V lázních a s překvapením navrch

Vyprávění Veroniky:

Zazvoní telefon a na displeji se ukáže volající - Evička. Koneckonců, teď jsme byly spolu, co by mohla znovu chtít? Už teď se bojím jí to zvednout, kdoví jakou neplechu vymyslela. Wellness? To je jiná! Ale ne příliš daleko v horách. Pro tři osoby ubytování zdarma? A se snídaní? Platíme pouze za večeře, něco malého k jídlu na oběd a další procedury. V dobré firmě pracujete Evička! Začnu už normálně závidět. Jasně jdeme. A půjdeme jen my dvě, nebo koho vezmeme? Byla by škoda nechat si třetí místo proklouznout mezi prsty. 

Mám dobrý nápad. Vezmeme maminku, bude to s ní legrace. S Evičkou se ještě neznají, ale určitě si padnou do oka. 

 

O několik dní později se všechny tři vydaly do lázní poblíž česko-slovenských hranic. Veronika, její kamarádka Eva a maminka. Milanova máma. Eva rychle našla společnou řeč s matkou Veroničina manžela a cesta rychle uběhla. Lázně i okolí byly nádherné. Venku byl sníh a mrzlo. Ale uvnitř bylo krásně teplo a voňavo. Máma rozhodně žádnou zábavu nezkazila, ba právě naopak. I když byla přirozeně starší než Veronika a Eva, užívaly si spolu jako tři kamarádky. 

Celý první den, dokonce i večer se všechny výborně bavily, máma dokonce pozvala dívky na koktejl do baru. Vlastně za tři koktejly. A pak se ještě bavily ve společenské místnosti. Zároveň se Evička odvázala a nestyděla se pobíhat po pokoji ani s holým zadkem. Opice jedna. 

Na další den měly naplánovanou tureckou lázeň. Sešly v županech s ručníky v rukou do sklepa a odtud do nejvzdálenějšího křídla velké budovy. To je přesně místo, kde byly turecké lázně. S bylinkovou saunou a masážní místností. To už byla služba navíc za poplatek, ale teď dívky oplatily mamince bar a zaplatily za masáž, kterou jí věnovaly. 

Ale to by nebyly ony, kdyby se to nepokazilo. Nejprve si všechny tři užívaly teplou koupel a saunu. A pak se Veronika s Evičkou šly domluvit na masáži. Maminka si mezitím vedle položila na obličej šátek a uvolnila se. O pohodlí tamních žen se staral jeden starší pán a jeden mladší, tak odhadem 30ti letý. Měli nejen orientální rysy, ale i přízvuk. Veronika se dala se starším do řeči a on jí nabízel různé masáže. Veronika si vybrala kompletní a nakonec se žertem zeptala, zda je možné si připlatit za masáž s překvapením. S Evičkou se na sebe podívaly a zasmály se. Myslely to spíš jako vtip, ale pan Ali odpověděl, že spokojenost žen je v jeho lázních na prvním místě. 

Evička se na Veroniku zase podívala a obě měly v tu chvíli na tváři až tajuplný šibalský úsměv. Nebude to průser? Možná ano a možná taky ne. Prča to bude ale obrovská. Takhle si z mámy vystřelit? Ale co. Žijeme jenom jednou, tak ať je sranda.

Maminka vůbec netušila, co na ni holky ušily. Šla do provoněné místnosti s masážním stolem a s vidinou velkého zážitku. Lehla si nahá na stůl a čekala na mladého maséra. Ten jí přehodil přes hýždě ručník a začal ji mazat voňavým krémem. Maminka si to užívala a cítila se velmi uvolněně. Nakonec jí masér začal masírovat vnitřní stranu stehen. 

To už začínala být trochu podezřívavá, ale bylo to sakra příjemné. Uvolnila se ještě víc a v tu chvíli to přišlo. Masér se dotkl jejího klína. Maminka vytřeštila oči a otočila k němu hlavu. Ale on se jen usmál, jako by se nic nestalo. A prstem nahmatal vstup do jeskyňky. Ale než stihl prstem zajet dovnitř, ozvalo se hlučné plesknutí a poté zvuk, jako by něco těžkého žuchlo na zem. To maminka rozpřáhla svou levačku a střelila mladému masérovi takovou facku, že skončil na zemi u zdi. Seděl tam jako přepadený Alibaba a ničemu nerozuměl. 

Veronika s Evou mezitím seděly v pohodlných křeslech, hlavy nakloněné a tváře zahalené. Za jásotu a známého zvuku facky se s panem Alim rychle vrhly do masérny. Maminka tam stála nahá jako Amazonka a mladý masér se pod ní choulil na zemi s rukama před hlavou a nechápavě prosil o milost a vysvětlení. Pan Ali rovněž požádal o vysvětlení. Vše se samozřejmě rychle vyjasnilo. 

Veronika a Evička se nejprve chichotaly, ale vzápětí si uvědomily absurdnost situace. Ali byl naštvaný, protože v dobré víře poskytl zakázanou službu navíc, ale ani ve snu ho nenapadlo, že by o tom máma neměla ani páru. Naštvaný byl i mladý masér, který v dobré víře udělal jen to, co mu bylo řečeno, a za odměnu dostal facku jako nikdy předtím. Máma byla také naštvaná, protože to byl opravdu šok, že se jí na intimních místech dotýká ruka úplně cizího chlapa, i když po čertech hezkého a přitažlivého, ale takhle?

Všichni se naštvaně podívali na Veroniku a Evu. Ou ou průser. Na svou obhajobu neměly moc co říci ani udělat. Máma si rychle oblékla župan a rozzlobeně chytila obě dívky za uši. 

"Takže překvapivá masáž, říkáte? Ukážu vám taky překvapení. Jen počkejte. Teď budu zase pro změnu masírovat zadní část vašeho těla tak, že na to hned tak nezapomenete. A mazejte obě do pokoje! Za tenhle vtípek, které jste na mě ušily, bude výplata! "

Máma byla v takovém rozpoložení, že dívky nevěděly, co dělat dříve. Něco koktaly, ale jejich věty nedávaly smysl nebo byly ignorovány. Věděly, že to přehnaly a viditelně zkrotily. Máma jasně ovládla bitevní pole a udílela rozkazy jako generál. Jak mladý masér, tak Ali po slovech maminky také zkrotili svůj temperament. Pochopili, o jaké masáži máma mluví, a šťastně se usmívali. I když zpočátku byli trochu překvapeni, ale pak z toho měli vzrušující pocit. S úsměvem na tváři přinesli pantofle a doprovodili holky i maminku. Přáli jí pevnou ruku a hodně vytrvalosti pro dívky. 

"Omlouváme se, že jsme trochu přestřelily, ale nemohla byste nám aspoň pustit uši, protože už nejsme malé školačky," protestovaly dívky. 

"Ale jen když půjdete samy a poslušně." odvětila máma.

<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"
     crossorigin="anonymous"></script>

Veronika i Eva byly překvapeny samy sebou. Že místo zásadních protestů jen prosily, aby je máma  nevodila za uši před všemi návštěvníky u bazénu. Ale i když konečně pustila jejich uši, bylo zřejmé už z pohledu, že dámy nebudou sedět u baru. Maminka měla stále naštvaný výraz v obličeji a před ní kráčely dvě nešťastně vyhlížející ženy. Všichni, okolo nichž tahle trojice prošla měli o zábavu postaráno, dohadujíc se o původu naštvaného i zkroušených obličejů a vymýšleli ty nejdivočejší konspirační teorie.

Cesta na pokoj byla nekonečná. Musely projít kolem bazénů, saunového světa, odpočívárnou, sprchami, šatnami, bufetem do haly. Máma je musela tu a tam pobízet, aby dámy přidaly do kroku, protože se jim moc nechtělo. Obě měly stále ručníky na hlavách a masku na obličeji. Takto rozhodně nebyly zvyklé ukazovat se na veřejnosti a už vůbec ne se svou matkou po boku, která je žene před sebou do pokoje pro výplatu. 

Ve výtahu to chtěly obě hříšnice trochu urovnat, ale kvůli jednomu páru a dětem k tomu neměly příležitost. Veronika raději mlčela, i když se Eva po vystoupení z výtahu začala ptát, co myslí výplatou. 

"No co myslíš, má drahá, zeptej se Veroniky, jestli jsi tak nechápavá?" pousmála se máma.

Ale Veronika mlčela dál a její tvář už byla celá rudá. 

"Jako... to naprosto vážné?" zeptala se trochu šokovaná Eva. 

"Samozřejmě, vážně, milá Evičko," odpověděla maminka, a protože Eva hodně zpomalila krok, plácnutím přes zadek ji popohnala k rychlejšímu tempu.

Blížily se k místnosti, takže dívky zpomalily, ale jen do té doby, než je maminka začala střídavě obě opět popohánět pleskáním po zadku. Oba chtěly protestovat, ale cítily velmi zvláštní pocit autority, která z maminky vyzařovala. Obě mladé ženy se rozhodly, že bude lepší si to vyjasnit za dveřmi místnosti. 

"Veroniko, dala bys na dveře ceduli, prosím, nerušte?" požádala maminka Veroniku.

Veronika poslechla a pro jistotu zamkla dveře. Maminka se posadila a prstem na Veroniku s Evičkou kývla. Evička okamžitě začala namítat, že je dospělá žena a že není na takové jednání zvyklá a nedokáže si ani představit, že by měla být bita jako malá školačka. Ale máma odpověděla, že je pro každý vtip, že se může bavit na vlastní účet, ale všechno má své limity. Pokud jde o fyzickou integritu druhého, je přeci požádán, aby se druhý zeptal na jeho názor. Koneckonců, je nemožné porušit jeho tělesnou intimitu bez souhlasu druhého! A to nemluvě o tom, že ji samotnou málem trefil šlak, protože to bylo nečekané. 

Eva se mazaně zeptala, jestli je výprask také zásah do integrity, a maminka odpověděla, že samozřejmě je. A že neudělá nic bez jejího souhlasu. Eva široce otevřela oči:

"Takže počítáš s tím, že musím dát souhlas. Takže mi můžeš naplácat zadek?"

"Samozřejmě, milá Evičko, proti tvé vůli bych to nikdy neudělala. Je to na tobě".

Evička už užasle otevřela pusu. A Veronika by se nejraději propadla do země. Evě muselo být jasné, že se v takové situaci Veronika musela v minulosti už ocitnout.

"Protože jsme se doposud spolu dobře bavily, mohly jsme si užít celý dnešní a zítřejší den, kdybyste to vy dvě kozy hloupé takhle nezkaňhaly svým nejapným vtipem. Takže je to na vás. Pokud se obě rozhodnete, že vám vytrestám vaše zlobivé prdelky jako dvěma nestydatým holkám, pak na to zapomenu. A budeme se bavit dál. Myslím, že je to docela férová nabídka, ne?" řekla maminka oběma kajícnicím, které teď klopily oči a zvažovaly nabídku.

Evička chvilku přemýšlela. Nakonec se jí ta nabídka nezdála až taká hrozná. Dostane trochu na zadek a možná zažije i trochu toho vzrušení. Od začátku pobytu má ostatně chuť zažít něco neobyčejného. Pokud by na to nepřistoupila společně s Veronikou, tak by máma odjela domů. A upřímně, atmosféra by už byla do konce pobytu nanic. To bylo jasné.

„A budeme zase kámošky a večer to roztočíme ?“ zeptala se pro jistotu.

"Samozřejmě, drahá moje, jak jsem řekla. Dostanete klasický výprask na holé prdelky jako dvě nezbedné holky a tím je to vybaveno. Večer si spolu užijeme krásné chvíle." 

Nepochopitelná zvědavost, touha po neznámém a logika argumentů Evě šeptala, aby souhlasila. Zeptala se také Veroniky, ale ta jí řekla, že to nechá na ní, že pokud bude souhlasit, dostane také výprask. Evička byla překvapena, v jak klidném inteligentním duchu se podobná situace mohla odehrát.

Můžeme se poradit? "" zeptala se mámy. 

"Ale samozřejmě, že ano, ale ať vám to netrvá celý večer" 

Evička s Veronikou ustoupily o dva kroky dál a šeptaly si. Ostatně nebylo ani moc o čem mluvit. To je jasné. I když se obě styděly, dokázaly střízlivě zhodnotit situaci. Nakonec se s červenými tvářemi přiblížily k mámě a společně jí řekly, že se rozhodly pro výprask. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dívala jsem se na ty dvě potvory jako kdybych si nebyla jistá, že se mi jen nezdají. Všechno to vůbec bylo jako špatný sen. Krásné chvíle relaxační a uvolňující masáže vystřídala ledová sprcha v podobě ručky šmátralky, která se mi nacpala mezi stehna a ještě dál. Ještě teď jsem viděla vyplašené oči mladého Turka, který s otiskem mojí ruky na tváři seděl na zemi a vejral na mně jako sůva z nudlí. Také jsem vnímala starého majitele Aliho, jak sbíral svého podřízeného ze země a mračil se jako hasačert. A nakonec ty dvě prokleté slepice, které tomu řehnily a tvářily se jako kdyby právě vyhrály plážový domek v Karibiku.

Všechno se sice rychle vysvětlilo, ale nepodařený vtip mezi námi děvčaty visel pořád a ani jedné z nich už nepřipadal zvlášť vtipný. Obě z řehotu už dávno přešly na rozpačité pokukování jedna na druhou, k čemuž patřily i sklopené oči k podlaze a nervózní pokašlávání. Eva vypadala o něco živěji než Veronika, ještě nějakou chvíli to brala jako humorné pokračování veselého odpoledne a teprve postupně jí docházelo, že má tak trochu problém. 

Nicméně se ale ukázala jako žena činu. Bystře po krátkém rozhovoru s Veronikou si spočítala, že praktičtější (a pikantnější) bude, když mi nastaví macatou prdelku k potrestání a večer na znamení usmíření rozjedeme v baru dámskou jízdu. Ještě netušila, do čeho se to vlastně navezla. Předpokládala takové malé, nevinné dobrodružství. 

Skutečnost, jak se vzápětí ukázalo byla poněkud odlišná od její vize.

Podívala jsem se na Veroniku. Věděla moc dobře, co moje ruka umí a byla překvapená, s jakou lehkostí se Eva rozhodla tenhle nelehký trest podstoupit. Napadlo jí, že si Eva vůbec neuvědomuje, do čeho se svým přikývnutím navezla. Sama byla rozhodnutá hned. Naše nepsané pravidlo - přijmi trest a všechno smažeme - fungovalo bezvadně. Veronika věděla, že pokud bude rozumná, popláče si, několik dní bude mít citlivou prdelku, ale na našem vztahu se nic zásadního nezmění.

"Tak jak, holubičky, dáme se do toho, ne? Ať máme čas i na příjemnější zábavu..." podotkla jsem.

Obě holky se na mně znovu podívaly a skoro neznatelně kývly. 

Rozhlédla jsem se po pokoji. Masivní židle, jakou jsem měla doma tu nebyla a tamní štokrlátka ve mně nevzbuzovala důvěru. No nic, postel bude muset stačit. Pohodlně jsem se posadila, uvolnila župan, aby mně holky v návalu emocí neuškrtily a bylo mi celkem jedno, že se mi ve výstřihu objevila široká rýha mezi prsy. Odhalila jsem svá široká stehna a pleskla o ně rukama, oběma zároveň.

Veronika věděla, co to znamená, ale přesto se po jistotu zeptala:

"Obě najednou?"

Kývla jsem a dodala: „A župánky dolu holubičky, jen by nám překážely.“ Veronika odhodila ručník z hlavy. Vlhké vlasy jí padly do obličeje, tak je odfoukla. Prsty chytila vlněný opasek na županu a dobře si uvědomovala, že pod ním nemá vůbec nic. Většinou se ohýbala ještě oblečená a k jejímu odhalování došlo až postupně. Teď to ale bylo jiné. Styděla se. Nenápadně na sebe s Evou mrkaly a sledovaly, co udělá ta druhá. Veronika pochopila, že by měla být iniciativní. Nabrala odvahu a na pohled bez okolků svlékla župánek. Župánek se svezl na zem a odhalil jej nahé tělo. Nezakrývala se zbytečně, ale ani se nepředváděla. Smířená s výpraskem i se svou nahotou se mi nacvičeným pohybem položila přes jedno stehno tak, aby tělem ležela na posteli a mně poskytovala jen svůj nádherný kulatý zadeček, který byl určený k laskání i trestání. 

Evička se zatvářila nejprve trochu zaskočeně, ale svou kamarádku rychle napodobila. Koketně se vyvlnila ze županu. Byla ještě macatější a měla o hodně širší stehna než Veronika, ale jen o maličko víc. Za svoje širší boky a kilečka na těch správných místech se vůbec nestyděla, ale byla na ně hrdá. Ladně se mi přehnula přes druhé stehno a vystrčila buclatý zadeček vzhůru. S úsměvem jsem její gesto ocenila a obě dvě jsem lehce po prdelkách pohladila. Obě zavrněly jako kočičky a jejich těla se uvolila. Přesně tohle jsem chtěla.

Obě moje ruce jim najednou přistály s vervou mně vlastní na zadničkách a zanechaly jasně červenou stopu. Obě unisono zapištěly, překvapením i bolestí. Hned od začátku jsme je nešetřila, proč také? Výprask jsem si užívala jako nikdy. Obě mé ruce jim bubnovaly na kůži prdelek, červené stopy se množily a obě ženičky ihned zjistily, že svou "práci" umím stále moc dobře. Obě hlasitě jaukaly a vejskaly, vykopávaly nohama do vzduchu a prdelky se jim mlely jedna radost. 

Evička už po prvních ranách pochopila, že tady se nebude v žádném případě jednat o nějakou rekreační zábavu, ale o skutečný nefalšovaný výprask za trest. Také velmi brzy přestala kničet a začala poplakávat. Veroniku tím nevědomky inspirovala a i moje milá snacha, která jindy statečně držela jazyk za zuby a v pláč vybuchla až ve chvíli, kdy už nemohla vydržet, nezůstala za Evou pozadu a rozplakala se také. 

Na okamžik jsem přestala a položila jsem těm dvěma čubičkám dlaně na rozpálené prdelky. Moje dlaně byly horké, ale jejich zadečky byly ještě teplejší. Ten letmý kontakt mé kůže a jejich jim pomohl. Ani jedna se necítila jako bitá zlobivá školačka, výprask v nich zažehl vášeň. Obě byly nabité emocemi. Ale ještě nebyl konec. Ještě se mi chtělo pokračovat a přikázala jsem jim: 

“Vyměňte si místa, holubičky, aby některá z vás neměla pocit, že dostala mou silnější rukou.“

Děvčata poslechly a začaly vstávat z mých stehen. Z těsné blízkosti si pohleděly do očí. Trošku s hanbou a trošku s vášní. Samy dobře nechápaly tyto pocity, ale kupodivu přes štípání na buclatých zadečcích jim to nebylo vysloveně nepříjemné. Ulehli na druhé stehno a poslušně vystrčily svoje plné kulaté zadničky. 

Nový příval ran jim opět otevřel ústa dokořán a pláč z nich opět vytryskl jako jarní trylek ze skřivana. Objemnější, ale pěkně tvarované zadečky byly citlivé, přestávka jim moc nepomohla, a každá další rána je bolela víc a víc. Nemohla jsem si odpustit ani slabší, ale citlivé naplácání na jejich širší plná stehna, které se mi vysloveně nabízely. Už jim došlo, že nemá smysl smlouvat nebo dokonce uhýbat výplatě. 

Veronika byla svým způsobem vděčná za to obyčejné potrestání bez obdivu celé rodiny. Anebo rovnou v tureckých lázních. Věděla, že máma by s tím neměla problém. Eva nejspíš neměla možnost srovnávat různé druhy a intenzity výprasků, ale nestěžovala si víc než bylo dovoleno. 

Skončila jsem s nimi tak rychle jako jme začala. Obě chvíli nevěřily, že je konec, čekaly další pokračování, až nakonec se přeci jen pomalu zvedly a začaly zkoumat rozsah poškození. Rudě žhnoucí prdelky je pálily a na dotek byly hodně citlivé, posezení bude velmi intenzivní. Evička neodolala a dotkla se konečky prstů Veroničiny kůže. Jemně jí seřezanou prdelku pohladila a ona jí na oplátku otřela slzy okolo očí. Obě, ještě tváře ojíněné pláčem se rozesmály a podívaly se na mně. V jejich pohledech nebyla zloba ani rozhořčení, z očí jim už zase koukali rarášci a já bych se bývala vsadila, že se před večerním posezením v baru navzájem sesekané zadničky ošetří a položí si na ně studené ručníky, aby zahnaly štiplavou bolest. 

Večer nás zastihl v baru tak, jak jsme si slíbily. Připily jsme si karibským rumem a nechaly si namíchat koktejly. Holky poposedávaly na barových židlích, ošívaly se a občas se ušklíbly, jak je některá z modřin zabolela citelněji. Ale náladu jim už nic nemohlo zkazit. Před spaním mě dokonce poprosily, abych jim na dobrou noc ještě natřela zadničky mastičkou. S vtipem jim vlastním: Prý, když jsem si je potrestala, tak ať si je i ošetřím. Teď už si bez ostýchání lehly vedle sebe a tiše se chichotajíc mi ukázaly holé zadničky. Opice jedny.. napadlo mi, ale vyhověla jsem jim. Všechno bylo mezi námi vyřešeno a zbytek lázeňské kůry už byl ve znamení dobré nálady.

Jen doma si Milan neodpustil trapnou poznámku:

"Jako já fakt nevím, kdykoliv tě pustím z dohledu, vrátíš se s pochroumanou karosérií...."