Příběh 134 - Hospodyně Laura
Neodbytný zvuk melodie z animáku Ledové království, který se linul z mého mobilu, mne vzbudil ze sna. Sakra, kdo to takhle po ránu otravuje? Zdálo se mi, že se účastním korunovace anglického krále a právě, když mi hbitý pikolík podával šampaňské a s úklonou mne pobízel, abych si šla s králem potřást rukou, se musím vzbudit. Už se nikdy nedozvím, jestli mi král políbil ruku nebo mně donutil udělat před ním pukrle. Tak kdo může za mé probuzení?
Zdvihla jsme mobil k rozespalým očím a displej mi nabídl Pietra. No tak to musí být něco opravdu zásadního, když mně tahá z postele v tuhle nekřesťanskou hodinu.
"Buongiorno madre..." zahlaholil jeho sytý hlas.
"No nazdar" odtušila jsem.
"Ty nezlob se..... mám otázka" pokoušel se oprášit zbytky češtiny, kterou mu zde moji kluci během pobytu natloukli do hlavy za vydatného přispění slivovice. Pietro se ukázal jako pilný žák. Konzumoval český jazyk stejně rychle jako slivovici a nejvíc ho bavily sprosťárny, řkouc, že čeština je nádherný jazyk plný netušených možností jak někomu říci, že je debil.
"Doufám, že to je důležité?" zavrčela jsem. Vidina šampaňského, které jsem ani neolízla mne rozladila.
"Když ty být doma celá den, mít tempo pro pulizia.... no jak říct... smeták... voda....sííí- uklízovat.... socmel! Cosa devo fare se mia moglie è pigra e non vuole pulire? What should I do if my wife is lazy and does not want to clean? My wife has done me great disgrace!!! I brought a visit and was not cleaned up at home......" vychrlil na mne trojjazyčně.
Musela jsem ho zabrzdit, protože jsem z jeho nesouvislého řečnění nerozuměla ani slovo.
"Pietro, piano.... pomalu mluv!"
Pietro uznal, že se zase podobá poslednímu modelu rychlopalného kulometu a ubral na temperamentu.
S mou chatrnou angličtinou a ještě chatrnější italštinou jsem konečně posléze pochopila, že přivedl domů nějakou důležitou návštěvu a na prahu je nevítala vzorná a načinčaná hospodyně Laura, ale vzteklá a nepořádná satorie, která měla nadto doma mrdník jako v tanku. Pietro zdůraznil, že návštěva byla naplánovaná dopředu a tudíž Laura moc dobře věděla, co má dělat. Místo toho, aby uvedla byt do obyvatelného stavu (dost dobře jsem nechápala, že když je doma na mateřské a jejich malá princezna ještě ani neleze, jakým záhadným způsobem nestihne doma uklidit a připravit se na důležitou návštěvu).
Pietro se zase dostával do varu, když mi zpola česky, zpola italskoanglicky líčil, jak ho hanba fackovala, když žádal návštěvu za shovívavost a přitom v duchu svou nepořádnou ženu škrtil. Věren ale svému slibu, že jí nikdy už nezbije ve vzteku, zmobilizoval své duchovní síly natolik, že když návštěva nakonec odešla a Laura se pomalu připravovala na nejhorší, Pietro jen mávl rukou a odešel pryč. Ve dveřích na ní vrhl pohled, ve kterém se zračilo zklamání i zlost. A Laura se chtěla propadnout sto sáhů pod zem. Během chvilky měla dokonale uklizený obývací pokoj a sama sobě se divila, proč s tím předtím dělala takové obstrukce. Klapnutí domovních dveří jí nenechalo na pochybách, že Pietro odešel. Začala se proto v duchu modlit, aby ho nenapadla nějaká krávárna a on se nešel do nejbližší hospody opít, aby zahnal zlost. To by pak jeho návrat domů mohl nabrat zajímavý směr. Ale Pietro poté, co si dal dva tři panáky whisky na zlost a na uklidnění, přišel asi za hodinu domů, zdrtil svou manželku pohledem a pravil:
"Ráno si promluvíme".
Ráno si promluvil nejprve se mnou. Ačkoliv věděl velmi dobře, co má udělat, chtěl se jaksi ubezpečit, že lenivá manželka není mému srdci nakloněna, a že když jí pořádně vypráší faldy, že mu za to rozhodně nebudu spílat, až mi bude Laura žalovat. Nebyla jsem nakloněna. Když jsem konečně pochopila, co na mně Pietro svou hatmatilkou chrlí, ujistila jsem ho, že je načase, aby odepl svůj řemen a milovanou choť po zásluze seřezal jako žito. Což mi Pietro velice rád slíbil a já mu našeptala ďábelskou myšlenku, že by měl zase ukázat, kdo doma nosí kalhoty a dát své ženě co proto nejen po stránce výchovné. Pietro se zasmál, div mi neprotrhl ušní bubínek a ujistil mne, že když už bude mít Laura nahý zadek, že jí ho vyplení jako vítr pastoušku. Rozloučili jsme se v přátelském duchu a já už dopředu Lauru litovala, když jsem si představila, co jí čeká.
Laura poslušně čekala, až se Pietro uráčí přijít za ní do pokoje, kde bylo od včerejšího večera naklizeno až se všechno lesklo. Za okamžik zjistila, že nejvíce ze všeho se bude lesknout její buclatý zadek. Pietro vešel do pokoje se spokojeným úsměvem na tváři a už na prahu si významným pohybem odepínal řemen od kalhot. Laura poplašeně polkla. Pietro ale nespěchal. Byl rozhodnutý svou ženu vychovat do podoby, kterou si vysnil. Kývl na ní prstem a naznačil jí, aby poklekla. Laura si způsobně klekla před něho a sedla si na paty. Pietro se rozkročil a započal památnou řeč:
"Nejlepší vizitkou dobré hospodyně je uklizená a čistá domácnost, spokojený manžel a dobře vychované dítě. Ty jsi evidentně toto základní pravidlo nezvládla. Nezbývá mi nic jiného, než nad tebou vynést rozsudek, aby sis uvědomila, že žena má být dobrou hospodyní, za kterou se nemusí její muž stydět. Požádáš tedy svého manžela, který muset strpět hanbu za tebe, aby ti vyměřil skutečně pádných 25 na holou svým řemenem. Poté ho odprosíš a s odhalenou prdelkou budeš klečet v kuchyni. Nejraději bych tě potrestal i tím, že bys musela s takto potrestaným holým zadkem uklidit celý byt. Na závěr předpokládám, že mi nastavíš svou neřestnou potrestanou zadnici a oddáš se mi a že si budeš při souloži připomínat, jak špatnou hospodyní jsi byla. Nezlobím se na tebe, ale stydím se...."
Laura se rozplakala už ve chvíli, kdy jí Pietro připomněl, jakou hanbu mu udělala. Byl v tom obrovský stud nad sebou samotnou, nevěřila tomu, že se dokázala takto zachovat a že jí Pietro musel před svou návštěvou ospravedlňovat a sám se cítí jako hlupák. Každé slovo, které jí řekl, bylo jako hřeby, které jí zatloukat do duše. Věděla moc dobře, že má pravdu. Slíbila sama sobě, že bude od příště dobrou hospodyní a dobrou manželkou a že už nikdy nedopustí, aby se za ní musel Pietro stydět. Věděla dobře, že toho po ní zase tak moc nechce. Celý den pracoval mimo dům a ona byla doma s malou. A přesto jí bývalo zatěžko poklidit, do vaření jídla pro Pietra se musela nutit, o mnoho raději by se povalovala na gauči a sledovala televizi nebo skypovala s kamarádkami.
Řemen v Pietrově ruce se pohnul. Laura zcela oddaně rozvázala tkanici na svých domácích kalhotách a v pokleku si je stáhla společně s kalhotkami a odhalila kulatý pevný zadek. Počkala, až si Pietro pohodlně sedne na gauč a stále v pokleku se přišourala k němu. Bez vyzvání se mu přehnula přes kolena a nastavila zadek k potrestání. Pietro se zhluboka nadechl a pak začal svou manželku trestat.
Laura vnímala bolestné štípání řemene na svém zadku a brečela a naříkala, ale držela. Jindy by sebou mlela a uhýbala, ale dnes se všemožně snažila, aby vydržela ohnutá přes Pietrova kolena. Každý nápřah a práskavou ránu uhodla dopředu a cítila, jak to čím dál víc bolí a pálí. Věděla, že má dostat klasických 25 na holou, ale zapomněla počítat, takže nevěděla, kolik ran ještě obdrží. Každá další byla horší a horší.
A najednou bití ustalo. Lauře hořel zadek. A pak na těch nejvíce bolestivých ranách ucítila Pietrovu ruku, jak jí hladí. Laura se pomalu sesunula z jeho kolen a obě její ruce vystřelily dozadu k seřezané prdelce. Ale ne za účelem tišení silné bolesti po výprasku. Zapřela se tělem o hranu gauče a oběma rukama si rozevřela dosud pevně stisklé půlky. A nabídla se svému muži k jeho právu. Pietro se už neovládl. Celá situace mu bičovala smysly a on cítil silné vzrušení. A když uviděl Lauřin sešvihaný zadek, pulzující rudou stopou a její ruce, otevírají vstup na zapovězené území, rozepl si zip u kalhot tak prudce, že ho málem utrhl. Po paměti sáhl do stolku u gauče, kde mívali různé hračky pro dospělé, když se nechtěli zdržovat odchodem do ložnice. Neuvědomil si ale, že místo lubrikantu našel masážní gel. Rychlým pohybem si odměřil trochu tekutiny do dlaně a sáhl s ní Lauře mezi oblé polokoule její potrestané prdelky. Laura maličko strnula, ale pohyb jeho prstů v rýze zadečku jí vzápětí uvolnil a ona pocítila vzdor bolesti vzrušení. V rozkroku jí zasvrbělo a ona se Pietrovi nastavila.
První kontakt její dírky s Pietrovým naběhlým mužstvím jí elektrizoval a ona málem zavrněla jako kočka. A pak do ní vnikl. Masážní gel ale není lubrikant a Laura ihned ucítila to, co nechtěla. Bolelo to a sakra hodně. Ale Pietro nedbal. Plenil její zadeček a Laura naříkala, slzy jí tekly proudem stejně jako hanbou při výprasku. Útroby se jí kroutily, ale neodvážila se prosit, aby přestal, že to bolí.
Skučela jako nakopnutý pes, v zadečku jí cukalo a cítila, jak se Pietrovo mužství nasucho tře o její dírku. Nakonec jí Pietro pustil a ona k němu poklekla a poslušně nastavila ústa na horkou dávku spermatu.
A nakonec, i když jí už dost bolela otlačená kolena, s nahým zadečkem si klekla vedle gauče a začala si v duchu opakovat, že bude dobrou ženou a že si bude dávat velký pozor, aby už nikdy svému muži neudělala ostudu a že její role hospodyně bude taková, jaká má být.
Jak Laura, tak i Pietro mi řekli, k čemu u nich doma došlo (třebaže Pietro jako pravý gentleman vynechal podrobnosti a uchýlil se k prostému vyjádření, že spravedlnosti bylo učiněno zadost). Měla jsme z nich radost. Ne proto, že Pietro Lauře sice po právu, ale přesto přísně nařezal. Ale proto, že si Laura uvědomila, že i v dnešní době může pohodlně skloubit emancipovanou a sebevědomou ženu s dobrou hospodyní, která svému muži připravuje doma pohodu a nevadí jí vyprat mu fusekle a uvařit oblíbené jídlo. Že není větší hanba než nepořádek v domě, do kterého přijde návštěva. A že lenivost není výsadou králů a tím méně mladých žen. A když zvládnu udržet doma pořádek já, i když mám neustále plný dům nesnesitelných spratků, jejich manželek a partnerů v tandemu s tlupou degenerovaných kamarádů, že to zvládne i ona, která těch povinností má o polovinu méně.
pokračování příště...
Zdvihla jsme mobil k rozespalým očím a displej mi nabídl Pietra. No tak to musí být něco opravdu zásadního, když mně tahá z postele v tuhle nekřesťanskou hodinu.
"Buongiorno madre..." zahlaholil jeho sytý hlas.
"No nazdar" odtušila jsem.
"Ty nezlob se..... mám otázka" pokoušel se oprášit zbytky češtiny, kterou mu zde moji kluci během pobytu natloukli do hlavy za vydatného přispění slivovice. Pietro se ukázal jako pilný žák. Konzumoval český jazyk stejně rychle jako slivovici a nejvíc ho bavily sprosťárny, řkouc, že čeština je nádherný jazyk plný netušených možností jak někomu říci, že je debil.
"Doufám, že to je důležité?" zavrčela jsem. Vidina šampaňského, které jsem ani neolízla mne rozladila.
"Když ty být doma celá den, mít tempo pro pulizia.... no jak říct... smeták... voda....sííí- uklízovat.... socmel! Cosa devo fare se mia moglie è pigra e non vuole pulire? What should I do if my wife is lazy and does not want to clean? My wife has done me great disgrace!!! I brought a visit and was not cleaned up at home......" vychrlil na mne trojjazyčně.
Musela jsem ho zabrzdit, protože jsem z jeho nesouvislého řečnění nerozuměla ani slovo.
"Pietro, piano.... pomalu mluv!"
Pietro uznal, že se zase podobá poslednímu modelu rychlopalného kulometu a ubral na temperamentu.
S mou chatrnou angličtinou a ještě chatrnější italštinou jsem konečně posléze pochopila, že přivedl domů nějakou důležitou návštěvu a na prahu je nevítala vzorná a načinčaná hospodyně Laura, ale vzteklá a nepořádná satorie, která měla nadto doma mrdník jako v tanku. Pietro zdůraznil, že návštěva byla naplánovaná dopředu a tudíž Laura moc dobře věděla, co má dělat. Místo toho, aby uvedla byt do obyvatelného stavu (dost dobře jsem nechápala, že když je doma na mateřské a jejich malá princezna ještě ani neleze, jakým záhadným způsobem nestihne doma uklidit a připravit se na důležitou návštěvu).
Pietro se zase dostával do varu, když mi zpola česky, zpola italskoanglicky líčil, jak ho hanba fackovala, když žádal návštěvu za shovívavost a přitom v duchu svou nepořádnou ženu škrtil. Věren ale svému slibu, že jí nikdy už nezbije ve vzteku, zmobilizoval své duchovní síly natolik, že když návštěva nakonec odešla a Laura se pomalu připravovala na nejhorší, Pietro jen mávl rukou a odešel pryč. Ve dveřích na ní vrhl pohled, ve kterém se zračilo zklamání i zlost. A Laura se chtěla propadnout sto sáhů pod zem. Během chvilky měla dokonale uklizený obývací pokoj a sama sobě se divila, proč s tím předtím dělala takové obstrukce. Klapnutí domovních dveří jí nenechalo na pochybách, že Pietro odešel. Začala se proto v duchu modlit, aby ho nenapadla nějaká krávárna a on se nešel do nejbližší hospody opít, aby zahnal zlost. To by pak jeho návrat domů mohl nabrat zajímavý směr. Ale Pietro poté, co si dal dva tři panáky whisky na zlost a na uklidnění, přišel asi za hodinu domů, zdrtil svou manželku pohledem a pravil:
"Ráno si promluvíme".
Ráno si promluvil nejprve se mnou. Ačkoliv věděl velmi dobře, co má udělat, chtěl se jaksi ubezpečit, že lenivá manželka není mému srdci nakloněna, a že když jí pořádně vypráší faldy, že mu za to rozhodně nebudu spílat, až mi bude Laura žalovat. Nebyla jsem nakloněna. Když jsem konečně pochopila, co na mně Pietro svou hatmatilkou chrlí, ujistila jsem ho, že je načase, aby odepl svůj řemen a milovanou choť po zásluze seřezal jako žito. Což mi Pietro velice rád slíbil a já mu našeptala ďábelskou myšlenku, že by měl zase ukázat, kdo doma nosí kalhoty a dát své ženě co proto nejen po stránce výchovné. Pietro se zasmál, div mi neprotrhl ušní bubínek a ujistil mne, že když už bude mít Laura nahý zadek, že jí ho vyplení jako vítr pastoušku. Rozloučili jsme se v přátelském duchu a já už dopředu Lauru litovala, když jsem si představila, co jí čeká.
<script async src="https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js?client=ca-pub-8694018938622461"
crossorigin="anonymous"></script>Laura poslušně čekala, až se Pietro uráčí přijít za ní do pokoje, kde bylo od včerejšího večera naklizeno až se všechno lesklo. Za okamžik zjistila, že nejvíce ze všeho se bude lesknout její buclatý zadek. Pietro vešel do pokoje se spokojeným úsměvem na tváři a už na prahu si významným pohybem odepínal řemen od kalhot. Laura poplašeně polkla. Pietro ale nespěchal. Byl rozhodnutý svou ženu vychovat do podoby, kterou si vysnil. Kývl na ní prstem a naznačil jí, aby poklekla. Laura si způsobně klekla před něho a sedla si na paty. Pietro se rozkročil a započal památnou řeč:
"Nejlepší vizitkou dobré hospodyně je uklizená a čistá domácnost, spokojený manžel a dobře vychované dítě. Ty jsi evidentně toto základní pravidlo nezvládla. Nezbývá mi nic jiného, než nad tebou vynést rozsudek, aby sis uvědomila, že žena má být dobrou hospodyní, za kterou se nemusí její muž stydět. Požádáš tedy svého manžela, který muset strpět hanbu za tebe, aby ti vyměřil skutečně pádných 25 na holou svým řemenem. Poté ho odprosíš a s odhalenou prdelkou budeš klečet v kuchyni. Nejraději bych tě potrestal i tím, že bys musela s takto potrestaným holým zadkem uklidit celý byt. Na závěr předpokládám, že mi nastavíš svou neřestnou potrestanou zadnici a oddáš se mi a že si budeš při souloži připomínat, jak špatnou hospodyní jsi byla. Nezlobím se na tebe, ale stydím se...."
Laura se rozplakala už ve chvíli, kdy jí Pietro připomněl, jakou hanbu mu udělala. Byl v tom obrovský stud nad sebou samotnou, nevěřila tomu, že se dokázala takto zachovat a že jí Pietro musel před svou návštěvou ospravedlňovat a sám se cítí jako hlupák. Každé slovo, které jí řekl, bylo jako hřeby, které jí zatloukat do duše. Věděla moc dobře, že má pravdu. Slíbila sama sobě, že bude od příště dobrou hospodyní a dobrou manželkou a že už nikdy nedopustí, aby se za ní musel Pietro stydět. Věděla dobře, že toho po ní zase tak moc nechce. Celý den pracoval mimo dům a ona byla doma s malou. A přesto jí bývalo zatěžko poklidit, do vaření jídla pro Pietra se musela nutit, o mnoho raději by se povalovala na gauči a sledovala televizi nebo skypovala s kamarádkami.
Řemen v Pietrově ruce se pohnul. Laura zcela oddaně rozvázala tkanici na svých domácích kalhotách a v pokleku si je stáhla společně s kalhotkami a odhalila kulatý pevný zadek. Počkala, až si Pietro pohodlně sedne na gauč a stále v pokleku se přišourala k němu. Bez vyzvání se mu přehnula přes kolena a nastavila zadek k potrestání. Pietro se zhluboka nadechl a pak začal svou manželku trestat.
Laura vnímala bolestné štípání řemene na svém zadku a brečela a naříkala, ale držela. Jindy by sebou mlela a uhýbala, ale dnes se všemožně snažila, aby vydržela ohnutá přes Pietrova kolena. Každý nápřah a práskavou ránu uhodla dopředu a cítila, jak to čím dál víc bolí a pálí. Věděla, že má dostat klasických 25 na holou, ale zapomněla počítat, takže nevěděla, kolik ran ještě obdrží. Každá další byla horší a horší.
A najednou bití ustalo. Lauře hořel zadek. A pak na těch nejvíce bolestivých ranách ucítila Pietrovu ruku, jak jí hladí. Laura se pomalu sesunula z jeho kolen a obě její ruce vystřelily dozadu k seřezané prdelce. Ale ne za účelem tišení silné bolesti po výprasku. Zapřela se tělem o hranu gauče a oběma rukama si rozevřela dosud pevně stisklé půlky. A nabídla se svému muži k jeho právu. Pietro se už neovládl. Celá situace mu bičovala smysly a on cítil silné vzrušení. A když uviděl Lauřin sešvihaný zadek, pulzující rudou stopou a její ruce, otevírají vstup na zapovězené území, rozepl si zip u kalhot tak prudce, že ho málem utrhl. Po paměti sáhl do stolku u gauče, kde mívali různé hračky pro dospělé, když se nechtěli zdržovat odchodem do ložnice. Neuvědomil si ale, že místo lubrikantu našel masážní gel. Rychlým pohybem si odměřil trochu tekutiny do dlaně a sáhl s ní Lauře mezi oblé polokoule její potrestané prdelky. Laura maličko strnula, ale pohyb jeho prstů v rýze zadečku jí vzápětí uvolnil a ona pocítila vzdor bolesti vzrušení. V rozkroku jí zasvrbělo a ona se Pietrovi nastavila.
Skučela jako nakopnutý pes, v zadečku jí cukalo a cítila, jak se Pietrovo mužství nasucho tře o její dírku. Nakonec jí Pietro pustil a ona k němu poklekla a poslušně nastavila ústa na horkou dávku spermatu.
A nakonec, i když jí už dost bolela otlačená kolena, s nahým zadečkem si klekla vedle gauče a začala si v duchu opakovat, že bude dobrou ženou a že si bude dávat velký pozor, aby už nikdy svému muži neudělala ostudu a že její role hospodyně bude taková, jaká má být.
Jak Laura, tak i Pietro mi řekli, k čemu u nich doma došlo (třebaže Pietro jako pravý gentleman vynechal podrobnosti a uchýlil se k prostému vyjádření, že spravedlnosti bylo učiněno zadost). Měla jsme z nich radost. Ne proto, že Pietro Lauře sice po právu, ale přesto přísně nařezal. Ale proto, že si Laura uvědomila, že i v dnešní době může pohodlně skloubit emancipovanou a sebevědomou ženu s dobrou hospodyní, která svému muži připravuje doma pohodu a nevadí jí vyprat mu fusekle a uvařit oblíbené jídlo. Že není větší hanba než nepořádek v domě, do kterého přijde návštěva. A že lenivost není výsadou králů a tím méně mladých žen. A když zvládnu udržet doma pořádek já, i když mám neustále plný dům nesnesitelných spratků, jejich manželek a partnerů v tandemu s tlupou degenerovaných kamarádů, že to zvládne i ona, která těch povinností má o polovinu méně.
pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat