Kájův příběh - Den s rodinou plný účtování

Projeli Prahou a mířili k severu. Cesta příjemně ubíhala i když už byla poněkud dlouhá. Ono z jihu Itálie je to sem prostě štreka. Oba se spolu na cestu jen spolu dostali díky tomu, že před třemi dny vběhl Pietro doma do kuchyně, mával nad hlavou dvěma páry vstupenek na zápasy kvalifikace ME, tedy přesněji na zápasy Squadra azzury v Norsku a Německu. Jeho velké nadšení se poněkud rychle ochladilo, neboť nadšení projevovala pouze Giovanna, zatímco Laura, kterou s sebou Pietro chtěl vzít jak do Osla, tak do Drážďan mu v pár větách vysvětlila, že jí je fotbal úplně volný. Kája se tvářil stylem, no na mě se nedívej, já přeci na vaše zápasy nepoletím, a navíc dobře už víš, že já a letadlo, to k sobě moc nejde.  Díky tomu se stalo, že Pietro odletěl do Norska se svou sestrou a Kája s Laurou a její tchyní vyrazil autem na sever, Kája domů a obě ženy na návštěvu a taky na takovou malou „kolaudaci“, neboť po letní zahradní slavnosti zbylo v domě boží dopuštění. Dům tak prošel částečnou rekonstrukcí, na které si všichni kluci, táta i s mámou celkem dosti máknuli, ale dle mínění všech výsledek stál za to.

Čím více se Praha vzdalovala za jejich zády, tím méně bylo Kájovi do řeči a zábava ve voze vázla. Díky tomu Mirella na zadním sedadle usnula.

„Děje se něco“, zeptala se po chvíli Laura, která si váznoucí zábavy povšimla, „nepotřebuješ vystřídat, nechce se ti spát?“

„Ne to ne, ospalý určitě nejsem, jen jsem tak nějak více nervózní, jak se domů blížíme. Nebyl jsem doma vlastně už celkem sedm týdnů v kuse, zprvu čtyři týdny v Praze s Giovannou a potom tři týdny spolu s ní u vás. Parádní dovolená, já nikdy před tím takto dlouho v jednom kuse u moře nebyl, navíc ne takto u někoho doma a vlastně s lidmi, kteří okolí dobře znají. Jenomže doma zůstalo pár nevyřešených věcí …“ a Kája se odmlčel.

Lauře chvíli trvalo, než pochopila, o čem Kája mluví. „Tak právě proto, že jsi doma dlouho nebyl, se vlastně nic neděje, nemohl jsi nic vyvést“.

Kája zčervenal, „to není tak jednoduché, tím že se už doma kromě Martina moc nezdržujeme, všichni kluci máme u mámy notýsek, aby ona nezapomínala, když se nám něco povede, a do něj si pak dělá poznámky“.

„A ty něco máš zapsané?“

„Hm mám“.

„A co Giovanna, ví o tom“?

„Něco jsem jí musel minule říci, vždyť to přeci viděla, ale neřekl jsem jí to celé. Prostě si myslí, že to bylo díky těm průšvihům během oslavy, že mám zavedený notýsek, do něhož si máma vše píše, o tom jsem se jí styděl povědět“.

Laura kývla hlavou. Vjížděli akorát do města a domu to bylo vlastně jen kousek, Kája poznával známá místa a v hlavě měl všelijaké pocity.

„Kájo prosím zastav mi tady, já si zajdu pro něco do města, pak si vezmi taxi a přijedu k vám domů sama“. Natáhla se ke Kájovi, dala mu pusu na tvář, „díky a páčko“, a Kája jen sledoval, jak se Lauře vlní zadek v džínách a míří k náměstí.

Kája zastavil u domu a vypnul motor. Vzápětí se na zadním sedadle probudila Miranda, „to už jsme tu, to jsem ráda, tak pojďme, půjdeme se přivítat. Kde je Laura?“:

„Potřebovala si něco zařídit ve městě, vysadil jsem ji kousek pod náměstím, říkala, že si pak vezme taxi a přijede domu“.

V domě zatím zjistili, že pod okny zastavilo Kájovo auto a vycházeli ven se přivítat. První se Kája přivítal s mámou, která mu trochu vyčítala, že tu nebyl tak dlouho, současně se ale usmívala, a ptala se, jak se měl u Giovanny. Následoval Milan, táta, Pavel a potom ještě holky Monika s Veronikou. Kája ani nevěděl, že se doma sejde tak velká sešlost. 

Vzápětí už ale Kája slyšel, jak si Mirella stěžuje mámě, že se snad zbláznil, a vysadil Lauru někde ve městě, a vůbec nemyslel na to kam jde, s kým tam bude, kdy přijde a co chudák Pietro, jestli tam Laura ve městě někoho má“.

Kája v tu chvíli stál vedle Milana a Veroniky, která to polohlasně komentovala slovy: „Bože moj, nie je nič lepšie, ako chápajúca svokra“. Vzápětí se k domu přihnal Martin, „čau ty vole Kájo, už jsem myslel, že ses někde zatoulal nebo utopil, to jsi nemohl dát vědět dopředu, že přijedeš? Já mám na tento víkend smluvený rande, takže to spolu nic nepopijeme“.

„Zdar, co že máš? Rande? Ve tvým věku? A to bude tak dlouhý rande, že bude od pátku do neděle“? Kája se smál, Martin taky, jen se ke Kájovi naklonil a pošeptal mu, „to víš no, Dita bude celý víkend sama doma“. Karel se dovtípil, že Dita asi nebude Martinova třídní a jen pokýval hlavou, že toto chápe a Martinovu omluvenku přijímá.

Všichni vešli do domu, většina do obýváku, jen mamka s Mirellou prošly do kuchyně a po celou tu dobu Mirella pořád lomila rukama nad tím, kde ta Laura asi je, a hlavně co tam dělá.

Pavel si sedl vedle Káji, „no tos tomu dal, že jsi ji vyložil, té semetrice asi vůbec nedochází, že Laura to ve městě nezná, že ve městě nikdy nikoho neznala, takže je jistě velice pravděpodobné, že tu na náměstí má amanta a je tak pitomá, že za ním jde tchyni před očima“.

Milan si taky přisadil, „hele, že ona nakonec celou cestu v autě držela ruku mezi tebou a Laurou, aby ses na ní nemohl ani podávat“. Potom padala ještě různá slova a vtípky na příšernou žárlivost Lauřiné tchyně, ale následně se hovor stočil k dovolené, Monika chtěla vidět fotky od moře, načež Kája wifinou spojil svůj mobil a televizi a začal promítat jeden obrázek za druhým.

Když do obýváku vešla Mirella začala komentovat fotografie ona sama, jako by to byly fotky její. Mamka poklepala Kájovi na rameno a ukázala mu, aby šel s ní do kuchyně a pomohl jí nanosit na stůl občerstvení.

„No tak tys tomu dal, tos jí nemohl dovézt až sem, aby si odchod do města Laura sama s ní vyřídila?“

„Mamko právě proto jsem ji ve městě zastavil, aby ta fúrie neměla možnost do toho strkat svůj nos. Celá ta dovolená byla moc prima, rád ti potom ukážu fotky třeba jen až budeme spolu sami, ale ještě lepí by byla, kdyby tam prostě ona nebyla, ona Lauru, ale i mě podezírá z nevěry svým dětem kdykoliv, i když snad jdeme jen na záchod, i proto jela s námi, abych snad s ní neměl něco cestou, nebo já nevím co, mami je to navýsost trapný“.

V tu chvíli Kája ztichl, neboť jeho oči padly na okno, kde stál malý džbán, z něhož vykukovaly vařečky, na kterých byla černým fixem napsána jména: Milan, Martin, Pavel a Kája. Vedle džbánku pak čtyři notýsky v tuhých deskách s těmiž jmény.

„Maminko, to je tady takto pořád?“ Kája byl červený v obličeji a skoro jako by koktal.

„No a proč by nemělo být“?

„Vždyť tady na okně to každý, kdo sem vejde vidí, proč to tak máš, vždyť nám to dělá pak ostudu“.

„Nemyslíš, že ostudu si děláte spíše sami tím, že ty vařečky na vás pořád potřebuju? A nemysli si, že ti ty poznámky v sešitku projdou, ráno si je spolu vyřídíme, na to můžeš vzít jed“. Následně uchopila tác s kávou a odcházela do obýváku a Kája nesl velkou bábovku.

Mezitím si Laura ve městě zašla do lékárny, následně se zastavila u kina a když vcházela do nákupního centra narazila do ženy svého věku a vzápětí se zarazila, neboť v dotyčné poznala Dianu, kamarádku ze střední školy. Následovala cesta do kavárny, vyprávění, co a jak od maturity u které nastalo a proběhlo. Laura se dověděla, že Diana se vdala půl roku po maturitě, je už dvojnásobnou mámou a s rodinou žije tady ve městě. Naopak když Laura počala vyprávět, jak se to přihodilo, že se provdala až do slunné Itálie zazvonil Dianě telefon, kde jí manžel říkal, aby přijela domu, že dcera má teplotu. Netrvalo to dlouho, než Diana přesvědčila Lauru, aby jela k ní domu. Laura sáhla do kabelky pro telefon, aby zavolala Kájovi, že se zdrží a aby to nějak případně vysvětlil tchyni a zavěsila. Jelikož věděla, co nastane, ve chvíli, kdy Mirella zjistí, jak se věci mají, pro jistotu i vypnula telefon, protože v žádném případě nechtěla mít před Dianou ostudu, co že to má za stíhačku za tchyni.

Zábava doma v pohodě plynula, Kája vyprávěl zážitky z Itálie, všichni se smáli a jelikož byl večer táta došel pro domácí hruškovici což všichni kvitovali. Současně ale Monice zazvonil telefon, a ještě dříve, než se Pavel napil bylo jasné, že oni musejí odjet, neboť i jejich dcera doma měla vysokou teplotu a volala jim to Moniky máma. Nastalo tedy loučení a nečekaný odjezd, což zábavu trochu poškodilo a do původního proudu se už nevrátila.

„Mamko, Laura mi volala, že ve městě potkala nějakou kamarádku, že jede k ní a přijede potom, jen neřekla kdy, teď je nedostupná. Co budeme dělat až se po ní Mirella začne ptát?“

„Karle já tě přerazím, to jsi si měl rozmyslet, když jsi jí ve městě zastavil“.

„No jasně mami, protože já jsem věděl, že tu potká nějakou kamarádku, tak proto jsem jí zastavil, aby se s ní mohla vidět. Chápeš to, že ona žije v Itálii, že jsem nemohl tušit, že tady u nás v malém městě potká nějakou spolužačku“.

„A já snad tušila, že jí vysadíš? Co mám teď Mirelle říci? Víš co, jdi do kuchyně a dobře se podívej na tu vázu na okně a jestli mě ještě více naštveš, prohlídni si spíše ten dlouhý prut na zdi pod schodama“.

Karel zůstal stát jak opařený a díval se za mamkou, jak odcházela do obýváku.

„Neboj sa, ono nebude tak zle, semetrika už má dost vypité a například aj zaspí“, Kája se otočil a viděl Veroniku, která celý jeho hovor s mámou slyšela v koupelně.

„Co jsi tam s mamkou tropila?“ tázal se Kája, když si uvědomil, že mamka taky vyšla z koupelny, když ji oslovil s problémem s Laurou, tzn. že tam musely být spolu.

„Musela som si s mamkou niečo vybaviť“, a celá při tom zčervenala. Kája kývl jako, že rozumí, ač tedy vůbec nerozuměl a odešel směrem do kuchyně, kde u stolu seděl Milan. Přisedl si k němu a podělil se o Lauřin telefonát.

Milan pokýval hlavou, zvedl se, otevřel skřínku, postavil na stul dva kalíšky, z lednice vytáhl láhev a řekl: „Braček, nechaj to koňovi, protože ten má vačšiu hlavu. My dvaja si teraz musíme niečo vypiť. S těmito slovy nalil do pohárků a vzápětí je oba do sebe kopli. Když o dvě hodiny později vešel do kuchyně táta, v lahvi byla sotva slabá čtvrtina a oba kluci měli hezky naváto.

„Můžeš mi říci, kde je ta Laura, víš, jak teď Mirella vedle vyvádí?“

„Nemožem, lebo to neviem a poď si s nami vypiť, tati“. Kája už mluvil po slovensky, Milan česky a náramně se tomu řehtali. Táta mávnul rukou a odešel. Když pak odcházel Kája do svého pokoje, z obýváku pořád slyšel Mirellino lamentování, zasmál se a slovy, „aby ses nezbláznila, ty ježibabo“. Chtěl pak Lauře trochu pomoci, aby její tchyně nemohla volat Pietrovi, tudíž se vydal do pokoje pro hosty, kde měla semetrika své věci, vytáhl jí z kabelky mobil, otevřel kryt baterie a tu vyndal ven. Jelikož však měli za sebou skoro celou láhev s Milanem a před tím cestu i Itálie až sem, byl už unaven a uniklo mu, že se mu ze zápěstí svezly na zem hodinky.  S pocitem dobře vykonané práce vyšel na chodbu a o jen něco málo později zavřel za sebou dveře svého pokoje.

„Tak a koukej vstávat, pacholku jeden, snad si nemyslíš, že tu budeš vyspávat až do oběda“. Máma stála nad Kájou a vypadala nasupená. Sotva otevřel oči už z něj byla deka pryč, a tak jak spal, tedy v tričku a trenýrkách kráčel před mamkou do kuchyně. V kuchyni už seděla u stolu Laura, dělala jako že tam není, koukala do země a vypadala vyplašeně. Naproti u stolu seděla Veronika s Mirellou, před nimi položený červený a modrý notýsek. Milan klečel pod oknem, díval se ven a vedle něj hned poslala máma i Káju, zatímco co si sedla za stul vedle Mirelly.

„Tak se snad do toho dáme“. Řekla máma, ale přerušil jí telefonát od táty. Mezitím jak Kája klečel vedle Milana se dozvídal, co se stalo. Laura ráno volala Milanovi, aby pro ni přijel a nějak nepozorovaně ji dostal do domu, ten to udělal, jenomže neunikl pozornosti táty, který to hned pověděl mámě. Naložil pak Lauru ve městě do auta, a v dolní zatáčce pod zahradou mu to ujelo a povalil Koudelíkům plot. Se starým Koudelíkem, to teď řeší táta, aby nevyváděl, nedělal problémy a že mu plot přijdou odpoledne kluci znovu postavit. Kája věděl, že průser je hotov a jakmile máma položila telefon oba kluci už ani nedutali jen klečeli a koukali před sebe do okna.

„Hm tak Kájo, jen pojď sem“. Nechtělo se mu ani vstávat, a tak nějak mu připadalo, že ta pozice v kleče není nepohodlná.

„Není tu slyšet, nebo je tu snad někdo hluchý?“ Nemělo smysl to protahovat, pomaličku se zvedl a vydal se směrem ke stolu, kde seděla máma. Jenomže cestou si všiml, že to není jen máma, ale seděla tam i Mirella, vedle ní Veronika a trochu stranou, ale de facto taky za stolem i Laura. Vypadalo to jako by se blížil k nějakému soudnímu tribunálu, navíc v krátkém tričku a boxerkách.

„Můžeš nám tu povědět, proč jsi včera nepřijel s Laurou až sem, ale vyložil ji dole ve městě?“

„Už jsem to říkal, řekla mi, že si chce v městě něco zařídit a požádala, mě abych ji u náměstí zastavil. Je to snad dospělá osoba, není ničí vězeň, tak nevidím žádný problém v tom, abych nemohl ve městě zastavit“.

„Dospělá je, ale taky je vdaná a nemá nikde co po městě sama chodit“.

„Kristovo noho, maminko toto nemám zapotřebí poslouchat, to je jak ze středověku. Tvá kamarádka by Lauře asi nejraději nasadila pás cudnosti, zavřela ji do věže a nepustila k ní ani živáčka, jestli jsme tu jen proto toto, tak to sorry, to je doslovně trapný a myslím si, že ztrácíme čas“.

„Hm, vidím, že ti narostl hřebínek Kájo“. No toho se teď lekl i Kája sám, takto s mamkou ještě nikdy nemluvil a všiml si i jak se na něj dívá Veronika s výrazem překvapení.

„Tak ještě jedna otázka Kájo, když jsi včera odešel z kuchyně šel jsi hned spát?“

„A kam bych asi tak šel? Měl jsem za sebou cestu z Benátek až sem, a ještě k tomu jsme s Milanem vypili skoro celou tu broskvovici, viď Veroniko, vždyť jsi tu s námi byla chvíli taky. Takže jsem toho pak měl dost a šel si hned lehnout“. Okem sjel k Veronice a ta maličko kroutila hlavou, jako že ne, ale nevěděl, co tím myslí.

„Hmm - takže ještě lžeš“.

„No výborně, co jste si tu ně mě ušily, když jsem spal?“

„Kájo teď toho mám akorát dost, ty ještě budeš mě, nebo Mirellu vinit, že jsme na tebe něco ušily? Tak se podívej sem a řekni mi, jak se tyto hodinky dostaly k Mirelle do pokoje a jak se sama vyndala baterka z jejího mobilu!!“

Koukal na černé hodinky, které byly nepopiratelně jeho, a tak nějak si v duchu vzpomenul, na ten nápad, aby se Laura nemohla dovolat, a měla tím trochu alibi, že se nemohla dovolat, proto nechtěla v noci nikam sama a počkala u kamarádky do rána. Hm, tak toto se nemělo stát, do Prčic, to to pití s Milanem, jinak by si všiml, že je nemá.

„Tak to vezmeme z jedné vody na čisto, tady v notýsku ještě čtu, že jsi na měl byl drzý a dělal si ze mě legraci, na to si taky nepamatuješ?“

„Pamatuju mamko, ale to bychom snad mohli až odpoledne, nebo někde jinde, víš, no prostě sami mamko“.

„K tomu nevidím žádný důvod Kájo. Protože jsi mi tu lhal a máš tu poznámku, dojdi si teď pod schody a přines mi sem, a to hned to, co visí pod schody na háčku“.

„Ale mamko, to to ……. to přeci tak ……“

„Jestli si pro tu rákosku dojdu sama, máš se ještě více na co těšit“. Kája se pomalu vydal na chodbu pod schody a přesně věděl, kde tam má danou věc hledat. Vždy když to před tím zahlédl šel mu mráz po zádech a říkal si, že se snad nestane, aby pro ni musel jít. Když rákosku teď viděl, připadala mu ještě děsivější než kdykoliv před tím.

Jakmile se vrátil do kuchyně máma hned ukázala na stul, aby se na něj položil trupem. To se mu nechtělo udělat ani za mák. Před sebou teď viděl Lauru a její velké černé oči, které jako by se omlouvaly, jenomže to teď bylo všechno málo co platné. Položil se na stůl, rukama uchopil vpředu jeho desku a o pár okamžiků později ucítil, jak mu mamka stáhnula boxerky až ke kolenům. Koukal dopředu, neviděl nic, čekal jen něco šíleného. Vzduchem projelo fííí a vzápětí jen zalapal po dechu. A nové fííí a nové zalapání. Na zadku se rozhořelo asi žhavé železo nebo co, a to, jak pálilo předčilo všechno Kájovo očekávání. Ihned měl ruce na zadku, „ne mamííí to nee prosím“.

„Dej si ty ruce zpět, jestli tě tou rákoskou, byť nerada švihnu přes prsty, to všechno, co bylo dosud, bylo jen lehkým odvarem, jak to bude bolet pak, a to bych skutečně nerada“.

„Ne mamko ne, to hrozně moc bolí“. Vzápětí cítil, jak mu ruce bere Veronika, přikládá mu je na desku stolu, „pomožem ti“.

Vzápětí došlo k pokračování výprasku a zadek se Kájovi vysloveně rozhořel. Fííí se ozývalo téměř se železnou pravidelností, Kája ležel na stole, rukama chvíli zápasil s Veronikou chvíli chápal, že ruce dozadu dát nemůže a vlastně jí byl vděčný, že mu ruce drží a nepřijde tak k úrazu.

„Maminko už neee, užž prosím néééé“.

Ještě několikrát se fíííí ozvalo, následované dalším nářkem, až konečně nastal relativní klid.

„Postav se Kájo“, stoupl si a otočil se k mamce čelem, ubrečenýma očima se na ní díval, ona k němu udělala dva kroky, objala ho, on ji také.

„Víš, proč jsi byl bit“?

„Ano mamko a budu se snažit to už neudělat“.

„To jsem ráda, a teď si jdi kleknout pod okno, vedle Milana“. Kája si všiml, jak se na něj lítostivě Laura dívá a odcupital na určené místo a teprve tam mu došlo, že nemá na sobě boxerky, které mu spadly z nohou, jak jimi během výprasku naprázdno kopal. V první chvíli se pro ně chtěl vrátit, pak si raději klekl vedle Milana, aby na sebe už neupozorňoval, a snažil se být neviditelným.

„Tak Milane“. Ten se ještě podíval po Kájovi, nic neřekl a postavil se. Kája si začal třít rukama pálící zadek.

„Kájo dej si ruce za hlavu a nech je tam, jestli ti to nepůjde, dáš je před sebe a položím ti na ně vařečku“. Určitě bylo lepším držet ruce za hlavou než předpažené, to už Kája věděl z dřívějška, tedy ihned zanechal tření zadku rukama a dal je za hlavu, jak mamka požadovala. Vzápětí zaplať pánbůh přestal být středem pozornosti.

„Milane a teď mi řekni, jak se mohlo stát, že jsi u Koudelíků porazil ten plot“.

Milan počal vyprávět o ranním telefonu od Laury, jak ji vyzvedl a kde a jak mu potom uklouzl zadek auta a spadl plot.

„Milane a ty jsi zapomenul, co jsi v noci činil s Kájou?“ Ale mamko to ne, to nezapomenul, ale to zase nebylo tak moc a já myslel, že jsem už „čistej“.

„No a byl jsi čistej jak říkáš?“

Milan neodpovídal, „tak byl anebo nebyl, odpovíš mi?“

„Když mi dal potom doma táta dýchnout, ukázalo to 0,3 promile, mamko do 0,2 je to nepřesnost měření, tzn. vidíš sama, že to bylo jen maličko, prostě jsem si myslel, že už je to v pohodě“.

„Aha tak v pohodě, a proto teď táta ze sebe dělá u Koudelíka šaška, slibuje mu hory doly, protože je to v pohodě?“ Máma hřímala na celou kuchyni a Kája teď pochopil proč ten ceres. Sám už byl rád, že má výprask za sebou, jen se díval do okna, kterém se mu celá scéna zrcadlila a kdyby to šlo, ani by nedýchal.

„Sundej ty kalhoty a vystrč se jako prve Kája!“

„Mamka prosím nie, veď to som nemohol vedieť“.  

„Nemohl, ale mohl miláčku, buď jsi večer neměl tolik chlastat, anebo a to hlavně, ráno jsi mohl předat telefon od Laury mě nebo tátovi, my bychom už pro ni taky dojeli“. Při těch slovech se podívala směrem k Lauře a Kája v odrazu ve skle viděl, že ta jen polknula naprázdno.

„Tak bude to, nebo ti mám pomoci?“

Milan pochopil, že dále už neoddálí. Sáhl do pasu, posunul si kalhoty od pyžama ke kolenům, trupem se položil na stůl a očekávají neodkladné, chytil rukama desku stolu. A opět se ozvalo to fíííí, Kája při tom zvuku sebou u okna prudce škubl, Milan taky a rovnou vykřikl.

„Mamička nie“, další fíííí a další výkřik. Kája v odrazu v okně viděl, jak se k Milanovi naklonila Veronika, a patrně udělala to co jemu, totiž začala mu přidržovat ruce na stole. Vzápětí se začalo opět ozývat fíííí a Milanův nářek silně zesílil a přešel do pláče jako prve u Káji.

V tom se otevřely dveře a do kuchyně vešel táta. Vida, že Milanovi je už domlouváno, přesunul se směrem k Lauře a odepnul si pásek od kalhot.

„Tak vstávat a ty džíny dolu, a hned“. Jestli něco Laura čekala, tak toto rozhodně ne. V první chvíli měla pocit, že špatně slyší.

Na stole Milanovi zadek hořel a jeho pláč naplňoval celou kuchyni. „Mamka nie, veď ja už to neurobím, prosíííím, nieee“.

„Tak bude to?“ Tátův hlas zněl tak, že nebylo možno myslet si, že si dělá legraci. Laura vstala, dívala se na tchyni a začala žadonit, „mamka veď to nie, tu pred všetkými a aj před chlapcami“.

„Milá zlatá, oni tě neukousnu, a aspoň si to budeš víc pamatovat“.

V téže chvíli, kdy si Laura rozepínala těsné džíny dovolila mamka Milanovi, aby se postavil, objala ho a vysvětlili si proč musel být bit. Milan dokonce v jednu chvíli a poměrně z blízka viděl, jak se v kuchyni objevil Laury zadek ve sněhově bílých kalhotkách., ale pak už byl poslán vedle Káji k oknu. Oba se na sebe podívali s útrpným výrazem, ale současně i úlevou, že už to nejhorší je za nimi.

Mezitím Laura odložila džíny na židli. Táta na nic moc nečekal, Nohu si dal na židli, vzápětí měl Lauru přes tuto nohu ohnutou a to tak, že chodidly vůbec nedosahovala na zem. Kája, ale asi i Milan sledovali toto divadlo v odrazu ve skle a oba dva měli pocit, že jsou naprosto neviditelní. Kája viděl Laury zadek, jak se vyšpulil a do prostoru zasvítily její bílé kalhotky. On něco později však byly u kolen a oba kluci viděli v okně Laury bílý nahý zadek a Kája si vzpomenul na ty modré plavky v nichž se Laura chodila ještě minulý týden u moře koupat.

„Nie, nie nohavičky bože dolu nie“.

To už ale bylo pozdě, táta napřáhnul ruku s páskem a vzápětí Laura zapištěla. Následoval opět pískot a plácnutí. Laura se snažila vymanit ze sevření, jenomže táta toto nedělal poprvé a např. Jaruna by o tom Lauře mohla určitě vyprávět svoje. Levou rukou táta Lauru držel velmi pevně a pravou jí páskem začal zadek vybarvovat napřed do červena.

„Auuu, auuua, už nie, to nemožtě“

Laura sebou házela, kopala nohama, ale nebylo to nic platné. Táta nepovolil a rány páskem dopadaly na její zadek se železnou pravidelností. O chvíli později jak koala nohama odlétly jí kalhotky směrem ke stolu, kde je chytla Veronika, aby nespadly na podlahu. O něco později bolest dosáhla takové míry, že jí už Laura nedokázala vzdorovat a kuchyní se začal nést i její pláč a nářek. Kája to celé, jak uhranutý sledoval v okně, Milan vedle taky ani nedutal, a bylo i v okně vidět, jak Laury bílý zadeček začíná silně nachovatět a přecházet v silně rudou barvu.

„Už nie, už nie, prosííííím, už nie, já sa pocikám“

V tu chvíli táta přestal, postavil Lauru na zem a k sobě ji přivinula mamka, úplně stejně jako prve oba kluky.

„Víš, jak moc jsme o tebe celou noc s Mirellou báli?“

Laura jen kývala hlavou a slibovala, že to už neudělá. Mamka jí pak ukázala místo vedle kluků a nařídila jí, aby si šla kleknout. Jakmile zaujala místo vedle kluků a také dala ruce za hlavu začali po sobě všichni tři pošilhávat. Současně v kuchyni nastal trochu ruch. Miranda odešla do koupelny dokončit ranní hygienu. Veronika zkontrolovala, jak jsou na tom buchty v troubě a vzápětí je vyndala, neboť byly hotové a kuchyní se nesla jejich vůně.

O chvíli později, když už na stole bylo i kakao, vešla mamka do kuchyně, došla ke klečícím a řekla, že si myslí, že trest už skončil, mohu se jít umýt a hlavně najíst.