příběh dvacátý šestý - Dovolená za trest

Jelikož jsme s Josefem nedostali dovolenou společně,pozměnili jsme plány a já se rozhodla,že strávím týden s Karlou v kempu na jižním Slovensku,kam ona již několik let jezdila a vždy byla spokojená.Josef si upřímně oddechl,že je této atrakce ušetřen.Poslední setkání s mou sestrou v něm vyvolalo prudkou averzi vůči ní a já se mu ani nedivila.Kdybych sama Karlu neznala,brzy bych s ní vyběhla.Znajíc ale její mánii ve spaní,předpokládala jsem,že dovolenou sladce prochrápe a já budu mít klid.Samozřejmě,že mi to nebylo dopřáno,takové štěstí já nemám.
Honza měl mít zajištěnou nějakou brigádu.Z té nakonec sešlo a tak přijel spolu s mámou k nám.Obě jsme se pomalu balily na cestu a Karla celou dobu vzdychala:
"Kdo se o tebe,Honzíku postará?Neměl bys jet aspoň k babičce,Josef určitě vařit neumí!"
Sjela jsem jí mrazivým pohledem a řekla:
"Josef vaří líp než já,takže o Honzu nemusíš mít strach,není mu pět."
Ale Karla se začala strachovat,že když tu Honzu nechá bez dozoru,tak se mu určitě něco stane,kluci mu budou ubližovat a nikdo na něho nedohlédne.Nakonec to dopadlo tak,že si prosadila,aby jel Honza s námi.
Protočila jsem oči jako Hurvínek a než jsem se nadechla k odpovědi,vyletěl Milan:
"Já chcem ísť tiež!"
"No to si snad děláte srandu,ne?"zaječela jsem na ně.
"Já chci mít dovolenou a ne očistec!"
A aby toho nebylo ještě málo,přišel Radek:
"Hele,mami,a kdo to jako odřídí?"
Představila jsem si cestu na Slovensko s touhle šílenou posádkou za sebou a vzdala to:
"Nikam nejedu,to radši zůstanu doma!"
Radek mě uchlácholil:
"No,mám volno a klidně to pojedu,jestli chceš?"
Znovu jsem nad tím zauvažovala.Výlet byl lákavý,kemp se nacházel uprostřed termálních pramenů,Radek jako řidič je spolehlivý,doma nijak zvlášť neškodí,Milan je také snesitelný,když nedělá Jirkovi stín a Honza...no toho zvládnu,i kdybych ho měla osobně denně šacovat a kontrolovat,jestli zase u sebe nemá to zelené svinstvo.
Takže nakonec jeli všichni tři kluci.Jirka,když tu novinu slyšel,si spokojeně zamnul ruce a představil si báječný týden bez dozoru.Pavel byl také rád,protože věděl,že táta nebude nic namítat proti tomu,aby si přivedl svojí buchtu,kterou jsem já moc nemusela.
Milan a Honza dostali den před odjezdem za úkol,aby umyli a uklidili auto,já po nich provedla pečlivou kontrolu,aby Honza neměl příležitost si někam něco propašovat,spolu s Karlou jsme na cestu nasmažily horu řízků,udělaly obložené chleby,kafe do termosky,a posléze jsme šly zkontrolovat,co si kluci zabalili na dovolenou.
Radek prošel prohlídkou bez problémů,na cestování byl zvyklý a v cizině se o sebe musel umět postarat.Honza se nejdřív upejpal,pak otevřel ruksak a já ho rychlým pohybem vysypala na podlahu.Projela jsem mu všechno oblečení,kapsy a tajné skrýše,ale nenašla jsem nic.
"Máš štěstí"poznamenala jsem a Karla se mě naivně zeptala,co že vlastně hledám.Honza za jejími zády prosebně zaškemral rukama,abych ho nepráskla,takže jsem Karlu ukonejšila sdělením,že hledám cigarety.Karla prostoduše odvětila,že Honzík nikdy nekouřil a že bych mu měla víc věřit.
"Tomu budu věřit,až poteče voda do kopce"podotkla jsem.
Pak přišel na řadu Milan,jemuž jsem zručně zabavila vystřelovací nůž,dala mu pohlavek a ujistila ho,že ještě může zůstat doma.Josef se ihned ohradil:
"Jen si ho hezky vemte sebou,já chci mít taky chvíli klidu."
Zasmála jsem se tomu a řekla:
"Vzpomínáš,když mu bylo 17? Jaký to býval hodný a slušný kluk?"
Josef se také usmál a dodal:
"Jo,kde ty loňské sněhy jsou."
Dnes dvacetiletý Milan se začervenal,protože bylo fakt,že od té doby,co dostal poprvé ode mne výprask,se občas choval jako utržený ze řetězu.Druhým faktorem ale bylo,že ho takto yvškolil Jirka a nemalý díl na tom měl také Honza,který si svého nevlastního bratránka dost oblíbil.
Druhý den ráno jsem s Karlou vstaly brzy,což byl u ní heroický výkon,vytáhly brblající kluky z pelechu,počkaly,až se zkulturní,nasnídají a obléknou,naskládají do auta všechna zavazadla a pak nastalo mohutné loučení.
Jirka s Pavlem dostali celý mandel nařízení,zákazů a ujištění,co všechno se jim stane,když budou stížnosti,Josef nás popoháněl,abychom už jeli,Radek na nás musel několikrát zatroubit,že zdržujeme provoz,až jsem nakonec s půlhodinovým zpožděním vyrazili.
Radek šoféroval zkušeně,já seděla vedle něho,Karla se vklínila dozadu mezi kluky a než jsme vyjeli na brněnskou dálnici,už spala.Milan rozesmíval Honzu tím,že na spící tetu dělal opičky a Honza se kuckal smíchy.Před Brnem jsme zastavili na odpočívadle,kluci si zakouřili,všichni(kromě Karly,která pořád spala) se protáhli,vyvenčili a cesta pokračovala dál.
Trvalo nám to asi 4 hodiny,než jsme dojeli na hranice,kde jsme si u kiosku dali kafe a vzbudili Karlu,aby z té cesty také něco měla.Možná jsme jí měli nechat spát,protože se pak celý zbytek cesty rozplývala nad kdejakou ovcí u silnice,nad kdejakou kapličkou nebo domkem,všechno jí přivádělo v úžas,jakoby byla na Nové Guinei a ne nějakých 500kilometrů od domova.
Honza jí po chvíli začal napomínat:
"Mami,prosím tě,nech toho.Jsi nikdy neviděla ovci?"
"Ale vždyť je taková roztomilá a má takovou krásnou chundelatou hlavičku..."kníkla Karla a Honza to vzdal.
Kemp jsme objevili poměrně brzy a musím říci,že na mě udělal opravdu solidní dojem hned na
 první pohled.Úhledné chatky,jedna jako druhá,trávníky posekané,uprostřed kempu řada velikých bazénů,nezbytná Koliba s nabídkou nejrůznějších slovenských specialit,hřiště,zábavní centrum.....
Chatka,kterou nám přidělili byla také pěkná.Ubytování pro šest osob-dvě palandy a manželská postel,kuchyňský kout,televize,křesílka,před chatkou veranda s proutěným nábytkem a grilem.
Kluci obsadili palandy,my s Karlou manželskou postel,vybalili jsme věci,převlékli jsme a kluci vyrazili do terénu.Uvařily jsme s Karlou oběd a sedly si na verandu.
Sluníčko začalo slibně připalovat,takže odpolední čas jsme hodlaly zasvětit koupání.Tedy-Karla se usalašila u bazénu na lehátku a než bych napočítala do pěti,zase spala.Kluci řádili v
 bazénu,potápěli se navzájem,honili se a vybíjeli si nahromaděnou energii.
Pak snědli oběd a šli zase do vody.První den v pohodě utíkal,Karla chrněla jako jezevec,kluci se máčeli v bazénu a já je jedním okem hlídala a druhým koukala do knížky nebo luštila křížovky.Prostě idyla,pohodička,dovolená podle mého gusta.Večer jsme společně zašli do Koliby,kde hrála cimbálová muzika,moc se mi to líbilo a dokonce mě několik pánů pozvalo do kola,což moji kluci kvitovali úšklebky.Sami seděli jako pecky u stolu a pili pivo.Karla se opět usadila u stolu jako dáma z velkého světa,přezíravě koukala okolo a čekala,kdo pro ní přijde.Jenže jeden pán v pozdním věku,který pro ni přišel na rychlý čardáš,byl vykázán takovým stylem,že se už neodvážil.
Bylo po půlnoci,když jsme se obě rozhodly,že je čas spát,což kluci ale nehodlali akceptovat a nakonec nás uprosili,že ještě chvíli zůstanou.
"Jestli bude nějaký problém,tak si mě nepřejte,jasné?"zahrozila jsem jim prstem.
"Co bysme tady asi mohli vyvíst?"durdil se Radek.
"No,ty snad ne,ty už jsi snad dostal rozum,ale tihle dva elementi!"ukázala jsem na Milana a na Honzu.
Kluci se dušovali,že budou ti nejhodnější pod sluncem a já je tedy milostivě propustila zpod ochranných křídel.
Za hodnou dobu,když už jsme obě spaly,mě vzbudil známý rachot.Kluci se vraceli opivněni jak zákon káže,dveře jim byly malé a neznámé prostředí jim v chatce stavělo do cesty zrádné předměty,přes které padali.Posadila jsem se na posteli a chtěla je sjet,když se ozval ten  odpudivý zvuk zvracení.
Netušila jsem,který z kluků neudržel žaludek na uzdě,ale v každém případě jsem polohlasně
 spustila:
"Ty prase jedno cvičený,mazej na záchod a ten svinčík si po sobě uklidíš,jasné?!"
"Jo,mami"ozval se Milan.
Vzápětí se zvedl žaludek i Honzovi.
"Já vás pozabíjím,dobytkové"to už jsem zařvala, protože jsem si dokázala představit tu spoušť na zemi.
"Kde je Radek?"
"Asi venku,taky je mu blbě"špitnul Honza a mazal za ním,neboť záchod okupoval Milan.
"Ježíši,ty to vidíš!Co jsem komu udělala,copak nemůžeme být jako každá jiná normální rodina?To musí být furt nějaké problémy?No těšte se na ráno,to si s vámi vyřídím!!"
Musela jsem otevřít okno,v tom smradu se prostě nedalo spát,i když spát se nedalo vlastně vůbec.Kluci opakovaně navštěvovali onu místnůstku,svítili si na cestu baterkou,aby nerozšlapali
 ten prasečinec na zemi a já nadávala jako pohan až do rána.
Jediná Karla se vyspala do růžova a když v deset vstala,divila se,že všichni tři kluci zkroušeně a svorně vytírají podlahu.Pak museli umýt i záchod a vytřít verandu,kde Radek zanechal vizitku.
Pak nastalo účtování.
"Hlavně když jsem vám říkala,aby jste se chovali jako lidi,že jo!"začala jsem hartusit a všichni tři se sborově podívali na vyblýskané lino.
Měli kocovinu jako hrom,pobledlé obličeje svědčili o velmi krušné noci.
Uvařila jsem jim hořký čaj  a Karlu poslala do kiosku pro housky,aby kluci aspoň něco snědli.Pak jsem začala vařit polévku.
A z kuchyňky jsem jim vesele spílala dál:
"Vysvětlete mi,proč jste se tak zřídili?Co jste to vůbec pili?"
"Takú pálenku a červené víno"pípnul Milan.
"A předtím pivo,no to se mi snad zdá!"dala jsem si ruce v bok.
"A tobě jsem tedy věřila víc,Radku"obrátila jsem se na syna.
Radek se začervenal a při vzpomínce na večer si znovu přitiskl ruce na žaludek.
"Takže pánové,nebudeme to dlouho protahovat,co jsem vám včera slíbila,když bude problém?"
"Že budeme biti"zakňoural Honza a čelo se mu orosilo potem.
"Velmi správně!"pochválila jsem ho zlostně.
"Mami...nejsme už trošku velký na takovýhle tresty?"odvážil se poznamenat Radek.
"Dokud se budete chovat jako malí parchanti,budu s vámi podle toho také zacházet.No druhá možnost je,že pojedeme domů!"řekla jsem výhrůžně a všichni tři kluci se na sebe podívali,v jejich pohledech bylo patrné rozhodování,co je menším trestem.
Nakonec si řekli,že sesekaný zadek je přijatelnějším řešením,protože doma by museli pracovat.
Všichni tři tedy odevzdaně souhlasili.
"Kleknout na postel,všichni tři,stáhnout kraťasy a tentokrát-zejména ty"obrátila jsem se na Milana,"o nás nemusí vědět celý kemp!"
Milanovi zprůsvitněly oči a hned hledal polštář.
Přinesla jsem si pásek,který jsem uzmula Radkovi z kalhot a podívala se na kluky,kteří měli zabořené hlavy v peřinách,jejich vystrčené prdelky se třásly a Honza na mě otočil hlavu:
"Nepřijde máma?"
Mávla jsem rukou,jako že než moje drahá sestra dorazí,bude dávno po všem.
Vzala jsem to zkraje od Radka, jednou rukou si ho přidržela na zádech a druhou ruku s páskem jsem tentokrát napřáhla víc z boku,abych ho netrefila přes ledviny.Každá rána,která mu dopadla na vyšpulený zadek byla tedy pěkně citelná a Radek se už po několika úderech začal kroutit a sykat.Oba zbylí kluci co chvíli nervózně otáčeli hlavy a zjišťovali,jak moc to tentokrát bolí.Výsledek asi nebyl moc uspokojivý,Milan si pohladil zadek,protože věděl,že za okamžik přijde na řadu.Což se také vzápětí stalo.Radek si vytrpěl výprask jako chlap,ani moc nevyváděl,jen reagoval polohlasnými výkřiky,když některá rána obzvlášť sedla a práskla vzduchem jako výstřel.
Pak jsem začala vyplácet Milana.Ten se rozhodně nechoval jako Radek.Brzy začal hlasitě protestovat a já mu dokonce musela strčit hlavu zpět do peřin,aby ho nebylo tolik slyšet.
Honza to celé sledoval s rostoucími obavami.
"Ať tě ani nenapadne utéct!"varovala jsem ho.
Honza sevřel pevně rty a jen zakroutil hlavou.
Milan mezitím změnil taktiku a začal fňukat a já nakonec postoupila k Honzovi.
Honza začal poplašeně mrkat,jako vždycky,když se blížil okamžik pravdy.
Pásek se mu zakousl do nahé kůže a Honza se vyšponoval,ale odolal pokušení zdrhnout,nakonec myslím,že tahle taktika se pro něho ukázala jako silně nevýhodná.
Nezbylo mu tedy nic jiného,než aby jako oba předešlí kluci jen bezmocně držel a tiše skučet do
 peřin.
Po výprasku jsem si prohlédla svoje dílo-tři pěkně červené zadky a tři ufňukané kluky a pokynula jim,aby se oblékli.Sotva tak učinili,vešla dovnitř Karla se snídaní a hrozně se divila,že má "Honzík" nějak smutné oči.
"To bude asi tím,jak je mu líto,že včera trošku zlobil!"ušklíbla jsem se zlomyslně a Karla se na syna podívala:
"Ty jsi zlobil?To není pravdy,viď?"
Honza se nadechl a odvětil:
"No,tentokrát to pravda je,ale už se to nestane,neboj mami!"
Karla se podívala přísně na mně,jako by hledala vysvětlení,co na jejím drahém dítěti zase vidím,ale já se zatvářila neutrálně a vyzvala kluky,aby se šli nasnídat.
Karla se pak natáhla na postel,kde jsem ještě před několika minutami kluky vyplácela a zavřela oči.Když začala pravidelně odfukovat,polohlasně jsem jim pohrozila:
"Ještě jednou,a nebude to jen výprask.Pojedeme okamžitě domů a tam vám naložím tolik práce,že nebudete mít na vylomeniny ani pomyšlení."
Radek s plnou pusou zahuhlal:
"To můžeš bejt klidná,mami,já si chci taky jednou užít dovolenou.Ale s těmahle dvěma to půjde asi těžko!"
Milan po něm hodil lžičku od čaje a Honza odfrkl:
"Jo,ty zrovna jseš ukázkovej příklad toho,jak se vzorně chovat."
A obrátil se na mě:
"Včera toho vychlastal víc,jak my dva dohromady."
 "Nežaluj"napomenula jsem ho a všem třem jsem zdůraznila:
"Jak vás nachytám,že si zase někde ožíráte tlamy,tak bude rachot!"
Milan se zašklebil a dodal:
"Ved takú dovolenku ako teraz si už nabudúce ťažko užijem,ale mohli bysme aj ďalšie leto,hej chalani?"
"Jedině přes mojí mrtvolu!"zakončila jsem rozhovor a v duchu se pomodlila,aby se to Milanovo přání vyplnilo a opravdu jsme si všichni tu dovolenou užili.


pokračování příště...