příběh dvacátý pátý-Jirka -místní playboy

Bylo zase léto.Nádherné, jako vymalované. A já jedno památné odpoledne zůstala sama doma.
Kluci vypadli k vodě,Josef byl někde na melouchu,dokonce ani Honza tentokrát nepřijel,protože absolvoval se svou mámou dovolenou v cizině.
Hrabala jsem se v záhonech, přesazovala kytky, poslouchala rádio a bylo mi fajn.Ta idyla,když všichni kluci byli pryč.Celý den od rána do večera zněl domem jejich hlas,hulákali na sebe,jako by byli hluší,neustále se dohadovali,ono také takové množství nevycválaných puberťáků se nutně muselo nějak projevit,a když nedělali kravál oni,pouštěli si šílenou muziku,při které mi nadskakovaly kastroly na plotně,popřípadě hráli na počítači hry,které rezonovaly zvuky zápasu,střílení a sténání imaginárních postav.
Vesnice vůbec byla jako po vymření.Žhavá silnice nelákala žádná auta,lidé se povalovali u řeky nebo vyhledávali chladivý stín domova,ani ptáci neřvali,jen mouchy neúnavně pořádaly nálety na můj obličej.
Najednou se v zatáčce nedaleko našeho domu vynořily dvě dívky.Když přišly blíž,poznala jsem sousedovic Terezu a její kamarádku Soňu.Jindy tiché dívky však na sebe ječely a nadávaly si,že jsem nedokázala neslyšet obsah jejich pře.
"A já ti říkám,že ho necháš na pokoji.Já ho chci..."rozhorlovala se Tereza.
"To víš,že jo!Pro tvoje krásný modrý oči,ne?"odporovala jí Soňa.
S očima navrch hlavy jsem je pozorovala,jak se štěkaly.Skoro u našeho plotu pak Tereze ujely nejdřív nervy a pak ruka a dala Soně facku.Ta jí to čile vrátila a během chvíle se dvě nejhodnější dívky z celé vesnice rvaly jako koně.
"Necháte se,bosorky!"houkla jsem na ně přes plot a obě rozcuchané a zrudlé dívky se pustily ze sevření.
Každá mě pak pozdravila a odkráčela opačným směrem.
Ještě několik vteřin jsem koukala na jejich zmenšující se záda a přemýšlela,který je ten šťastný,že se o něho holky rvou.
Netrvalo dlouho a kluci se vrátili domů,což pro mě znamenalo zásobit je jídlem,jinak by mi vybílili lednici a sežrali všechno,na co přišli.Krájela jsem a mazala množství chlebů,jako bych tu měla regiment vojáků,kluci se o chleba div netahali a já do toho halasu řekla:
"Škoda,že jste před chvíli neviděli Terezu a Soňu,jak si to spolu rozdávaly ve volném stylu.Zajímalo by mě,který kluk je poctěn jejich zájmem?"
Všichni kluci otočili hlavu na Jirku a ten řekl:
"No.....jsem v kurzu,no!"
"Co to meleš?V jakém kurzu?"nechápala jsem jeho mluvu.
Místo Jirky odpověděl Milan:
"To je jednoduché,mamička....Jirka totiž momentálně chodí s Táňou a tie dve dievčatá ho chceli mať tiež."
Kluci se sborově zachechtali a já se zamračila:
"A nemohl bys jim to nějak šetrně sdělit,než si kvůli tobě vyškubou vlasy,ty Casanovo?"
Jirka se zatvářil samolibě:
"To néé,taková malá záloha se hodí."
Jen jsem protočila oči,myslíc si něco o zkaženosti mládeže.
Jenže druhý den měla dívčí rozmíška dohru.
Podnikavější Soňa si na Jirku ráno počkala a snažila se mu vetřít do přízně.Nepochodila,oproti Táně neměla momentálně šanci ani miss Universe.
Jirka jí poněkud neomaleně řekl,že je v pořadí a tím jí namíchl.
Není nic horšího,než zhrzená zamilovaná holka.Soňa se nejdřív pustila do Jirky a pak si vyšlápla za Táňou.Pomluvila u ní Jirku tak,že by si od něho ani pes nevzal kůrku chleba,načež Táňa dala Jirkovi kopačky.To ho vytočilo,protože o Táňu dost stál.Nedbajíc na rady bráchů,že se holky nebijou,vyšlápl si na zrádkyni Soňu a propleskl jí.Soňa na něho doma žalovala a její matka si běžela stěžovat k nám.
Zavolala jsem si Jirku do kuchyně a řekla mu:
"Tak podívej se,včera se kvůli tobě holky rvaly,dneska je tlučeš ty,jo? Tak teď zase pro změnu ztluču já tebe,aby už byl pokoj,ano?"
"Mami ne.....neblázni,vždyť se tak moc nestalo!"bránil se Jirka.
"Myslím,že bys už měl vědět,že se se mnou nediskutuje!"uťala jsem mu řeč.
"Maminko.........prosíím."začal Jirka škemrat.
"Konec řečí"okřikla jsem ho,"Přehni se přes tuhle židli a ty kalhoty od pyžama dolů!"
Jirka začal ihned natahovat,ale poslechl.Svlékl si pyžamové kalhoty,přehnul se přes opěradlo židle a rukama se chytil sedadla.
Přinesla jsem z chodby pásek,přeložila ho v ruce napůl a Jirkovi řekla:
"A pak si zase vyzkoušíš,jaké to je být v koutě!"
Jirka jen tlumeně vzlyknul a já pozorovala,jak se třese.Vždycky se strašně bál bití,i když dostal jako mladší třeba jen pohlavek,hned měl slzy v očích.A přitom to byl zrovna on,kdo vymýšlel všechna skotáctví,právě on byl strůjcem skoro každého průšvihu.Několikrát se mu sice povedlo,že za něho dostal výprask některý jeho bratr,ale ve valné většině si to sám také odskákal.Nechápala jsem,že ho to nepoučí.Věděl,že se mnou není žádná legrace,jakmile se jedná o průšvih a že vždycky je odměním seřezaným zadkem.
Takže i teď jsem mu páskem vykouzlila na nahém zadku pěkné obtisky a Jirka se pod údery kroutil jako červ,ale nedovolil si se vzepřít,nechtěl-li riskovat,že si přehnu přes koleno a dostane ještě víc.Pláč a nářek z něho vytryskly mocnou silou.Jirka sliboval,že se polepší a do toho všeho vesele svištěl pásek vzduchem a dopadal Jirkovi na zadek.
Potom si musel stoupnout do kouta a zůstat svlečený,dokud jsem neuznala,že o sobě už dost přemýšlel a nedovolila mu,aby se oblékla  zmizel mi z očí.
Nevím,jestli ho ten výprask poučil,co se ženských týče-spíš ne,protože odpoledne se vodil na návsi s Terezou a ona mu láskyplně říkala-ty můj chudáčku malý,čímž nebylo těžké uhodnout,co jí Jirka požaloval.A Soňa s Táňou si doma mohly škubat vlasy.


pokračování příště...