Příběh 145 - Oslava za všechny prachy

Filip se v naší vesnici zabydlel pozoruhodně rychle. Najednou na něho člověk narazil prakticky všude. Nejčastěji se vyskytoval v Násosně. Jak služebně, tak soukromě. Bylo ale s podivem, že se nikterak nekamarádil s omladinou, ale pokud přišel v civilu, sedával nejprve sám a potom na pozvání přisedl ke skupině "starých pardálů" a brzy s nimi byl jedna ruka. Dědkové si samozřejmě po nějakém tom pivu a kořaličce nedávali pozor na jazyk, a tak měl Filip zaručeně nejčerstvější zprávy z celé vesnice. Brzy věděl, kdo kde bydlí, jaké má povolání, kolik jich doma je, jakou mají kde morálku... dlužno dodat, že naše rodina měla "vyprané prádlo" mezi prvními a jen Josefovo pracovní nasazení a moje domácí výchova zapříčinily, že jsme se hned neocitli na černé listině potenciálních hříšníků par excelans.

Nicméně dlužno dodat, že s příchodem Filipa seznala naše malá, většinu času ospalá vesnice jisté oživení. Zejména v tom, že místní ženská část se začala předhánět v tom, kdo bude Filipovi víc podstrojovat, takže se na služebnu tu nesla paní starostová s bábovkou, tu manželka Vency Poláčka s karbanátky, tu obstarožní družka poštmistra Vondry s kuřátkem. A když dokonce naše Jaruna uloupila v komoře Jirkovy klobásy a chtěla se jít seznamovat, musel jí David rázně vysvětlit, že očumovat policajta může jen přes jeho mrtvolu. Jaruna sice odsekla, že tou se může lehce stát, ale vyzývavý Davidův postoj s prsty, zaklesnutými za pásek v kalhotách jí ubezpečil, že se tady do větru nemluví. 

Bylo to už pěkných pár měsíců, co tu Filip byl, když se z dalekých krajin zase na nějakou dobu přiharcovali Laura s Pietrem. Měli na okraji vesnice pronajatý byt v obecní bytovce, který ovšem zůstával většinu roku prázdný, protože oba cestovali po světě. Jejich zaměstnání jim dovolilo z rodné Itálie vyrazit nejen k nám do Čech, ale také třeba na druhý konec zeměkoule. A protože měli zase pár dní volno, proč neoblažit svou přítomností naší přítomnost, že? 

V každém případě, sotva dorazili a vyhnali pavouky z bytu, Laura si to namířila k nám a Pietro za kamarády. Kde je Laura, musí být i Veronika, takže za nějakou chvilku už obě přítelkyně klevetily na naší zahradě v altánku stylem rychlopalného děla, skákaly si do řeči a jedna druhé potřebovala během několika sekund sdělit všechno, co se stalo i nestalo. Chvíli jsem je poslouchala, ale posléze se zvedla a šla jako obvykle do kuchyně připravit něco na zub.

Domů se postupem odpoledne postahovali i ostatní členové rodiny, dožadajíc se večeře a volné koupelny. Laura, která se ani s večerem Pietra nedočkala odešla domů. Nedočkala se ho ani v noci, takže usoudila, že se zase někde ztřískal jako dobytek a v tom lepším případě vyspává opici u některého z kamarádů z mokré čtvrti, v tom horším chrápe ve škarpě, na některé z veřejných laviček nebo na jiném, podobně nevhodném místě.

Ze zápisu operačního důstojníka:

V době 00,14 hodin přijala linka Policie ČR hlášení a skupině osob, které se ve značně podnapilém stavu dopouštěly přestupku proti veřejnému pořádku. Na místo byla vyslána motorizovaná hlídka, která posléze požádala o posily, neboť narušitelé jevili známky odporu při zatýkání a bylo zapotřebí použít chvaty a hmaty, aby byli výtržníci zpacifikováni. Dva z pěti narušitelů byli pro značně pokročilou opilost převezeni na záchytnou stanici, třem zbývajícím byla udělena bloková pokuta ve výši 3000 kč. Případ si převzaly policejní služebny dle místa bydliště ztotožněných osob, kde s nimi budou zahájeny úkony trestního řízení.

Pietro byl jeden ze dvou nepoužitelných. Sladce vyspával na záchytce, nevědouc o světě, a zatím Laura strachy bez sebe obtelefonovávala nemocnice, kamarády a vůbec všechny, kde tušila, že by se mohl její povedený manžel vyskytovat. Protože jí tři Pietrovo kamarádi přísahali, že dosud spí u nich a pět dalších jí řeklo, že od nich zrovna odešel, pojala Laura podezření, že ho jednak krejou a druhak vůbec netuší, kde vlastně je.

Filipovi ráno s čerstvou kávou a povidlovými buchtami od Soukupů přistálo na stole i služební hlášení o výtržnosti, které se Pietro dopustil, včetně doušky, že napadl v opilosti policistu, poblil mu uniformu, což bylo považováno za provokaci a byl proto umístěn na záchytku, aby se z té opice vyspal. Výše pokuty se tou dobou i s úhradou za nedobrovolný pobyt čile šplhala k 50000 kč. 

Uplakaná Laura s nervama na pochodu doběhla i k nám a vylíčila nám svou bolest. Společně s Veronikou jsme do ní nalili silné kafe a panáka a poslaly jí na policejní služebnu, aby podala oznámení o ztrátě své polovičky. Což Laura udělala.

Dveře policejní služebny jemně vrzly a dovnitř opatrně nakoukla Laura. Její obličej dosud nesl stopy po pláči, neučesané vlasy jí dodávaly výraz víly, která spadla do kaluže. Filip za stolem vzhlédl od svých papírů a jejich pohledy se poprvé setkaly. Pohled vyplašené laňky a pohled ostříleného chlapa, kterého jen tak nic nerozhodí. Teď ho během vteřiny rozhodily dvě hnědá uplakaná kukadla neznámé ženy, která nejistým krokem vešla do jeho království. Že má velkou bolest bylo nad slunce jasnější. 

Jakmile pominulo prvotní okouzlení a realita se přihlásila ke slovu, pochopil Filip z Lauřiných nesouvislých vět, že se jí ztratil manžel, a to za poněkud podivných okolností. Filip byl zvyklý řešit věci hned a pragmaticky, takže první, co udělal, bylo noční hlášení. Když společně dali dohromady zevrubný Pietrův popis, vyšlo najevo, kde jejího manžela lišácky schovávají. Protože se v tu chvíli s Laurou zakymácel celý svět, nabídnul jí Filip galantně židli a kapesník. A vzápětí přešel k praktické stránce případu.

Když Lauře vyčíslil Pietrovo noční dobrodružství, málem jí musel volat doktora. Laura byla sice zvyklá na to, že sem tam má Pietrovo alkoholové veselení i temnou stránku v podobě placení škod a újmy na zdraví, ale čeho je moc, toho je příliš. Nehledě na to, že Filip Lauře vysvětlil, že dojde i na trestní stíhání za napadení úřední osoby, znečistění uniformy, rušení nočního klidu, ničení veřejného majetku a zeleně a poškození služebního automobilu. Suma sumárum - peněžitá pokuta + minimálně podmínka, ovšem to až potom, jak milostivě na možné polehčující okolnosti nahlédne soud. Lauru málem křísili. Představa ostudy jako Brno, zápis do trestního rejstříku (a to už vůbec nekoukal na to, jak se na ně budou tvářit v lukrativním zaměstnání, kde se dbalo na bezvadný morální kredit), úspory na dovolenou v Alpách v prachu... to bylo na Lauru po ránu nějak moc. 

Když se jí vrátila barva do tváří, skláněl se nad ní Filip v těsné blízkosti a Laura si uvědomila, že jednak se tu válí v nedůstojné pozici na zemi jako zralá hruška a že ten zatraceně fešný policajt, co se nad ní sklání a mokrým ručníkem jí otírá obličej pronikavě voní a má ve tvářích roztomilé dolíčky, i když se vůbec neusmívá. Lauře v tu chvíli zkratoval mozek a slyšela sama sebe, jak se ptá, jestli by mohla nějak zmírnit Pietrův trest, zejména co se týče soudu, slyšela, jak říká, že udělá cokoliv......

Než se Filip nadál, klečela před ním a rozepínala mu zip u kalhot. Filip byl nejspíš tak konsternován jejím počínáním, že neměl ani pomyšlení na to jí zarazit. A když mu Laura nacpala hlavu do kalhot a přisála se na jeho mužství, zmizel svět a vesmír okolo něho a oba se ocitli v jakési červí díře, kterou pluli neznámo kam. Když se pak Filipovi vrátily všechny smysly, jako robot přistoupil ke stolu a roztrhal už připravené hlášení pro nadřízené. Celou dobu mezi nimi nepadlo ani slovo. Laura vstala, upravila si na sobě domácí šaty, políbila Filipa na obě tváře a zmizela. Filip stál u stolu a doufal, že to nebyl sen.

Laura se doma osprchovala, převlékla, a vyrazila do města vyzvednou si svého zákonitého manžela ze záchytky. Dosud však cítila kořeněnou chuť Filipa a nebylo jí to vůbec nepříjemné. Teprve před záchytnou stanicí jí jaksi došlo, že pro záchranu cti toho jejího lotra právě vykouřila neskutečně sexy policajta a že je jí líto, že nedošlo na další pokračování. To už ale ze dveří vyšel uválený a špinavý Pietro, který se navíc tvářil jako hasačert a smrděl i přes zavřená okénka auta. Laura se na něho podívala pohledem plným temnoty a jen usykla:

"No počkej doma!"

Doma, sotva se za nimi zavřely dveře servala Laura z Pietra špinavé kalhoty, vytáhla z nich pásek a pustila se do Pietra jako do špinavé rohožky. Pietro vyvedený z rovnováhy a překvapený běsem, který se stal z jeho ženy se nejprve schoulil na podlahu a zařval pokaždé, když ho řemen označkoval na těle. Protože ale příval ran neustával, Pietro se vzchopil, zmobilizoval poslední zbytky sil a prchl mrzce z dosahu své rozzuřené manželky. Jenže Laura se nehodlala nechat zkrátit na svých právech a hnala Pietra před sebou z kuchyně do obýváku a z ložnice do koupelny. Tam jí naštěstí došel dech i síla a ruka s napřaženým řemenem klesla. Pietro, pruhovaný jako zebra se svíjel na studených dlaždičkách a srdceryvně kvílel a naříkal nad sebou samým a utrpením, kterým musel projít. Vůbec nebral na zřetel, že se o něho Laura bála, výše pokuty mu byla stejně lhostejná. V to chvíli měl pouze v sobě velkou křivdu, která se mu údajně stala a Laura se navíc provinila tím, že místo toho, aby ho doma opečovávala a snášela mu modré z nebe po přežitém příkoří na záchytce, si dovolila na něho vztáhnout ruku. Takže, sotva se uklidnil a dal dohromady, sbalil si v ložnici pár svých svršků a oznámiv Lauře, že s takovou satoryjí pod jednou střechou nebude odkvačil do Prahy na letiště a odtud domů do Itálie k mamince, u které hodlal nalézt pochopení a mateřskou náruč.

Dlužno dodat, že Mirella když si vyslechla Pietrovo poněkud nesouvislé blábolení nelenila a zavolala Lauře, která uvedla věci na pravou míru. Načež se Pietro nedočkal chápavé mateřské náruče, nýbrž facek jako potlesku v Národním divadle a navrch radu, že jestli to s Laurou urychleně neurovná, má se na co těšit. Pietro nafoukl pusu a odmítl se s matkou bavit na téma Laura. Mirella nakvašené práskla dveřmi, načež se Pietro odebral za přáteli do taverny a tam se zlil jako donský kozák.

Za pár dnů se mu ale začalo stýskat po Lauřině opečovávání, protože matka mu dala jasně najevo, že mamma hotel má zavřeno, a tak po zralé úvaze a promyšlení usmiřovací taktiky se k Lauře vrátil. Laura byla ochotná mu odpustit, ale ne zadarmo. Očekávala, že se Pietro ke svému kardinálnímu průseru postaví jako chlap, že minimálně stáhne ocas a uzná, že udělal neskutečnou hovadinu, kterou za něho Laura musela řešit a "vyřešila" k vší spokojenosti zúčastněných. Pietro ale nakráčel domů jako pán tvorstva a Lauře oznámil, že od ní očekává omluvu za to, že si dovolila na něho vztáhnout ruku, a dokonce několikrát, čímž ho utvrdila v dojmu, že je násilnická. Dále jí oznámil, že se sníží k tomu, aby jí odpustil, když mu dá patřičně najevo, že on je hlavou rodiny a ona to uznává. Laura, kterou zastihl zrovna ve chvíli, kdy vytírala byt odložila mop a podívala se na Pietra, jako by ho viděla poprvé v životě a nebylo to zrovna setkání snů:

"Mohl bys mi to ještě jednou zopakovat, já jsem ti asi špatně rozuměla..." řekla nebezpečně klidně. Každého jiného by její tón varoval a přiměl k taktickému ústupu, ale Pietro byl jako umanutý:

"Slyšela jsi dobře. Chováš se násilnicky, zbila jsi mne, a neměla jsi k tomu vůbec důvod! Já jsem prožil hnusnou noc a co jsi udělala ty? Zmlátila mně! Tohle si prostě nemůžeš dovolovat, chápeš to? Já si umím svoje problémy řešit sám a nepotřebuju žádného kurátora. Takže očekávám tvou upřímnou omluvu....."

Dál se nedostal. Do Laury vjely všechny běsy světa, zaržála jako raněná klisna a otočila se několikrát okolo sebe, hledajíc, čím Pietra bací. Do oka jí padl pohozený mop. Skočila po něm, oběma rukama ho sevřela a rozpřáhla se. Pietro nečekal, až mop dopadne na jeho hlavu a dal se na ústup. Laura ho hnala před sebou, vyrážejíc ze sebe chvílemi nesrozumitelné skřeky a chvílemi kletby, za které by se nemusel stydět ani sám kníže pekel. Pietro chytil chaos a dal se na kvapný úprk. Laura za ním řvala další kletby a výhrůžky, po chvíli se otočila a zabouchla za sebou dveře. 

Pietro přišel schlíple k nám, velmi skromně požádal o útočiště a když jsme se dotazovali, co se mezi nimi stalo, jen neurčitě máchl rukou. Dala jsem mu tedy najíst a potom zavolala Lauře. Ta mi popravdě sdělila, co se vlastně stalo, načež jsem jí dala za pravdu a Pietrovi oznámila, že u nás sice může zůstat, ale náklonnost ode mne čekat nemůže. Pietro se pokusil ještě o fanfarónskou pózu, ale nakonec uznal, že bude lepší, když si bude hledat štěstí jinde. Jarda se uvolil, že k Lauře zaskočí a přinese mu jeho věci. Pietro u nás přespal a nad ránem potichu opustil náš dům i vesnici a odjel zpět do ciziny. Tentokrát natrvalo, protože po tomto incidentu oba uznali, že k záchraně jejich manželství by se musel stát zázrak. 

Laura zůstala ve vesnici, práci si vyjednala se zaměstnavatelem online a pomalu si začala zvykat na to, že je z ní opuštěná a rozvádějící se žena. Nijak jí to ale nezkrušilo. Spíš naopak. Jakoby z ní s Pietrovým odjezdem spadl velký balvan mateřské zodpovědnosti, a ona se cítila být na vrcholku sil a žádoucí. A toho si bohužel všimly i ženské ve vesnici. Temperamentní Laura s očima laně a štíhlými kotníky byla ztělesněním ženskosti, a když šla po návsi, otáčeli se za ní i revmatičtí dědkové, až jim lupalo v kříži. 

S Filipem se náhodou potkali u obchodu. Laura netušila, že od toho "setkání" ležela Filipovi v hlavě. Neznal ani její jméno, ale dokonale si uměl vybavit její nešťastný pohled, její hebké ruce a smyslné rty barvy zralých malin. A nejednou ho zasvrbělo v rozkroku, ale velmi příjemně. A najednou stáli proti sobě. Filip se pokusil neuměle schovat sekanou v mastném papíru za záda. Laura se zvonivě rozesmála a napětí opadlo. 

Pozval jí na kávu na služebnu a Laura maličko přivřela oči jako mlsná kočka. I ten nevinný pohled Filipovi rozbouřil krev. Káva se tentokrát ale odehrála v naprosto čestném a společenském duchu, zejména proto, že ženské z vesnice nějakým šestým smyslem vycítily, že se jim Filip vzdaluje z jejich umně nastražených tenat a vzaly policejní stanici frontálním útokem. Během odpoledne se tam vystřídalo minimálně 6 paniček a dalších minimálně 5 svobodných a vdavekchtivých. A každá sebou nesla laskominy, nad kterými se jazyk jen třepotal a srdce smálo. Filip v rámci zachování přátelských vztahů zdvořile poděkoval, převzal lákavou krmi a s odvoláním na nečekanou návštěvu požádal každou popořádku o budoucí návštěvu. Nakvašené paničky i mladice opouštěly policejní stanici podobny parnímu kotli, který hrozil výbuchem. Všechny odmítnuté se shromáždily na návsi a rozčileně reptaly, až se z toho v nádrži plašily husy. 

S velmi bojovnou náladou pak dorazily ke svým zákonitým manželům či rodičům a rozhořčeně si stěžovaly na Lauřinu opovážlivost. Jenže, to se se zlou potázaly. Většině mužských leželo jejich vyváření pro Filipa v žaludku, zvlášť když oni sami byli odbývání polívkou ze včerejška. A brzy došlo k hromadné konfrontaci, protože čeho je moc, toho je příliš.

Na vesnici se tiše snášel soumrak a z otevřených oken chalup a domů se neslo vřískání, ječení a pláč. To imaginárně parohatí manželé a naštvaní otcové krotili vášně svých manželek a dcer, které mladému policajtovi div nelezly do postele. Filip se s Laurou procházel pod rozsvěcujícími se lucernami po návsi a s úžasem sledovali nevšední divadlo. Z oken bylo nejen slyšet, jak bité ženské pohlaví úpí a kvílí pod údery řemenů a rákosek, ale i sakry potupených mužů. Sem tam bylo dokonce vidět vyšpulenou zadničku nebohé trestané, na kterou zvysoka dopadal masivní řemen, doprovázený vysokou fistulí a jekotem, který trhal uši. Jinde se zase konal přespolní běh přes překážky, když ztepilá slečna uskakovala před otcovou rákoskou a místo přes zadek dostávala přes stehna a nevědomky dokonce ukazovala všechno, co slušná holka na veřejnosti neukazuje. Výjimkou nebyly ani prosby vkleče o odpuštění, doprovázené svítivě červenými jelity na pošramocené zadnici. 

Filip se díval napůl užasle, napůl spokojeně, Laura vcelku nezúčastněně. Ale v duchu byla za to divadlo vděčná. Ona jediná měla šanci se probojovat do finále a nepotřebovala k tomu ani máslovou bábovku, ani dozlatova vypečené kuřátko. 

Druhý den si sice musel Filip namazat k snídani dva dny starou housku máslem, protože žádné buchty s mákem ano zákusky ke kafíčku nebyly, ale vůbec mu to nevadilo. Seznámení s Laurou bylo stokrát sladší.

pokračování příště....