou přes spodní prádlo a po pár ranách jsem výprask dokončila zase na holou.Ani jsem už moc nepoužívala sílu,měl toho dost.A když jsem ho milostivě propustila, ani se mu nechtělo vstávat. Pak se opatrně oblékl a položil si ruce na zadek.Zpocený obličej měl odkrvený a vyděšený.

Pak jsem zavolal Milana i Radka zpět,že už je konec a všichni čtyři jsme se vydali zpět domů.Honza celou dobu až domů držel ruce na zadku.

Volal mi pak asi za dva dny a ujistil mě,že pruhy jsou ještě pořád vidět a v posteli spí raději na břiše.

-pokračování příště-