Příběh devatenáctý - No to bych se na to podívala...

K rodičům jsme nakonec odjeli,i když já jsem si tam připadala přebytečná.Jednoruká,pod práškama na bolesti,pomalu nepotřebná.
Josef,Jirka,Pavel,Radek,Milan,Aleš a Lukáš celý den dřeli na poli,nastal čas žní,já pomáhala alespoň na zahradě,kde houfem dozrávalo letní ovoce a zelenina,sbírala jsem jahody a maliny,popadaná letní jablka,hrášek,kedlubny,papriky a rajčata.Večer jsme pak všechno s maminkou krájely,strouhaly,zavařovaly,sušily a mrazily.

Prostě všichni jsme měli práce nad hlavu a docela nás potěšilo,když přijel i Honza a pomáhal také.
Chudák maminka stála skoro celý den u plotny a vařila,takové množství hladových krků byl velký zápřah a všichni kluci bez vyjímky byli žraví jako sarančata.
Večer,když skončili práci,naklusala celá parta ho kuchyně,vymetla talíře a kluci zmizeli k vodě,aby ze sebe smyli obilný prach a vlastní pot.
Dívala jsem se za nimi a byla pyšná,že mám takové chlapy.
Josef byl statný a hřmotný,i když už se na něm začal čas poněkud projevovat,skráně mu šedivěly a sem tam se ozývaly i zdravotní problémy.Černovlasý Pavel,s vlnitými vlasy po ramena a poněkud sešikmenýma hnědýma očima měl široká ramena a vyklenutá záda,Jirka -hnědé kraťounké vlasy vybrané co nejvíc to jde a hnědé oči,měl svalnaté ruce jako zápasník a jim oběma konkurovala dvojčata,černovlasí a modroocí pořízkové,kteří narostli hezký kousek nad 180 cm,Lukáš navíc ozdoben brýlemi.Radek,černovlasý a tmavooký,už také dával znát,že jen co dosáhne kýženého věku,bude z něho pořádný kus chlapa. Milan a Honza nebyli tak vysocí,ani tak udělaní,spíš štíhlí,ale všichni dohromady byli jedna parta a rozuměli si.Snad někdy až příliš.Ačkoliv se věkově pohybovali okolo dvacítky v průměru,chovali se jako puberťáci a sám Josef nad jejich nápady kolikrát kroutil hlavou,že není možné,aby takoví klackové měli myšlení jako děti ze školy.
Dvojčata vůbec vynikala obzvlášť vydařenými kousky.
Nebylo dne,aby něco neprovedli a oni sami svou divokost omlouvali prostým:
"No stalo se,no."
Teď kdy už jsem byla ve středním věku a blížila se ke starší kategorii,dobře jsem rozuměla otcovým vráskám a bílým vlasům.S těmi našimi parchanty by zešedivěl i svatý.
A upřímně řečeno,já sama jsem trnula hrůzou,kdy kluci,lhostejno který,něco provedou.Tahle kombinace-synové,bráchové a Honza byla poněkud vražedná.
Že kouřili všude,kde se dalo,mi moc nevadilo,Josef a táta kouřili také.

To,že chodili na pivo mi také bylo lhostejné,nakonec po té šichtě na poli si to i zasloužili. Honzu jsem po příjezdu prošacovala a když se udiveně otázal,co hledám,řekla jsem varovně:
"Jak u tebe najdu třeba jen jediný lísteček toho svinstva,bude zle!Rozuměno?"
Honza mě ujistil,že není padlý na hlavu a že dva výprasky na tohle téma mu stačili.
Uklidněna jsem ho pustila ze zřetele.
A to byla chyba.
Asi za dva dny potom jsem šla nahoru do podkroví,kde byla sušárna na ovoce,abych se podívala,jestli nebude potřeba uklidit udělané křížaly.Všude bylo ticho a já slyšela kluky,jak ječí dole na dvoře,kde si vzájemně pumpovali na záda ledovou vodu ze studny.A přeci jsem měla pocit,že jsou docela blízko,zvlášť Alešův bas jsem vnímala poněkud bezprostředně.
Když jsem otevřela dveře,nevěřila jsem zpočátku svým vlastním očím-no bodejť byl Aleše neslyšela,když tu byl spolu s Lukášem a Honzou a to,z čeho Lukáš právě potáhl zdaleka nebyla
 obyčejná cigareta. Zaržála jsem jako raněná klisna:
"Vy parchanti zatracený,vy si s tím nedáte pokoj??Honzo-cos mi sliboval!!"
Ale Honza,vyděšený už jen mou přítomností,se začal bránit:
"Já to nepřinesl...to Aleš!"
Můj bratr sjel synovce mrazivým pohledem a řekl:
"Bonzáku!"
Natáhla jsem k Lukášovi zdravou ruku a přikázala:
"Dej to sem!!"
Lukáš ustoupil o krok a z bezpečné vzdálenosti mi jointa podal.Rozdupala jsem ho na podlaze za lítostivé asistence jejich pohledů a pak řekla:
"Kouřili jste všichni tři,předpokládám?!"
Kluci svorně zakývali hlavami a prostořeký Lukáš si neodpustil poznámku:
"Ale koukám,že se to bude muset obejít bez pásku,jsi poněkud indisponovaná,sestřičko!"
A vzápětí se chytil za tvář.To dostal ode mne facku,až mu upadly brýle.
"Já ti dám indisponovaná!A do kuchyně a všichni tři!On vás ten humor přejde!!"rozkřikla jsme se na ně.
Kluci sice protestovali,ale nebylo jim to moc platné.
Museli se mnou do kuchyně,kde otec rovnal dřevo ke kamnům a maminka jako obvykle něco míchala na plotně.
"Tak se pěkně pochlubte!"poručila jsem klukům a táta se s heknutím narovnal,až mu luplo v zádech:
"Cože,zase něco?!"podíval se na dvojčata přísně.
Bráchové sklopili hlavy a zarytě mlčeli,Honza zrovna tak.
Maminka řekla ustaraným hlasem:
"Tak se přiznejte,stejně se to dozvíme."
Její tón na ně platil.Aleš přiznal,že kouřili trávu,přiznal,kde k ním přišel a Lukáš už jen kajícně dodal,že byl na mě drzý.
Táta si oprášil ruce o kolena a řekl:
"Tak vy nedáte pokoj!Už jste zase dlouho nedostali nářez,co?"
Všichni tři se pustili do slibování,jako obvykle.
A pak se ozvala maminka:
"Ne chlapci,neslibujte.Ono to u těch vašich slibů vždycky končí.A nemyslete si,že vás nepotrestáme.Všichni tři půjdete do sadu a tam utrhnete pěkný dlouhý prut.A přinesete je sem!"
Kluci ohromeně zírali na svou maminku a babičku.Byla proti nim malá,byla dokonce ještě menší než já,ale její rozhodný hlas je nenechal na pochybách,že to myslí vážně.
A tak se vydali do sadu splnit příkaz.
Po cestě,která jim připadala jako nekonečná spolu nevesele rozmlouvali.
"Hele,to fakt budem biti?"zeptal se Honza.
"Asi jo,vole"opáčil Lukáš.
"A to jako od babičky,jo?"chtěl zase vědět Honza.
Aleš se na něho zuřivě podíval:
"A od koho asi,když má táta v háji záda a ségra ruku?A buď rád,že to bude od naší mamky,taky by si mohli zavolat ještě Josefa!"
Honza se poplašeně rozhlédl a ztišil hlas do úplného šepotu:
"A bolí to?"
Lukáš neodpověděl,jen se sevřenými ústy kývl.Aleš utrhl pořádný lískový prut z keře a přetáhl Honzu přes holá stehna. Honza zaječel:
"Debile,co děláš?"
"Takže sis odpověděl sám"uzavřel to Aleš a popohnal oba otálející kluky:
"Tak dělejte,ať to máme za sebou.Mám večer rande!"

Vraceli se zpět ponořeni každý do neradostných myšlenek.
V kuchyni se mezitím shromáždila celá rodina. Jirka zrovna smlouval,aby nemusel exekuci přihlížet a ani Milan se netvářil nijak nadšeně. Řev svého bratránka znal a pokud by si mohl vybrat,raději by ho nikdy neslyšel.
Ale Josef s nimi nehodlal diskutovat:
"Jen tu pěkně zůstaňte.Aspoň to pro vás bude názorná výstraha,kdybyste chtěli také začít škodit."
Kluci se alespoň uchýlili na velkou pec,aby nebyli tak blízko a tři hříšníci podali mamince pruty.Ta je odborným zrakem zkontrolovala a řekla:
"Každý z vás dostane svým prutem a to na holou!A nechci slyšet ani slovo!"zdůraznila hned,jak Lukáš začal otvírat pusu.
"A ty půjdeš první" ukázala vzápětí na něho.
Lukášovi se orosily brýle.Chtěl si je otřít,aby získal trochu času,ale maminka se nedala oklamat:
"To si nech na potom,teď jsem ti něco řekla!"
Lukáš musel k ní a před zraky všech si kleknout k lavici u kamen a v v této nedůstojné pozici si
 stáhnout kraťasy.Moji synové na peci zalezli ještě hlouběji dozadu a Honza si nervózně začal škrábat předloktí jako vždycky,když měl strach.
Maminka vzala do ruky prut,který jí přinesl a stoupla si za jeho záda....
Léta těžké dřiny se projevila. Maminka měla sílu jako dřevorubec. Než se Lukáš stačil vzpamatovat,vyrobila mu na zadku prutem deset temně rudých pruhů,které ihned naběhly a jejich okraje zfialověly.Lukáš si pranic nedělal z toho,že ho všichni vidíme a slyšíme a rozeřval se na celé kolo.Brýle už neměl jen orosené,ale mokré od slz a po každé ráně se prohnul,div nenarazil hlavou do kamen.Rukama křečovitě svíral lavičku a naříkal:
"Nééé....ááááááúúú.....jááúúú.....nééé,nééé.....áááááúúúíííí!"
Oba zbylí odsouzení nervózně přešlapovali a modlili se,aby to nebylo tak strašné,jak to vypadalo.
Aleš zděšenou koukal na šlince na bráchově pozadí,které se vybarvovaly do modra a bylo mu jasné,že po takovémhle výprasku budou se svou holkou večer tak maximálně koukat na hvězdy.
Když mu Lukáš uvolnil místo a pozvolna si začal hladit sešvihaný zadek,přičemž se ještě pokoušel zastavit vodopád slz,tekoucí mu zpod brýlí,Aleš se nešťastně podíval na svou mámu a poslušně poklekl na určené místo.Pak stejně jako jeho dvojče poodhalil zadek a připravil se na nevyhnutelné.
Maminka vyměnila pruty a začala se ručně věnovat druhému synovi.Aleš zařval už při první ráně,ani jeho maminka nešetřila,rány byly šíleně štiplavé,cítil,jak mu naskakují jelita a on vyděšeně křičel a prosil:
"Maminko....néééé,prosím......ááúú,to bolí....néé to néé.....jáááúúú,ááúú....
Honza se potil hrůzou. Od babičky v životě výprask nedostal a tak,když viděl,jak vyvádějí oba "strýčkové",třásly se mu nohy.A ten prut,který ještě v klidu odpočívá na stole,za chvíli ho pocítí na zadku. Kdyby mohl,utekl by pryč.Ale dveře takticky okupoval Josef a já stála přesně na dosah ruky,takže mu nezbývalo než čekat.
Dočkal se. Aleš vystartoval od lavice,sotva ho maminka pustila a ve dveřích se s Josefem málem srazil,jak pospíchal ven.Oba bratři si pak venku pustili na sesekané zadky proud ledové vody a pomalu se vzpamatovávali z přestálé výplaty.
Ve světnici zrovna Honza svlékal džínové kraťasy.Měl to o to horší,že je nemohl jen tak stáhnout jako dvojčata,ale pěkně před zraky všech rozepnout a spustit ke kotníkům.Teprve pak si klekl k lavici a stáhnul si trenýrky.Ještě naposledy se podíval na babičku,která brala do ruky poslední prut. Děsně se bál.
Honza už u nás zažil několik různých nástrojů při výprasku,ale prut byl zdaleka to nejhorší,co ho mohlo potkat.A i proto,že babička s ním zacházela stejně jako s dvojčaty.
Honza při úderech zaječel o stupnici výš než Aleš,měl chlapecký hlas a teď jsem měla pocit,že se pokouší o vysoké C,to bylo jako když pustí parní píšťalu.
Obě ruce mu automaticky vyletěly dozadu,ale stačila jedna rána přes prsty a Honzovi vytryskly slzy a s nářkem si na ruce začal foukat.A prosil,zoufale prosil:
"To bolí....prosím néé....aúúúú.....prosíííím,jááúúú......"
Prvotřídní divadlo o třech jednáních.

Ani jeden k kluků si nemohl večer sednout.Modré pruhy na zadnicích byly moc citlivé i jen na sáhnutí.Honza se dokonce s dvojčaty rozhádal,protože je obvinil z toho,že byl kvůli nim bit a oni argumentovali,že ho nikdo nenutil a nemusel hulit s nimi.
Slyšela jsem je,jak se dohadují až do síně a vyšla jsem za nimi a nabídla jim jako přídavek ještě pár facek,takže se všichni vydali ven a tam si to vyříkali.Asi to bylo poněkud ukvapené mluvení,protože Honza pak přišel a z nosu mu tekla krev.
Ošetřila jsem ho a řekla mu:
"Ty máš štěstí,že už jsi bit byl a pořádně,jinak bys to schytal ještě jednou.Nebudete se tu ještě navíc rvát,jasné??!!"
Honza vtáhl hlavu mezi ramena,asi čekal ty facky.
"Neměl bych radši jet domů?" zeptal se pak.
"Proč?"nebylo mi jasné,jaký má důvod.
"Abys neměla se mnou starosti.....já fakt nějak blbnu."
Objala jsem ho zdravou rukou okolo ramen:
"Ty trdlo,ty myslíš,že když odjedeš,že se to tu uklidní?A já že budu v pohodě spát?Naopak,budu trnout hrůzou,co s tebou je. Jen tu zůstaň,aspoň si užiješ prázdniny!"
 Honza se na mě podíval docela vděčně,ale pak si sáhl na bolavý zadek a posteskl si:
"No už jsem si to užívat začal!!"


-pokračování příště-