Příběh čtyřicátý sedmý - Načerno

Jela jsem jednou do města k doktorovi na povinnou roční prohlídku. V čekárně sedělo několik lidí a já se posadila vedlou dvou výrostků, kteří si čekání krátili vyprávěním nějaké obzvlášť veselé historky z natáčení, protože se tlemili na celou místnost a pohoršené obličeje ostatních vůbec nebrali na vědomí. Zaslechla jsme jen úryvek, ale došlo mi, že jednoho z nich nachytal průvodčí ve vlaku bez jízdenky a pointa byla v tom, že kluk líčil, jak ho mistrně převezl a udělal z průvodčího hlupáka. Nehlasně jsem při těch slovech zaskřípěla zuby, když jsem si vybavila, že něco podobného mi před pár lety udělal Jirka.
To ještě jezdil do města na učiliště a já mu na každý měsíc dávala peníze na měsíčenku, aby výdaje za dopravu nebyly tak velké. Byla jsem v té době čerstvě rozvedená, peněz nazbyt moc nebylo, kluci byli v pubertě a měli výdaje větší než státní kasa. Jirka už kouřil jako sádrový ježek a jelikož jsem mu jeho vášeň odmítla financovat s tím, že když chce hulit, tak ať si na cigarety vydělá, obstarával si peníze všelijak.
Takže si měsíčenku nekoupil a spoléhal na to, že ho průvodčí nechytne.
Že se krutě mýlí se mu samozřejmě vymstilo hned za pár dní. Průvodčí nebyl žádný blbec a Jirkovy pitomé výmluvy mu nespolkl. Naopak chtěl po mém synovi zaplatit jízdenku a navrch pokutu.Dělalo to sice jen pár korun, ale Jiřík kuřák už dávno peníze zbůhdarma prokouřil, takže neměl u sebe ani vorla.
Začal se tedy s průvodčím dohadovat a ve finále vedl bdělý strážce pořádku a jízdenek ve vlaku
hladce na body, protože Jirka musel vytáhnout občanku a jeho nacionále byly zvěčněny v záznamech drah. Jirkovi se dostalo ujištění, že mu pošlou složenku a že ta bude pěkně mastná.
Pan syn se doma z vrozené skromnosti se svým dobrodružstvím ani nepochlubil a tak jsem byla nemálo překvapená, když Jirkovi přišla složenka a na ní cifra, při níž mě málem omývali.Když se pak přikutálel ze školy, zamávala jsem mu složenkou před očima a dožadovala se vysvětlení. Jirka zrudnul jako pivoňka a po dvou pohlavcích přiznal barvu.
Několik vteřin mi trvalo,než jsem to pobrala. Pak mi ze rtů splynulo tiché:
"Panebože, zač mě trestáš?!"
A vytáhla ze skříně řemen.
Jirka zaječel ještě dříve, než jsem se nadechla:
"Maminko, nééé...já už budu hodnej!!"
"Tomu nevěříš ani ty sám!" opáčila jsem a hmátla po něm.
Jirka mi uklouzl a chvilku jsme se honili okolo stolu. Nakonec, když už jsem začala lapat po dechu, jsem mu přísně poručila:
"Koukej se ohnout přes ten stůl nebo zavolám kluky, aby tě podrželi!"
Jirka se rozklepal jako když leze pes z vody a začal slibovat hory i s horákama,jen abych upustila od výprasku. Zcela marně, jako obvykle, já jsem klukům odpouštěla jejich společenské poklesky málokdy. Zato ale věděli, že je sice bude dva, tři dny pálit zadek a těžko se jim bude sedat, ale tím je to smazáno a netřeba se dál ke všemu vracet.
Jirka si bystře spočítal, že je pro něho výhodnější přetrpět výprask a s patřičnou dávkou fňukání a obměkčování mě se nakonec ohnul a sevřel rukama desku stolu.
"Pětadvacet!" oznámila jsem mu a Jirka už věděl, že bude muset počítat. To z hloubi duše nenáviděl, vždycky se tak dříve rozbrečel.
Když se řemen začal trefovat do jeho vyšpulené prdelky, Jirka začal vyvádět. Obvyklé výkřiky bolesti brzy vystřídalo vzlykání a nakonec Jirka propukl v usedavý pláč:
"Aúúú...jedna,dvě....jáúúúú...třííí, čtyřííí...aaauuuu maminko...pět, šest....."
Po dvacáté ráně se už svíjel jako červ na háčku a zadek mu hořel i přes kalhoty .
Nicméně i těch posledních pět ran si musel vytrpět a pak jsem ho pustila. Jirka se i hned narovnal a začal zkoumat s pláčem poškození svého pozadí.
"A ještě jednou, Jirko..varuju tě, jak tohle uděláš ještě jednou!! Upozorňuju tě, že tohle byla jen výstraha, ale jestli za tebe budu muset platit další zbytečnou pokutu, tak budeš mít tak 14 dní problémy sedět v lavici ve škole."
Jirka se vzlykáním slíbil i modré z nebe a odklidil se do pokoje způsobem, svědčícím o jeho podlomeném zdraví, protože se ploužil jako stařík, kterému upřeli důchod.
Od té doby si jízdenku kupoval spořádaně a to, kde bral peníze na cigarety jsem raději už nezjišťovala.


pokračování příště...